micha-ella komentáře u knih
Nebylo to pro mne, řeči a zábavy mladých mě nebaví a téma rasismus je vždy sporné.
Ach to byla blbina! Nedávám žádnou hvězdičku, protože jsem to nepřečetla, ale od poloviny přeskákala. Tuhle autorku už obejdu velkým obloukem.
Psychické poruchy mě zajímají, a proto podobné knížky vyhledávám. Tahle se mi ze začátku líbila, dvojice matka - syn byla celkem sympatická a uvěřitelná, ale od poloviny knížky už mě to nebavilo, To asi bude spíš moje chyba, mám to tak v poslední době téměř u všech knih.
Ráda bych se dozvěděla něco o autorce, odkud je (zřejmě z Moravy podle stále opakovaného slova děcko), jestli ten příběh popisuje její vlastní zkušenosti (třeba psycholožky), co ještě napsala. Na knize není obálka a o autorce ani slovo.
Roboti a androidi mě baví. Autorka se ve Výpadku systémů ani v nejmenším nesnaží systémy vysvětlovat, prostě vypadávají a naskakují a tak spíš než SF je to technická a elektronická pohádka.
Námět to byl pro mě, ale je to takové roztrhané a psané v přítomném času, to nemám ráda.
Mám ráda nadsázku, ironii, sarkasmus i vtipné hlášky. To jsem si pochvalovala, ale jinak celý děj kulhal a všelijaké náhody byly tak přehnané, že už ztrácely komiku. No, docela mě to bavilo, i když další knížku autorky už nezkusím.
Knížku hodnotím jen do strany 100. Do té dávám knížkám a sobě šanci, že se sejdeme, bohužel se to nestalo. Určitě je to dobře napsané, ale děj toho příběhu mě nezaujal.
Až do poloviny knížky mě to bavilo, ale pak se děj vlekl a opakovaly se podobné příhody a rozebírání pocitů. Autorka se v popisech svých vztahů k mužům doslova patlala, přidávala nové a nové rozbory, až sklouzla do esoteriky, přehnaně hodnotila i svojí ženskou operaci. Méně výlevů by stačilo a líbilo by se.
Obsáhlý román, u kterého jsem chvílemi ztrácela zájem číst dál, snad pro jeho délku nebo souběh náhod v tom příběhu, nevím. Námětem je podobný knize Nový domov od autorky Lizzie Page a je zvláštní, že totéž jsem zjistila u předtím čtené knihy Oceán mezi námi. V porovnání se mi nejvíc líbil Nový domov.
Chválím styl, jazyk, atmosféru, ale vadily mi některé detaily, občas až nechutné. Autorka silně tlačila na tělesnost a její hlavní postava mi přišla až nereálně rozpolcená, takto vztahy od dětství určitě nevydrží. Chvílemi nuda.
No, nevím. Kluk v tom věku by se určitě kvůli tomu, že chce znát svého otce, takto nechoval, tím spíš, že měl k dispozici náhradního tátu. A romantika - nic pro mne, poučování o genetice jsem pak už, přiznávám, přeskakovala. Nebavilo mě to.
Nechápu to pitomé střídání "dříve" a "nyní", i když ho obcházím - čtu pokaždé nejprve všechny kapitoly "dříve", tady navíc i zmínky z dětství psané kurzívou a pak teprve kapitoly "nyní". Zbytečný guláš! Mnohokrát jsem se už zamýšlela nad tím, proč autoři svá díla takhle rozcuckují. Jednotná časová linie "dříve" se mi docela líbila, napojení a vysvětlení chování Vanessy už ne, to bylo málo reálné.
Velmi dobře napsané! Hodně emocí, hodně úvah, inspirováno skutečností. Jen tu poslední kapitolu si mohla autorka nechat od cesty!
Pro mne moc zdlouhavé a vadilo mi i neustálé přeskakování v času. Nebo spíš poskakování, jedna dvě věty z minulosti, pak chvíli přítomnost a pak zas jinam, to bylo matoucí. Vadilo mi i hodně postav. Propletenost toho příběhu a jeho rozsah mi prostě nesedly. Hodnotila bych to jako neučesaný styl bez odborné korekce.
Zajímavá sci-fi, bavilo mě to, ovšem jsem přesvědčená, že takto by se svět nevyvíjel. Konec toho příběhu je hodně rozpačitý, aspoň pro mne, ale možná jsem ho jen špatně pochopila.
Přečteno kdysi dávno a teď znovu, krátce a rychle z nedostatku jiného čtiva. Už klasiky neobdivuju jako v mládí, tady mi vadila bigotnost všech lidí i hlavní hrdinky. Jiná doba jiné mravy, ale zlo a dobro je pořád stejné.
Nechápu krutosti, žasnu, co dokáží dělat lidé lidem! Některé části kapitol jsem musela přeskakovat, to se nedalo číst, natož prožívat.
Mám ráda záhady a tajemství, ovšem tady jsem si tedy na své bohužel nepřišla. Chudá Popelka, sídlo boháčů, průchozí skříně a skrýše, zbytečné hádanky a hlavolamy, až z anotace jsem zjistila, že je to vlastně knížka pro děti. No, dobře, pro mládež, a že je tady mladých pochvalných komentářů jak naseto! A ještě se jedná o sérii, ty ráda nemám, vlečou se a opakují, což jsem zjistila až doma a tak jsem se během čtení jen ujišťovala, že další pokračování rozhodně už nechci.
Divný příběh, pro mne nic moc, celé mi to přišlo přehnané. Doslov mi nevadil, nevím, proč je tady proti němu taková averze, já jsem ten román vnímala stejně, jak ho doslov vysvětluje. Spíš mám dojem, že čtenáři v komentářích opisují jak ve škole. Proč?
Nechci, aby to vyznělo necitlivě, ale bohužel styl, jakým je tato knížka napsaná, je tak na úrovni slohových prací jedenáctileté školačky. Asi proto, že je to diktovaná řeč, kterou někdo zapisoval. Jinak je to upřímná zpověď a autorku každopádně obdivuji, jak se umí vyrovnat se svým těžkým životem.