micha-ella komentáře u knih

Třetí knížka autorky mě přesvědčila, že jsem se v komentářích k jejím ostatním knížkám nemýlila a nebyla v tom mém hodnocení žádná troufalost ani nepochopitelné neporozumění. Na to jsem už reagovala v diskuzi k druhé knížce. Rozhodně nezpochybňuji, že psychická nemoc velmi omezuje život, ale autorka píše právě i o tom, jak si svůj stav mnohdy sama vědomě zhoršuje. A její lékař říká, že už celý rok pozoruje zbytečnost psych. sezení. (Str. 18) Ano, je nemocná, obdivuhodně to zvládá, ale zároveň i hodně zneužívá naše zdravotnictví.

2 07.07.2022

Autorka pokračuje v povídání o svém životě jako v předchozích třech knížkách. Je cílevědomá, má velké plány do dalšího psaní, ale nejsou příliš reálné. Její psychická nemoc se stabilizovala a díky lékům jí má pod kontrolou. Co jí naprosto chybí - je pevná vůle a finanční náhled na zdravotní péči, kterou hodně zneužívá. Možná by pomohlo, vyžádat si od své zdravotní pojišťovny přehled výkonů za uplynulé roky...

2 30.06.2022

Zajímavá knížka. Autorka si svou duševní nemoc trochu sama zavinila, zneužíváním drog, léků a alkoholu. Ale nelze jí upřít snahu vyrovnat se s tímto postižením a předat své zkušenosti lidem s podobnými problémy.

2 27.06.2022

Román, který mi připomněl námětem podobnou knížku Nový domov a ta se mi líbila mnohem víc. Tato mi přišla psaná jako pro mládež.

2 23.05.2022

Tak především - tohle vůbec nebylo o únikové hře, aspoň ne takové, kterou jsem čekala. Číst o bohatých bankéřích a křivých charakterech mě nebaví a ještě to bylo celé krajně nereálné, takže pro mne ztráta času.

2 14.05.2022

Malá knížka, kterou přečtete za půl dne. Je to neobvyklý příběh. Vadilo mi, že autorka se vyjadřuje velmi pateticky a teatrálně. Možná je si toho sama vědoma, protože na jednom místě v knize (str. 72) říká o svém dopisu pro komisi schvalující adopci, že nepotřebuje květnaté věty. Květnatých vět je ovšem plná knížka a málokdo chápe, proč si ti rodiče přejí mít postižené dítě už v době, kdy mají své čtyři děti a dvě další se jim mají teprve narodit.

2 16.04.2022

Pro mne lákavé téma, ale velké zklamání. Není to román, ale čistokrevný thriller, který má na konci mnoha čtenáři vyžadovaný masakr se zázračnou lidskou sílou, naprosto nereálnou. Budete žasnout, jakých výkonů je schopen polámaný, svázaný a popálený člověk s železnou židlí přivázanou na noze, já se tomu musela smát. A závěr- HA! Pro někoho dokonalý...

2 02.04.2022

Kdysi jsem četla všechny knížky až do konce, žádnou jsem neodložila nedočtenou. Buď ze zvědavosti, jak to dopadne (i když mě to celou dobu nebavilo) nebo z jakési úcty k autorovi (když to pracně napsal, že jo). Už dávno tohle nedělám, můj limit je strana sto a pokud mě příběh nezaujme, knížku zaklapnu a sbohem. Tady se až do sté stránky probíráte případy zoufalců z traumatologie, které vypráví smutná a také zoufalá psycholožka. Už v začátku se mi zdálo krajně nepravděpodobné, že by celé oddělení, které tato doktorka řídí, truchlilo při úmrtí každého pacienta - ,,zármutek, slzy, tlumené hlasy, kondolence, květiny, účast na pohřbu" - no, že by to psychoterapeuti v Anglii takto prožívali? Trauma doktorky se odkrývá hodně pomalu, prostě mě to nudilo. Možná jsem přišla o výborný román, ale dál jsem nedočetla.

2 13.03.2022

Přečteno během jednoho dne, moc mě ta knížka nezaujala. Je citlivě napsaná, má sem tam trochu napětí, ale pro mne byly nudné vědecké popisy, autorka v závěru předpokládá, že je možná přeskočíte. Nebylo to špatné, mám ráda SF, ale taky to nebylo moje kafe.

Malá knížka, přečetla jsem jí během jednoho dne. Napsaná je zvláštním stylem, který mi moc nevyhovoval, ale některé myšlenky byly trefné a jejich vyjádření se mi líbilo.

2 31.01.2022

Když porovnám s autorčino knížkou Ještě jsem to já (u které se mi ztratil pochvalný komentář), tak tato se mi už tolik nelíbila. Životní fofr hlavní postavy byl hodně přehnaný a málem bych jí tu bouračku přála. Následné postižení samozřejmě ne, ale bylo líčeno tak rozvláčně, že to spíš od čtení odrazovalo.

2 31.01.2022

Dobrý námět. Černý humor mám ráda, ale tady byl místy dost laciný a děj se hodně vlekl.

2 30.01.2022

Docela mě to bavilo, líbil se mi styl, jakým je knížka napsaná. Nečekala jsem ovšem, že to bude detektivka, spíš něco jako Pryskyřice od Riela, takže jsem byla trochu zklamaná.

2 27.01.2022

Přečetla jsem první část a stačilo mi to. Asi mám slabší povahu, jak vidím v komentáři hanzmb. Sloh z převážně krátkých oznamovacích vět mi nevyhovoval, o námětu nemluvě.

2 24.01.2022

Odloženo dokonce dvakrát. Při druhém pokusu jsem dočetla až do strany 100, ale nebavilo mě to.

Přiznávám, že jsem občas přeskočila celou stránku (aniž bych ztratila souvislost příběhu), protože mě to místy nudilo. Tolik keců o žárlivosti! Mně se moc líbila autorova knížka Vědomí konce - to pro srovnání.

2 08.11.2021

Chtěla jsem si odpočinout od thrillerů a kriminálních příběhů, hledala jsem něco od autorky v mém věku, mám ráda deníky, ale přesto jsem se netrefila. Přišlo mi to takové roztrhané a hodně smutné, nebavilo mě to.

2 26.09.2021

Jiné, než jsem čekala, připravená na něco podobného Malevilu (Merle) nebo Cestě (McCarthy). Vadilo mi přeskakování mezi postavami a tím roztrhání děje. A přiznávám, že pasáže o politice a novinové články mě nebavily.

2 20.06.2021

Ich forma, minulý čas, to se mi vždycky čte nejlíp, to mě baví. Zajímají mě záhady psychologie. Knížka je výborně napsaná. Tohle říká hlavní postava v televizním rozhovoru: ,,Četl jsem hodně o zlu, ať už to byly články filozofů, neurologů, psychologů zabývajících se poruchami chování nebo specialistů na kriminologii. Zarazila mě jedna věc, jak málo se píše o touze a radosti z konání zla. Hodně se píše o dysfunkcích sociopatů, o nedostatku empatie, o lidech bez sociální inteligence a tak dále. O superegu, podráždění jedince, o sobeckosti a samotné agresi, Ale Georg takový nebyl. Nic z toho na něj nesedělo, Ani žádný typ osobnosti. Nebyl bezcitný, naopak, byl velmi citlivý a měl uměleckou povahu..."
Příběh, ze kterého na vás padá hrůza, ale chcete vědět, jak to všechno bylo. Doporučuji.

2 17.06.2021

Eko-román, terý by se určitě líbil Gretě Thunbergové! Ke konci je v něm taky jedna postava jménem Greta - ta bohužel na všechno to bláznovství doplatila, ač s ním neměla nic společného. Hlavní postava Franny není nudná, jak tady někdo píše - je divná, nepříjemná, impulsivní, nezodpovědná, nestálá, protivná... Knížka je místy poetická, místy nelogická, autorce jsem odpustila i zpřeházený čas, ten byl kvůli napínavosti děje nutný. Můj názor je, že zvířata nikdy nevymřou, druhy se mění, ale rovnováha v přírodě zůstává, jakkoliv jí lidé nabourávají.

2 06.06.2021