michaelka9863 komentáře u knih
Kniha, kterou stojí za to si přečíst. I technicky složitější věci Snowden popisuje velmi srozumitelně a hravě. Dám tomu pár měsíců a hurá přešíst si to znovu. V mém případě kniha splnila svůj účel a kromě vysvětlení celé kauzy mě výrazně obohatila o nové informace. Skutečně doporučuji!
Téma je určitě zajímavé, zpracování je řekněme zvláštní. Autor přeskakuje v letech o padesát let zpátky, dvacet let dopředu. Tu vypráví o jednom člověku, pak se přesune o pět let k někomu jinému. Do informací čerpaných od jiných lidí vtahuje vlastní vzpomínky na dětství, které do vyprávění příliš nezapadají, a představuje si, jak malý Werich chodil po Praze. V textu jsou hodně používané závorky a při nejmenším jednou za odstavec je použit vykřičník. Je nějak převykřičníkováno. Autor nešetří emocemi a nadšením z toho, že knihu píše. Připadá mi, že napsal zápisky pro sebe, aby si sesumíroval myšlenky a informace. Kniha se nečte moc dobře a je plná omáčky a úvodů myšlenek. Trvá, než se dostaneme k jádru pudla, musíme si přečíst prázdno, abychom zjistili něco zajímavého. Po pár stránkách už prázdné odstavce přeskakuji a čtu jen relevantní části.
Téma je velmi zajímavé, ale pokud se chcete dozvedět více a chcete znát spíše fakta, tak nemohu knihu doporučit. Velmi jsem se na ni těšila, protože příběhů z gulagu jsem už pár přečetla a z pohledu ženy opravdu chci znát víc, ale toto jsem nečekala. Jednak jsem nečekala tak řekněme... pozitivní pohled na věc od vypravěček. V tom je kniha opravdu jedinečná, i v těch hrůzách ženy nacházejí sílu a krásu. Bohužel, zpracování příběhů mi dělá potíž. Některé z nich jsou pro mě velmi chaotické, při čtení se dostáváme do situace, kdy autorka subjektivně vypráví, jak jde dělat rozhovor s někým, kdo se znal s někým jiným, ten se potkal v gulagu s někým dalším, kdo našel deník někoho jiného a od něho jsou dopisy pro někoho jiného a v těch dopisech se vypráví o někom dalším. Sice se dostáváme ve vztazích stromově opravdu hluboko, ale osud postav je popsaný o to víc ploše. Také chronologická celistvost je mi záhadou. V jednom odstavci skáče autorka v letech kupředu a zpět, jak kdyby se nedalo vyprávět postupně. Pokud začínám mluvit třeba o tom, že jsem ráno v osm vstala, nedává mi obsahově smysl pak mluvit o večeři v šest, pak se vrátit k večeři včerejška, pak ke snídani mého otce, následně popisovat dnešní oběd a rovnou uvažovat nad večeří zítřejší. Zpracování velmi kazí můj prožitek, neustále musím listovat zpět, zjišťovat kdo je kdo a přemýšlet, proč je to tak asi napsané, co k tomu autorku vedlo a jestli je to naschvál, nebo jde o neutříděné myšlenky. Řekněme, že pokud je čtenář zaměřený na lyrično a umělecké úvahy, bude ho kniha bavit více, než třeba mě, zvyklou na posloupnost a detaily ve vyprávění.
Geniální, příjemně překvapilo. Smála jsem se od začátku až do konce.
Jako dítě a mládež jsem knihu milovala a četla více jak 10x :) dnes už by to asi nebylo ono, ale pro dospívající doporučuji.
Za mě bezkonkurenční. Mám ráda absurditu, spojení Norska a losa je příjemný plus. Určitě doporučuji, příběh a obraty mě pobavily!
Kniha je pouze pro lidi, co pořad Ano šéfe moc dobře neznají... spousta hlášek a situací v ní je nepřesně uvedená. V podstatě se jedná o soubor hlášek, které za těch pár sérií řekla, ale zdaleka to nepůsobí tak vtipně jako na videu, hlavně když jsou tam ještě chyby.
Název i přebal knihy slibuje něco jiného. O útěku z továrny na smrt je pouze pár stránek. V první polovině knihy, přiznám se, jsem některé odstavce přeskakovala. Nezajímalo mě, jak si nějaký člověk v dnešní době povídá v kavárně s dcerou někoho, kdo jednou potkal někoho, kdo kdysi potkal Hershla Sperlinga.
Příběh vypráví přítel člověka, který spáchal sebevraždu jako důsledek toho, čím si prošel v mládí. Autor v současné době cestuje po městech a místech, kde asi tak za války procházel (ano, někdy doslova jen procházel) mladý Hershl. Nečekejte svědectví, jedná se z 50% o spekulace nad tím, jak se asi cítil a jak se později cítili jeho potomci a jak se asi cítí dnes. K jádru pudla se dostaneme až s pár krátkými odstavci Hershlova svědectví. Těch je ale velmi málo, skutečně pár rozházených odstavců, zbytek informací je čerpán z jiných knih nebo z telefonátů se syny, kteří se narodili po válce. Ke konci knihy už se dostáváme k sondě do Hershlova nitra, paradoxně až v posledních pár kapitolách jsem se dostala do stavu, kdy jsem se od knihy nechtěla odtrhnout.
V příběhu je spousta prázdných míst, protože kniha je sestavená ze střípků a matných vzpomínek lidí kolem, nedozvíme se tedy, jak Hershl tábory prošel. Kniha je zaměřená na pátrání po informacích a na hledání důvodu, proč se Hershl zabil a jak to poznamenalo jeho syny. Nejvíce je tu rozebírán snad až symbolický problém - proč u sebe Hershl léta nosil nějakou knihu, která s ním asi nemá nic moc společného. Jde o současné informace (cca 2007) a současné pocity. Kniha by asi měla mít jiný název - originální Treblinka survivor sedí mnohem lépe. Zde se překladatel obrovsky utnul, ten, kdo dal knize tento název slibující něco zcela jiného, asi nečetl obsah.
Za mě naprostý TOP. Příběh Obecná škola už znám téměř zpaměti, ale stále ještě dokáže pobavit. Kolju a Vratné lahve jsem četla poprvé a musím říct, že jsem si všimla spousty věcí, které mi ve filmovém zpracování unikly a nebo jsem pochopila věci, které by mě nenapadly :) určitě doporučuji lidem, kteří mají tyto filmy rádi - čte se to dokonce mnohem lépe, než se na to dívá. Po strništi bos - už se nemohu dočkat filmového zpracování, je to skutečně bezvadný příběh plynule předcházející Obecné škole. Celý dojem z knihy umocňuje fakt, že ji mám od pana Svěráka podepsanou s věnováním (ano, tím se vám pouze chlubím). Ještě jednou - doporučuji!
Jedna z nejlepších knih na toto téma. Spolu s ní jsem si objednala i dvě další, které zdaleka nebyly tak kvalitně, čtivě a nepřerušovaně podané. Určitě knihu doporučuji, čte se jedním dechem, autor nikoho neodsuzuje, informace se neopakují a všechny kapitoly jsou zajímavé a poutavě vyprávěné.
Za mě naprosto super. Z některých článků jsem měla až husí kůži. Líbí se mi doplnění fotkami a komentářem. Isospora jaracimrmani :D
Již po prvních třiceti stranách je mi jasné, že autor bude i po zbytek knihy vyjadřovat velkou (možná opodstatněnou) nenávist k Německu. A jak sám uvedl, ne k Hitlerovi nebo Gestapu, ale ke komplet všem Němcům bez rozdílů. Přečetla jsem desítky knih o válce a desítky knih o vězení a holocaustu, ale ještě jsem se nesetkala s tím, aby odsouzený člověk takhle odsuzoval celý národ.
Krom toho se v mém výtisku z roku 2010 vyskytuje řada překlepů. Uvidíme, co kniha přinese dál.
Začátek knihy jako by byl knihou úplně jinou, možná mám nějaký špatný překlad, ale prázdné dialogy naprosto o ničem, nesouvisející odpovědi mající dát jasně najevo jak bezstarostný život si rodinka žije. Po těch pár desítkách stránek konečně začíná nějaký děj a ty rozhovory se dají aspoň snést. Aspoň je na tom znát ten spád událostí. Ale i tak, příště bych přeskočila první část knihy, pokud bych nic nevěděla o ději, knihu bych kvůli první části odložila a o hodně tím tak přišla.
Pár desítek knih o holocaustu už mám načteno, ale tato je psaná opravdu jinak. Na tuto je potřeba mít asi náladu, spíš kvůli úvodu a poslední části, je zde hodně o víře. Oproti jiným příběhům, které zcela chladně popisují jádro problému a tu nejhorší dobu, je zde shrnuta širší doba a hloubka je věnována spíš životě po.