MikeDV3 komentáře u knih
Já normálně poezii nečtu, nerozumím jí a nedokážu ji náležitě ocenit, ale Maminka mě dostala na celé čáře. Láska Jaroslava Seiferta je patrná z každé básně. Smutnou součástí bylo, že se jednalo pouze o vzpomínky, které na svoji maminku měl. Část, ve které se omlouval mamince za to, že nechtěl hrát na housle byla opravdu emotivní. Rozebírat sbírky neumím, ale v tomto případě věřím, že jsem se trefil. Hlavní pointou je užívejme si každý den, který s maminkou můžeme strávit.
(SPOILER) KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!
Tuhle knihu bych z celé série zhodnotil jako nejlepší a to především díky propracované psychologie postav. U Harryho můžeme celou dobu vidět neuvěřitelnou strach a nejistotu. Snad poprvé jsem si naplno uvědomil, jaké neuvěřitelně těžké břemeno nese.
Dále bych se rád vyjádřil k pasáži, ve které se Harry dozvídá, že musí zemřít. J. K. Rowlingové se skvěle podařilo vystihnout pocity člověka, který něco takového prožívá, a neměl jsem daleko k slzám. Tento prvek sebeobětování mi jen potvrdil, jak je Harry neuvěřitelně odvážný.
Velmi klíčovým momentem celé knihy pro mě byl fakt, že jsme se dozvěděli o Brumbálově temné stránce a chybách, kterých se v životě dopustil. Brumbál byl pro mě do té doby (stejně jako pro Harryho) symbolem neomylnosti a neporazitelné osobnosti, která si v každé situaci ví rady a v podstatě nezná slovo prohra. Myšlenka, kterou Rowlingová v tuto chvíli vyjádřila je podle mě velmi obohacující. Sděluje nám v podstatě, že každý v životě dělá chyby, s jejichž následky musí žít a že občas je nejtěžším úkolem odpustit sám sobě.
Vůbec poprvé chci veřejně paní Rowlingové poděkovat za nádherné chvíle, které jsem s Harrym mohl prožít a přísahám, že jsem je rozhodně nečetl naposledy.
Předtím než jsem začal číst tuto knihu jsem si dal předsevzetí, že ji budu číst pouze za tmy a po nocích. Selhal jsem už po dvou nocích, protože jsem nemohl usnout a stále jsem se musel dívat k oknu, jestli tam náhodou někdo není. Velmi mě také potěšilo autorovo odkazování na Stephena Kinga, ze kterého si jistě vzal hodně inspiraci. Konec celé knihy mě naprosto dostal a s otevřenou pusou jsem zíral na poslední stránky. Karika prostě píše jako Bůh, ví jak vás dostat tam kam chce a úplně rozložit.
Moje první kniha od Remarqua. Zaujala mě především popisem psychiky hlavních postav a myšlenkami o smrti, které měla hlavní hrdinka. Konec byl pro mě velmi emotivní. Občas mi přišly některé pasáže docela dost rozvleklé a do čtení jsem se musel trochu nutit. Celkově jsem velmi rád, že jsem si knihu přečetl a rád se podívám i na další knihy tohoto autora.
Příběh chlapce v parku pro mě byl velmi zajímavý a v mnoha věcech obohacující. Nutil mě se zamýšlet nad otázkou viny a trestu, náročným tématem násilí na dětech. Oceňuji, že autor nezacházel do žádných větších detailů a spíš nechal pracovat čtenářovu představivost. Knihu doporučuji lidem, kteří si rádi pokládají otázky, na které neexistuje jedna správná odpověď a je důležité dívat se na věci z mnoha úhlů pohledu.
Tak tentokrát to nevyšlo. Největší problém jsem měl s nápadem, který autor do knihy vložil. Dělalo mi problém to pochopit. Také jsem měl naprosto jiná očekávání. Těšil jsem se na příběh, který bude popisovat strach z nějakého určitého místa a bytostí, které tam žijí, ale místo toho se příběh spíš věnoval lásce. Autor ale podle mě určitě psát umí, protože popisy lesa a prostředí se mi líbily opravdu hodně. Spojení mezi mnou a autorem v tomto případě ale bohužel selhalo na celé čáře.
Kniha byla opravdu velmi čtivá a měl jsem problém s tím ji odložit. Měl jsem problém s erotickými pasážemi, kterých bylo podle mého názoru zbytečně moc. Mám také jednu malou výtku k překladu. V dialozích bylo ponecháno slovo OK, které se tam podle mého názoru moc nehodilo a mohlo se nahradit například slovem dobře. Celkově mě kniha příběhově velmi potěšila.
Největším kladem této knihy jsou myšlenky, které v sobě skrývá. Celkově mi kniha přijde velmi nadčasová a mám pocit, že spousta věcí, které Bradbury v románu popsal se dějí i dnes. Například se podle mého názoru píšou stále kratší knihy a hodně čtenářů už nemá se čtením takovou trpělivost. Možná je to tím, že jsem přečetl už docela dost dystopií, ale měl jsem pocit, že je vývoj příběhu snadno předvídatelný. Rozhodně zajímavá kniha a jsem moc rád že jsem si ji přečetl.
První kniha, kterou jsem za svůj život přečetl. :-)
Velmi mě zaujaly Kingovi komentáře k povídkám. Měl jsem opravdu pocit, že je kniha napsaná přímo pro mě. Většina povídek mi ani tak nepřišla hororová, ale spíš mi pomohla změnit některé názory a některé věci přehodnotit. Nejvíce mě zaujaly povídky Ur a Zlý chlapeček, který mi dost připomněl Zelenou míli a při čtení jsem měl velmi podobné pocity. Některé povídky mi ale přišly takové slabší a měl jsem problém je pořádně pochopit.
Číst Geraldovu hru pro mě byla velmi zajímavá zkušenost. Nikdy jsem nezažil, že bych byl při čtení v napětí kvůli skleničce vody. Kniha byla psychologicky neuvěřitelně propracovaná, ale nebylo to vůbec na úkor příběhu. Nakonec se z toho vyklubal promyšlený příběh. Já zbožňuji psychologické knihy a pitvání se v psychice a myšlenkách druhých lidí, takže pro mě byly tyto pasáže naprosto skvostné a opravdu jsem si je vychutnával.
Tak na tuhle knihu budu vzpomínat ještě hodně dlouho. Je až k neuvěření, jak se člověku kvůli alkoholu mohou všechny sny a plány zbořit jako domeček z karet. Některé pasáže v knize pro mě byly dost nezáživné a musel jsem se jimi dost prokousávat a také jsem měl dost problém zvyknout si na francouzská jména (jejichž výslovnost mi stále uniká), ale byl to rozhodně silný příběh, který stojí za přečtení.
Za mě obrovská spokojenost. Ve srovnání s knihou Dítě ohně byl podle mého názoru mnohem lépe zvládnutý konec. Také jsem si všiml, že se autor točí stále okolo podobného tématu. Rodina odjede někam daleko od civilizace, aby tam začala nový život a poté se musí potýkat s nějakými podivnými věcmi. Nechám se překvapit, s čím přijde autor příště.
Knih z tématem 2. Světové války jsem zatím moc nepřečetl a dá se říct, že je to pro mě ještě dost neprobádaná půda, ale musím říct, že se Nabarvené ptáče řadí k jedné z nejemotivnějších a podle mého názoru i nejdůležitějších knih, které jsem za svůj život přečetl. Myslím si, že by si ji měl přečíst úplně každý, protože to umožní člověku dívat se na svět trochu jinýma očima a uvědomit si to, že kdysi tu byly mnohem horší věci než ty, kterým musíme čelit dnes.
Kdyžtak více v recenzi: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/co-vse-si-musi-vytrpet-jeden-maly-chlapec-10286
Kniha pro mě byla neuvěřitelně čtivá a v podstatě jsem se od ní nemohl odtrhnout. Ke konci jsem se ale v knize dost ztrácel a myslím, že ho autor mohl zvládnout lépe. Knihu ale doporučuji, protože kniha není o konci, ale o cestě k němu.
Obraz Doriana Graye je vážně velmi povedená kniha. Některé pasáže a myšlenky byly ale podle mého názoru příliš zdlouhavé. Každopádně jsem rád, že jsem knihu přečetl.
Popravdě řečeno moc dobře nevím, co tím chtěl autor říct. Naservíroval nám několik postav, které v podstatě nemají žádnou kladnou vlastnost. Všichni mají nějakou úchylku a špatnou vlastnost, která je v knize opravdu do detailů rozpitvávána. Jsem rád, že jsem si ji přečetl, ale nijak zvlášť mě nezaujala. Jediné, co jsem si z knihy odnesl je to, že všichni lidé jsou někdo hluboko uvnitř monstra schopná naprosto čehokoli.
Kniha ve mně vyvolala spousty otázek ohledně možné manipulace dětmi prostřednictvím počítačových her. Vývoj postupuje tak rychle dopředu, že mě to až děsí. Akorát mě v knize dost nudily pasáže, které se odehrávaly přímo v Erebosu. Knihu doporučuji všem příznivcům pc her.
Nejvíce na mě zapůsobil konec, který byl opravdu velmi nečekaný. Ze začátku pro mě bylo ale velmi těžké pochopit některé souvislosti a měl jsem problém se začít. Celkově knihu hodnotím velmi pozitivně a rozhodně ji doporučuji.
Opravdu zajímavá detektivka. U některých části mi teda byla až na zvracení a musel jsem je jen letmo prolétnout, ale moc oceňuji fakt že se v této knize chovali oběti skutečně reálně, snažili se komunikovat se svým únoscem a přesvědčit ho, že mu jeho hra vychází. Tohle se moc často nevidí.