mikika
komentáře u knih

pomalý a typicky sychravý podzimní duchařský příběh, který se rozjíždí zvolna, poznáváte postavy, (některé i přežijí), nesmíte čekat něco fakt děsivého, spíš víc mrazí z přírodní pohromy a té atmosféry.


asi bych tuhle knihu jako thriller neoznačila. chyběl mi tu děj. chyběla mi tu hlavní postava. nebo třeba aspoň jiskra naděje. takovou depresi už jsem dlouho neměla a v půlce chtěla knihu odložit. jako by v tom příšerném městě neexistovaly kladné postavy. jako by ani nikoho moc netrápilo, co se stalo s Abi, to je v knize vlastně vedlejší. nakonec jsem knihu prokládala veselou zombie apokalypsou, abych se nezbláznila a dočetla to. uf!


zajímavý román, kdy stále nejste jistí, jaký žánr vlastně čtete. přikloní se autor na stranu racionální detektivky, nebo přeci jen má všechno to podivné, co se kolem hrdinky děje, paranormální řešení? vzhledem k tomu, že autor píše zombie horory, je jeho inklinace jasná. ale co kdyby...
ano, někdy jsem vrtěla hlavou nad nepochopitelným jednáním Raquel, a byla to místy psychotropní jízda, ale to na tom bylo právě to fajn - ta nejednoznačnost a chaotičnost.


sychravá podzimní Austrálie jako podkres podobně depresivnímu příběhu o chlápkovi, který se snaží jen tak protloukat, ale život mu stále podkopává nohy. jsou tu pochybné dostihy, zaplivané putyky a taky stařík, kterého Jack vidí poprvé v životě, a přesto kvůli němu málem dostane lístek na krchov... dobré.


no teda, vůbec jsem netušila, že YA romány můžou být takhle temné. Proti tomuhle je první díl čajíček, Pipa tu musí čelit zklamání, nespravedlnosti, smrti. S tím, jak se stupňuje temnota jednotlivých dílů, docela se bojím, s čím autorka přijde v poslední knize...


ideální pro čtenáře, kteří dočetli trilogii Ticho ve sněžném městě a chybí jim španělské prostředí. Dobré čtení, i když nic úplně převratného.


chytrá a originální detektivka s opravdu zvláštní hrdinkou.. Profesorka je kapku podivínka, a všechno kolem ní se točí okolo rostlin. takže i různí podezřelí mají botanické přezdívky a abyste stíhali souvislosti a zvraty, je nutné zapojit vlastní mozkovnu a soustředění. obzvlášť ten závěr si musíte maličko odvodit, ale aspoň nehrozí zakrnění...


Úplně se mi uskvarili mozkové závity urputnou snahou zůstat v obraze a stíhat myšlenkové pochody Poirota, což byl ale předem prohrany boj. Fuj, to bylo složitý...


příjemné překvapení, vtipný příběh, zápletka, co dává smysl, brněnské reálie...jo, to bylo fajn.


úsměvné zpracování zajímavostí z psího světa, spoustu jsem toho vůbec netušila. ideální je naservírovat si tak dvě-tři kapitolky denně, jen tak pro radost...


víc než o detektivní linku tady jde o náladu, o zvláštní atmosféru místa, doby, ztraceného dětství a naivity, nevinnosti... letní kempy by prostě měly zůstat krásnou vzpomínkou.


na ten poetický styl vyprávění si člověk musí zvyknout, ale jak se tam dostane, už nemůže ven. krásné a uklidňující, i když tam umírají jak na běžícím pásu.


nebylo to zlé, i když někdy bych hlavního hrdinu profackovala.


na to, kolik už toho autorka napsala a kolik má ocenění, mě tahle kniha dost zklamala. ploché postavy, spousta keců rozmělnila jakékoli potenciální napětí, vrah uvažuje typem "já jsem nejlepší, poldové jsou tupci." v rámci žánru slabý průměr.


tohle smutné čtení jsem začínala nadvakrát - odrazovaly mě ty melancholické myšlenkové pochody životem usoužených lidí. a dvakrát už jsem to taky chtěla odložit. Kniha balancuje mezi neskutečně rozvleklým a úžasně literárním stylem, hranice neexistuje. Chcete vědět, co se těm lidem skutečně stalo, ale zároveň víte, že to bude ještě smutnější než předtím, a to už je co říct...


temná, depresivní nádhera. trochu detektivka, trochu spiknutí, hodně hub, maličko ozvěna Války s mloky. byl to takový mazec, že jsem pak týden nemohla číst nic jiného..


na jednu stranu dost cynické, ale na druhou i lehce mrazivé - hernajz, takhle dopadnout nechci...


depresivní a posmutnělá detektivka ve stylu Nicci French a jí podobným s psycholožkou/profilovačkou. možná zbytečně natahovaná a ukecaná, proškrtala bych zbytečná policejní hlášení.


parádní atmosféra secesní Vídně, úplně dostanete chuť na sachr a projet se drožkou... detektivní linka postupuje pomaličku, víc prostoru tu má právě ta nálada a taky počátky psychoanalýzy v podobě nenásilně přiblíženého klinického případu..nakonec už je vám i jedno, kdo byl vrah, hlavně že pacientka už nemá příznaky.


pořád jsem přemýšlela, co mi to připomíná. už vím - film 27 šatů - tam taky hodná sestra musí přihlížet, jak její mrcha sestra okouzlí chlápka, na kterého si sama myslí. až na to, že tohle není romantická komedie, ale dost mrazivý krimi příběh. minimalistický styl, exotická lokace, psycho...
