milamarus komentáře u knih
Velmi pěkná vzpomínková publikace, která je složená z kratších příspěvků rozřazených do skupin tak, jak naznačeno výše. U každého je uveden rok, kdy vznikl. U každého je patrná touha povědět, podělit se... // A protože autorku znám jen z filmového plátna coby důstojnou paní Bártlovou, je pro mě příkladně její líčení o budování zahrady v Heřmanově Městci (str. 75-82) nebo kritické hodnocení dívčí garderóby (str. 83-90) o to cennější a úsměvnější. // Dávám maximální počet hvězdiček. Líbilo.
Některé osobnosti, o nichž je v knížce řeč:
- Helena Malířová (1877-1940)
- Jan Masaryk (1886-1948)
- Otýlie Sklenářová-Malá (1844-1912)
- Josef Wenig (1885-1939)
- Marie Hübnerová (1865-1931)
-----------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Nedovedu si vůbec přestavit, že bych mohla žít bez těchto procházek staletími, nevím, jak bych žila, kdyby mi nebylo dopřáno svlékat svou dnešní podobu a proměňovat se v člověka, kterého musím proniknout a poznat do nejtajnějších hlubin duše, snad více než samu sebe. Tento útěk od vlastní duše, toto zakuklení před sebou samým poskytuje zvláštní mocné opojení, čím dál tím silnější a žádoucnější, které herce neopouští do poslední chvíle jeho divadelního života. Poskytuje to představu stále obnovy, doplňuje chudost střízlivého života a v jiskřivém zmatku prchavých chvil zakrývá tvář všedních dnů. Léčí i omamuje, je denní potřebou i třpytným přepychem, nabízí vše, co dovede vyplnit život. (...)
Na první pohled standardní upomínková publikace, kterých Národní divadlo vydává desítky. Na rozdíl od těch činoherních je však jaksi tichá, neboť tu nejsou noty, není tu otištěn text provedených árií... // Vyzdvihnout proto chci úvodní slovo, v němž se autor vrací do minulosti, k vzniku děl a naznačuje vazby na další umělce (Karel Sabina, Otakar Ostrčil, Adolf Čech, Růžena Maturová, Marie Tauberová,...). To je jediná zajímavá část. // Pokud jde o medailony účinkujících, jde o texty převzaté z webu ND. S minimálními úpravami, bez invence. // Dávám dvě hvězdičky. Slabé.
Léto roku 1975, kino Alfa, lístek koupený měsíc dopředu,... a pak nadšení. Třeba ta scéna s krokodýlem, který se na velkém plátně zdál ještě větší a nebezpečnější. Panečku! Ta je i dnes - proč to nepřiznat - důvodem k poposednutí a zatajení dechu, když na Motýlka s tátou koukáme. Nostalgie? Možná. Skvělý Steve? Jistě.
Chválím a opět děkuju. Jde o stále tu jedinou publikaci, kterou k němu v češtině seženete.
---------------------------------
CITÁT:
Měl svou hrdost a raději přijal pár ran navíc, než aby neřekl své.
Víkend patří "Filmovým informacím". // Parádní díl o groteskách, potažmo o talentu, popularitě, penězích a času, který byl na jejich výrobu vynaložen. // Jmen je tu tolik, že těžko někoho vybrat... Vidíte je však dobře - jsou stejně jako názvy snímků zvýrazněny tučným písmem. To se mi líbí! // Nechybí ani několik černobílých fotografií. // Dostupné ve skladu ústřední knihovny, a to ve dvou kusech. Jeden exemplář půjčují domů (ten mám teď já, a dokud neprozkoumám youtube, nedám ho z ruky...), druhý je určen pouze k nahlédnutí. // Maximální počet hvězdiček. Díky, pane Čáslavský!
-------------------------
CITÁT:
Scénáře byly psány až po natáčení, jenom proto, aby se střihač v natočeném materiálu vyznal.
Hilarovy texty spatřily světlo světa již dříve. Jenže od té doby uplynulo 100 let, tudíž dostat se k nim, přečíst si je, může být pro dnešního studenta obtížnější. V případě mamutí publikace "O divadle" doslova... // Sluší se proto zde, v prvním komentáři, poděkovat editorovi publikace - panu Jaroslavu Vostrému (*1931) za odvedenou restaurátorskou práci a městské knihovně za to, že publikaci půjčuje domů. // Je to cenné svědectví! :-) Mnohoslovné, mnohovidící, nadčasové... Ano, chvílemi se zdá, že stojí na místě, že neví, jak dál... O to více však rozvažuje a to správné pojmenování kolem sebe hledá. Třeba větami plnými sloves a otazníků (viz úryvek ze strany osmačtyřicet - kapitola: O souhře ansámblové). // Dávám maximální počet hvězdiček. Dvacátá příčka čtenářské výzvy obsazena.
Některé osobnosti, o nichž je v knize řeč:
- Eduard Vojan (1853-1920)
- Otto Boleška (1880-1917)
- Karel Vávra (1884-1931)
- Marie Hübnerová (1865-1931)
- Hana Kvapilová (1860-1907)
---------------------------------------------------------------
ÚRYVEK:
Kdo má ustoupit komu, kdo má a nemá v tomto okamžiku pravdu, aby jí měl či neměl v nejbližším? Kdo udeřil správně či nesprávně, spojil či nespojil, zahřál či nezahřál, zachoval či nezachoval, kdo dal či nedal, kdo našel či nenašel, kdo jde spolu či nejde, kdo se vzdává či šidí, kdo dává své poslední, nebo dá je až zítra? Kde trhat tkáně gest a návyků, kde vyrvat manýru, aby nevystupovala druhá, kde zasadit ránu, aby druhý se zapustil, kde přelomit, aby se druhý stal kulatým, kde otevřít, ranit, hladit, hojit, provokovat, přemlouvat, inspirovat, strhnout s sebou aby aspoň na dobu dvou večerních hodin srostly v jeden organický celek tyto různé, uzavřené a mnohdy dovršené organismy, které často naprosto nemohou chápat, že by ze svého nejlepšího měly něco odkládat proto, aby jejich herecký soupeř - pro úspěch scény - nad ně vyrostl a vynikl?
Krev poraněných teče ze všech stran, hrdost se jitří, sobectví se bouří, umělecké pýchy se dmou: umělecké pýchy těch, kteří vítězili v minulosti a těch, kteří tuší, že všechna ta vítězství jsou vskutku vítězstvími, jež platí zítřku, bojují spolu kruté zápasy na umělecký život nebo smrt.
Vše podstatné je v anotaci shora. Zbývá jen dodat, že jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Protože ukazuje kdejaké zákoutí dirigentské práce, její náročnosti i radosti. Protože nemá potřebu přemlouvat k poslechu, jen o hudbě znalecky hovoří. Protože je deníčkem, naučnou knihou, cestopisem i románem o velké, silné lásce.... // Doplněno černobílými momentkami, na nichž uvidíte Charlese Muncha (1861-1968), Rudolfa Firkušného (1912-1994), Vítězslavu Kaprálovou (1915-1940) a další. // Povedené! Dávám maximální počet hvězdiček.
-------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Chtěl jsem z toho vyždímat maximum a plánoval jsem, že poté, co dokončím své duchovní pozdvižení v katedrále, odeberu se na lože a otevřeným oknem si odtamtud poslechnu zadarmo jako ,,encore" výheň rockové klasiky. (Vyšinutost a extravagantnost této situace mi připadala natolik lákavá, že jsem se nehodlal zabývat tím, jestli je tato následnost ,,chodů" apetýtlich, a nebo ne). Dvořák však napsal své dílo jaksi dlouhé, sami jsme museli koncert začínat snad o dvacet minut později (lidé se ,,překvapivě" nemohli dostat metrem či jinou MHD včas), následovala ještě (nejen) sklenice (nejen) vína ve ,,svatodivišské" zahradě za svitu úplňku. Když jsem konečně nasedl do služebního auta, aby mě odvezlo do nedalekého hotelu, vnitřně jsem celý svůj plán beztak již dávno zrušil (Sabat Mater bylo povznášejícím duchovním zážitkem a krásně se povedlo, nic dalšího kromě blaženého spánku jsem si nedovedl přestavit).
Ale osvětí ,,valícího se kamení" jsem neušel. Náš vůz nebyl s to se k hotelu dostat. Octli jsme se tváří v tvář tisícům, ba desetitisícům lidí, kteří se v opačném směru vraceli z právě skončivšího koncertu na stadioně. (...)
Zajímavá odbočka, která nahlíží na film zeširoka, nikoli optikou té či oné jedné hvězdy. // Potvrzuji, neopomíná ani českou tvorbu, přičemž jde-li konkrétně o již shora zmíněného Švejka, upozorňuji na existenci DVD vydaného Filmexportem před osmi lety. Jeho prostřednictvím můžete porovnat výkon Karla Nolla (1880-1925) s výkonem Saši Rašilova (1891-1955), potažmo jejich pojetí s oceňovaným a v televizi pravidelně reprízovaným Švejkem Rudolfa Hrušínského (1920-1994). Dostupné v síti Městské knihovny v Praze. // Líbilo.
----------------------------------
CITÁT:
Nikomu to tehdy nevadilo, šlo jen o to dostat diváky do kina.
Do dvacáté strany je autorovo tempo vyprávění pomalé, po vstupu Buriana na stříbrné plátno téměř telegrafické. Přemýšlím proč. A přijde mi to škoda....
Mít na jednu stranu předpoklad, že čtenář ještě neví a vědět chce, kdežto od dvacáté strany dál naopak spoléhat na to, že čtenář ví naprosto přesně a vědět již nepotřebuje,... je od pana Hrbase statečný optimismus, který se dá vysvětlit jeho celoživotní redaktorskou prací na poli divadla a filmu, a také faktem, že jde o českou knihu určenou pro české diváky. // V porovnání s filmografiemi zahraničních hvězd této edice se mi nicméně jeví jako slabší, odbyté dílo. Proto čtyři hvězdy.
----------------------------------------
CITÁT:
Hrál si se slovy jako dítě s míčem.
Nemám, co bych vytkla. Po formální i obsahové stránce dobré, čtivé. Zvlášť to zapracování jejích vzpomínek, které u nás vydalo nakladatelství Smena o dva roky dříve, se mi líbí. Kolegiální gesto. // Nejčastěji jmenovanou osobou je režisér Josef von Sternberg (1894-1969). // Dávám maximální počet hvězdiček. Osmá příčka obsazena. // Děkuju Vám, paní Zaoralová!
-------------------------
CITÁT:
Když ji nalezl, nemohl se s ní hned rozloučit.
Víkend patří "Filmovým informacím". A důvody, proč celou edici začínám prozkoumávat od konce, zrovna tímhle vysokým fešákem, jsou dva. Ten první zní právě viděné Pokušení (1936), druhý Odpolední láska (1957), na kterou se chystám za chvíli.... // Jde o zdařilou brožurku, dle online katalogu městské knihovny snad jedinou, kterou ke Gary Cooperovi v češtině najdete. Dokládá jeho neuvěřitelné pracovní nasazení, připomíná jména jeho hereckých kolegů,... a také důležité životní mezníky. // Doplněno černobílými fotografiemi. // Bravo!
----------------------
CITÁT:
Dlouho byl samotářem.
Dlouhodobé očekávání. Vyřčená či nevyřčená přání. Touha, chtíč, hluboké city,... ale také spousta domněnek, kvůli nimž radost střídá vztek, klid se mění ve spěchání, v povinnosti, odcházení a nastane ticho. Pak přijde samota, opuštění, někdy i nenávist. // Dlouhodobé očekávání. Vyřčená či nevyřčená přání. Touha, chtíč,..... a zklamání, které vzájemný kontakt ještě prohlubuje. // Dlouhodobé očekávání. Vyřčená či nevyřčená přání. Náznaky. Nepochopení. Domněnky. Ano, ty zatraceně zbytečné domněnky. Touha, podrazy,..... a strach. Jeho. Její. Jejich. // Dlouhodobé očekávání. Vyřčená či nevyřčená přání. Touha, chtíč, hluboké city... Hledání....
Dalo by se toho napsat hodně, a přec bych to celotýdenní dění přesně nevystihla. Je to plné dílo. S úchvatnou obálkou a mnoha ilustracemi, které vyhotovil Karel Demel (*1942). To k informacím shora doplňuji. // Maximální počet hvězdiček.
------------------------------------------------------
PÁTEK
Pátek se stal těšení svátek
Naposled tajně vidí se
kdo málo či moc stydí se
Motory letí do obrátek
Jednohubka plná dat a jmen, se kterou budu dál pracovat. Je to dobrý zdroj informací. Samostatně je však nepřevyprávětelná, abych tak řekla, neboť autorův styl je příliš věcný, tempo příliš chvátající, s čímž koresponduje také formátování textu. // Zůstávám u třech hvězdiček.
Některé osoby, které se v knížce objevují:
- Emanuel Chvála (1851-1924)
- Boleslav Schnabel (1867-1913)
- Otakar Hostinský (1847-1910)
- Jan Löwenbach (1880-1972)
- Zdeněk Nejedlý (1878-1962)
---------------------------
CITÁT:
Novákovy snahy o nový výraz a zvuk, o nové umění, docházely v Besedě podpory víc než přátelské.
Půjčeno v rámci boje za obsazení osmnácté příčky letošní čtenářské výzvy, avšak - objektivně vzato - děj se odehrává hlavně na Zemi. Vhodné proto spíš pro čtrnáctku, kdo stále hledá. // Přidávám štítky a dávám maximální počet hvězdiček. Líbilo.
Skvostné vyprávění o třinácti kapitolách, které dává poznat dvojici pracovitých, pro hudbu nadšených mužů a kdejaký krásný kout naší planety k tomu. // Startují v Ústí nad Orlicí, putují například do Splitu, Sofie, Říma, New Yorku, Honolulu, Jokohamy,... přičemž celá jejich pouť končí dne 21.3.1923 v rotterdamském přístavu. // Podáno s humorem. Podáno bez zakrývání těžkostí a originalit. // Ozdobeno několika černobílými fotografiemi. // Bravo! Dávám maximální počet hvězdiček.
Některé osoby, které se v knížce objevují:
- Otakar Ševčík (1852-1934)
- Cyril Ličar (1894-1957)
- Robert Schlosser (1880-1943)
- František Špindler (1881-1922)
- Karel Burian (1870-1924)
------------------------------------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Toho genia, co vynašel postel, bych chtěl znát. To byl největší člověk pod sluncem.
Po jedenácti letech od vydání knihy "Co máme vědět o Prodané nevěstě" se autor k tématu vrátil. Vlastně jen existující text zrecykloval, na třech místech nepatrně rozšířil, přeodstavcoval ho, a mezi šestnáctou a sedmnáctou stranu vložil několik černobílých fotografií. // S hodnocením tedy zůstávám stále u čtyřech hvězdiček a obě knihy propojuji. // Jaká je role kritika Emanuela Janského (1900-1965), se mi zjistit nepodařilo. // Chválím kapesní formát!
-------------------------
CITÁT:
Nebylo divadla, které by se o ni neucházelo.
Křehká skladovka, kterou někdo bezohledně použil coby podklad k nějaké své vlastní přednášce či referátu. Je plná značek, jednoslovných pokynů, škrtanců a podtržení,...přičemž z toho, že tak činil jednak obyčejnou tužkou, jednak růžovou pastelkou, usuzuji, že ten někdo byli dva, a že oba při čtení nad textem opravdu přemýšleli. Je to rozbor rozboru. Skoro hádka....
Obsahově jde o osvětlení toho, jak opera vznikala; kdy a kolikrát ji Smetana upravoval; jaký ohlas u publika měla atd. // Dávám čtyři hvězdičky a pro zájemce přidávám odkaz k archivu Národního divadla, kde si můžete rozkliknout medailony protagonistů a inscenačního týmu.
--------------------------------------
CITÁT:
Byl to velký tvůrčí zápas, veliká pracovní úpornost, které se můžeme jen obdivovat.
Fascinující vyprávění o životě, ve kterém dobrodružství stíhá dobrodružství, radost další radost,... kde jsou nebezpeční vodníci, hoří petrolejové lampy, pořádají se hony na jelena,.... kde humor a láska převažuje. // Podáno tak barvitě, jako kdyby se to stalo včera. Včetně předposlední kapitoly z fronty (viz str. 103-111). // Děkuji. Hodnotím maximálním počtem hvězdiček.
Některé osoby, které se v knížce objevují:
- Matěj Kopecký (1775-1847)
- Jan Kašpar (1883-1927)
- Josef Lev (1832-1898)
- Eduard Vojan (1853-1920)
- Karel Pippich (1849-1921)
- Adolf Marek (1884-1934)
---------------------------------------
ÚRYVEK:
(...) Úplný labyrint chodeb mně vzrušoval. Postupoval jsem pomalu, po čtyřech. Ruce se mi bořily do neuvěřitelně jemného, šedého popílku. Byl tu průvan, šero, skoro tma. V dálce přede mnou se jasnilo, uviděl jsem jasný kruh, který se postupně zvětšoval. Konečně jsem stanul přímo pod továrním komínem. Kořen komínu byl značně široký, mohl jsem se klidně postavit a projít. Pohlédl jsem vzhůru. Nahoře byl vidět talířek modrého nebe. Nebyl větší než dlaň. Ve stěně komínu byly zazděny kramle, žebřík do nebe. Zkusil jsem stoupat vzhůru, šlo to docela dobře. Některé kramle se sice podezřele viklaly, ale to mne neodradilo. Byl jsem tak zaujat výstupem, že jsem ani nepomyslel na nějaké nebezpečí. Překvapovala mne šířka komínu, docela úctyhodná díra.
Konečně jsem na vrcholu, držím se hromosvodu. Usedl jsem na okraji komína, hromosvod se povážlivě kymácí. Najednou mám pocit, že se pohybuje celý komín, jako by se podivně kýval ze strany na stranu. To není zrovna příjemné, ale jaký nádherný rozhled. I když je lihovar v dolíku, vidím daleko, daleko. V Lubné jede vláček, vypadá jako hračka.
Vidím tatínka, jak pracuje na zahradě, ale je neuvěřitelně droboučký, vzdálený. Zavolal jsem na něho. Nevěděl, odkud ho volám. Rozhlížel se nechápavě kolem sebe. Vypadal směšně. Zavolal jsem ještě jednou. Konečně mne objevil, zahradnická motyčka mu vypadla z ruky. Očekával jsem, že na mne spustí bandurskou, abych okamžitě slezl dolů atd. atd. Neřekl však ani slovo, byl docela ohromen. (...)
Cenná skladovka o rozměrech 17x13 cm, která přibližuje vodňanský trojlístek - nejdříve notáře a básníka Otakara Mokrého, poté (a to o něco podrobněji) spisovatele Julia Zeyera. Dozvíte se o jeho citlivé povaze, sběratelské vášni a lásce ke kraji, do kterého přišel v červnu roku 1887. // Sám autor, lékárník František Herites, o sobě mnoho neprozradí, zůstává v pozadí vyprávění. Jako očitý svědek a účastník oněch pomíjivých okamžiků života však funguje znamenitě a podělí se s vámi o nejednu veselou historku.... // Dávám maximální počet hvězdiček, přidávám štítky a pro ilustraci opisuji pár řádek ze čtyřicáté strany. Jsem ráda, že jsem přečetla. Líbilo. :-)
----------------------------------------------------
ÚRYVEK:
(...) S dětmi našimi byl výborný kamarád. Přeskakoval jim kameny u silnice (velmi častá a oblíbená zábava) a sázel se s nimi, kdo dřív doběhne k lesíku (to se skrčil, jako k zemi přitlačil, pěsti dal k ramenům a už utíkal, utíkal, neměl v tom tak hned soupeře).
Na repertoáru objevovala se také z jeho podnětu ,,hra na Indiány". Zeyer unikaje pronásledujícím jej řvoucím divochům, najednou se obrátil, popadl jednoho po druhém, přemohl ho a povalil na posečenou louku, jak v tragedii nadělal po jevišti mrtvol, na konec překotil se sám s patrnou rozkoší do kupy schnoucího, vonícího sena. (...)
Velmi křehká skladovka s několika již zcela volnými listy, kterou jsem si mohla odnést domů až po domluvě s paní knihovnicí, že ji nebudu vracet do automatu jako ostatní knihy, ale donesu jí zpátky přímo do hudebního oddělení. Z ruky do ruky jsme si jí předávaly.... // Biografických informací o Otakaru Hostinském zde mnoho není. Při zkoumání tématu "boje o Smetanu" však kniha poslouží dobře. Dozvíte se, jak k názorovému rozdělení došlo, kdo stál na které straně, čím argumentoval.
Některé osoby, které se v textu objevují:
- Eliška Krásnohorská (1847-1926)
- Josef Durdík (1837-1902)
- František Pivoda (1824-1898)
- Karel Sabina (1813-1877)
- Josef Štolba (1846-1930)
---------------------------------------------------
CITÁT:
Neblahý rozkol, který tím nastal v divadelním světě uměleckém, vlekl se na zhoubu českého divadla po řadu dalších let.
Ach, jaký požitek číst taková popisná dílka! :-) Vidět hudbu rozebranou, převedenou z not do slov, představovat si jí, v některých chvílích i nedočkavě poslouchat, utvrzovat se,... a přesto vědět, že z ní ono kouzlo prozrazením nevyprchalo. // Bravo!
-------------------------------
CITÁT CITÁTU:
Každému posluchači jest dovoleno, aby se přenechal své fantasii a si k tomu přibásnil co chce, dle chuti.