milan3144 komentáře u knih

Tohle bylo podstatně slabší. Hlavní aktéři z prvního dílu se zde vyskytují spíše sporadicky, naproti tomu přibylo mnoho nových postav a jmen, ve kterých se už vlastně neorientuji. Dějově čtenáře zavede do probíhající Velké války, která se na východní frontě, na ruské straně, postupně mění na občanskou, kdy se v rámci revoluce znesvářené strany, snaží vydobýt převahu. Většina knihy byla pro mne méně záživná, než předchozí díl. To ovšem neplatí o závěru, který mně opět nažhavil a přiměl zapudit myšlenku o tom, že další díl už nenačnu.
Tři hvězdy.

Způsob psaní, ten specifický humor, to je to, co mě na knihách tohoto autora baví a v čem si s Otou Finkem, nebo jako zde, s Augustinem Velikým a jeho přáteli, velice rozumím. Dávám pět hvězd, ale popravdě, slabší mi připadal závěr. Ono, pro každou detektivku, velké finále, kdy se dozvíme proč, jak a kým byl zločin spáchán. Zdálo se mi to prostě drobet přitažené za vlasy a překombinované, a to i z pohledu deduktivního pátrání tohoto velikého detektiva Velikého. Přesto pět hvězd.

Měl jsem obavy, po přečtení hodnocení ostatních čtenářů, že budu mít v postavách, tak jak v detektivkách dost často, chaos. A ono ejhle, neměl. Dokonce se musím pochlubit, že můj tip na pachatele, vydedukovaný zhruba po dvou třetinách knihy, byl úspěšný. A to aniž by detektivka i po té ztratila napětí a švih. Prostě styl vyšetřování hlavního protagonisty a jeho kolegů s dávkou humoru se mi líbil.
Pět hvězd.

Opravdu velmi dobré. Psáno s lehkostí, vtipem a napětí to rovněž nepostrádá. Jako vždy jsem se stal při vyšetřování pouhým přihlížejícím a možného pachatele jsem v průběhu děje tipoval spíše intuitivně a musel svůj tip několikrát opravovat. I když se zde vyskytuje na mě poměrně dost postav, což mi pak dělá u detektivek většinou docela problém, tak zde se mi v nich, až asi na dvě výjimky, podařilo udržet pořádek. Z těch co se do toho pořádku nevešly, naštěstí žádná nebyla vrahem, takže mi výsledný dojem nemohly pokazit.
Skvělé a zábavné pětihvězdí a už líčím na další díla od tohoto autora.

Nejdříve musím říci, že mě tato kniha už dříve klamala svým titulem. Pamatuji si, že jsem na ní už kdysi občas narazil v poličkách knihovny, ale můj nezájem o řeckou mytologii, který jsem z názvu knihy odvozoval, mě od ní vždy odradil. Jaká chyba...Původně jsem se chtěl o této knize rozepsat více, ale po té co jsem přečetl předchozí hodnocení, jsem od toho upustil. Vše je už o ní napsáno. Moudrost, vtip a lidskost v této knize z ní dělá opravdu pro mne jednu z nejlepších knih co se mi dostala do ruky. Snad ještě doplním, že knížka popisující život onoho strýce, ukazuje na něm, jak stárneme. Jak se s přibývajícím věkem měníme a při ohlédnutí za uplynulým časem, máme snahu jej zastavit, nebo alespoň zpomalit. Jenže on jako na potvoru běží čím dál rychleji a naše snahy vyznívají vniveč. Taky si vzpomínáte, jak ve škole byla vyučující hodina neskutečně dlouhá a nyní jak rychle uteče měsíc, dva, rok...Můj táta ve svých téměř osmdesáti letech o tomhle říká:"...sotva jsme odstrojili stromeček, kouknu z okna...a oni sklízejí obilí..a je to čím dál tím rychlejší..." Na závěr jen ještě dodám, že knížku jsem četl prakticky celou s úsměvem, ale na závěr zabrnkala na emoce a tak ten úsměv sice zůstal, ale stal se smutným...
Vřele doporučuji.

Tak toto To mě nějak netento...neoslovilo. Odloženo, nedočteno.

Skvělé. Svět, který my vnímáme, je ještě mnohem mnohem pestřejší, než jsme sto schopni našimi smysly zaregistrovat. A to nejen smysly které máme a které jsou u nás svojí rozlišovací schopností nedokonalé, ale hmyz vnímá i podněty v oblasti, kde nám smysly zcela chybí.
Pět hvězd.

Tak s touto knihou jsem udělal trefu do černého. Už delší dobu, a zřejmě marně, se snažím doplnit sérii knih Motýli a housenky střední Evropy, kdy se mi mezi mými knihami nedostává ze šestice hned tří a to Denní motýli a Noční motýli 1 a 2. Při procházení titulů přímo v nakladatelství Academia jsem narazil na tento a jsem nadmíru spokojen. Mnoho fotografií jednotlivých druhů a i ilustrace, fotografie typického biotopu, popis druhu a biotopové vazby, živná rostlina housenek, vývoj, chování, podobné druhy v ČR, rozšíření v ČR, rozšíření v Jižních Čechách, ohrožení a ochrana, síťová mapa Jihočeského kraje s časovým rozlišením výskytu a trend rozšíření. To vše se o každém druhu v této knize dozvíte.

Protože jsem již dříve četl Tajné stezky smrtonošů, věděl jsem tak nějak do čeho jdu. Věděl jsem, že to bude svědivé čtení plné různých breberek, které mě mají rády a moc touží, abych se jim stal domovem. Tak nějak jsem byl přesvědčen, že s vysokou pravděpodobností žádné takové nemám. A vlastně ano, to trvá. Jenže v této knize, podle širší definice parazita, bych byl vlastně raritou, kdyby tomu tak bylo. Další z mnoha zajímavých informací, které jsem se dozvěděl, je počet buněk v lidském těle. O těch co jsou moje a co jsou cizí. Na základě tohoto, jsem došel k závěru, že kdyby se konalo v mém vlastním těle hypotetické referendu, třeba o tom na co se budu v televizi dívat, jestli na hokej nebo StarDance, a ty cizí by hlasovaly pro tanec (už jen podle toho bych poznal, že jsou cizí), byl bych poražen v poměru cca 1:3. Z toho vyplývá, že co se týče počtu, jsem ve vlastním těle vlastně menšina.
Prostě kniha, která přinese pro většinu čtenářů mnoho nového, netušeného a také může dopomoci podívat se na tuto problematiku i z jiného úhlu.
Pět hvězd.

Velmi zajímavé. V průběhu čtení mě velice překvapilo, jak se současnost Ruska zrcadlí ve své minulosti a opakuje se. Vždyť u některých historických událostí by stačilo pouze zaměnit datum a jména a bylo by je možné zařadit do dneška, nebo minulosti ne až tak vzdálené. Rozhodně mi tato kniha pomohla poodkrýt a poznat odpovědi na dvě otázky, se kterými jsem do čtení vstupoval a odpovědět i na některé, které jsem si vůbec nekladl (např. animozita jeho sousedů apod.). Za prvé proč je Rusko tak jiné, ať už se pod tímto představíme jakýkoliv směr. A za druhé proč je Rusko tak obrovské. Po dočtení jsem došel k dalšímu překvapivému závěru, že ony události po roce 1917, nejsou, co se týče kontinuálního vývoje země, až tak výrazným vybočením, jak by se dalo předpokládat a předpokládá. Z knihy, díky její poměrně značné kritičnosti, také vyplývá, že pro obyčejného člověka se v celé popisované historii střídaly pouze dvě období. A to kdy bylo špatně a kdy bylo pro něj ještě hůře. Přesto dokázali tito lidé mnohokrát vzdorovat, a z našeho pohledu až slepě, v průběhu doby bránit a pokládat životy za hodnoty jako jsou car, revoluce a její ideály, vlast, Rusko.
Nejsme schopen posoudit tendenčnost některých historických výkladů a i když jsem určitě zaznamenal značně kritické podání těchto dějin, v Závěru kolektiv autorů přináší shrnutí, se kterým souhlasím. K oné možné tendenčnosti bych musel přečíst alespoň ještě Dějiny Ruska vydané v roce 2017 ze stejné edice ale jiného kolektivu autorů, a to nevím jestli se mi podaří.
Každopádně ve mně tato kniha její podání vzbudilo zájem o další podobné tituly z této edice a tak je možné, že si rozšířím i povědomí o dějiny Polska, Ukrajiny, Maďarska, Mongolska, Rakouska, Slovenska atd.
Čtyři hvězdy.

Tuto knihu jsem si velmi užil. Jak už jsem v jednom komentáři psal, autorův styl mi velice sedí a jeho humor je mi blízký. Při četbě líčení pocitů postav a jejich jednání, spolu trefnými přirovnáními, jsem se nezřídka nezdržel hlasitého smíchu. Kupodivu ač je kniha velmi vtipně napsaná, je ve své podstatě o věcech vážných. V knize jsou současně rozvíjeny dvě dějové linie, které se prolínají a ještě mají četné retrospektivní vsuvky, které pomáhají velmi zdařile dokreslit onu dobu, ve které se děj odehrává. Jde o příběh z hranice z prostředí útvaru P.S. Ovšem není to vylíčení odvážných činů těch hodných, kteří brání onen okraj země před těmi zlými ( v dnešní době jsou obě role často popisovány přesně opačně), ať už se ho snaží překonat z jedné či druhé strany, ale osud kluků, kteří se dostali v rámci vojny na "čáru" a z toho vyplývající povinnosti. Skvělé zachycení onoho vojenského svérázu, který je pro toto prostředí typický. Ona mluva a uvažování, které se v civilu může dost těžko vyskytovat, ale zde je normou a při tom kniha není jen o vojně.
Velmi zdařilý, vtipný a i kritický obraz oné doby a lidí, kteří ji tvořili. Výpověď člověka, který buduje něco nového, ale ideologie má takový náskok před realitou, nebo spíš realita kráčí jiným směrem než ideologie, že se cíl nevyhnutelně rozplývá.

Časově tato kniha volně navazuje na Poslední poctu. Skládá se z příběhů ve kterých je někdy zastoupen i autor sám jiné se udály jeho známým nebo příbuzným a některé postavy se v oněch příbězích objeví vícekrát. Vše se točí především v okolí Jeniseje a jeho přítocích a jak už je z názvu patrné, v nějaké roli je zde vždy zastoupena ryba a to buď v hlavní, nebo alespoň okrajové. Ne všechny příběhy mne zaujaly stejně a dá se říct, že první půlka byla z tohoto pohledu spíše slabší. Kniha nesporně potřebuje určité čtenářovo rozpoložení, protože tempo rozhodně není nikterak strhující. Ve druhé půli, a to především díky příběhu Sen o bílých horách, ve kterém se rybaří nejméně a je bojem lovce v tajze o život nejen svůj, ale i další osoby, se moje zaujetí vyšvihlo do pětihvězdného souhvězdí.
Celkově dávám ne zcela jasné, ale přeci jen čtyři nad Jenisejem a tajgou svítící hvězdy s tím, že trpělivému správně naladěnému čtenáři budou svítit mnohem jasněji a i ve větším počtu.

Nejsem žádný rusofob, ale jen těžko přehlédnout určitou paralelu této knihy se současným děním na Ukrajině. Dokonce některé současné výroky některých politických činitelů a v nich vznesené argumenty, by mohly být směle interpretovány i někdejšími aktéry dramatických a ostudných momentů.
V knize prezident Beneš popisuje dramatickou a složitou situaci, ve které se náš stát ocitl a snahy o její řešení. Nemá smysl se zde rozepisovat o různých návrzích, přicházející z jedné druhé či třetí strany, a které měli vždy v sobě nějakou míru ústupku českého státu v rámci předkládaných a záměrně zkreslovaných, překrucovaných, či zcela smyšlených, a v zahraničí takřka bez pochyb přijímaných, argumentů. Ukazuje dobový obrázek, kdy se z Československa stalo lákavé sousto ze kterého po zakousnutí se hned tří států, zůstalo jen torzo ohlodané kosti.
Z hlediska rozhodnutí, tak jak bylo učiněno, ve smyslu bránit se či nebránit, jsem zastáncem toho, že vyplývalo zcela v duchu možností tehdejšího Československa a ač bylo veřejností přijato jako zrada spojenců a následně především vlastní politické reprezentace, hodnotím ho jako uvážené, odpovědné, vysoce vizionářské a v tomto kontextu, kdy věděl, že bude přijímáno vlastním obyvatelstvem velice negativně, vyžadující i značnou míru osobní odvahy.
Pravdou je, že prezident Beneš, byl velký politik a politice, té mírové, věřil. Nebyl ale válečník.
Pravdou také je, že kdyby byla zvolena varianta války, minimálně evropské dějiny a její uspořádání by se od tohoto okamžiku s vysokou pravděpodobností vyvíjeli velmi odlišně.

Mráz takový, že když bylo -25, tak hovořili o tom, že se pěkně oteplilo. Sněhové vánice, kdy není vidět na krok před sebe. Půl roku většinou tma, pak zase pořád světlo. V takových podmínkách žijí vědečtí a techničtí pracovníci na základnách v Antarktidě. Nebezpečí zabloudění a umrznutí, či zřícení do ledovcových bezedných trhlin. A to ne jen při pochodech do jiné stanice, ale to nebezpečí hrozí a při cestě z jednoho baráku do druhého. Prostě žádná procházka růžovým sadem. Pohled čtyř osob na jejich pobyt na tomto kontinentu, podaný pokaždé trochu jiným způsobem, seznámí čtenáře se základnami Mirnyj, Komsomolská, Vostok, Pionýrská a Lazarev. Text doprovází hojný fotografický materiál.
Pět hvězd už jen za to nepohodlí, co museli oni čtyři pro plnění svých úkolů zakusit, z toho jeden z nich tam zahynul při požáru, společně s dalšími sedmi polárníky.

...a pokračování? Není? No to je teda pěkné! Hned od počátku ve mě kniha vyvolala, a pak dále udržovala, vysoký stupeň zvědavosti s jistou dávkou napětí o dalším pokračování děje. I když je kniha psaná v době, kdy o mobilech nebylo ani potuchy, a to ani moc ve sci-fi, a tudíž je po té technologické stránce ztvárnění budoucnosti možný lehký shovívavý úsměv, má přesto onen klíč, který je důležitou součástí příběhu, svého skutečně realizovaného, zdatného následovníka v současných smartfonech.
Pět hvězd a probuzený zájem i o další dvě knihy od tohoto autora, které u nás vyšly.

...a i když jsem od něj doposud nic nečetl, už chápu přirovnání některých čtenářů této trilogie k dílům Alexandera Dumase. Opět jsem se dobře bavil a byl napnut jak to bude dál..co byl...jsem. A tak pravím: "Hnedle sem s tou Krásnou čarodějkou, neb má mysl baží po dalším dobrodružství. A nechť všichni zví, že já jsem svým hodnocením i tento díl zpětihvězdil."

V tuto chvíli asi pro mne nejlepší kniha o osazenstvu Blandingsu, ať už tam trvale žijícím, nebo se tam vyskytujícím jen dočasně a o komických dobrodružstvích, které toto seskupení dokáže vyprodukovat.
Pět humorných anglických hvězd.

Název této knihy je poněkud nadnesený. Rozhodně "všechno jinak" nebylo, nicméně informace které tu zaznívají nejsou úplně vždy a všude prezentovány. Teprve se v legionářské problematice pomalu rozkoukávám, takže můj pohled je rozhodně zatím velice zúžený, ale co se týče toho názvu, tak Kaplického Gornostaj (první vydání v roce 1936), kde autor otevřeně straní rudým, by si v tomto pohledu a výkladem, onen název, že všechno bylo jinak, zasloužil více. Trochu mi vadil i způsob podávání informací, kdy autor, zřejmě z důvodu aby text nebyl jen strohým výčtem dat a událostí, používá místy u některých postav přímé řeči, což pak může vést ke spekulacím, jak může autor vědět, že zrovna toto a takto bylo ono řečeno a jestli to není jen jeho výmysl, sloužící k zpřístupnění knihy širšímu okruhu čtenářů. Tím se ale může vnucovat otázka, zda se to týká jen těchto vět, které mají v celé knize spíše tuto doplňkovou funkci a nebo jestli fantazie zapracovala i u zásadnějších událostí a především jejich výkladů. Osobně si myslím, že pokud fantazie zapracovala, tak pouze v té, pro výklad nedůležité rovině a sloužila pouze k dokreslení doby, pocitů a atmosféry ve vojsku. Koneckonců v některých těch důležitých událostech se právě s Kaplickým autor shoduje.
Rozhodně zajímavé, doplněno i fotografiemi a na některé další tituly, od tohoto autora mám políčeno.
S postupem četby a zvyknutí si na výše popsaný styl, to kniha u mě dotáhla až na čtyři hvězdy.

Trochu jsem se této knihy obával. Má první kniha od tohoto autora, Příběh kriminálního rady, si totiž svou třetí hvězdičku u mne vysloužila až v samotném závěru a do té doby jsem dost trpěl. Přes ony obavy ale mohu po dočtení o "Nebožtících" napsat, že si svoje "čtyři" uhájili po celou dobu bez nějakých výkyvů. Pravda, i zde, tak jako v "Kriminálním radovi", je příběh náležitě rozkošatěn, nebo spíše rozmělněn, ale tady mi to nevadilo. Spíše to rozšíření děje, kde by se jinak zápletka dala vměstnat do pouhé povídky, pomáhá vykreslit, přes všechny neradostné zprávy, jakousi bezstarostnou a optimismu plnou atmosféru ve smyslu dalšího žití a existence. Lidé plánují svou budoucnost, chtějí naplnit své osobní životy manželstvím, obchody kvetou, postavení se bude jen lepšit. A ty záměny v nemocnici, se ve svém konci obrátí vlastně v ponejprv šokující, ale hned po té v radostné zjištění. Co si přáti více. Co na tom, že před měsícem se trefili do arcivévody, nás se to netýká...

Po přečtení této knihy jsem bohatší nejen o velice zajímavé informace ze světa parazitů, ale i o schopnost drbat se nohou za pravým uchem, tudíž ruce zůstávají stále volné pro obracení stránek. Dalším obrovským přínosem by tato kniha mohla být pro lidi, kteří na tom nejsou psychicky momentálně dobře. Prostě ti, kteří si myslí, že je nikdo nemá rád, že jsou tu na světě naprosto zbyteční atd., tak těm by tato kniha mohla pomoci. Zjistí totiž, že to vůbec není pravda. Ba právě naopak, těch různých breberek co je má rádo je velké množství a některé by dokonce mělo rádo jen a jen je a jiné se bez nich vůbec neobejdou. No prostě stačí se jen pak zamyslet a říct si: "Chcete mě?"
Při čtení kapitoly o komárech a nemocech které přenášejí, jsem byl mezi drby napaden myšlenkou. Respektive úvahou o tom, že poválečné odvodňování, vysušování, meliorování a napřimování toků, které je dnes považováno za velice nešťastné a krátkozraké, nebylo asi vždy jen a pouze motivováno s cílem získávání nové zemědělské půdy, ale i z důvodů zdravotních a hygienicko - epidemiologických. Pokud tomu tak nebylo, tak se ale tento postup musel rozhodně kladně podepsat pod předcházení různým nákazám, přenášených právě komáry.
Z dnešního hlediska, při měnícím se klimatu a s tím nedílně souvisejícím množstvím a rozvrstvením srážek, se prosazuje právě opačný postup oproti dobách socialistických. Prakticky příliš možností nemáme a zadržování vody v krajině pomocí meandrů toků, záplavových území, mokřadů, ale i suchých poldrů, které mají krotit přívalové srážky, a dále pak všech ostatních vodních ploch, je zřejmě tou nejúčinnější metodou, jak zabránit rychlému odtečení. Zároveň se ale vytvářejí podmínky pro kladení a vývoj komárů. To že problémy s nemocemi, za jejichž rozšíření jsme mohli, v poměrně nedávné době, na našem území děkovat právě těmto krvesajům a jaké velké nesnáze působili lidem a chovanému dobytku, se možná stejně jako já s překvapením, dočtete v této knize. A to že možnosti zavlečení parazita, přenášející nějakou nemoc, je dnes mnohem větší, než v dobách sepsání této knihy, je myslím zcela jasné.
Tolik má laická svědivá úvaha.