Mindy
komentáře u knih
V pasti
Lenka Dostálová
Tak tentokrát jsem při výběru knihy sáhla hodně vedle. Kdybych ji četla ve věku mých dětí, tak hodnotím asi jinak, ale já sama za sebe dávám dvě hvězdy, a to ještě s přivřenýma očima.
Kolikrát dokázala Layla svým pronásledovatelům utéct, to už jsem časem přestala počítat, ale na závěrečný útěk s želízky na rukou z jedoucího auta, přičemž přemohla dva chlapy, na ten už má představivost nestačila.
A taky už jsem alergická na sloveso "mumlat". Na každé stránce někdo něco zamumlal, prakticky po celou dobu všichni mumlali.
Vstupte bez klepání
Zuzana Hubeňáková
Hodně odpočinková knížka. Některé situace humorné byly, některé mi připadaly napsané legračně tak nějak za každou cenu. Ale pravda je, že v určitých situacích (hlavně těch během mateřské) jsem se úplně viděla.
Pod rozpáleným sluncem
Adrienne Benson
Příběh se odehrává v Africe, a to mě na této knize bavilo nejvíc. Popsané tradice Masajů, nádherná příroda, příběh Simi. Ale ostatní postavy - ty dospělé - mi sympatické nebyly. I když mají ke svému jednání své důvody, přišlo mi místy nepochopitelné.
Sídlo smutku
Gail Godwin
Sonda do duše jedenáctiletého osiřelého kluka Marcuse, kterého se ujme jeho teta. Teda prateta, aby to bylo asi tajemnější. Je zdůrazňováno, že prateta je málomluvná, čemuž ale sáhodlouhé rozhovory s Marcusem nenasvědčují. A jeho myšlenky a vědomosti, to mi k jeho věku taky zrovna nesedí. Např. si vzpomene, že jeho mámě kdysi někdo řekl, že "pan Forster je patriarcha převlečený za socialistu". Ale samozřejmě ví, že to bylo myšleno jako vtip. Nebo v testu zná odpověď na otázku "Jaké protichůdné impulsy lze pozorovat v demokratické etice?" V jedenácti letech? No nevím.
(À propos ta odpověď zní: povinnost vůči sobě vs. povinnost vůči společnosti. To je přece jasné, že.)
Prokletá kaple
Robin Stejskal
No tak hororem bych to teda určitě nenazvala. Spíš pokusem o tajemný příběh, který začíná kdysi ve středověku a končí v současnosti. U hororu bych předpokládala, že budu trnout hrůzou, ale u této knihy jsem se jen pousmívala. Naštěstí jen něco málo přes 200 stran, takže se to dalo vydržet. Přitom začátek byl takový slibný...
Dohazovač
Jamie Ann Denton
K hlavním postavám asi tolik: on - špičkový agent FBI, strašně sexy, vynikající milenec. Ona - špičková analytička, jeho manželka. On po ní šíleně touží, ona po něm taky. Strašně ho chce, pak zas ne, vlastně neví, co chce (to po tom traumatickém zážitku). Chce vyšetřovat vraždy a přitom nechce. On jí chce pomáhat a být jí oporou, ona ho odmítá, ale přitom se s ním cítí tak v bezpečí! Bože, to byla kráva. Myslela jsem, že to ani nedočtu.
Údolí tyrannosaura
Douglas Preston
Čekala jsem víc. Celou dobu se to nějak vleklo, závěr zas až moc akční, hlavní hrdinové samozřejmě nesmrtelní. Zajímavé bylo proložení textu vyprávěním o tyrannosauří samici.
Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
Mně se až nechce věřit, že toto je ta celosvětově uznávaná kniha (i film). Přečetla jsem ji s velkým donucením, a to jen díky humornému stylu. Chvilkami to bylo opravdu zábavné, ale s příhodami hobitů, elfů a skřetů jsem jednou provždy skončila.
Kritik
Peter May
Celé je to takové nijaké, bez napětí. Jako detektivku bych to ani neoznačila. Sympatická je dvojice Sophie - Bertrand. Nejpozitivnější na knize je to, že po celou dobu máte chuť dát si sklenku vína, což jsem taky dělala (s výjimkou kapitoly, kde je popisována pitva).
Tmavé stěny Willardu
Ellen Marie Wiseman
Všechno mi přišlo moc přehnané - špatní a nepřející rodiče, nedůvěra ve svou matku, nepřečtené dopisy, chování Shannon, chování lékaře a závěr ze všeho nejvíc.
Co nelze upřít, je čtivost. Děj odsýpá, osudy se rychle střídají, až se nakonec prolnou. Oddechová kniha, rychle přečtená.
Žena v okně
A.J. Finn (p)
Dobře se to četlo, pozvolný začátek, po nějakých 100 stranách se to slušně rozjelo. Hlavní hrdinka mi nejdřív moc neseděla, ale postupně mi začala být sympatická. Konec mě překvapil.
Čas odejít
Jodi Picoult
Tentokrát mě kniha trochu zklamala,jsou v ní zajímavosti ze života slonů, ale ten konec mi přišel trochu přehnaný
Ženy z Cínové Hory
Paulette Kennedy
Ach jo! Já ty reverendy, pastory a kazatele nesnáším. Jak manipulují vesnickými obyvateli, svolávají shromáždění, dávají znamení, léčí dotykem... Nene, tato kniha není ta pravá pro mě. Taky mi přijde přehnané to množství homosexuálních dvojic, tedy nic proti, ti první - v pohodě, druzí - dobře, ale pak ještě třetí? Jak říkám - ach jo!
Šampaňské a heřmánkový čaj
Franziska Stalmann
Super oddychovka přečtená za dva večery.
V tomto domě straší
John Boyne
Průměrná knížka, dobře se četla. Obávám se, že jak byla celkem rychle přečtena, tak bude i brzy zapomenuta.
Vojenská felčarka
Heidi Rehn
Četba této knihy byla naprostá ztráta času. Téměř 500 stran neskutečné nudy. Celou dobu se vůbec nic neděje, rozhovory o ničem, historická fakta nezajímavá, postavy nesympatické, intriky směšné, vlastně mě ani nezajímalo, jak to dopadne. Jedna hvězdička pro mě za to, že jsem to dočetla.
Anděl smrti
Richard Sklář
Mně se to náhodou docela líbilo, jenom té brutality a těch mrtvol na mě bylo až příliš. Taky mi u hlavní hrdinky vadila její neustálá potřeba jít na WC. Ale na to, že jsem nevěděla, co od knihy čekat, jsem byla příjemně překvapená. Navíc pocházím ze severní Moravy, takže za mě celkem fajne čtení.
Ztraceni v čase
Petra Braunová
Krásná sci-fi dětská kniha, kterou jsme četli se synem. Oběma se nám moc líbila.
Malinka
Dita Táborská
Takový propletenec lidských vztahů! Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale od druhé poloviny mě to doslova chytlo. Napsáno z pohledu tří osob, a to tak, že jsem se do každé dokázala vcítit. Epilogy na konci překvapivé. Líbilo se mi to.