Mindy
komentáře u knih
Stroj času / Neviditelný
Herbert George Wells
Kniha obsahuje dva tituly - Stroj času a Neviditelný.
Oba se mi líbily, i přes rok vzniku (1895, 1987) se četly moc dobře, při závěrečném pronásledování neviditelného jsem byla úplně nervózní a s napětím četla, jestli bude dopaden nebo ne.
A Stroj času? Moc zajímavá vize roku 802 701. Jenom jsem čekala víc informací o životě morloků.
Lékárnice
Ingrid Noll
Ježkovy oči! Co to bylo? Směsice naivních a neskutečných situací, jedna absurdita střídá druhou, všichni zúčastnění se chovají naprosto neuvěřitelně a hlavní hrdinka je s prominutím blbá jak troky. To všechno v podání německé autorky.
A konec? To závěrečné rozuzlení celého příběhu? To ani nestojí za řeč, protože prostě není.
Bosá dívka
Kateřina Janouchová
Pro ty, kdo si, stejně jako já, dost dobře nedovedou představit, co to znamená "rodinný thriller", tak vězte, že se jedná o příběh rozvedené čtyřicátnice s pěti dětmi ve střídavé péči, která zažívá, dá se říct, vcelku běžné starosti s dětmi - od vzdorovitého období s nejmladší dcerou až po pubertu se starším synem. Kniha je taková nemastná neslaná. Cecílie mi vůbec nesedla. Za celou dobu byla snad jen dvakrát zmínka o tom, že jde do práce, jinak šla buď na schůzku, nebo do televizního studia, nebo byla na mobilu a kontrolovala esemesky. Nakupovala a vařila. Děti se vesměs dívaly na televizi. Bylo to moc dlouhé a nudné. A to je osmá kniha v sérii! Jediné plus je to, že ji lze číst samostatně. Ničemu nevadí, že jsem předchozí díly nečetla (a ani nebudu).
Zeměpisná šířka nula
Windsor Chorlton
Skvělá knížka. Žádná hluchá místa, napětí po celou dobu, výborně se četla. Jediné, co bych snad vytkla, je nesmrtelnost jedné osoby. Autor ho prostě nechtěl nechat zemřít. I když zrovna toho by mi bylo ze všech zúčastněných nejmíň líto.
Jeden z nás
Shari Lapena
Kniha se četla dobře, ale vadily mi ty neustálé lži skoro všech zúčastněných. Taky ta druhá vražda mi přišla zbytečná. Ale je fakt, že skoro do konce jsem netušila pachatele. Podezření se přelévalo z jednoho na druhého a z druhého na třetího. To už je zkrátka styl psaní této autorky.
Frankenstein
Mary Wollstonecraft Shelley
Tak čekala jsem větší hrůzu z tohoto stvořeného vraždícího monstra, stvůry a netvora. Taky jsem nevěděla, že Frankenstein je jméno jeho stvořitele, myslela jsem, že se tak nazývá ona uměle vytvořená bytost.
Celá kniha je hodně rozvláčná, ale je z roku 1818 a po dvou stech letech se řadí mezi klasiku.
Záskok
David Nicholls
Chvilkami zábava, chvilkami nuda. Kniha se četla dobře, Stephen mi byl vcelku sympatický, jeho hlášky byly vtipné, ale vrcholně zábavné čtení nebo nejvtipnější kniha roku, jak zní upoutávka na obálce, to teda není. Je to taková příjemná oddychovka.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Po celou dobu čtení jsem se cítila tak nějak nervózně a stísněně, ta mrazivá atmosféra mi zalézala pod kůži, Brenskému jsem od začátku nevěřila ani slovo a celou dobu jsem tušila, jak to dopadne.
Pan Lustig má velmi osobitý styl psaní, moc dobře se mi to nečetlo, ale celkově hodnotím kladně.
Mrtvá a živá
Daphne du Maurier
Moje první kniha od Daphne du Maurier a moc se mi líbila. Donutila mě při čtení zpomalit a plně se koncentrovat, pokud jsem chtěla zachytit všechny fantazie a myšlenky hlavní hrdinky. Děj trochu předvídatelný, ale to mi nevadilo. Určitě si od této spisovatelky ještě něco přečtu.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Velice příjemné české překvapení. Taková trochu pohádka, ale četlo se to moc dobře. Těším se na pokračování.
Na divokém venkově
Eva Grestenbergerová
Vůbec nic jsem od této knihy nečekala. A jedině za tohoto předpokladu jsem ji byla schopna číst a dočíst. Autorka na nás chrlí jednu rádoby vtipnou situaci za druhou, občas se mi zvedly mírně koutky v náznaku úsměvu, ale jinak jsem chtěla mít to utrpení co nejdřív za sebou.
Nezbytné věci
Stephen King
Trápila jsem se přes dva týdny, protože jsem chtěla vědět, jestli zlo nakonec zvítězí, nebo ne. To, že tam bylo strašně moc postav, mi ani nevadilo (jak se postupně navzájem vraždili, tak jich ubývalo), ale bylo to ták dlooouhéé.
Most času
Bruce Leininger
Některé pasáže byly strašně zdlouhavé a hlavně zbytečné. Např. popisování nákupu včetně rozhovoru s dvouletým dítětem typu: "Vločky nekoupíme, protože v nich je moc cukru. Vezmeme místo nich šest tuňákových konzerv." Nebo: "Tady máš za odměnu čtvrťák. Můžeš se za něj povozit na kolotoči. Ale nejdřív se na něj podívej a zkus mi říct jméno prezidenta, který na něm je ".
Jinak příběh to je moc zajímavý. Je to těžko uvěřitelné, ale pokud to není vymyšlené, tak jak to tedy bylo? Já si myslím, že je prostě něco mezi nebem a zemí, o čem nevíme, protože občas se takové nevysvětlitelné záhady objevují.
Tráva zpívá
Doris Lessing
Děj knihy se odehrává v Rhodesii na jihu Afriky - dnešní Zimbabwe, kde je praktikován apartheid. Seznamujeme se s chodem jedné malé, bezvýznamné farmy. Farmář Dick je vcelku neschopný, nic se mu nedaří, má plno plánů, ale nic nedokáže dotáhnout do konce. Manželka Mary - nesnáší domorodé obyvatele, černoši se jí přímo hnusí. Po počáteční snaze pomoct s chodem farmy se dostává do apatie, nic ji nebaví, s manželem se na ničem neshodnou. Pak u nich začne v domácnosti pomáhat černý sluha Mojžíš, který se Mary začne dostávat "pod kůži". Všechno je špatně, Mary se dostává do stavu, kdy jí není pomoci. Nikdo nedokáže s nikým komunikovat a vše spěje k tragickému konci.
Až po dočtení knihy (kterou jsem si vybrala mezi vyřazenými z knihovny) jsem zjistila, že autorka získala v roce 2007 Nobelovu cenu za literaturu.
Jiskřičky naděje. Vzpomínky Jiřiny Gryczové-Koláčkové
Daniel Drápala
Pocházím z Prostřední Bečvy a moje babička by údajně měla být autorčina sestřenice Mařa, o které je zmínka v úvodu knihy. Takže naprostá srdeční záležitost a navíc jsou to opravdu moc hezky napsané vzpomínky na dětství a dospívání a následující léta prožitá na Slovensku.
Kocour Bob a jeho životní moudrost
James Bowen
Třetí kniha o kocourovi Bobovi, tentokrát navíc opatřená nádhernými ilustracemi. Autor popisuje, jak ho soužití s Bobem ovlivnilo a udělalo z něj jiného - lepšího člověka.
Dokonce jsem se už podívala i na film (pro nás kočkomily téměř povinnost) a můžu jen doporučit.
Rukojmí
Elmore Leonard
V knize je popsán jeden nevydařený únos. Počínaje špatným načasováním, potom co jde, to se podělá a vše končí nečekaným spřátelením osob, do kterých byste to na začátku příběhu zrovna neřekli.
Hyde Park Civilizace 2
Gabriela Cihlářová
Další série skvělých rozhovorů s vynikajícími osobnostmi. Těžko vybrat nejzajímavější. Ale kdybych přesto musela, tak by to byl Miroslav Zikmund.
Důchodkyně nestřílejte
Marcela Mlynářová
Jediná kapitola, která mě pobavila, byla ta, kde popisuje hlídání vnuků. Jinak nuda. Většinou se jedná o podrobný popis dovolených. Autorka zachází do takových detailů, jako je nasedání na lanovku a zaklapnutí bezpečnostního jištění. Každodenní sprcha, snídaně, večeře. Neustále si stěžuje na přítomnost ostatních lidí, přitom si vybírá turisticky vyhledávané cíle. Nejvíc se mi líbily citáty na konci každé kapitoly.
Podzimní případ
Anders de la Motte
První polovina knihy, kde se střídá minulost se současností, je strašně zdlouhavá, až v druhé půlce jsem se pořádně začetla. Hlavní vyšetřovatelka je fajn, další postavy moc sympatické nejsou. Na tak vysoké hodnocení mě kniha zklamala, obávám se, že bude brzy zapomenuta.