minirock komentáře u knih
Dobrodružné vyprávění o partě děti kdesi v Surinamu, která objeví ve starém sídle skrýš podloudníků s pašovanými a kradenými věcmi. Samozřejmě mládež se pustí do "vyšetřování", které skončí nedobře - jsou ponecháni svému osudu na jakémsi karibském ostrově. Jenže děcka se nedají, s pomocí holandského kamaráda se jim podaří zachránit a nakonec všechno dobře dopadne. Dobré to bylo.
Také jsem čekal nějaké velkolepé vyvrcholení celé ságy kde vítězové budou oslavováni a padouši po zásluze dojdou trestu, nic takového se ale nekonalo. Vše bylo zakončeno rychle a stručně. A závěrečná anabáze Supího zobáku po německém venkově byla vyloženě nastavovaná kaše, zřejmě aby byl splněný počet stránek nasmlouvaný s nakladatelstvím. Tak dlouhá série si zasloužila rozhodně lepší konec.
Kniha začíná tam, kde skončil předešlý román "Pouť do Mekky", džemmou - soudem nad vrahy přepadených a ubitých vojáků. Obžalovaným v čele s el Ghanim byla dána milost a Kara ben Nemsi s Halefem a ostatními přáteli pokračuje dál do Mekky. Zde náhodou odhalí zárodek povstání proti velikému šerifovi. Vůdcem je známý el Ghani, který chce pomocí zrady zasednout na místo velitele svatého města. Podaří se zabránit zlu ovládnout Mekku a bude el Ghani za své činy konečně potrestán?
Myslím, že panu Kandolfovi se podařilo dopsat nedokončený román Karla Maye se ctí. Já jsem byl spokojen, líbilo se mi to.
Jsou knížky pro děti a mládež ze kterých jste jako dítě nadšení ale v pozdějším věku už vám tolik neříkají. To se ale netýká tohoto románu, je napínavý i poučný jak pro mladé tak i pro starší. A když jsou v něm tak nádherné ilustrace jako ty od Zdeňka Buriana ve vydání z roku 2018, není co řešit. Je to krásná kniha kterou jsem si po letech opět parádně užil.
Jako rodilému třebíčákovi jsou mi samozřejmě v knize vzpomínané události více či méně známé. A právě touhle netradiční formou vyprávění nejstarší ženy na světě je chtěl autor přiblížit i ostatním čtenářům, což se mu docela dobře podařilo. I když i já si myslím že těch událostí a také fiktivních setkání paní Neumannové s osobnostmi spjatými s naším krajem mohlo být možná víc, nabízí se třeba Vítězslav Nezval nebo Ludvík Svoboda a další.
Pana Petra trochu znám, vím že je velký cestovatel a výborný fotograf. Viděl jsem i výstavu jeho fotografií z cest. Proto jsem v rámci Výzvy sáhl po jedné z jeho knih popisující zážitky z cest. Je to zajímavé a poutavé povídání. Mě by ale od návštěvy těchto zemí spíše odradilo, měsíční trmácení s batohem po pouštích, horách, mnohdy zcela mimo civilizaci s vojenskou hlídkou v zádech a s popisovanými zdravotními problémy, to ne. Dojem mi kazila spousta chyb a nepřesností v textu. Rád si ale od pana Petra ještě něco přečtu.
Maye mám samozřejmě rád ale tyhle rytírny mě nebaví. Nemohl jsem se vyznat ve velkém množství postav, i po přečtení nevím kdo byl kladná a kdo záporná. Vadilo mi přeskakování od jednoho děje k druhému, nic nenavazovalo na sebe. Asi jsem čekal něco úplně jiného ....
Po přečtení posledního dílu mám pocit, že autorovi tak nějak došly nápady a invence. Situace se opakují a už to prostě nemá ten drajv z prvních dílů. Přesto jsem rád že jsem celou sérii přečetl, byl to pro mě takový návrat do klukovských let.
Přiznám se, kniha mě nebavila. Vždy, když se v Greyově knize objeví Mormoni, řeší se víc víra na úkor příběhu. Pointa byla jasná už po několika stranách a pak už se jen čeká na to, kdy a jak Shefford Fay Larkinovou Mormonům unese. Trošička napětí v závěru při proplouvání Grand kaňonem a to je asi tak všechno. Taková červená knihovna ve westernovém hávu.
V pomyslném žebříčku této trilogie třetí místo. Závěrečné obléhání Castillon d´Arbizon zachránilo čtyři hvězdičky, celá ta pasáž byla úžasná. Skoro jsem se už bál že Thomas ten grál nenajde. Celkově vynikající čtení.
Nenápadná knížečka ve které si často listuju a prohlížím ty stovky skenů obálek nádherných starých knížek Karla Maye vydaných v českém a slovenském jazyce od roku 1888 do 1948 . Pár se mi jich podařilo sehnat ale při jejich dnešních cenách mi nezbývá než se kochat obrázky v této knize. Obsahuje také velké množství obrázků reklamních materiálů na Mayovy knihy.
No, nevím .... . Jsem z Kingovy novinky poněkud rozpačitý. Myslím že v kontextu jeho knih je to takový slabší průměr. Čte se to dobře, můžete o tom přemýšlet, vyvozovat různé závěry a dumat coby, kdyby ale to je asi tak všechno. Napětí, neřkuli jemné mrazení v zádech při čtení, přízračno a jiné atributy které jeho předešlé knihy zdobily, se kamsi vytratily. A já bych si tak rád od mistra zase přečetl něco při čem by mi vstávaly vlasy hrůzou na hlavě.
Mladého hocha zachrání před smrtí v poušti mormonská rodina. Vezmou ho s sebou na svůj ranč a Jack se pomalu uzdravuje. Tvrdě pracuje, otužuje se a dokonce se zamiluje do mladé indiánky která je ale souzena nejstaršímu synovi farmáře. Z toho se ale vyklube pěkný darebák a spolčí se se zlodějským rančerem, který usiluje o získání farmářových pozemků. Jack se ovšem smířlivého farmáře zastane a odměnou je mu krásná Mescal. Typický greyovský příběh o těžce zkoušeném vztahu dvou mladých lidí.
Kniha popisující Erlendurovy začátky u reykjavické policie. Více než dramatické pátrání je zde kladen důraz na psychologické vykreslení postav a Erlendurova zarputilost vyřešit smrt bezdomovce se kterým se náhodně poznal a zmizení mladé ženy v téže době. Není to zrovna veselé čtení, Erlendur se pohybuje mezi lidmi bez domova, závislými na alkoholu a drogách ale podaří se mu svým lidským přístupem získat si jejich důvěru a jeho pátrání je nakonec úspěšné. Mezi Indridasonovými knihami je tahle ale pouze lepší průměr.
Děj druhého dílu série se odehrává před událostmi popisovanými v díle prvním. Obsahuje 4 kapitoly, přičemž spolu souvisí pouze druhá a třetí. Děj je poměrně komplikovaný ale objasňuje složité vztahy postav z předchozího dílu. Dávám nadprůměrné hodnocení, kniha mě bavila a jsem velmi zvědavý jak se to bude dál vyvíjet.
Od Kathy jsem četl už lepší knihy ale ani tato není určitě špatná. Vyšetřování smrti tří mladých děvčat, vztah/nevztah s Ryanem, návštěva přítelkyně Anny a její následné zmizení, to všechno stíhá Temperance při tomto smutném pondělku. Slušné průměrné čtení na Kathy Reichs. Ovšem záchrana Tempe v závěru knihy je tak trochu ve stylu Lary Croft.
Příběh studenta Víti, který odjede na Kamčatku aby se tam blíže seznámil se životem svých oblíbených medvědů. Nechá se zaměstnat v přírodní rezervaci a daří se mu splnit si svůj sen, poznává medvědy v jejich přirozeném prostředí a prožívá přitom různá dobrodružství. Zároveň se připravuje ke studiu na vysoké škole kde by své nově nabyté zkušenosti rád zůročil. Nijak napínavá ale přesto docela pěkná knížka.
Něco se mi líbilo, něco méně, něco vůbec. Amerika je obrovská, míst o kterých by se dalo psát je zde spousta. Autorka v krátkých kapitolách popisuje své zážitky ale ne vždy mě dokázala svým vyprávěním zaujmout. Moc se mi ale líbila kapitola o setkání s paní Třískovou a historie stavby Brooklynského mostu.
Některé pasáže jsou jak z učebnice dějepisu ale člověk si aspoň udělá představu jaká byla tehdy situace. Samotný příběh o lásce dvou mladých lidí, francouzského důstojníka a dcerky bohatého bankéře, čelící zlému pirátu, který si dělá čáku na její dědictví, se jeví téměř jako vedlejší. A námořní bitvy uměl Verne popsat skutečně skvěle. Nemyslím si ale, že by tato kniha dnešní mládež ještě zaujala.
Příběh je slušně rozjetý a prvních 150 stran jsem byl nadšený, bohužel druhá polovina je jen příšerně ukecaná, neustále se opakující historické události spojené s dějem začínají nudit a přitom se celkem nic neděje. Závěr to trošičku napravuje ale ne moc. Pro nás ateisty celkem nezajímavé a pro milovníky detektivek jakž takž. Ovšem zážitek Tempe z hrobky stojí za to. Lepší průměr.