mira.l komentáře u knih

Asi dvacetiminutová jednohubka s krásnými fotkami Šumavy. Co k ní víc dodat? To není ke čtení, ale ke kochání.

3 16.12.2018

Památné stromy jsou moje velká slabost, Šumavu mám taky rád, takže spojení, které se nabízí tak nějak samozřejmě. Docela jsem se na tuhle knížku těšil.
S prvními stránkami se ovšem dostavilo drobné ... nedá se říct přímo zklamání, ale takové rozčarování. Kniha provází čtenáře na cestě za památnými stromy na území Národního parku Šumava, z nichž mnohé, a možná by se dalo říct většina, se nachází na místech bývalých, již dávno zaniklých osad či samot, v poměrně odlehlých lokalitách. A v tom je právě asi jádro pudla. Povídání o samotných stromech je v knize věnováno - poměrně optimistickým odhadem - tak maximálně 20% textu. Zbytek tvoří popis toho, jak se do jednotlivých lokalit dostat, jejich historie, dojde i na nějaké báje, legendy či pověsti. Ano, i informace o tom, jak se ke kterému stromu dostat, jsou beze sporu užitečné, ale přece jenom jsem si myslel, že tomu samotnému povídání o stromech bude věnováno víc prostoru. Což mě zpočátku dost mrzelo, protože leccos z toho, co se netýkalo přímo stromů, jsem možná už i někde četl. V textu jsou i bloky věnované představení jednotlivých druhů stromů obecně. Tady jsem ocenil třeba výčet léčivých účinků jednotlivých stromů. Co jsem ocenil už méně, byly u jednotlivých druhů výčty toho, jaký mají vliv na psychiku člověka, jakou mají "duševní léčebnou" moc. Namátkou třeba u jilmu: "Energie jilmu podporuje komunikaci, pomáhá uvádět věci do pohybu. Díky němu můžeme snáze nacházet cestu z obtížné situace, učí nás, jak být nezaujatý, v lidech rozvíjí velkorysost, pilnost, tvůrčí sílu." Atakdále. Tak na tyhle řeči já moc nejsem.
No ale nakonec jsem vzal styl, jakým je kniha napsána, na milost a celkem rád jsem si leckdy zapomenuté kouty Šumavy prošel znovu a našel i nejednu inspiraci k výletu. Trochu mi chyběla nějaká mapka s vyznačením jednotlivých stromů, třeba prázdné předsádky knihy k tomuto účelu docela vybízejí. Ale i kdyby tam mapka byla, stejně bych zase vzal turistickou mapu a šmejdil bych po ní:).
Jak jsem uvedl, kniha má svoje jisté slabiny, za které bych šel o hvězdičku níž, na poctivé čtyři * , ale protože Šumava a protože památné stromy, tak do toho plného hodnocení půjdu.

3 27.11.2018

No, popravdě řečeno jsem si to asi představoval trochu jinak. Co se mi vcelku líbilo, úvody jednotlivých kapitol, kde je vždy uvedena krátká historie každého sídla. Co mě bavilo už výrazně méně, bylo pokračování s tajemnými příběhy. Většina je jich z kategorie pohádek a bájí, zakopané poklady, nešťastné lásky, loupežníci, tajné chodby, tajemná zjevení, duchové, a tak pořád dokola. A na to mě moc neužije.
Příliš nepotěšilo ani větší než malé množství překlepů.

3 05.08.2018

Pořídil jsem si tuhle knížku spíš ze zvědavosti.
A jaká je? Začátek popisuje první zkušenosti autorky v USA, ještě coby studentky, která si chtěla prací hlavně zaplatit cestu, stručně řečeno. Dělala ledacos, a velmi rychle zjistila, že ani v USA nelítaj pečení holubi sami do huby a pobyt v USA má mnohá byrokratická úskalí. To mě docela bavilo. Tím spíš úplně nerozumím tomu, co následovalo, a sice autorčina nezměrná touha v USA žít trvale.
Hlavní část knihy tedy tvoří popis přesunu do USA, lépe řečeno nejdříve je (tak nějak pro potencionální následníky) vyjmenováno, co vše je třeba tady v Čechách zrušit a co zařídit za velkou louží. To se týká hlavně získání víz a práce. Následuje popis úřednického kolotoče po nastěhování do Ameriky, opět především to, co je třeba zařídit. Celé to vyprávění trochu skáče sem a tam, a vůbec to je takové hodně zestručnělé.
Trochu divné mi bylo, že jedním z hlavních důvodů, proč tam šli, bylo to, že manžel autorky tam měl mít zajištěnou práci, aby se vzápětí zjistilo, že si dost nesedl se šéfovou, která ho velmi rychle vyhodila, což pro oba autory mělo skoro za následek dosti nedůstojný návrat domů ve formě vyhoštění, který se jim podařilo odvrátit po vynaložení značného úsilí.
Dále autorka popisuje svoje podnikání, poté, co mohla začít legálně pracovat. Popravdě řečeno, moc nerozumím tomu, co ji tam vlastně živí - blog, návody na diety...??
Část kterou psal manžel autorky, mi upřímně řečeno přišla docela zbytečná, krom pár odborných termínů, kterým nějak nehovím, jsem se toho z ní moc nedozvěděl.
Co se týká faktů v knize uvedených, asi bych neměl "koule" na to, abych něco podobného udělal, z těch byrokratických kliček (víza, povolení k pobytu-zelená karta, práce, zařizování běžných věcí) mi dost často šla hlava kolem a moc jsem se v tom nevyznal. Rozhodně bych nechtěl něco podobného podstoupit, radši budu dál žít v naší kotlině.
Kniha mi připadá, že je určená pro hodně úzký okruh čtenářů - coby návod k přesunu do USA. A upřímně řečeno, nevím, nevím, jestli případné zájemce spíš neodradí. Ostaním to asi moc nepřinese. Nevím, mám z ní takový smíšený pocit. Asi jsem čekal něco trochu jiného.

3 01.06.2018

Další z knih a autorů, na kterého jsem narazil v Zapomenutých výpravách. RNDr. Jiří Baum, jeden z našich dnes už prakticky zapomenutých cestovatelů. A také zooolog, který se specializoval hlavně na ptáky a hmyz.
Jeho cestopisná kniha o cestě kolem světa, kterou uskutečnil se svou manželkou v upraveném voze Tatra 72 od prosince 1934 do prosince 1935, před asi deseti lety znovu vyšla.
Je to docela zajímavý pohled na svět v polovině 30. let 20. století. Určitě je to kvalitní kniha, nečte se to špatně, i když v jistých pasážích to přece jen působí trochu... nedá se říct nudně, ale tak nějak naivně. Nebo možná jinak vyjádřeno to přece jenom nemá tu poutavost, s jakou dokázali o nějakých dvanáct, třináct let později psát H+Z. Syn J. Bauma rukopis knihy ponechal tak, jak byl napsán. Dneska by to asi autor napsal stylisticky poněkud jinak, ale asi je dobře, že nebyl přestylizován, tehdy prostě byla jiná doba, řešily se jiné věci, "normální" nebo "divné" bylo něco jiného než dneska. I ten způsob vyjadřování byl trochu jiný, dneska už přece jen píšeme a myslíme trochu jinak.
Na druhou stranu je asi dobře, že styl vyjadřování je "dobový", a je zajímavé v knize sledovat třeba to, v jakém stavu rozvinutosti byla tehdejší velká města Austrálie, třeba Sydney nebo Melbourne či jaké poměry panovaly ve světě tehdejší doby.
Velmi zajímavá je pasáž z Japonska, které Baum viděl jako zemi ne přímo zaostalou, ale dost žehral např. nad tehdejším stavem japonských silnic, které byly nekvalitní a úzké. Stejně tak se celkem kriticky vyjadřoval o úrovni manuální zručnosti japonských dělníků ("Skoro jsem měl někdy dojem, že Japonci myslí pomaleji než my.") a z dnešního pohledu řekněme technické vyspělosti země. Japonsko charakterizuje spíše jako zemi, která hojně kopíruje evropské nebo americké vzory. ("Zdá se, že některé obory průmyslové zůstanou Japoncům více méně vždy uzavřeny a že japonské továrny nebudou moci vyráběti takové zboží nebo alespoň nikoliv v jakosti, která by mohla konkurovat s výrobky evropskými.") Pokud by na konci 2. sv. války nezemřel v koncentračním táboře a dožil by se zhruba poloviny 60. let, asi by se dost divil japonskému hospodářskému zázraku. Stejně tak Japonsko popisuje jako zemi, kde byl velmi levný život. Zajímavé, dnes patří Japonsko k nejdražším zemím světa a Tokio či Osaka jsou vůbec nejdražšími městy světa.
Hlavní část knihy tvoří popis cesty Baumových po Austrálii, tomu zbytku, tedy Japonsku a Americe je věnován relativně malý prostor necelé poloviny knihy, z tohoto pohledu je to tedy trochu nevyvážené. I když je pravda, že jejich cesta po USA se smrskla na nevelký okruh Kalifornií, čítající pár velkých měst (Los Angeles, San Francisco) a trocha přírody v pouštích a národních parcích. Pak už následovala jen cesta lodí přes Panamský průplav zpět do Evropy.
Docela zajímavé je to, že v knize je hodně obrázků, ale jsou většinou dost malé a tudíž nepříliš kvalitní. V závěru knihy je však odkaz na web http://www.baum.com.au/, kde lze najít obrovské množství fotek.
Co se týká hodnocení... váhám mezi čtyřmi a pěti *. Ale přece jenom na pět by mě to muselo "dostat" o malinko víc. Ale i tak poctivé čtyři za vydařenou reedici dá se říct dávno zapomenuté knihy.

3 18.03.2018

První částí tohoto souboru je výtah z knihy Evropan se vrací.
To, že původní kniha se mi nečetla moc dobře, jsem uvedl v komentáři k ní. Říkal jsem si, že nějaká korektura by jí prospěla, ovsem tady zmizela celá část knihy od otočky v Mexiku až skoro do New Yorku.

Druhá část - původní knihu jsem nečetl, ale také tady to působí dojmem, že je to výběr, který je až vytržený z kontextu.

Třetí část, výňatek z knihy Tango Argentino, byla nakonec asi nejzajímavější, i když seňora Francisca Lhotu bych kop do zadele asi tak po deseti kilometrech společné cesty...:).

Myslím, že tímto výborem jsem s dílem F. A. Elstnera skončil. Myslel jsem si, že objevím nějaký zapomenutý klenot našeho raného cestopisu z doby částečně ještě před H+Z, částečně coby jejich současníka, ale F. A. Elstner psal takovým způsobem, který mi ne zcela sedl, občas tak stručně až stroze, že to skoro ztrácelo smysl a občas zase vykouzlil pasáže, o kterých jsem si jen říkal, co vlastně mají znamenat. Ne, nečte se to dneska už úplně dobře, a to je asi taky důvod, proč jeho knihy nejsou narozdíl od dvojice H+Z dnes už tak známé.

3 30.10.2017

Knihu jsem si vzal - pro srovnání - hned po dočtení Lovců kilometrů (https://www.databazeknih.cz/knihy/lovci-kilometru-176791 ).
Obsahově je to totéž, cesta F.A.Elstnera, jeho manželky Anny a syna Reného z Prahy k rovníku a zpátky za 64 dnů malým vozem Aero Minor v r. 1947. Čili po obsahové stránce by byl komentář asi do značné míry stejný. Co je trochu jiné, je to, jak je kniha napsaná, resp. možná by bylo lépe napsat, jiná je forma, v jaké kniha vyšla o několik let později, pod jiným názvem.
Tahle kniha mi přišla proti Lovcům kilometrů poněkud čtivější, čitatelnější, styl napsání je takový normální, bližší i dnešnímu čtenáři než to, jak byli napsáni Lovci kilometrů, tam to bylo spíš formou trochu květnatějších deníkových zápisů s velkým množstvím krátkých kapitolek.
Toto je napsáno formou "klasického" textu, pokud se to tak dá nazvat.
Sám ne zcela rozumím tomu, proč autor vydal v jiném nakladatelství, pod jiným názvem vlastně stejnou knihu, jen poněkud upravenou, hlavně stylisticky a jazykově. Možná si to žádala "modernější" doba, jiný, čtivější text, nevím. Každopádně hodnotím o chlup lépe než předchozí Lovce kilometrů, tedy plným počtem.

3 15.08.2017

Musím konstatovat, že se to kouzlo, které jsem v tom viděl před lety, nějak vytratilo...
Jednoduchý příběh, napsaný takovým... já nevím, jak bych to přesně vystihl... jednoduchým, snad až naivním způsobem. Pochopitelně je tam ten nejlepší kovboj na celém širém Západě, který má naprosto neomylný zrak, čich, sluch, je vždycky přesně tam, kde má být. Absolutní zelenáč z východu si získá přízeň té ausgerechnet nejkrásnější a nejúžasnější holky od Montany po Nové Mexiko a pokračuje to ve stylu "viděli jsme se třikrát, tak už se přece můžeme, co můžeme, musíme vzít". Aby se neřeklo, tak jednoho kovboje pošleme pod kytičky.
Nějak sám nedokážu přesně říct proč, ale prostě mě to už nějak moc nebere. Svůj díl na tom má asi i překlad, vydání nakl. Olympia z roku 1991, kde se vyskytuje hovorová mluva v míře a způsobu, které se mi prostě nelíbí.
Trochu mě mrzí, že jsem se před časem zřejmě zbavil vydání z nakl. Návrat z r. 1994, které, pokud si pamatuju, bylo napsáno, resp. přeloženo v trochu civilizovanější podobě.

Netradiční publikace o filmové práci slavné dvojice autora Petra Horkého, který s Miroslavem Zikmundem strávil už poměrně dost času nejen při přípravě filmu Století Miroslava Zikmunda. Jak vyplývá na několika místech z textu, právě zmíněný film byl jedním z hlavních důvodů vzniku této knihy.
Kniha shrnuje pozadí a dá se říct veškeré podstatné dění okolo filmové tvorby H+Z. Kde se naučili filmovat? Jak se k filmování vlastně dostali? Kdy to filmování během cesty stíhali? O čem filmy jsou? Co obsahuje kompletní filmografie? Jaký je stav filmů dnes? Na tyto jistě i další otázky dá kniha odpověď. Například ne zase tolik známý je fakt, že H+Z se začali ve větším měřítku publikační činnosti věnovat víceméně proto, aby se uživili poté, co komunistický režim spláchl do ztracena téměř všechny jejich na cestách uzavřené obchody, což byl původní hlavní cíl jejich cesty coby komerčních inženýrů, dnes bychom řekli ekonomů, dealerů nebo obchodních zástupců.
Po úvodu se autor věnuje rozboru filmového materiálu z první cesty po Africe a J. Americe - výbava, jakýsi "korespondenční kurz" vedený s režisérem J. Novotným, následuje celkem podrobný rozbor včech 3 filmů z první cesty.
Vpodstatě stejný model je použit i pro filmy z druhé cesty, zde je asi zaslouženě věnována největší pozornost celovečernímu barevnému širokoúhlému filmu o Kašmíru a pár odstavců je věnováno několika krátkým filmům z Cejlonu, Japonska a SSSR.
Autor věnuje samostatnou krátkou kapitolu i filmům, které natočil sám M. Zikmund v Austrálii v 90. letech. A také filmům a seriálům s (o) H+Z, několik vět je věnováno 13tidílnému cyklu Svět očima H+Z, dokumentu z Cejlonu Sloni žijí do sta let, filmu o Eduardu Ingrišovi a již zmíněnému dokumentu P. Horkého Století M. Zikmunda. Autor se tady zdržuje jeho hodnocení, spíše uvádí jen základní fakta o něm.
Zajímavá část je věnována současnému stavu filmů H+Z, otázce vlastnických a autorských práv, stavu a úskalí přepisu filmů do digitální podoby (HD, resp 4K u Kašmíru) a také výhledu na nápravu ne zrovna lichotivého současného stavu do budoucna.
Závěr knihy patří zajímavému rozhovoru autora s M.Z. a autor se také pokusil inventarizovat filmografii slavné dvojice, což, jak je vysvětleno, není vzhledem k několika aspektům zrovna jednoduché. Jsou zde shromářděny názvy snad všech krátkých filmů, které dvojice na svých cestách pořídila, včetně nerealizovaných, nevydaných či už neexitujících. V samém závěru knihy jsou stručné životopisy obou legend našeho cestování.
Tato kniha je poměrně nevšední. Není rozhodně pro každého, tím méně pro ty, kdo o slavné dvojici nic moc nevědí, zde se spíš řeší otázky technického charakteru jejich filmařské činnosti. Ovšem těm, kdož se o dvojici H+Z zajímají, může jistě přinést mnoho nového. Nebyla to možná až taková bomba a lahůdka, jak jsem čekal, ale i tak velmi zajímavá knížka, která jde docela do hloubky problematiky, pro fanoušky jistě vítaná. Poctivé 4 *.

3 23.02.2017

Uuuf, tak jsem po téměř dvou měsících toho mastodonta zdolal... Co ke knize napsat? Bezesporu je to úžasný výlet do světa všeho, co na této planetě chodí, běhá, leze, skáče, plave, létá, a to především po obrazové stránce. Čtenář se dozví mnohé zajímavé ze světa živočichů. Není samozřejmě možné veškeré živé tvory na této planetě nacpat do jedné knihy, tak hlavně bezobratlí jsou bráni dosti "letecky", což ovšem asi zase až tak nevadí, mezi běžnými čtenáři asi nebude mnoho odborníků na různou havěť, kterým by to či ono nějak výrazně chybělo. Běžný čtenář se spíš soustředí na savce, ptáky, obojživelníky, ryby, a tyto skupiny jsou prezentovány poměrně podrobně.
Nicméně jsem se dostal u této knihy do situace, která se mi většinou nestává, a sice, že jsem někdy po dvou přečtených třetinách občas při čtení začal usínat. Ne snad že by mě to nebavilo, ale prostě těch informací, které se mnohdy opakují, je tolik, že by bývalo bylo možná lepší si četbu rozvrhnout na několik částí třeba na celý rok, aby to nezačalo nudit. To ale ve zvyku nemám, tak jsem to nějak dal.
Co mě trochu rozladilo, byl závěrečný slovníček pojmů. Asi 3x během čtení jsem narazil na výraz, jehož význam jsem neznal, a poměrně velké bylo mé překvapení, když jsem příslušné slovo ve slovníčku nenašel. Naproti tomu je tu uvedena spousta výrazů, které jsou asi všem jasné anebo jsou zároveň vysvětleny přímo v textu. Jen tak namátkou, ve slovníčku jsou "vysvětleny" takové výrazy jako agresivita, březost, embryo, hostitel, chapadlo, kamufláž, kel, larva, obratlovec, parazit, řezáky, tkáň, zobák, žábry, a mnohé jiné. Sumasumárum slovníček mi přišel celkem k ničemu.
A další věc, při které jsem začal vidět během čtení čím dál víc "rudě", byl výraz "velmi různé" ve všech možných podobách, tvarech, významech a souvislostech, mnohdy dost nelogických. Typickým obratem byla věta "velikost xxx živočicha je velmi různá", "zástupci rodu/čeledi apod. žijí ve velmi různých prostředích", a mnohé jiné. Myslím, že by se to dalo vyjádřit "velmi různě" jinak...
Přes tyto drobné nedostatky si ale asi kniha zaslouží plné hodnocení, hlavně pro zpracování své obrazové stránky.

3 31.05.2016

Já nevím, na mně to působilo tak nějak divně. Ano, na jednu stranu je to docela skandální, ale na to, aby mně to srazilo do kolen, by to muselo být skandální poněkud víc. Tím neosobním stylem vyprávění, kdy tam za celou knížku padne snad jedno vlastní jméno, a to jméno najatého maséra, to vypadá tak nějak podivně.
Na druhou stranu je to asi o něco víc skandální než filmová podoba, kde se tuším bití, pouta vůbec nevyskytovaly. To byla spíš taková lehce eroticky lechtivá pohádka, založená tehdy na krásném těle Kim Basinger.
Ale je to taková zajímavá sonda, kam až se dá zajít, když tělo a mysl ovládne nezvladatelný chtíč. Ale chtělo by to asi víc rozvést, mně to připadá spíš jako nějaké torzo, kostra jakéhosi příběhu.

3 30.01.2016

Zajímavá publikace, představující značné množství nejrůznějších technických památek po celé naší republice. Jsou tady zastoupeny nejrůznější mlýny, těch je tu opravdu požehnaně, asi z celé knihy nejvíc, vodárenské věže, mosty, tunely, továrny, resp. tovární budovy ať už dávno zaniklé nebo dodnes fungující, muzea, vysílače, přehrady, hamry, železárny, vápenky, nádražní budovy, důlní stavby, pivovary, objekty vojenského opevnění, ale i další méně obvyklá technická zařízení, jako třeba meteorologické budky, rosírny lnu nebo sušárna čekanky.
Co mi trochu vadilo, tedy ani ne tak teď při čtení celé knížky, ale spíš mi to bude vadit v budoucnu při nahlížení do některých pasáží, je poměrně složitě odhadnutelné umístění jednotlivých objektů v rámci republiky v knize. Pokud se člověk třeba chystá na dovolenou a chce se podívat, co v dané oblasti je, musí aspoň přibližně vědět o nějakém větším městě, to si dohledat v rejstříku a podle toho prolistovat několik stran před a za tímto městem. Celou věc ještě komplikuje případná lokace na rozhraní několika krajů. I z tohoto důvodu bych uvítal třeba na předsádce knihy mapu ČR s vyznačením větších měst a jejich umístění v jednotlivých krajích. Jinak ale přínosná publikace zejména pro ty, kdo rádi tráví dovolenou poznáváním naší vlasti.
Za velmi záslužné považuji i to, že u celé řady objektů je uvedeno, v jakém jsou stavu a k jakým účelům jsou dnes využívány, třeba v řadě mlýnů jsou mlynářské expozice s možností do nich nahlédnout nebo slouží jako ubytovací či rekreační zařízení, stejně tak se čtenář dozví o osudu mnoha továren, ať už dnes stále slouží svému původnímu účelu (což není v dnešní době k zahození, do dnešních dnů přežil jen zlomek fabrik, vyrábějících před 40 či 70 lety) nebo jsou přestavěny pro jiné využití.
Stejně tak je na mnoha příkladech vidět, kolik financí se za posledních cca 20 - 25 let investovalo do obnovy těchto památek.
Celkově hodnotím plným počtem hvězdiček, kdyby to tu šlo, uberu půlku za chyby a překlepy, nějaké se najdou a třeba v jednom z hesel ke konci knihy u jakési přehrady se pletou jednotky rozlohy, délky a také objemů. Ale to je vcelku detail, bystrý čtenář si při troše přemýšlení domyslí...:)).

3 10.11.2015

Dobrodružství tří Rusů a tří Angličanů je určitě jedním z těch slabších děl J. Verna. Jedním z mála pozitiv téhle knížky je její přijatelná "stopáž", řečeno filmovou hantýrkou.
Verne tady na pozadí Krymské války, která vstupuje (ale jen nepřímo) do děje zhruba za polovinou knihy, velice obšírně popisuje příhody party 6 astronomů, kteří se snaží kdesi v jižní Africe pomocí trigonometrických výpočtů určit délku poledníkového oblouku. Už to samo o sobě jako námět nic moc, je to záležitost, bez níž by jistě Anglie nepřežila další roky...:). Mezi Angličany a Rusy panuje jistá řevnivost, která je umocněna právě tím, že po vypuknutí Krymské války byly obě skupiny vědců nuceny se jaksi "povinně nenávidět" a rozdělily se.
Kdo by měl zájem si cvičně změřit zemský poledník direkt v terénu, tady má celkem slušný návod. Popisu trigonometrických měření je věnován značný prostor, možná až příliš značný; dlužno říct, že běžný čtenář tomu rozumí asi stejně jako skupina domorodých Křováků, kteří výpravu provází...
Dalším poměrně výrazným dojmem z téhle knihy je pro mě popis loveckých choutek jednoho z anglických členů výpravy, jehož lovecká vášeň značně převyšovala potřebu opatřit si potravu... Už mi začíná být trochu jasné, kde může být jádro problému drastického úbytku afrických divokých zvířat v době (převážně) britské nadvlády v Africe.
Zkrátka v knize se měří, měří, měří, střílí zvěř, měří, měří, střílí...a jen tu a tam se děje něco jiného.
Jo, a myslím, že tady Mistr lehce nedomyslel jeden technický detail:). Popisuje, že výprava s sebou měla elektrické svítilny, kterými si astronomové označovali vrcholy trojúhleníků, pokud měřili v noci. Dle děje celá výprava trvala déle jak rok, tak mi nějak uniká, jak těm svítilnám opatřovali "šťávu", agregát se spalovacím motorem v r. 1854 asi nevlastnili...
Ale to byl jen detail v příběhu, který mě zase až tolik nezaujal, průměrné hodnocení vytahuje ke 3 hvězdičkám teda jenom to, že je to Verne...
Jinak je to už druhá Verneovka ve vydání nakl. Návrat z r. 1994, kde jsem měl poněkud problémy s českým překladem, resp. slovosledem. Věty jsou tu dost často formulovány dosti kostrbatě, s podivným slovosledem, čárkami ve větách na místech, kam podle mého názoru nepatří, čte se to dost divně.

3 25.07.2015

Pro mě rozhodně jedna z těch slabších Verneovek. Skoro po celou dobu mi dělalo problém se do toho začíst, přišlo mi, že to nemá žádný spád, nikam se to neposouvá, vlastně to byl víceméně takový třísetpadesátistránkový report o válce Severu proti Jihu.
I když i tady nechybí kladní neohrožení hrdinové pevných charakterů a morálních zásad, tak si myslím, že příběhem s víceméně dá se říct politickým pozadím (válečné události považuju za politiku) se Verne vydal do oblasti, která není zrovna jeho parketou... a koneckonců ani mojí, že nějaká taková válka v USA proběhla, sice vím, ale to je tak všechno, asi i proto mě to až tolik nebralo. I typický prvek Vernových knih, nějaká výprava hlavních hrdinů někam, na záchranu někoho, se tady smrskne na výlet po řece a jezerech Floridy v několika posledních stranách knihy.
Nevím, nevím, mě prostě tohle moc "nejelo", s hodnocením váhám někde mezi 2 a 3 hvězdičkami, no nakonec za tři, že je to Verne, ale myslím, že tento titul už nikdy víc.

3 15.07.2015

Další z knih edice Retro od nakl. Grada, tentokrát mapující historii autobusů "hranaté" řady 700. Jako vždy u těchto publikací je zde přehledně podána historie vzniku a vývoje, výroby, počtu vyrobených kusů jednotlivých modifikací a také některých provedení, se kterými se ne zrovna každý setkal, ačkoliv naše silnice patřily těmto autobusům takřka výhradně ve druhé polovině 80. let a na začátku let devadesátých, kdy je vytlačily jednak Karosy řady 900 a především modernější autobusy zahraničních značek. Jako každá tato kniha je i tahle doplněna řadou fotografií.

3 25.03.2015

Jako u všech předchozích knih Z. Roučky fantastický obraz nenávratně zmizelé Šumavy ve fotografiích tentokrát víc jak sto let starých, doplněných podrobnými popiskami.

3 09.01.2015

Po přečtení se mi víceméně potvrdilo to, co jsem věděl nebo tušil už dávno. Poté, co jsem přečetl životopis od L.O´Brien a postupně koukám na záznamy z jejích koncertů, začíná se mi skládat její obrázek se vším všudy:). Nedá se rozhodně říct, že bych byl nějakým zarytým Madonniným fanouškem a vím, že Madonna je celebrita se všemi manýry, které k tomu patří:), na druhou stranu nemám s její tvorbou problém, kdykoliv si její desky poslechnu, stejně jako se rád podívám na záznamy koncertů.
Ale ke knize. Christopher Ciccone tady popisuje to, co se skutečně asi zatím nikde jinde neobjevilo, jestli se tomu má nebo nemá věřit do posledního písmena, to záleží na osobním vkusu každého čtenáře a míře jeho/jejího obdivu k Madonně. Je vidět, že Christopher má velice rád svoji sestru Luisu Veronicu, ale (hlavně v druhé polovině knihy) nemůže přijít na jméno zpěvačce a hvězdě Madonně. Přes všechno, co mu provedla, mu vpodstatě až do konce knihy trvá, než se od ní dokáže odpoutat a přestat být "jen jejím bratrem". Možná je jeho homosexuální orientací způsobeno to, že má citlivější povahu a po každém jejím podrazu jí znova odpustil a pokusil se najít k ní cestu zpátky, jinak si nedokážu vysvětlit, že jí nezabil už před deseti, patnácti lety...:).
Rozhodně jsem rád, že se mi ta knížka dostala do ruky a přečet jsem jí.

3 14.11.2014

Velice čtivý, poněkud netradičně napsaný cestopis, moc se mi líbil. Chce to asi dost velkou dávku zdravého šílenství, sebrat Julii a vydat se na takovou cestu s tak letitým autem bez zkušeností v oboru opravárenství.
V neposlední řadě je knížka velice zajímavě pojatá i po grafické stránce. A rozhodně bych doporučil spíš verzi s DVD.

3 18.09.2014

První z fantastických fotografických publikací o staré Šumavě. Nádherná kniha plná černobílých fotografií, jejichž kvalita mě velice příjemně překvapila.

3 10.09.2014

Je to velice zajímavá, graficky pěkně zpracovaná publikace, která i mě pomohla oživit řadu informací o našich národních dějinách, mnohé nové jsem se dozvěděl.
Je možné, že od r. 2011, kdy vyšla, došlo k jednomu nebo několika dotiskům. Protože já jsem měl tu čest s prvním vydáním a nevím, jestli je dneska běžné, aby se v knize vyskytlo více než 60(!!) překlepů, pravopisných chyb ve shodě podmětu s přísudkem, chybějících či přebývajících písmen ve slovech, chybných datových údajů, nesmyslně formulovaných vět a podobně. S něčím takovým jsem se ještě nesetkal. Pro mě osobně to bylo poměrně rušivé, častokrát jsem si příslušnou větu musel přečíst i několikrát a převést si ji do správného tvaru. Celkový dojem z jinak výborné knihy to do určité míry zkazilo. Je třeba si také uvědomit, že tato publikace má značný potenciál stát se např. pro žáky či studenty jistou učební pomůckou a jistě není dobře, když jsou nuceni v ní číst nesmyslné překlepy. Nemluvě o tom, že je to kniha za ne zrovna malý peníz.
V neposlední řadě mě množství chyb udivilo i proto, že autory jednotlivých kapitol jsou historici - Češi, lidé povětšinou s několika akademickými tituly... Dokážu to (i když ztuha, u titulu téhle kategorie by se to stávat nemělo, rozhodně ne v takovém množství) pochopit u překlepů, tam ,kde chybí či přebývá písmenko, číslice nebo je vlivem hry grafika při tvorbě knihy část textu zakryta obrázkem, ale ve shodách podmětu s přísudkem je to prostě hrubice, kterou by vysokoškolsky vzdělaný člověk zkrátka vyplodit neměl. Písmena "i", "y", "í" a "ý" nejsou na klávesnici umístěna vedle sebe, aby docházelo k omylům z přehmatů.

3 30.08.2014