miri.f
komentáře u knih
Možná v jiném životě
Taylor Jenkins Reid
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Už podle názvu na mě dýchlo cosi, co mě oslovilo a věděla jsem, že přesně něco takového mám číst.
I s vědomím toho, že vše je správně přesně tak, jak má a stačí se rozhodnout, protože vše je již předem dáno, jsme si jistě každý z nás někdy položil otázku, kam by nás život zavedl, kdyby... Věřím, že každý z nás má ve svém životě těch milníků několik.
Myšlenka knihy je úžasná, příběh jako takový mě úplně neuchvátil, chybělo mi tam více citů. Konečný výsledek však prostor pro úvahy přinese. Těchto několik vět: "Vím, že mohou existovat světy, ve kterých jsem se rozhodovala jinak, a to mě dovedlo někam jinam, k někomu jinému. A srdce mě bolí pro každou verzi sebe sama, která neskončila s tebou. ", vás vystřelí z bot.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Další kniha z pera mé nejoblíbenější autorky, která mě po přečtení nenechá dlouho spát a ještě nějakou dobu mne bude nutit přemýšlet nad celým popsaným příběhem. Přečetla jsem ji takřka jedním dechem, od první stránky jsem byla vtažena do děje a už nebylo návratu. Některé okolnosti jsem trochu předvídala, ale stejně jsem na samotném konci zůstala sedět s otevřenými ústy. Paní Morštajnová opět nezklamala a zaslouží si všech pět hvězdiček...
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Tak tohle byla opravdu síla. Původně se mi do poslechu audioknihy moc nechtělo, ale dostala jsem tip od člověka, kterého si vážím a chtěla jsem to tedy zkusit. No, dobře jsem udělala. Nebylo to jedním dechem, nýbrž asi na tři poslechy ve volných chvílích. Žasla jsem a nevycházela z údivu, co je ještě v dnešní době možné a rozhodně doporučuji všem jako odstrašující případ, nad kterým člověk dumá a přemýšlí dávno poté, co dočte/doposlechne poslední větu.
Vůně citrónu
Sam Xabyssus (p)
Na knihu jsem se moc těšila a během čtení jsem nakonec vystřídala všechny možné druhy pocitů. Zpočátku mě vůbec nebavil autorčin styl psaní, takže jsem četla na etapy a docela dlouho s vidinou toho, že udělím jednu hvězdu a bude. Pak se ovšem něco zlomilo a poslední tři čtvrtiny knihy jsem zhltla na jeden zátah. Na styl psaní jsem si postupně zvykla a dokonce si mě nakonec získal. Líbily se mi citáty, prostředí kavárny, poezie... Chvílemi jsem měla pocit, že mě autorka zná a píše o všem, co se mi líbí. V polovině jsem knize doslova propadla, jelikož v tom nejlepším se vystřídaly role a pak už jsem knihu hltala a hltala. Přehoupla jsem se přes nelibost z toho, co jsem postupně odkrývala a vůbec mi nevadilo číst celý příběh znovu z pohledu té druhé, pro mě velmi sympatické, hrdinky. Z původně plánované jedné hvězdy se náhle stalo hvězdiček pět a nebýt toho konce, tak knihu tímto způsobem také ohodnotím. Jenže závěr byl bohužel z mého pohledu tak rychle useknutý, že se po přečtení dostavil neblahý pocit zklamání. Navíc jsem měla dojem, jako bych se z největší lovestory náhle ocitla ve sdíleném bytě dvou spolubydlících. Těžko však říci, zda se jednalo o záměr, nebo o pokus zapojit i čtenářovu fantazii. Možná by mi bylo milejší, kdyby kniha zkrátka skončila ve svém závěru bez dopisovaného epilogu, jelikož právě ten u mě způsobil onu zmiňovanou nelibost a pocit neúplnosti. I přes ten ne zcela příjemný dojem z konce však věřím, že to není naposledy, co jsem se s tvorbou autorky setkala.
Pod junáckou vlajkou
Jaroslav Foglar
Jako dítě jsem nejprve přečetla Devadesátku, protože ji měli rodiče v knihovně. Tolik se mi zalíbila, že mi nakonec pořídili i první díl. Po téměř třiceti letech se ke knihám vracím a tentokráte i v tom správném pořadí. Překvapilo mě, že si mnohé fráze vybavuji, jako bych je snad četla teprve včera. Jsou holt příběhy, na které se nezapomíná a tento bude jedním z nich. Jen už nejsem tak naivní jako tenkrát, nicméně svoje kouzlo kniha stále má, i když doba se již dávno nenávratně změnila.
Vílí pohádky na dobrou noc
Karen Wallace
Po přečtení knih "Kouzelná zvířátka na dobrou noc", "Klidný Buddha na dobrou noc" a "Pohádky pro malé Buddhy" musím bohužel hodnotit tuto knihu jako nejslabší z nich. Poselství, meditace a ilustrace jako u ostatních skvělé, nicméně příběhy jako takové na kvalitu ostatních, mnou přečtených knih z edice, nedosáhnou. Ještě se nechám překvapit, jaké budou zbývající dvě knížky, které jsem dcerce zatím nepředčítala. Zde jsem měla dojem, že byly psány honem na koleni, aby tedy doplnily určitý počet, ale hlubší význam dané příběhy zcela postrádají. Poselství, která jsou uváděna ke konci každého z nich, mnohdy vydají za víc, než onen příběh samotný. Je to škoda, v takovém krásném obalu a s náramně povedenými ilustracemi by si kniha zasloužila mnohem víc.
Přístav volá
Jaroslav Foglar
Autorova prvotina vydaná v knižní podobě byla tenkrát i mou prvotinou, kterou jsem od něj četla. Bylo mi asi deset let a též jsem si přála takové přátelství. A bylo mi nesmírně divné, že se nenašel nikdo, kdo by jej se mnou sdílel. Postupem času jsem pochopila, proč.
Nemohu a nebudu soudit, jaké autorovy pocity a preference se zrcadlily v popisovaných scénách. Osobně bych neprožívala zjitřenou touhu v případě, kdyby mi nešlo o víc, než o čisté přátelství. Co ale vím jistě, tak tento příběh dokáže velmi dobře kopírovat pocity rozrušených chlapců (a třeba i dívek) v období coming outu.
Mou knihovnou tehdy prošlo mnoho dalších příběhů z pera tohoto autora a protože jsem si chtěla připomenout modrý život, tak po devětadvaceti letech jsem se k této prvotině vrátila. Z pohledu dospělého se již v případě hodnocení budu držet při zemi, kdyby knihu hodnotilo mé desetileté já, asi by dostala o hvězdu (možná i dvě) více. Mám v podstatě dvě výtky. Za první autor nemůže, jelikož přejmenování knihy z "Modrý život Jiřího Dražana" na "Přístav volá" bylo podmínkou vydání knihy, což se mi jeví poněkud nešťastné. Původní název je lepší a výstižnější a o modrý život šlo autorovi především - chtěl v mládeži probudit smysl pro čest a disciplínu. Věřím, že i tak se mu to povedlo, určitě nejsem jediná, kdo tehdy modrým životem zkoušel žít. Druhá výtka už hodnotí dílo jako takové - Jiří ztrácí zbytečně mnoho času hledáním Vilemína, než mu potom přinese přátelství samotné. Dostatečně dobře a možná přespříliš vykresluje Jiřího různé pocity, jsme bohatě obeznámeni s tím, jaké má Vilemín parádní nohy a zbytek pak ve srovnání s tím vším působí jako dopisovaný na koleni hodinu před odevzdáním. Jinak kniha určitě neurazí.
Makový mužíček
František Nepil
Kdyby za mne mluvilo moje dětství, hodnotila bych jednoznačně pěti hvězdami, jelikož kniha patřila mezi moje nejoblíbenější a četla jsem ji mockrát. Jenže časy se mění, člověk se vyvíjí a teď, když jsem se v dospělosti ke knize vrátila, abych z ní předčítala dcerce před spaním, moje pocity byly jiné. Původní kouzlo mezi řádky zůstalo, avšak bohužel jej přebíjely části, které opravdu dcerce předávat do života nechci. Hádání se, výhrůžky výpraskem a za mě snad nejhorší kapitola: "Jak Makový mužíček uplácel sojku". Zde jsem notnou část přeskočila, jelikož výhrůžky a strašení tohoto typu opravdu není vhodné pro dětské uši a divím se, že našim rodičům to nevadilo. Z nostalgie a za květnatou češtinu tedy tři hvězdy, ale více se ke knize vracet nebudu.
Kouzelná zvířátka na dobrou noc
Andrew Weale
Moc krásné příběhy na dobrou noc s ponaučením, ke kterým se s dcerkou vrátíme ještě mnohokrát...
Klidný Buddha na dobrou noc
Nagaraja Dharmachari
Moc krásné příběhy na dobrou noc s ponaučením, ke kterým se s dcerkou vrátíme ještě mnohokrát...
Pohádky pro malé Buddhy
Nagaraja Dharmachari
Milá pohádková knížka, která nám během našeho tradičního předčítání hezky zpříjemnila několik večerů. Pohlazení to přineslo zatím jen mně, dcerka pro svůj věk zatím ocenila hlavně obrázky a přítomnost zvířátek v příbězích. Věřím však, že se v budoucnu ke knize opět vrátíme a těším se na to.
Saeculum
Ursula Poznanski
To by bylo, abych si nepřečetla tuto knihu z pera mojí oblíbené autorky, byť již do kategorie YA nespadám. Tato mě narozdíl od Erebosu lapila do sítí hned a neměla jsem potřebu nic přeskakovat, jako tomu právě u zmíněného Erebosu bylo. Autorku znám již s propracovanějšími kousky, takže jsem velmi brzy pochopila, o co tam půjde, i když pravý důvod zůstal až do vyslovení skryt. Co dodat, bavilo mě to moc a jen stěží jsem se od čtení odtrhávala. Za plný počet to však ani tentokrát nebude a to kvůli tomu konci, který byl překombinovaný a přesto mi tam ještě něco chybělo.
Jmenuji se Orel
Romi Grey
Poetický příběh o slepičce, která to v životě neměla jednoduché a jejíž pravý a skutečný život začal teprve ve chvíli, kdy se dostala z klecového chovu k hodné paní, autorce této knihy. Původně to bylo čtení pro dcerku před spaním, důležité poselství však nakonec bylo předáno i mně.
Na podobné těžké příběhy a osudy dalších bytostí vypravěččina druhu myslím již dlouho a moje preference při výběru vajec se změnily dávno předtím, než jsem tuto milou slepičku poznala. Nyní, po přečtení tohoto krátkého příběhu, bych si z celého srdce přála, aby se takto změnil život každé slepici. Aby fandové klecových chovů tuto knihu dostali do rukou a konečně jednou provždy si uvědomili to utrpení, jehož jsou součástí už jen tím, že tato vejce kupují a s existencí těchto chovů souhlasí. Snad Orlův příběh jednou povede k tomu, že budou i u nás klecové chovy zakázány a jejich vězeňkyně se dostanou jednoho krásného dne na svobodu...
Z deníku kocoura Modroočka
Josef Kolář
Moje srdcovka z dětství, ke které jsem se nyní vrátila díky dcerce a našemu každodennímu předčítání na dobrou noc. Dcerka si užívala i příběhy kocourka Modroočka, i krásné ilustrace Heleny Zmatlíkové. Věřím tomu, že přijde čas, kdy se dcerka ke knize vrátí sama.
Erebos – Hra, která zabíjí!
Ursula Poznanski
Zatím nejslabší ze všech knih, které jsem od autorky četla a to nejspíš jen proto, že nejsem zrovna skalní fanoušek počítačových her. Vzhledem k faktu, že se jedná o její prvotinu a také k tomu, že autorka s každým dalším napsaným příběhem zraje jako to nejlepší víno, je to polehčující okolnost, která mě od dalšího čtení rozhodně neodradí. Přiznám se, že popisování herního obsahu mě příliš nebavilo a občas jsem se ztrácela v tom množství vedlejších postav. Zatímco počínání Sariuse jsem s mírnou nelibostí jen tak přelétla (a něco málo z toho úplně přeskočila), příběh Nicka Dunnmora mě oslovil víc a celkem mě bavil. Finále bylo grandiózní, i když popravdě ani ne příliš překvapivé...
Buddhovy pohádky na dobrou noc
Nagaraja Dharmachari
Moc jsem se těšila, až nastane správný čas a já budu moci tuto knihu předčítat dcerce před spaním. Slyšela jsem na ni samou chválu. Teď už vím, že se k těmto krátkým a milým příběhům budeme i nadále vracet a hledat moudrá poučení nejen pro dcerku, ale i pro nás dospělé.
Lemony
Markéta Maar Eder
Nádherný a dojemný poetický příběh na jeden večer (pro nás s dcerkou bylo těch kouzelných večerů trošku víc). Rozličnost slov a pestrost nejrůznějších slovních spojení snad nemá obdoby. Ještě nikdy jsem se nesetkala s tak bohatě vykresleným vyprávěním. Až z toho sama slova ztrácím. Perla mezi pohádkami, za kterou patří můj neskonalý dík. Věřím, že se (a to velmi ráda) ke knize zase vrátím, až bude dcerka o něco větší a bude již příběhu i rozumět.
Stín
Ursula Poznanski
Napínavé až do konce a to i přesto, že jsem vraha odhalila už v první třetině knihy. Tak, série o Beatrice Kaspary je dokončena a mně nezbývá než doufat, že ji autorka rozšíří alespoň o pátý kousek. Je toho ještě tolik, co bych potřebovala vědět... A pak, co si budeme povídat, mě na tom kromě napínavých scén z krimi- prostředí baví i to zamilované vrkání mezi Beatricí a Florinem. Za mě tedy povedené dílo a uvidím, zda mě osloví i další autorčiny kousky...
Slepí ptáci
Ursula Poznanski
Autorčinu prvotinu vztahující se k vyšetřovatelům Beatrice a Florinovi jsem zhltla jedním dechem, nejspíš snad i pro mou vášeň ke geocachingu. Hlasy byly o něco slabší, i když opravdu jen o fous. Tam mě zase zaujaly výklady karet, čemuž jsem se kdysi také věnovala. Tak jsem si říkala, co bude teď a světě div se, opět něco, čím se mi autorka trefila do noty - a to jinými tolik zavrhovanou a neuchopitelnou poezií. Číst mezi řádky jsem uměla a některé okolnosti mi došly tak nějak už za běhu. Úplné finále bylo ovšem i tak překvapivé, ačkoliv z mého pohledu tak trochu překazilo napínavý a celkem slušně rozjetý děj. Proto to dnes bude jen za tři hvězdy, ale na autorku rozhodně nezanevřu - naopak, těším se, jaká překvapení přinesou další příběhy.
Cizinec
Arno Strobel
Co na to říci? Od autorky jsem zvyklá na jinačí kousky, takže tohle bylo takové jakési odskočení od umění k plotně. Četlo se to celkem hezky, dějová linka je také v pohodě až na pár absurdit. Jako největší z nich považuji: (SPOILER) Erik se Joanny po extempore s nožem děsně bojí, schovává se před ní, ale pověří svou kamarádku, aby se o ní postarala a nechala ji u sebe přespat? No nevím... Jinak to bylo poutavé a zajímal mě konec, který však nakonec stejně příliš neuspokojil.
