miri.f komentáře u knih

Na Hanu to zdaleka nemá, ale jinak i tato kniha mne svým způsobem oslovila. Hlavní hrdinky mi moc nesedly, sympatičtější byla Marie. V případě Magdaleny byla její povaha, velmi poznamenaná výchovou v domově, s největší pravděpodobností důvodem mojí antipatie k ní. V tomto případě tedy polehčující okolnost, ale jistá pachuť bohužel při čtení zůstala. Mnohem zajímavější bylo autorčino vykreslení polistopadové doby v alternativní podobě, to se četlo samo. Morštajnová je výborná spisovatelka, dnes to však bohužel za plný počet nebude.

4 15.11.2021

Kniha mě svým způsobem opravdu oslovila a mohu říci, že i nadchla. Byly tam sice některé věci, které mi nepřišly až tak úplně košer, ale to je úlohou každého rodiče - najít si v tom svou vlastní cestu. Některé rozhovory, které by měl rodič vést se svou ratolestí, nebyly také moc použitelné. Člověk s dítětem nemluví jako kniha. Myšlenky a jádra sdělovaného jsou však dobré a často mi v některých záležitostech již pomohly. Dovedu si představit se ke knize opět vrátit, když bude třeba řešit něco konkrétního.

2 17.09.2021

Z prvního dílu jsem byla opravdu nadšená. Pokračování mě už bavilo o něco méně, ale i zde jsem si našla něco pro sebe. Zatímco jedničku stále vnímám jako "knihu moudrosti", ke které se zase někdy ráda vrátím, dvojku jsem si vychutnávala jen tak u kávy a až ji odložím do knihovny, možná si někdy zase vzpomenu, že tam někde je. Na obou knihách je krásně vidět, jak se vyvíjíme a je to tak dobře. Pisatelé příběhů v jedničce se plácali ve svých dramatech a neměli tušení, proč se s nimi to či ono děje... Ve dvojce si to však již uvědomují a od Ivanky potřebují pouze něco jako ujištění. Proto i jí je ve dvojce již dáno méně prostoru. Pokud někdy vyjde trojka, hlavní hrdinové příběhů si již po přednesení toho svého nejspíš provedou analýzu sami. Děkuji tedy za ukázku toho, jak se krásně učíme a každým dnem se posouváme dál.

20.08.2021

Po shlédnutí Duše K, kde byla autorka hostem, jsem se na knihu nesmírně těšila. Možná i z toho důvodu jsem nebyla úplně tak nadšená, jako bych byla, kdybych od toho tolik neočekávala. Svým způsobem je to pěkně zpracované a poměrně poutavé čtení, avšak člověk už se nedozví o nic víc, než když si pustí zmiňovaný pořad. Přesto jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, a že existuje takové čtení pro ty, kteří jsou teprve na začátku chápání - ti z knihy budou nadšení. Vyjde-li avizovaný druhý díl, možná si jej ze zvědavosti opět přečtu.

1 24.06.2021

Nádherně zpracovaná kniha plná receptů, které na člověka už jen během jejich předčítání dýchnou vůni a chuť domova. Říká se, že výtečně chutná vše, co je připravováno s láskou. Ta láska k domovu a dětem, k vaření i ke trávení společného času s milovanými dětmi, sálá z každého řádku. A ta stejná láska potom zaplavuje i celou naši kuchyň, probublává v hrncích, zvedá pokličky a rozehřívá srdce, když podle tohoto návodu s dcerkou vaříme, hrajeme si a vychutnáváme si společné chvíle. Děkuji za tuto možnost ♥

3 10.11.2020

K této povídce jsem se dostala zcela náhodně a musím říci, že jsem ji přečetla jedním dechem. Bylo krásné představit si život člověka, který zcela nezištně vytváří domov a krásnější svět pro další generace. Kéž bychom tímto způsobem jednou dokázali uvažovat a konat všichni...

9 06.05.2020

Po letech jsem se vrátila k povinné četbě ze střední školy a rozhodně jsem nelitovala. Havlíček používá vskutku osobitý popis děje a nemohu se zbavit dojmu, že "svou" Doru skutečně miloval. Také jsem v knize narazila na několik pasáží, které mne skutečně oslovily, což jsem nečekala. Anebo teprve možná až nyní chápu obsah jednotlivých slov, které jsem jako dívka ještě nedokázala plně pochopit. Viděla jsem i o něco málo slabší filmové zpracování, tam bych vytknula jen to, že Helena a Lída se moc neslučovaly s popisem v knize. Možná snad, kdyby Bydžovská nehrála mlčenlivou Lídu, která ve filmu rozhodně nebyla mlčenlivá - ale role Heleny by jí padla jako ulitá. A naopak filmová Helena měla být Lídou. Tady však hodnotím knihu a tu bych doporučila každému, kdo se chce alespoň na okamžik vrátit do svého dětství a ke svým prvním pocitům pramenících z milostného poblouznění.

4 03.04.2020

Moc pěkně a čtivě napsaná kniha. Přiznám se, že jsem ji nedokázala číst jedním dechem, ale dělala jsem si kratší či delší pauzy, po kterých jsem se ale vždycky ráda a s úsměvem ke čtení vrátila. V současné době již kočku nemám, ale když si vzpomenu na všechny své dosavadní čtyrnohé společníky, musím dát autorovi za pravdu. Kočičí povahu jsem vždycky obdivovala, možná přesně pro to, pro co ji jiní zavrhují. Někdy mi připadá, že se lidé rozdělují zcela zbytečně na dva soupeřící tábory. Ani já nebyla jiná, kočky jsem milovala, psy jsem nechápala. Dnes to mám jinak, chápu jak kočky, tak psy; a vím, že kočka není hloupá, když neposlouchá povely, a že pes není hloupý, když za kousek žvance je schopen skákat jak pán píská. Prostě je to jejich přirozenost a tak to má být.

5 02.12.2019

Toto učení provází můj život již více než dva roky a pokaždé, když se mi dostane do ruky něco, co s daným učením souvisí, nebo si něco takového sama ve svém životě odžiju, musím vždy sama sobě přiznat, jaká se v něm skrývá pravda. Myslím, že tato kniha je dobrou pomůckou nejen pro ty, kteří již mají něco naposloucháno a občas si potřebují některé věci připomenout či osvěžit ( protože čert (EGO) nikdy nespí); ale i pro začátečníky, kteří si kladou ve svém životě tisíce otázek, proč se zrovna jim něco podobného děje. Za mě tedy kniha, ke které se ráda zase po nějakém čase vrátím.

2 25.11.2019

Styl psaní Simona Mawera mě opravdu nadchnul a opět klobouk dolů, co se týče teoretických znalostí autora. Je vidět, že ho práce s daty baví a dokáže ji úžasným způsobem zpracovat a podat i čtenáři, který by se o podobná témata třeba ani tolik nezajímal. Genetické pasáže mě bavily o dost víc než výklady o stavbě domu ve knize Skleněný pokoj. Ačkoliv v nich bylo obsaženo o dost více teorie, než jsem měla možnost během mých studií pochytit, jak už jsem psala výše, autor je dokázal podat takovým způsobem, že jsem i pro mě dříve nudnou teorii dokázala hltat se zatajeným dechem a klidně bych i četla dál. O něco horší je to s postavou Benedicta Lamberta. Zpočátku jsem cítila něco jako soucit, který byl v některých scénách trochu kalený pocitem nechuti, ale říkala jsem si, že i podrobné popisování úkonů odehrávajících se na toaletě knihovny prostě ke dobře zpracovanému dílu patří. Dokonce jsem hlavního hrdinu na malou chvíli začala mít ráda, ale ke konci to bylo čím dál horší, až mi byl nakonec krajně nesympatický. Konec pak už přišel velmi rychle, překvapil, ale nijak zvlášť do mého srdce nezasáhl. V případě Mawerových knih už je to druhý konec ze dvou čtených děl, který mi nesednul. Každopádně styl psaní je takový, že rozhodně budu číst další díla a třeba se jednou i nějakého toho vytouženého konce dočkám...

7 30.08.2019

Další z knih, nad kterou musím již několik dní přemýšlet. V první řadě smekám pomyslný klobouk před autorem, který se vskutku výtečně teoreticky připravil a opatřil si takové znalosti z oblasti naší historie a kultury, které by mu mohlo mnoho Čechů závidět. Další chvála patří zcela jistě slovní zásobě a způsobu psaní, který se odráží v květnatých slovních obratech a to dává čtení úplně nový rozměr. Přiznám se, že některé pasáže o domu byly natolik sáhodlouhé a tolik mě nebavily jako příběh samotný. Konec bohužel nedopadl podle mých představ, ale v podobně laděných žánrech a dobách, kde se děj odehrával, by byl spíše zázrak, kdyby autor naplnil má zbožná očekávání. Těším se na film, který se prý od knihy podstatně liší, tak se třeba ještě dočkám svého malého happyendu.

7 08.07.2019

Ačkoliv byla tato kniha autorčinou prvotinou, já se k ní dostala až na samotný závěr její dosavadní tvorby. Hořkosladký příběh, který popisuje mnoho lidských osudů, jako by se odehrával v životě každého z nás. Všechny osudy mají jedno společné pojítko - pachuť nikdy nevyřčeného. Možná i to je důvodem, proč je tak dobrý a zároveň zanechá v čtenáři po přečtení knihy stejně tak zvláštní podivnou pachuť, nad kterou musíte přemýšlet ještě dlouho poté, co knihu naposledy odložíte.

5 13.06.2019

Opět jsem se od prvního řádku nechala vtrhnout do zapeklitého napínavého příběhu, který jsem jedním dechem hltala a nemohla se od něj odtrhnout až do samotného konce. Jediné, co mě možná trochu zklamalo, bylo, že pak konec a rozuzlení nastaly strašně rychle a to, na co jsem po celou dobu čekala, pak bylo hned pryč. O tom ale příběhy ze života jsou, takže opět 5* Možná by mě také zajímalo, co se odehrávalo ještě "potom", ale to už by byl jistě jiný příběh...

6 02.06.2019

Moc šikovně napsaný manuál, který potěšil a někdy i trochu pobavil. Co hodnotím opravdu kladně, je zakomponování příběhů jiných dívek i žen, které si celým tím "Jsem v tom!" již prošly. Jejich zkušenosti a rady byly mnohem přínosnější, než ty z nejrůznějších internetových diskuzí, kde člověk zaručeně vždy nalezne nějaký katastrofický scénář, který v tomto stavu opravdu nepotřebuje číst. Za mě tedy rozhodně ****

27.05.2019

Nádherně a pravdivě napsané. Zhltla jsem ji jedním dechem a rozhodně se k ní zase vrátím.

3 28.03.2019

Velice zajímavá a dobře napsaná kniha, která provede čtenáře základní terminologií. Teoretická část dobře poslouží člověku k tomu, aby pochopil, jak fungují jednotlivé principy. Praktickou část s návody na uzdravení a harmonizaci jsem, přiznám se, nečetla.

15.03.2019

Zpočátku mě odradily některé komentáře, které popisují, že je kniha příliš teoretická. Má drahá polovička mne však ujistila, že jde o nejlepší knihu na toto téma, kterou kdy četla. No, co by člověk pro svou lásku neudělal, pakliže jde o přečtení knihy, která dává na samotnou lásku návod. Řekla jsem si, že zkusím pár řádků a pak už jsem se nemohla odtrhnout. Kniha není napsána příliš teoreticky. Naopak, vyskytuje se v ní mnoho příběhů ze života a troufám si říci, že se v jejích řádcích objeví každý, kdo již v manželství nějakou dobu žije. Věřím tomu, že kdyby každý člověk před vstupem do manželství tuto knihu přečetl, rozhodně by ubylo rozvodů. Proto si myslím, že kniha "Pět jazyků lásky" by měla být povinnou četbou pro každého, kdo se pro manželství rozhodne. Zamilovat se je snadné... Ale udržet si lásku na celý život jde pouze za předpokladu, že se rozhodneme ke své milované či milovanému hovořit tím správným jazykem lásky a i jeho necháme tímto způsobem promlouvat k nám samotným...

5 30.01.2019

Knih s podobnou tematikou jsem četla již mnoho, první se však věnovala problematice nevěstinců v koncentračních táborech. Do děje jsem se nechala vtáhnout velmi snadno, jednak proto, že autorka každý detail popisuje velmi poutavě, a druhak také proto, že jsem prakticky nedávno koncentrační tábor Buchenwald, resp.jeho pozůstatky, navštívila. Příběh Luciana mne zpočátku příliš nebavil, ale brzy jsem i vyprávění o něm četla se zatajeným dechem. Byl mnohem odvážnější než zbabělý otec i otcův otec. Soudit však nemohu nikoho z nich, jelikož od plných talířů nelze s jistotou tvrdit, jak bychom se zachovali my, byli-li bychom v jejich kůži. Kniha každopádně velmi zajímavá, možná jen ten konec proběhl dřív, než bych chtěla.

4 25.01.2019

Velice čtivě napsaná kniha, která čtenáře vtáhne do děje. Alena Mornštajnová psát rozhodně umí, o čemž mě ostatně přesvědčila již u Hany, která se mi sice líbila o něco víc a jejíž osud ve mně zanechal patrnou stopu o pár dní déle, ale ani Slepá mapa v žádném případě neurazí. Zpočátku mne sice tak trochu rušila všechna ta jména od 'A', ale brzy jsem se v nich zorientovala. V každém případě se již těším na další autorčina díla.

8 20.01.2019

Knihy tohoto autora jsou pro mne v posledním roce velkou vzpruhou a návodem, jakým způsobem hledět na svět okolo nás, a já se k nim více či méně často ráda vracím. Na autorovi je znát jeho nadhled, který byl způsoben těžkostmi, které musel v životě prožít. Ne nadarmo se říká, že teprve na samotném dnu člověku dojde, oč skutečně jde a oč nikoliv.

5 06.01.2019