Mirka2778 komentáře u knih

Knížka se mi četla moc dobře a Hardy se stává mým oblíbencem. Je to mistr popisu. Jeho popisy krajiny, prostředí i práce jsou okouzlující a zároveň tam kde se dotýká pohnutek a citů je až civilně věcný.
Jsem si téměř jistá, že Tess je nejsilnější románová hrdinka se kterou jsem se zatím setkala. Žije v době, kdy žena (hlavně ta venkovská) má pouze povinnosti a téměř žádná práva. Veškerá rozhodnutí dělá především pod tlakem svého okolí, ale je zároveň za ně odsuzována a trestána často i svými nejbližšími.
Když si tak nějak představím sebe, asi bych takový život přibližně ve třetí části vzdala.
Určitě doporučuji!

14 28.02.2020

Zase můžu zopakovat, že romány paní Vaňkové mám ráda. Bez ní bych netušila, že Přemysl byl druhorozený syn. Že získat území znamenalo získat na svou stranu i místní šlechtu a udržovat tam také pořádek. Ani že byly dvě bitvy na moravském poli. Její knihy mě vždy inspirují abych si prohloubila znalosti.

14 27.10.2019

Je to zvláštní kniha.
Naprosto souhlasím s ostatními, že čtenář má úplně stejné pocity, jako divák onoho podivného stad-upu. I po dočtení ve mně rezonují nezodpovězené otázky. Například: chtěl Dovík opravdu vědět co z něj vyzařuje a jak působí na publikum, nebo se potřeboval vypovídat někomu, kdo ho snad pochopí, ale přitom už nedokáže komunikovat s nikým jiným, než s publikem své show?

Je to moje první kniha tohoto autora a rozhodně mě zaujal a další jeho knize se nebudu bránit. Jen doufám, že bude o něco veselejší. Od téhle jsem se nemohla odtrhnout, ale přesto mám pocit, jako bych ji snad četla proti své vůli!

14 06.07.2019

Rok 1923, v Německu je inflace, která doslova zabíjí, a živí tím vznik a podporu fašistů. Styl knihy není jen depresivní a tak knihu doporučuji! Sama si ji
určitě ještě někdy přečtu.

14 11.07.2018

Když čtu historický román:
první stránka - v lesích jižně od řeky Tyne ... kde asi teče řeka Tyne? mapy....
o dvě stránky dále: - to musí být onen val, který postavili Římané ...aha, vybavuju si Hadriánův val, wikipedie mi to dopoví...
patnáct řádků a: řeka Humber.... mapy....
dvacet řádků: v Durhamu.....
další strana: průsmyk svatého Bernarda, uf aspoň ten hledat nemusím...

Tímto způsobem jsem s knihou začala a věřila, že mě bude bavit.
Bohužel s přibývajícími stránkami moje chuť ke čtení vyprchávala.
Autora tipuji na zdatného televizního diváka. Protože: hlavní hrdina je ještě ublíženější než hrabě Monte Cristo, jen nemá nic z jeho šarmu a dělá jedno hloupé rozhodnutí za druhým. Sokolník: něco mezi Tarzanem a Robinem Hoodem. Žoldák, to je převtělený Sindibád. Nedochůdče (student medicíny) hotový MacGyver. Atd, atd... Kdybych byla pilnější bednočumil, jistě bych mohla knížku rozebrat na mnoha stránkách.
Nejzbytečnější postava: islandská princezna
Nejzbytečnější zápoletka: vikingové
V celkovém hodnocení váhám mezi: zbytečně dlouhá kniha a zbytečná kniha.
Knížku jsem dočetla, ale říkám si jak chudá je čtenářská zkušenost toho, kdo o této knize prohlásí: "nelze zapomenout" , " vynikající, napsaný svižně s fantazií".

13 21.12.2022

Je mi záhadou, jak se do takhle svěžího dílka mohou vejít tak zajímavé i hluboké myšlenky. (Citovat bych mohla téměř z každé stránky.) Úžasný autor!
K Valčíku se jistě někdy vrátím.

13 15.03.2020

Byla jsem zvědavá na chváleného autora. Chtěla jsem si půjčit Skálu, ale nebyla k mání, tak jsem sáhla po náhradě.
Řemeslo autor opravdu ovládá velmi dobře a přesto nejsem knihou nadšena. Hlavní hrdina není zajímavý. Jeho pomocníky autor nechává mimo hlavní děj svému osudu. Vrah byl odhalen hlavně díky pátrání po internetu. A "dramatické vyvrcholení" =jedno velké klišé. V sérii tedy pokračovat nebudu.
Došla jsem k děsivému zjištění, že mé okolí zná ze současných autorů, vesměs autory detektivek. To už nikdo nechce číst o něčem hezkém?

13 29.11.2019

Panímáma Boučková je prototyp tchýně. Vojta Kaliba je hodný, poctivý dobrák, dříví by bylo možné na něm štípat. Osud je svede pod jednu střechu. Jedno ukvapené rozhodnutí, kdy se Vojta svým švagrem nechá vmanipulovat do svatby a zároveň ve své dobrotě dlouho nevidí, že je utlačován, okrádán a zneužíván. Až nakonec pohár přeteče.
Román je napsaný opravdu čtivě. Jen z dnešního pohledu se celý příběh děje úplně zbytečně.

13 06.11.2019

Vyprávění pana Zamarovského je určené pro děti od dvanácti let. To však vůbec nesráží jeho kvalitu. Řekla bych, že autor naprosto vystihl podstatu příběhu i jeho myšlenek a zachoval i poetiku původní epické básně. Je to ideální zpracování jak pro dětského čtenáře, tak pro toho kdo chce pouze nasát atmosféru nejstarší literární památky.

13 14.03.2019

Touhle knížkou, jsem jednoznačně nadšená! Doporučuji! I tím, že přesahuje vlastní žánr, je to jedna z nejlepších detektivek, co jsem četla.
Možná shodou náhod, právě při prvním náletu na Prahu je zavražděna vdova po německém generálovi. Gestapo využívá podezření, že pachatelem je Čech a předá vyšetřování české kriminálce, ke které přidělí svého člověka.
Vrchní komisař Beran, adjunkt Morava ani oberkriminalrat Buback zatím netuší, že pátrání je profesionálně spojí na několik měsíců. A tak v knize sledujeme napětí i obavy z blížícího se konce války, honbu za sadistickým vrahem, i květnové povstání.

Od prvních stránek, po tu poslední jsem se od těch nadějí, strachu, úlevy, hnusu, nemohla odtrhnout.

"Epidemie souhlasu. Největší metla lidstva. Pár lidí vymyslí recept na šťastnou budoucnost a vykřikují ho dost vytrvale, aby se k nim přidali všichni zoufalci. Následují kariéristé. A najednou je z nich síla, která už neškemrá a nenabízí, ale žádá a nařizuje. Nesouhlas se trestá, souhlas je odměněn, pro obyčejného člověka snadná volba."

13 25.02.2019

Tahle sbírka je průřezem celého básníkova života a já mám pocit že nahlížím do Puškinova deníku. To jak nádherně a jakoby pro sebe popisuje nejen to co vidí kolem sebe, ale i to co se mu jen tak honí hlavou.

Ó ne, mě život neomrzel,
mám život rád a žíti chci,
a i když snad žár mládí zmizel,
chlad ještě nemám na srdci.
.
.

13 20.12.2018

Protialkoholická léčebna, pro pacienty s protekcí. Do tohoto útočiště se vracejí dobří holubi.
Naším hlavním hrdinou je třicetiletý Miloš Lexa, povoláním topič. Jeho provázíme od nástupu na léčení.
Seznámíme se s pestrým osazenstvem osmilůžkového pokoje i s jejich příběhy.
Netradiční a snad i pokrokové metody jsou dílem pestře složeného personálu. Nespravedlivý, nebo jen přísný ošetřovatel, vedoucí lékař plný pochopení, přitažlivá rehabilitační sestra.
Jen mi není úplně jasné, kdo je tím dobrým holubem? Je to ten, kdo se vrací po další pijácké epizodě sanitkou, nebo ten kdo hledá pomoc dřív než opět podlehne?
Pro mě to sice nebylo příliš atraktivní téma a přesto se mi knížka četla výborně. Jistě se k ní za pár let vrátím.
Doporučuji a poohlédnu se i po dalším autorově díle.

13 19.11.2018

Tohle že je western? Kdepak je proslulý pistolník, který se postaví na stranu slabých a utlačovaných? Krásná rančerská dcerka také chybí. A kovbojové a stáda dobytka a divocí mustangové .... To mi z klasických atributů má stačit jeden jediný indián a falešný štít na budově hotelu?
Dokážu připustit že příběhů, podobných tomu ze Zlých Časů, se na divokém západě odehrálo možná víc, než těch rodokapsových. Ale já si svůj divoký západ, vybájený za pomoci Zane Greye, Karla Maye a dalších "klasických" autorů, opravovat nebudu.
Způsob vypravování bych přirovnala nejspíš k Dickensovi, nebo Raisovi - knížka se čte dobře, i když vás příliš nechytí.

12 21.01.2021

Začátkem knihy jsem se opravdu těžce prokousávala. Sto stran úvodu je i na mě hodně. Přesto knížka za přečtení stála. (Tak jako všechny Feuchtwangerovi knihy.)
Příběh vzestupu a pádu finančníka Süsse se podobá mnoha jiným příběhům, které byly napsány, nebo prožity. Nicméně v tomto příběhu jde i o náboženskou a rasovou nesnášenlivost, která tu více, tu méně je součástí každé společnosti.
Po celou dobu čtení, mi hlavě probíhala myšlenka, že pokud by vévoda a Süss (spíš hlavně vévoda) neměli zakořeněné tyto předsudky, mohli být dost dobře přáteli. Ale to by byl jiný příběh a asi ne tak působivý.

Dneska máme záběry z několika kamer z každého metru tohoto legendárního dostihu. V roce 1987 tomu tak nebylo. I proto jsme touto knížkou dokázali donekonečna listovat a listovat. A z povídání jak to vidí jezdec, divák či startér čiší taková opravdovost, že chápete proč se každým rokem vracejí.

12 29.03.2020

První Čechovova hra, která nekončí ve chvíli, kdy jsou postavy na dně. Tady se dokáží se svou situací vyrovnat a udělají i první krůček vzhůru. První hra, která nemá pravého ruského alkoholika. A také první hra, kde se umírá sešlostí věkem.
Připojuji se k názoru, že je mnohem lepší a také snazší hru vidět, než číst. Teprve herci a režisér vdechnou postavám podobu, náturu, život.

12 15.10.2019

Procházka Prahou v doprovodu našeho nejlepšího básníka. Nádhera.
Některá místa jsou mi až notoricky známá (Žižkov), jiná jsem prošla jen mnohokrát (Nové a Staré Město, Hradčany) a na další si teprve zajdu.
Vzpomínky a verše Jaroslava Seiferta těm místům dodávají další přidanou hodnotu.
Atmosféra dobových fotografií vyvolává nostalgii, ale i touhu s tehdejšími obdivovateli zazvonit u Seifertových dveří, pozdravit a poděkovat.
Autorovi moc děkuji za výborný nápad.

12 10.12.2018

Na tři dny přijel kouzelník Arnoštek do Krokových Varů. A poklidný život venkovských lázní je ten-tam.
Plavčík Důra je obviněn ze záletů, paní Důrová ho opouští, kanovník se popere s opilými chasníky, major Hugo je zlískán.
Je možné aby se vše vrátilo do původních kolejí?
Číst tento text, přes jeho útlost, opravdu není jednoduché, ale kraťoučké kapitoly vás naštěstí nevyčerpají. K přečtení musíte mít chuť!

Co napsat ke knížce, kterou čtu po Xté... Baví mě!
Charaktery postav jsou přesné i uvěřitelné. Genderová vyváženost se neřeší, ale jednoduše JE. Vtípky a slovní hříčky jen, tak vyplývají.
Když se nemohu rozhodnout, po které knize dál sáhnout, Zeměplocha to vyřeší.

11 27.06.2024

Pamatujte si, jak pejsek a kočička vařili dort? Tak podle obdobného receptu poskládal pan Křístek tento příběh.
Boj o dříví a o těžbu kovů v Krkonoších.
Potyčky mezi olomouckými katolíky a protestanty.
Spory mezi náboženskými frakcemi na univerzitě i u císařského dvora.
Románek císařova syna s dcerou bankéře.
A něco navíc.

Román na motivy historických událostí to jistě je. Čtivě napsaný, vesměs ano.
Ale nevím, nevím, hledala jsem sice jen zběžně, nicméně nenašla jsem žádnou zmínku o tom že by se historický Krčín účastnil událostí popsaných v knize. Znamená to, že autor našel a chtěl zpracovat některé události šestnáctého století naší historie a pro jejich spojení použil fiktivní osobu, stejně jako to dělají všichni spisovatelé. Ale, proč jen ji pojmenoval Jakub Krčín? Vím že historický román není dokument, ale i tak mě mrzí když autoři zacházejí ve své fantazii příliš daleko za hranice doloženého.
Pak je tu Krčínovo snění.... asi autor nevymyslel další oslí můstky jak některé odstavce do knihy zakomponovat.
K některým kapitolám autora inspirovaly dobové pověsti a místy nám zas nepřesně opisuje encyklopedii. On se snad vsadil kolik jmen i s přídomky a přezdívkami dokáže do textu vložit...
Mimochodem, jmen je v textu tolik, že aspoň ta "skutečná" by si zasloužila vysvětlení, stejně jako popisované události.
Historické romány mám ráda protože mi historii přibližují, ale tomuhle se to ani trochu nepodařilo. S přibývajícími stránkami moje hodnocení klesá.
Pokračování číst určitě nebudu.

11 02.01.2022