Mirka2778 komentáře u knih

Dempsey a Makepeaceová jsou sympatická dvojice londýnských detektivů která odhalí zločince ať už je jeho motivem hamižnost, nebo šílená láska. Výborné čtení z osmdesátých let.

6 02.07.2019

To, co mohlo být silnou stránkou této knihy bylo podle mě použito nevhodně. Autorka se pokusila bořit stereotypy knih z prostředí polosvěta. Bohužel charaktery postav jsou tak moc odlišné, že prostě padá kosa na kámen. Mohla bych vypsat řádky protimluvů v textu použitých, ale je to kniha pro zábavu, tak proč si ještě víc kazit dojem, který z ní mám. Do dalších autorčiných románů se pouštět nebudu, ale úplná ztráta času to taky nebyla.

6 05.06.2019

Tak tuhle knížku jsem si koupila, protože je na obálce čechohorák.
A od teď budu zlá i když nechci. Už nějaký čas vím, že víc mě baví Urbanovy náměty, než jejich zpracování. "Ich forma" textu vyznívá samolibě, nadutě, sebestředně. Chvilkama kroutíte hlavou a říkáte si:"Ten chlap si hraje na všespasitele." a vzápětí se dožaduje téměř politování, jak mu okolí nerozumí a ubližuje.
Naivita některých kapitol by mohla být nabídnuta i dětskému čtenáři, ale jejich drsná forma vyprávění to znemožňuje. Končím, jak jsem začala, obsah knihy vzít a dát přepsat někomu zručnějšímu.
Ilustrace Marko Čermáka jsou skvělé, vlastně ihned ve mě vyvolaly nostalgii.
Hvězdy dávám panu Čermákovi, Buckovi na titulu a námětu.

6 19.03.2019

Napsat komentář k téhle knížce, není pro mě vůbec jednoduché. A tak napíšu moje pocity.
Já se na její čtení moc těšila. A nemůžu napsat, že jsem zklamaná, ale nadšená taky ne.
Řekla bych, že tady forma zvítězila nad obsahem. Je to krásně napsáno, moc mě bavilo tu knížku číst, ale její děj mě skoro nezajímal.
Něco jako písnička s úžasným textem a nudnou melodií, nebo naopak.
Bylo to jak koukat na život u sousedů. Každý týden sečou trávu, dneska věší prádlo, zítra ho sundají, děti jim odrůstají, pak přibývají vnoučata. Ale není to můj život a tak to vnímám jen okrajově. Proč o tom psát knihu.
Ano, stála za přečtení! Na Márqueze nezanevřu!
A krásný citát přidám: "Člověk by nevěřil, že se tolik let dá prožít tak šťastně v samých pranicích, samých hloupých tahanicích a nevědět ksakru, jestli to je láska, anebo ne."

6 25.08.2018

Miluju dobré parodie. Na první stránce, a už jsem měla úsměv od ucha k uchu.
Tato gansterka je plná žižkovských reálií, slangu a hlášek.
Cituji:
"Když už máme tu sochu Svobody, je nutné, abychom také zavedli prohibici."
"Mozart, jenž je předchůdcem samotného Kmocha."
"Čin velikej a mužnej, jakýho je schopna jenom žena."

Jen mi vrtá hlavou zvlčilý žák Emil Seifert. Je to snad nezvedený bratr Jaroslavův? V poznámkách jsem se poučení nedočetla!

6 13.08.2018

Mladý kolumbijský novinář (a budoucí nositel Nobelovy ceny) měl potřebu nahlédnout za železnou oponu.
Pro nás Čechy je jistě zajímavé, že pro tohoto pozorovatele působilo v roce 1955, z tohoto bloku, Československo a především Praha nejzápadnějším dojmem.
Mě zaujala ta rozdílnost v pojetí socialismu, jistě způsobená právě rozdíly v národních povahách.
Východní Němci byli naštvaní, ale poslušní a odevzdaní. Češi žili dál stylem co Tě nepálí, nehas, ono to někdy přejde. Poláci bohatýrští i melancholičtí, komunisté i katolíci.
Rusové, přes svou pozici "dovozců" socialismu se toužili vrátit domů. Maďaři byli vyděšení po tom co se pokusili socialismus sobě přizpůsobit a Rusové jim to důrazně rozmluvili.
Moc se mi líbil popis moskevského festivalu i amerického, Západního Berlína.
Snad bude někde příležitost dočíst si zbytek Maďarské reportáže.

6 12.08.2018

Chybí mi v ní trocha humoru. Slečny Daswoodovy se berou tak přehnaně vážně. Ale možná to jen záměrná nadsázka, abychom pak mohli ocenit jejich proměnu. Ale nejen jejich, ale celého ansámblu postav.
Tak nějak se se všemi na začátku potkáváme v krajních mezích, aby se situace postupně uklidňovaly a vyjasňovaly.
Protože je knížka výborná, začíná mě mrzet, že jako první jsem četla Pýchu. Teď jsem každou další knížkou Jane Austenové tak trochu zklamaná.

6 10.08.2018

Tahle kniha na mě udělala silný dojem. Dvacetileté "děti" jejich starosti a skoro žádná radost, (anebo draze zaplacená) v období protektorátu.
Čtenář si uvědomí jaká je to výsada žít v míru.

6 11.07.2018

Označila jsem ho za přečtený, přestože do něj dost pravidelně nahlížím. Už mnoho let je mým pomocníkem při čtení historických knih.

6 09.07.2018

Když mám čtecí krizi, tahle série ji zažene. Je to jako vrátit se mezi staré známé. (nebo jako jet na dovolenou do oblíbených míst) Vždycky jsem si říkala, proč se toho nechytila televize. Teď se televizní seriál chystá a já uvažuju jak moc "věrné" může být dnes zpracování třicet let staré knížky, která za mě, měla velmi autentickou atmosféru. (samozřejmě v rámci svého žánru)

5 21.10.2024

(SPOILER) Na začátku jsem doufala v moderního "patnáctiletého kapitána".
Vnímala jsem inspiraci z "Gulivera".
Chyběl mi jakýkoli podnět, proč si oblíbit hlavní hrdinku. Nenašla jsem na ní nic proč by mi na jejím osudu záleželo ani na 150 stranách. A ty další mi potvrzují, že to není hrdinka, ale jen rozmazlený fracek. Její přátelství i plány vznikají nahodile, bez důvodu a i ostatní děj "plyne" bez návaznosti. Určitě by k uvěřitelnosti příběhu přispělo, kdyby "Malvina družina" prožívala svá dobrodružství opravdu deset let.
Rozčilovala mě "zkomolená" slova. Nejspíš to měl být nový vytvořený fantasy svět, ale v tom případě mohly být jména a názvy originální, ne jen špatně opsané pojmy. Nejsem si jistá jestli to je více vina překladu, nebo originálu, ale přikláním se k malé fantazii autorky. Ne, neslyším na námitku, že to je "dětská" knížka a děti komolí kde co. Protože tím spíš by děti měly mít při čtení jasno v tom, co je vyřčeno správně, co je "místní nářečí" nebo co je "fantasy jazyk". A to pomíjím spoustu překlepů, gramatických chyb i nevhodně použitá přídavná jména. Kdyby se celý tvůrčí tým víc snažil, mohla to být hezká knížka.

5 10.10.2024

Nejdůležitější světové příběhy v jedné náramně čtivé knížce. Pro dětského čtenáře skvělé a nejspíš (možná z nostalgie) nezklamou ani dospělého.

5 06.09.2024

Nebylo to špatné, ale....
Kdyby autorka spojila oba díly do jedné knihy, určitě by to bylo k prospěchu.

5 08.11.2023

Bude to znít divně, ale potřebovala jsem si narychlo osvěžit některé základní pojmy a názvosloví a opravdu mi k tomu stačila tahle knížka určená dětem. Takže doporučuji!

5 20.04.2020

Tak tímhle jsem se prokousávala rok. Opět mě zradila má vlastní očekávání.
Knížka obsahuje mnoho příběhů které mají dokazovat zvláštní schopnosti u zvířat.
V podtitulu je: Jak psi poznají......
Když na obálce vidím slovo jak, čekám že autor našel odpověď a já ji najdu v knize. A není to tak. Tady autor opakovaně vysvětluje proč odpověď nemá.

5 12.04.2020

Hříčka o svatební hostině, kde pro vyprávění zmateného hosta nedošlo ani na blahopřání novomanželům.

5 03.10.2019

Mám pocit, že tato hra je nejspíš to nejodvážnější co Čechov napsal. (Usuzuji z volby titulní postavy.) Hlavním hrdinou je Platonov, který si zahrává s ženami kolem sebe, z přátel si tropí legraci a ostatní neomaleně uráží. Přesto je většinou obdivován a milován. Postavy se ve hře nijak nevyvíjely a tím mě dost zklamaly.

5 26.09.2019

Dvanáctiletý zaostalý Lemek se ze všech nejvíc bojí své matky, která se provdala do staré šlechtické rodiny. V chátrajícím zámku sebou všichni opovrhují, nebo se nenávidí. Velkou bouři vyvolá učitel, který nejdříve odmítá Lemka učit, ale po zásahu jeho matky přece jen souhlasí.
Z textu úplně čišel Lemkův strach i jeho opuštěnost. Dost depresivní čtení, ale zajímavé.

5 23.06.2019

Právě jsem obrátila na stranu 236 a tím s touto knihou končím. Na postavách mi ani drobet nezáleží, co s nimi bude, nebo bylo, mi je úplně jedno. Pořád mi v hlavě zní: "Proč dobrý spisovatel sepisuje takovou neskutečnou nudu?"
Zřejmě nejlépe to popisuje sám Irving. Možná se k tomu dokonce přiznává?

Když byl zdroj jeho literární tvorby autobiografický, uměl Eddie psát s autoritou a autenticitou. Ale když se snažil si něco představit, vymýšlet, tvořit, prostě se mu to nedařilo tak dobře, jako když vzpomínal. To je u autora beletrie vážné omezení!

5 15.06.2019

Dítětem z Apulie je zván sicilský a pak i římský král a císař Fridrich. Tento panovník ze všeho nejvíc toužil spravovat svou Sicílii.
Spíše shodou okolností se stal králem jeruzalémským a díky své prozíravosti, moudrosti i ochotě riskovat dosáhl vítězství o jakém se předchozím křižákům ani nesnilo.
Také Přemyslovi děti z druhého manželství dospívají a začínají hrát své úlohy v politické hře. Václav je korunovaný mladší král a snoubenka císařova syna Jindřicha Anežka, se vydává "na vychování" do Vídně.
Opět je to román plný intrik a lásky, rytířů a trubadúrů. A můžeme uvažovat zda princezna Anežka byla od dětství tolik zbožná, nebo ji do kláštera zahnalo zlomené srdce či zraněná hrdost a strach před dalším ponížením.
I s těmi vztahovými a manželskými šmodrchanci si tyhle romány vždycky užívám!

5 05.02.2019