misssicccka komentáře u knih
po úterních ženách jsem byla nadšená, po sedm dní bez už méně, to ale nemění nic na tom, že je to skvělý počin s nebývalým pohledem na ženy a s nebývalými pohledy žen :), holky se prostě čtenářům zakousnou do krku a do přečtení nepustí, tím spíše, že nepustí ani po přečtení...
taky mám pocit, že bych ji více ocenila v dětství, teď už je to na mě moc jednoduché čtení, čímž ale nechci popírat to, že by to nebylo dobré a kvalitní čtení pro děti, to rozhodně ne :)
Překonala jsem svůj blok z tohoto autora, který mi způsobil svými prvotinami, které jsem nezvládla a pak sám svým výrokem kdesi v jakémsi rozhovoru - myslím pro Mladou Frontu Víkend - že chce být radši Dan Brown než Stieg Larsson, masovým vydáváním v ČR za poslední roky se mu to zřejmě daří, počtem čtenářů asi také, jen já jsem si byla jistá, že už dalšího Dana Browna, byť severského, nezvládnu...
musím se mu omluvit, Lovci hlav mě docela nadchly a to především nápadem a závěrem, ale vadí mi tam, že to není úplně promyšlené, mám pocit, že autora něco napadne a aniž by přemýšlel a domýšlel, píše a píše a asi píše dál a mění podle toho, jak potřebuje a přidávám se k tomu, že scéna v latríně je fakt až zbytečně nechutná
nicméně možná něco dalšího pokusím :)
hodnotím x let po přečtení, vím jen, že jsem se od toho nemohla odtrhnout :)
Začala jsem číst v únoru a vzdala to - důvod byl prostě jen Dořino vyjadřování: jako fakt mě to nebaví číst, páč je to jako dost votřesně napsaný, úplně nemožný, autorka je naprotá blbka, která neumí psát spisovně a myslí si, že jako bude hrozně cool, když to napíše totálně vulgárně...
jenže pak jsem dostala čtečku a nějak na tuhle knihu došlo a když jsem překonala prvních pár zápisů, tak jsem i tu bláznivou Doru začala mít ráda....
tak trochu úžasní? ano, tak trochu úžasní. Nejdřív je nenávidíte a pak je máte rádi a po dočtení na ně myslíte a ne že ne. I vy, kteří jste je nesnášet nepřestali, na ně vlastně myslíte :).
A upřímně: kdo z nás si někdy (nejenom v pubertě) nemyslel, že má tu nejhorší matku pod sluncem a nepomyslel u toho na sprostá slova. Nebudu pokrytec: jako fakt mě moje matka taky dost často sr...
Autorce patří dík za babču Pamelu a její recepty, které určitě vyzkouším.
asi se dá souhlasit s tvrzením, že z trilogie dua autorů je to to nejlepší, ale bohužel to není nejlepší z dobrého, takže mě ani potřetí nepřesvěedčili a doufám, že už nepodlehnu :)
Po x měsících těšení jsem konečně knížku měla v kabelce...obavy, zda se netěším příliš se naštěstí rozplynuly po prologu :) a to jsem ještě netušila, jak silný ten příběh skutečně je, jak mě donutí přemýšlet, jak mi bude jedno ráno v metru při čtení strašně úzko, jak budu, až ho dočtu, chvíli tiše čučet do blba a přát si, aby býval autor napsal knihu delší.
Vím, že se dočkám. Dávám 80 %, dala bych 100 %, ale sama sebe bych trošku obviňovala z nadržování :). A vím, že další kniha už bude naprosto na 100 %.
Pavle, díky.
Čtivé, vtipné, rozdomilé, k doporučení...je pravda, že jsem ji nejprve rozečetla, pak ji odsunula, ale napodruhé mě to chytlo a byla do dvou dnů zpět na poličce v sekci skvělé a přečtené :)
naprosto geniální, netřeba více dodávat, jsem fakt ráda, že tohoto člověka náš národ má :)
Nepřekvapivě dobré, stejně dobré jako zimní oběť, myslím, že možná trochu přidal na morbiditě. Mně se hlavně líbí to, jak prolíná myšlenky zavražděných mířících do věčnosti se samotným příběhem.
Ani samotný osobní příběh inspektorky Malin není nezajímavý. Těším se na pokračování.
Neuvěřitelně motivující, nabíjecí a uklidňující čtivo. Díky autorce.
Přečíst si Zapletení, Zimní oběť a tohle v jedné řadě pěkně bez pauzy není zrovna úplně nějlepší nápad :).
5¨ Åse nedám, ale jsem opravdu přesvědčena, že v dalším díle to dokáže :)
Pokud jste milovníci zvířat tak knihy od této autorky nečtěte, umí naprosto využívat citu ke zvířatům jako zbraň na čtenáře. Již v Sluneční bouři byl jeden moment, kdy jsem měla chuť knihu vyhodit a nedočíst - ne pro špatnost, ale pro dokonalost lehkosti, s jakou popisuje smrt psa. A v prolité krvi si milovníci psů přijdou skutečně na své. dohnalo mě to až k slzám - skoro - tou lehkostí myslím schopnost opsat to tak jednodušše a přesto vyvolat bezmoc, nervozitu a paniku.
Násilí na lidech o třídu níže, ale přesto velmi efektní....
A je čas si dát pauzu od severského krimi
Já tohle odmítám slovně hodnotit :( - vlastně ne, byla to hrůza, pro mě naprosté překonávání sama sebe :(
Těšila jsem se, ale oproti PopCo mi to přijde slabší...Občas mi dělalo potíže udržet s autorkou tempo-netempo. Přijde mi, že to někde dost drhlo.
Prvních sto stránek jsem se docela i nudila, ale pak to přišlo....Asi neměl autor začínat stěhováním protivného Avi Kolmana - protivnost a rejpavost tohoto muže autor tak vystihnul, že mě opravdu začal štvát stejně jako ostatní postavy knihy :). A to dříve než je a vydrželo mi to až sem. Nejzajímavější mi přišla postava Leo Kleina a celkově je moc zajímavé skládání a přehupování se z jednoho na druhého se zajímavou provázaností. Musím uznat, že David Jan Novotný umí přeskakovat z jednoho na druhého ve stejném čase. My, co jsme byli v roce 2002 na kopci a v suchu nemůžeme vědět, co prožívali ti ostatní. Tato kniha je památkou na ten děsivý srpen.
jedno nedělní odpoledne....stojí za přečtení...dva lidé znající se spoustu let, spojení jednou osobou se díky smrti jiné osoby rozvzpomínají na minulé události...jeden řeší svou vinu, druhý řeší svou nevinnou a věčnou naději
Byla jsem zklamaná, vím, že je to dobrá kniha, s myšlenkou a námětem k přemýšlení, ale některé pasáže byly pro mě neskutečně nudné.
milé, odpočinkové, úsměvné, k zamyšlení, tak jak to má být :)
paní Boučková má skvělý pro ni typický humor
Hezky zamotané, do poslední chvíle můžete skutečně jen hádat, kdo to byl :)
Mám ráda ostrovtip Němce Matthiase :) (kdo ví, ten ví).
Jinak chtělo by to víc napjetí....je to takové jen plouživé vyšetřování s dovolenou k tomu.