misulef komentáře u knih

Jestliže upíři Bazovi vzali duši, když ho jako škvrně kousli, mně ji vzala tato knížka.

Těšila jsem se na ni ještě dřív, než byla vůbec napsaná (jsem prostě velký fanoušek Fangirl :D ) a měla jsem tak vysoká očekávání, že jsem si byla téměř stoprocentně jistá, že budu zklamaná... Ovšem Rainbow Rowellová mi znovu ukázala, že je opravdu královnou Young Adult literatury, a že na tak pozemské věci, jako přivodit mi zklamání z knížky, vážně nemá čas.

Je pravda, že ze začátku to bylo hodně podobné Harrymu, ale po chvíli to nabralo úplně jiný směr... A já se neskutečně bavila. U některých pasáží jsem se smála nahlas, u jiných zase tála a u některých téměř brečela.

Dočetla jsem to pozdě v noci, ale hned ráno, jak jsem se probudila, jsem si knížku vzala do ruky a jela zase odznovu - Nedej se patří mezi ty příběhy, které vás jen tak nepustí.

17 21.08.2016

Nemůžu uvěřit tomu, že jsem to dočetla... Zůstalo ve mně prázdné místo. Dám ti slunce jsem sice četla poprvé, ale rozhodně ne naposled.
Přemýšlím, co o tom tak napsat, aby to bylo výstižné. Je to nejdivnější knížka, co jsem kdy přečetla, a to už jsem jich přečetla poměrně dost. Ovšem nejdivnější v tom nejlepším možném slova smyslu.
Trvalo jen pár stránek, než jsem se začala topit v písmenkách, a Noahjude - místo toho, aby mě vylovili - mě stahovali dál a dál. A já doufala, že už se nebudu muset vynořit.

Tahle kniha mi dala slunce.

Mimochodem, začala jsem věřit v bibli babičky Sweetwineové, takže než mi dáte pomeranč, předem si to dobře promyslete.

13 11.04.2016

Můj "jak jsem poznala Harryho" příběh už znají všichni moji známí a stejně ho tu znovu zopakuji.
Ještě do páté třídy jsem si myslela, že "Harry Potter je kravina pro malé děti", protože si to myslela i moje tehdejší nejlepší kamarádka. Pak jsme měli ukázku v čítance z Tajemné komnaty (samozřejmě tu část, kde Tom Raddle odhalí své pravé já - ať žijí spoilery v čítankách!) a mně to začalo vrtat hlavou, vážně se mi to líbilo...
Nakonec, o prázdninách před nástupem do primy na nové škole, jsem před sestřenicí utrousila, že bych si chtěla přečíst Harryho Pottera, abych alespoň věděla, o co tam jde: odezva byla okamžitá a ačkoliv jsem sestřenku přemlouvala, že "ne, první díl mi zatím stačí, beztak se mi to třeba ani nebude líbit!", přivezla mi rovnou první tři.
Ještě ten den jsem otevřela Kámen mudrců a netušila jsem, co tím způsobím.
"Pan a paní Dursleyovi z domu číslo čtyři v Zobí ulici vždycky hrdě prohlašovali, že jsou naprosto normální, ano, děkujeme za optání."
A tak se mi navždycky změnil život...

Miluju Laru Jean za to, že je tak úžasně roztomile protrhlá, za to, že se na nikoho nedokáže dlouho zlobit, i za to, že si schovává milostné dopisy pod postel do modrozelené krabice od klobouku. Miluju Margot za to, jaká je ctižádostivá, odměřená a zároveň nepředvídatelná. Miluju Kitty za její energii, její rozmazlenost, její kočicí schopnost manipulátorství, i přesto, že ze všeho nejvíc si přeje štěně. Miluju taťku Coveye za to, že povolil pizzové pondělky. Miluju Joshe, protože ať se stane cokoliv, vždycky to bude ten kluk, co se na vás bude usmívat přes plot a ujišťovat vás, že je všechno v pohodě. Miluju Chris, protože je to kočičí verze Siriuse Blacka. Miluju Lucase za to, že nosí motýlky, svetry s véčkovým výstřihem a úspěšně vzdoruje své domnělé eleganci. Miluju slečnu Rothschildovou, protože minimálně dvakrát týdně na sebe vylije kafe. Miluju Petera Kavinského, protože je to arogantní sebestředný blbeček, kterému možná až příliš záleží na larkrosu, nic nebere vážně a jeho tvář není zblízka hezká, je KRÁSNÁ. A nebo ho miluju právě proto, že to tak vůbec není: lidi přece příliš rychle odsuzují.
Ale především miluju Jenny Hanovou, jelikož to dílo plné tak nesmyslně krásně zbytečných detailů a zdánlivě obyčejných vzpomínek, které tomu dodávají mnohem větší rozměr a dosah, než bylo pravděpodobně vůbec zamýšleno, je zatraceně nejlepší YA knížka, co jsem kdy četla... Strašně moc za ni děkuju.

10 25.03.2016

Tato kniha ('bichle' by možná bylo lepší označení) se objevila v mé knihovničce z jednoho prostého důvodu: Ty ilustrace jsou naprosto dechberoucí!
Jakožto ortodoxní fanoušek Harryho Pottera už jsem Kámen mudrců samozřejmě nejednou četla (osmkrát v čj, jednou v aj a párkrát v audio verzi... ne že bych to snad počítala!), ale toto nové vydání mi dalo jasný signál, že je na čase se do toho pustit znova. A jako u předchozích přečtení rozhodně nelituji, stejně tak nelituji koupě samotné knížky.

9 27.02.2016

Když jsem Saturnina četla poprvé, okomentoval to můj strýc slovy:
"Jó Saturnin... To je perla. Perla český literatury."
A já s ním nemůžu jinak než souhlasit.

9 27.12.2015

Napoprvé se mi do ní nepodařilo začíst, ale jakmile jsem se k ní vrátila, bylo to něco neuvěřitelného. Jojo Moyes má originální náměty, skvělý styl psaní a já nejsem schopná udělit cokoliv jiného než plný počet. Doteď se lehce dojímám při vzpomínce na tuto knížku a živě si vybavuji ten neuvěřitelně silný pocit, který ve mně zanechala ta prostá věta - Darováno, nikoli vzato.

7 06.11.2017

Zkoukla jsem film: byla jsem nadšená.
Zjistila jsem, že je knižní předloha od Šabacha: chytala jsem se za hlavu s představami, že "po filmu už se mi to rozhodně nebude líbit!".
Přečetla jsem si to: s úsměvem jsem doznala, že musím literární schopnosti pana Šabacha přestat podceňovat.
Aneb když to shrnu, další Šabachovka, která se zařadila do knihovničky mého srdce, hned vedle Babiček, Opilých banánů a Hovno hoří.

7 02.03.2016

Ze začátku jsem na knížku koukala, přiznám se, trošku skepticky. Ne že by se mi snad nelíbila, ale přišlo mi to jako nějaká pohádka, v níž se někdo snažil vysvětlit systém totalitních režimů. Ale čím víc se děj rozvíjel a stupňoval, tím víc jsem byla nadšená a ohromená. Přísahám vám - mrazilo mě v zádech.
Dočetla jsem se slovy: "Bože můj, je to geniální. Je to neuvěřitelně geniální. Přečtěte si to."
A to samé bych vzkázala všem, co váhají, jestli se do toho pustit nebo ne... Koneckonců, je to čtení na dvě hoďky. :-)

7 26.02.2016

Bylo to čtivé, originální a stačilo pár stránek k tomu, abych knížce propadla a nemohla se od ní odtrhnout. Nejvíc se mi líbilo, jak skutečné a dopodrobna vykreslené byly jednotlivé postavy a jejich charaktery, to se bohužel tak často nevidí. I přesto všechno ve mně téměř celou knížku hlodal takový divný pocit: Kde je ten důvod, kvůli kterému je to jedna z nejoblíbenějších knížek současnosti?
A pak mi to došlo...

6 31.07.2016

Je to další ze série knížek "Vytrhnu čtenáři srdce a budu se pomalu dívat, jak umírá". Proto pro mě není žádným překvapením, že jsem se do ní zamilovala.
Chvíli jsem žila ve světě, který vyprojektoval Theodor Finch... A jsem jako Violet, navždy proměněná.
Tahle knížka je nádherná.
"Nádherné" je nádherné slovo, nemyslíte? Měli bychom ho používat častěji...

6 25.04.2016

Po tom, co si knížku přečetly moje mamka i moje babička (a ani jedné se nelíbila!), neodolala jsem - musela jsem si to přečíst sama a udělat si na to svůj vlastní názor. Mamka nejdřív hodně protestovala, že jsem moc mladá na to, abych si kazila iluze o manželství, že to nepochopím a že dlouhodobá nevěra ještě není téma pro mě.
Opak byl očividně pravdou: narozdíl od mamky i babičky, já byla příběhem nadšená.
Ještě teď si živě vzpomínám na to, jak hluboce na mě působily pocity postav, jak dokonale do sebe pasovaly jednotlivé příběhy a jak mě mrazilo v zádech z děsivé reálnosti toho všeho...

6 01.03.2016

Naštěstí se mi ta rozsáhlá reklama nějakým (pro mě nepochopitelným) způsobem vyhnula a knížka se mně dostala až skrz doporučení jedné známé.
Nevím, jestli je to tím, že ještě pořád spadám do kategorie Young Adult, nebo tím, že jsem měla zrovna tu správnou náladu, nicméně Ostrov Lží mi prostě sedl.
Během čtení jsem procházela jednotlivými fázemi:
1) Co to proboha je? Vždyť se to nedá číst...
2) No dobře, není to tak špatný, ale že by to měl být bestseller? Nevím, nevím.
3) Není to VŮBEC špatný. Vlastně je to dost zajímavá a čtivá knížka.
4) Miluju to!
5) *není schopna jakékoliv rozumné reakce*
Můj mozek zatvrzele ignoroval všechny náznaky a finále mi proto naprosto vyrazilo dech... Jistě, není to knížka pro každého, ale stejně si myslím, že za přečtení rozhodně stojí.

6 10.01.2016

To bylo teda něco... První polovina jela jako po másle a já se divila, jak je možné, že si všichni stěžují, že je tak negativní. Jistě, BYLO to negativní, ale nic, s čím by se člověk nesetkal i v jiných knihách. A pak to přišlo...
Najednou jsem se do čtení musela nutit, ne snad proto, že by se špatně četla, ale proto, že mě psychicky unavovala. Málem jsem přestala věřit v lidství.
Klobouk dolů před Emily Brontë: nemyslela jsem si, že někdy budu číst něco, kde budu nenávidět snad všechny hlavní postavy. Přesně tak, vždycky, když jsem k někomu byť jen na chvíli přilnula, udělal ten člověk něco, za co jsem ho začala svorně nesnášet.
Takže i přesto, že knížka byla geniálně napsaná a příběh to je legendární a nezapomenutelný, jsem si téměř jistá, že na Větrnou hůrku se už vracet nebudu.

5 10.08.2016

První jsem viděla film a ačkoliv jsem narazila na mnoho reakcí, že je hodně odlišný od knížky, nečekala jsem, že bude odlišný TAK moc. To ovšem vůbec nevadilo. Ano, film se mi líbil, proto jsem si koupila knížku. A z té jsem nadšená! Vážně jsem toho moc nečekala - nějaký prostoduchý oddechový románek ze střední, co by mi zpříjemnil jedno odpoledne. Ale dočkala jsem se něčeho mnohem většího. S Biancou jsem se až neuvěřitelně ztotožnila, a to i přesto, že jsem po povahové stránce vlastně spíš jako kombinace Casey a Jessicy. Trochu mi to připomíná After - jen je tam méně sexu a více děje a charakteristik postav.
Rozhodně to má nějaké svoje chyby, nějaká vyjádření se opakují a ten začátek byl trošku kostrbatý... Ale myšlenky a poselství, které tahle knížka má, ve mně zahnízdily mnohem víc, než ty přehlédnutelné chybičky.

A málem jsem zapomněla podotknout - Kody Keplingerová Otku vydala, když jí bylo sedmnáct?! Asi mám nový vzor :-)

5 09.05.2016

Opravdu nevím, co napsat, abych vyjádřila své pocity z této knížky. Že by to, že jsem ji přečetla osmkrát a to poosmé zdaleka nebylo naposledy, mluvilo samo za sebe? Ne, to by určitě nestačilo...
Bylo to prostě nádherné, úžasné, srdcervoucí, bolestivé, neuvěřitelně napsané - ne, nedokážu to popsat. Jedná se o závěr té nejdokonalejší série, co byla napsaná, a kdybyste opravdu chtěli vědět, co pro mě znamená... Museli byste se podívat na tu zející prázdnotu, která mi zůstala na místě, kam patří srdce.
Je mi jedno, že tohle byl konec, pro mě v případě Harryho něco jako konec vůbec neexistuje. Vím, že budu pořád a pořád dokola otevírat tyhle úžasné knížky, ponářet se do tohoto dokonalého příběhu a čekat až mě zaplaví ten dobře známý pocit euforie, protože "Hogwarts will be always here to welcome you home."

5 10.04.2016

Krásná knížka, kterou jsem si zamilovala jako malá - a to nejen kvůli úžasným obrázkům Josefa Lady - natolik, že mi ji rodiče už ani nechtěli číst a radši mi ji koupili v audio verzi na CD.

5 01.02.2016

Jako první jsem od Markuse Zusaka četla Zlodějku knih a nejspíš to ve mně nastartovalo obrovská očekávání, až jsem měla strach se do knížky vůbec pouštět, protože mi bylo jasné, že mě čeká zklamání.
První polovinou jsem byla doslova uchvácená, knížku jsem četla dlouho do noci a nechtěla jsem ji dát z ruky. Příběh mě bavil neotřelou zápletkou, rychlým a nabitým dějem, obyčejnými a přesto výjimečnými lidskými životy... Na základě mamčina doporučení, kdy mi řekla: "No a to počkej na druhou polovinu... To je teprv jízda!", jsem byla opravdu připravená na jízdu... Ale ne strmým pádem směrem dolů. Zdálo se mi, že autor najednou neví, jak se s tím vším popasovat, a ve finále jsem z knížky byla opravdu poměrně zklamaná. Nejhůř mi asi přišel podaný ten závěr, bylo to jako kdyby M. Zusak porušil jakési nepsané pravidlo... Ale přesto v člověku zůstal nevysvětlitelně hluboký pocit.
Ano, druhá polovina se mi nelíbila tolik jako první a závěr šel nejspíš napsat i jinak a lépe, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o autorovu prvotinu, kterou napsal ve svých sedmadvaceti letech, nezbývá čtenáři nic jiného než zůstat s otevřenou pusou zírat na knížku a přemýšlet nad hloubkou onoho poselství.

5 28.12.2015

Klasika, kterou by si měl přečíst každý

4 17.12.2018

To bylo... něco. Nečekala jsem, že mi Zaklínač přirostl k srdci až tolik, ale teď si připadám naprosto ztracená. Vážně už je po všem?
Co se čtivosti a přehlednosti týče, Věž vlaštovky mi přišla o trochu lepší. Nicméně abych pravdu řekla, nedovedu si představit, že by závěr této série mohl být napsán lépe. Konec je lehce otevřený, ale o to větší má - dle mého názoru - kouzlo.
Ještě že tu je i Bouřková sezóna :-) .

4 01.07.2016