mnohoknih komentáře u knih
Jednu středu roku 2034 Martin vystoupí z auta a najednou je v druhohorách. V kapse má mobil a nožík, v hlavě zmatek a v srdci strach. První půlku příběhu sledujeme, jak se mu daří přežít, jak se stává “vládcem ohně. Vymýšlíme s ním teorie, co se asi stalo. Snažíme se najít další lidi a hlavně se z toho nezbláznit. Tahle část mě bavila hodně. V druhé půlce příběhu vystupuje Diego a je to čas, jak před onou středou, zvanou Velký propad, tak i po ní. A tady už nastupuje fyzika a různé teorie času a to už mě moc nebavilo. Každopádně jedno je jisté. Lidé jsou peklo i naděje.
Pár let v životě jedné Kláry. Příběh o tom, že když ve vztahu sáhneme vedle, má to někdy těžké důsledky. A pokud k tomu přidáme řešení mizerné situace, které nám v tu chvíli přijde jediné možné, máme o psychologický román vystaráno. Autorka text znatelně rozdělila na Klářin pobyt v léčebně a na život venku. Jednotlivé kapitoly mají název, takže se snadno orientujeme, s kým zrovna zažíváme situace. To se mi hodně líbilo. Taky bylo fajn, že postavy nebyly jen kladné nebo záporné. Pokud byla Klára s Borisem, nebylo o co stát. Pokud byla s Danem, bylo to milé a pak už ne. Pokud byla s Alexem, bylo to překvapivé. Pokud byla s Annou, bylo to strašidelné. Pokud byla s Adamem, bylo to tak strašně smutné, o Tondovi nemluvě. Ještě Silvie a máme kompletní partu svižného a napínavého románu. Autorka nás velice snadno provází přítomností i minulostí, děj na sebe hezky navazuje. Tak hezky, že od půlky jsem četla bez přestávky. Konec mě překvapil jen lehce, měla jsem tušení, že by to takhle mohlo být. A jsem ráda, že čtvrtá úroveň, na kterou odkazuje název, vyšla. Mám další oblíbenou českou autorku.
Ninelin život od dětství až po stáří aneb co zaviní jeden exkrement. Ačkoliv se příběh četl poměrně špatně, text mi přišel hodně hutný, naňahňaný, nedal se odložit. A ačkoliv je Ninel nesympatická od první věty, stejně vás zajímá, jak to s ní dopadne. Sledujeme, jak se z ní stane učitelka angličtiny. Od té chvíle si příběh odbíhá i k životům žáků. To mě dost bavilo, taková drbárna. Sledujeme Nineliny vztahové peripetie a to je taky dost síla. V příběhu je dost úmrtí, ale vzhledem k délce popisovaného období, to nijak nerušilo. Někomu ten život umí naložit. Konec má takové pomalejší tempo, ale myslím, že to je autorčin záměr. Na stará kolena se už nekvaltuje a příběh se podle toho zařídil.
Mallory, bývalá feťačka, rodina Maxwellových s malým Teddym, domek na konci zahrady, téměř v lese a duchařina je na světě. Hrdinka se fakt jmenuje Mallory. Už jen to jméno evokuje horor. Snaží se vrátit do běžného života a hledá práci s ubytováním. Maxwellovi ji zaměstnají jako chůvu svého synka. Mallory s Teddym si malují, hrají si na Čaroděje ze země Oz v blízském lese, chodí nakupovat, koupou se v bazénu. Až potud idylka. Najednou se však Teddyho dětské malůvky změní na profesionální kresby, ze kterých mrazí. Napětí stoupá, Mallory si není jistá, zda blázní vlivem drog nebo Teddyho ruku při malování fakt vede duch dávno zavražděné ženy. Do toho se na scéně objeví pěkný zahradník, krysa pod podlahou a Mitzi, věštkyně ze sousedního domu. Hrůzou se bojím číst další stránky. Každá další kresba jen odhaluje dílek strašného činu. A pak se hororový příběh pokazí. A happy konec to skvěle vypracované napětí totálně zazdí. Tři čtvrtiny knihy si užijete a pak si budete říkat, co se autorovi stalo, že změnil žánr? Možná to dopsal někdo jiný. Že by Anya?
11 povídek o vztazích od knižních instagramerů a blogerů. Čili dost důvodů nemít raději žádná očekávání. A to jsem se kardinálně spletla. Čtení jsem si užila, přestože mi povídková forma většinou nesedí. Než si zvyknu na postavy, je konec. Ale tím, že kniha jako celek je o vztazích, ať už k sobě nebo navzájem mezi sebou, působila kompaktně. Autoři se dotýkají všech témat, která aktuálně rezonují společností, takže se při čtení jistě najdete. A tím pádem vám některá povídka sedne líp a některá míň. Mě nadchly Uvidíme se, Co když to (ne) vadí a Roztáhnout křídla. A vím jistě, že je to tím, že se podobají situacím v mém životě. Nebo pokud vás zajímá mytologie, LGBT , tranzice, dětské domovy, body pozitive, všechno tu najdete. Každá povídka má svého autora a ilustrátora (mnohdy v jedné osobě), takže si užijete i vizuální stránku. Směle do toho!
Princ Corwin to nevzdává! Trůn mu náleží a tak bude jeho. On je prostě úžasný, i když si sám o sobě myslí, že vyměkl. A ty jeho regenerační schopnosti...Taky je trochu splašený a naivní a věří tomu, co se mu řekne. Seznámíme se důkladněji s dalším bratrem a zjistíme jaký dopad má Corwinova kletba. Trochu rozvláčně cestujeme dalšími stíny, ale když je vám tolik, kolik Corwinovi, tak na nějakém dni nezáleží. Anebo záleží?
Alex a Henry, chlapci z lepší společnosti a rázem tu máme LGBT romanci. Pro mě krok ze čtecí zóny, který jsem si užila. Pohádky s dobrým koncem mám moc ráda. Počáteční nechuť a následné vysvětlení v kumbálu je uvěřitelné, i když samozřejmě klišojdní. Ale když to funguje v jiných příbězích, proč toho nevyužít. Načrtnuté charaktery postav taktéž odpovídají pohádkám, všichni kladní a když trochu zazlobí, je vám to sympatické nebo se proto najde později pozitivní vysvětlení a hned je vám to taky sympatické. Kdo se mi doopravdy líbil, byla matka prezidentka. Tvrdá, ale láskyplná, cáklá i pragmatická. Její prezentace a rozbory situací mě pokaždé rozesmály. U autorky oceňuji, že když mezi hrdiny mělo dojít na věc, tak se toho nebála. Žádné mlžení a přelet labutí přes scénu. No a zazvonil zvonec a pohádky je konec.
Knihomolský příběh o dvou nakladatelech, kteří jsou tak trochu přátelé, ale přeci jen rivalové. A tak se vsadí, kdo vydá lepší a lépe se prodávající knihu. Nápad je to skvělý. Tedy ten příběh, ne ta sázka. Kdo by taky chtěl prohrát střechu nad hlavou? A tak se sebestředný Jonatan a zakřiknutý Max snaží najít nejen příběh, který by vzal za srdíčko, ale i tu nejoriginálnější reklamu, která ten příběh prodá. Na knize je fajn, že se dozvíme povolání autorky a tudíž máme jistotu, kde k nápadu přišla. Příběh sám je jedním slovem rozkošný. Rozkošné popisy jídel, rozkošné slovní obraty, rozkošné zájmy manželek a snoubenek, rozkošní lidé, tedy většina. Styl příběhu se přelévá mezi historií, romantikou, managementem a detektivkou a tak nenásilně si plyne ke svému konci. Bohužel nezdárnému konci. Jsem ochotná autorům podlehnout a uvěřit jim kde co, ale nevěřím, ze by Max finální situaci řešil vodou. ( Co? Jakou vodou? Všichni přeci mluví o létajícím balonu!) Inu, čtěte. Stojí to za to.
Příběh plný klíše, který se ovšem výborně čte. Příběh o rodině Winchesterových, která má, jak už to v psychothrilleru bývá, svá tajemství. Příběh o Millie, která opravdu, ale opravdu potřebuje práci a střechu nad hlavou a tak je ochotna pro to udělat vše. Anebo je to jinak? Vystřídání vypravěčů funguje na gradování napětí výborně. Ještě že tak. Jinak bych knihu v první půlce nudou odložila. A to by byla škoda, protože bych přišla o myšlenkové pochody druhého vypravěče, které leccos vysvětlí. Závěr příběh zase pokazil, takové chování je k neuvěření. A samozřejmě nechybí příprava na další díl.
Za knihu k recenzi děkuji @nakladatelstvimoba.
Výborný detektivní příběh z edice Původní česká detektivka. Zároveň je to druhá detektivka autorky Evy Maškové.
Hlavní nedobrovolná hrdinka Andrea Sýkorová je bývalá policistka. V jednu chvíli přišla o partnera, našetřené peníze a opustila zaměstnání. K přemýšlení, co se svým životem dál, si vybrala brigádu v kavárně a zároveň navštěvuje kurz tvůrčího psaní. Časem zjistíme, že práci u policie ji vybral otec, vysoký důstojník a kurz psaní zase matka. Oba dceři podprahově nutí své postoje a holka se v tom neuvěřitelně plácá.
Autorka dala svým postavám velmi akurátní jména. Kurz tvůrčího psaní vede sebestředný Felix. Adept na spisovatele Robin Nekovář je právník a není tím, čím se zdá být. Marta Žáková je nejpilnější žačka kurzu atd. Je to sbírka praštěných exotů, jak se trefně vyjádřil Andrein otec.
Sebevražda, jak to odhadla policie, se udála na rozlučkovém večírku budoucích spisovatelů ve srubu v horách. Zasněžených horách. Široko daleko žádné stopy, ale přesto závěr policie vzbuzuje u Andrei nedůvěru a rozhodne se situaci prověřit na vlastní pěst. Odhodlá se společně s Julií Dokonalovou (zase to všeříkající příjmení) ověřit u všech účastníků alibi, pohnutky, důvody
Celou dobu ve mně vzbuzuje nedůvěru právě Andrea. Udělala jedině dobře, že u policie skončila, protože je tak strašně naivní, že se divím, že někdo nezabil ji. No nezabil a tak jen žasnu, jak dělá jeden kiks za druhým a když má náhodou záblesk reality, odmávne to s tím, že se jí něco zdálo. Poměrně často taky honí bycha, je trestuhodně neopatrná, případně si nadává, jak je pitomá.
Detektivka je to svižná, čtivá, nenechá vás vydechnout. A díky blbosti vyšetřovatelky víte poměrně brzy, že nedošlo k sebevraždě a také kdo je vrah. Za sebe mohu říct, že je to docela nezvyklé, protože si nemohu vzpomenout, kdy naposledy jsem uhodla vraha.
Jestli někdy začne podzim, s touhle knihou si ho rozhodně zpříjemníte.
Jak se z advokáta stane vrah a šéf mafie? Snadno, stačí si všímat nejen svých pocitů, ale i pocitů ostatních ve svém okolí. Pravda, zní to trochu ezotericky a první 90 stran jsem si říkala, že jsem udělala chybu, že to čtu. Ale pak jsem si všimla, že nevěřícně zírám na text a začínám se pochcechtávat. No a taky musíte mít za manželku ženu, která rozhodne, jaký život máte vést. A v neposlední řadě musíte mít dceru Emily (to jméno je důležité), která naprosto přesně chápe koncept ostrůvků času. Přestože je to v podstatě gangsterka, stejně tomu padouchovi držíte palce. Naprosto mě dostala školka jako forma úplatku. A moc se mi líbí, že má každá kapitola svůj název a odstavec z knihy osobního rozvoje. To, jak Björn tyto myšlenky aplikuje na svůj život, je věc druhá a rozhodně vtipná. Pomalý začátek je odpuštěn.
Naprosto nepravděpodobné setkání prchajícího podvodníka, stále opilého majora a devadesátileté laponské stařenky v severním Laponsku. A na návštěvu přijde sobí policista nebo mnohonásobný vrah. Kdyby mi ta nepravděpodobnost tolik nepřipomínala Stoletého staříka a jeho trampoty, určitě by mě to bavilo víc. I tady přijde hlavní hrdina Oiva Juntunen neoficiální cestou ke spoustě zlata, které pak utrácí a i jím uplácí a tím vznikají šibeničně humorné scénky. V příběhu se pěkně ukazuje, že když je člověk odkázán sám na sebe, najednou funguje úplně jinak než ve společnosti. Poslouchala jsem jako audio a výběr hlasů je opět výborný. Obzvlášť Libuše Švormová se jako stařenka Naska vyřádila. Pokud vás baví černý humor a chcete si jen tak odpočívat, určitě si knihu poslechněte.
Dějinný příběh tří generací. Začínáme v roce 1949 Anežkou a Tomášem. Skočíme do roku 1989 za Pavlem. Celou knihou se kapitoly střídají, výjimečně doplněné o vysvětlující osoby, např. Tomášův otec. Sledujeme, jak na jeden rod působí výbušná politika 20.století. Kapitoly jsou krátké, čtení letí, protože vás zajímá, jak to bylo. Tedy rok 1989 s Pavlem mě spíše rozčiloval než zajímal. A i zbytek příběhu mi ten člověk vadil. Šlo mu všechno moc na ruku. Za to Anežce jsem držela palce. Opravdu věčná škoda, že se z toho vyklubala růžová knihovna, včetně neskutečně pohádkového konce. Ale trochu to chápu. Zlaté devadesátky, v té době to jinak než sladce nešlo. Alespoň ve vzpomínkách. Co oceňuji hodně vysoko je popis Baťových závodů, jejich fungování, principy a přístup samotného Bati. Myslím, že zlíňáky kniha hodně dojme.
Jsem ráda, že se příběh neodehrává zase ve vesnici Three Pines. Inspektor Gamache se ženou jednou na dovolenou do odlehlého luxusního srubu. Podle popisu se jedná o idylické místo, včetně personálu. Zjevně to platilo až do loňska. Je zde zabit člen jedné velmi nepříjemné rodiny. A jaké bylo mé překvapení, když se ukázalo, že členy této rodiny jsou dva obyvatelé vesničky Three Pines. Inspektor Gamache opět projevil své skoro až nadpřirozené nadání pro luštění vražd. Nutno podotknout, že mu dost pomáhala náhoda a příroda. Anebo je prostě všímavý. Velmi fajn bylo, že jsme se dozvěděli něco nového z jeho osobního života. Příběh je spíše psychologická sonda a čtení je velmi pohodové.
Příběh je na 3 hvězdy, ale ta obálka, ta to dost vylepšuje. Mathilda je slečna z lepší společnosti z 19.století. Její zlatá klec je hezky popsaná. Stejně tak pravidla, která musí jako žena dodržovat čilidobře se vdát a nemyslet. Naštěstí je Tillie dost tvrdohlavá a díky ní se příběh stává zábavným. Bohužel je taky neuvěřitelně naivní, což se dá vzhledem k době očekávat. Vlastně celý příběh pluje na naivní vlně. Líbí se mi Mathildino odhodlání vyřešit vraždu své sestry, ačkoliv cesta je trnitá a sama si hází klacky pod nohy v podobě drogové závislosti, kterou si statečně buduje. Romantická linka je tu taky, jak ta povinná kvůli majetku, tak i ta, co rozbuší srdce, ale nijak nezastiňuje to, že je jde hlavně o detektivní příběh. Četl se dobře, zapomene rychle.
Téměř od prvního řádku zíráte, čeho jsou lidé schopni. Lidé z rodiny! Lidé, kteří vás mají chránit a opečovávat. Slovo gaslighting jsem dosud neznala. Autorovi se skvěle podařilo vykreslit myšlenkové pochody člověka, který si není jistý tím, co vidí, když to ostatní zpochybňují. Celý příběh jsme v hlavě člověka, který od jedněch manipulárorů přešel k druhým. To je opravdu trefa. Ale nemůžeme se divit, člověk jede většinu života v zajetých vzorcích a moc podvědomí je neskutečná. Pozorujeme totální rozpad Danieliny osobnosti. Daniela se nejprve brání, věří svému úsudku, ale není nikoho, kdo by ji podpořil a tak přesvědčení slábne a slábne až končí destrukcí. Nemám dojem, že by byl konec otevřený, protože moje myšlenky ječí: "Ne, nee, takhle to nemůže skončit!" Výborná prvotina.
Po hodně dlouhé době přečtena biografie. Myslím, že pana doktora všichni znají. Pokud budete mít možnost zajít na jeho přednášku, tak běžte. Užijete si příval energie, informací a také legrace. V útlé knížce pan doktor odpovídá na dotazy redaktorky a převypráví nám tak v podstatě celý svůj život. A je to fascinující život, kde o náhody není nouze. Po přečtení budete mít dojem, že kolem vás profrčela lidská smršť. A taky zjistíte, že být lidský a laskavý vede k moudrosti a nadhledu.
Líbilo se mi téma příběhu. Vražda developera ve vesnici pro seniory, to bude klidné vyšetřování, málo krve a hodně klábosení. Četli Libuše Švormová a Jan Vlasák. Za ně hvězdička navíc. Příběh samotný byl roztelený jak nedělní odpoledne. Žvanilo se tak moc, že jsem chvílemi přestávala poslouchat. A už vůbec mě nelákalo přemýšlet, kdo je vrah. Vydržela jsem až do konce, takže vím, že bych to ani nevymyslela. Důchodci, kteří se do vyšetřování pustili, byli ovšem skvělí a myslím, ze by rozhodně mohli existovat. Včetně jejich boje s moderními technologiemi. Sečteno, podtrženo je to dobrá oddychová detektivka.
Corwin, mého srdce princ. Vynikající fantasy příběh a to tu není ani jeden drak či elf. Můžete si říct, že jde jen o klasickou rodinnou bitvu o trůn. A měli byste pravdu. Jenže jde o to, jak je to napsané. Corwina a všechny rodinné příslušníky vidíte jako živé. Popis fantaskní krajiny je úžasný. Amber nebo Rebma jsou nádherné světy. Další světy jsou ve Stínech. A nesmím zapomenout na Dworkinovo výtvarné umění a telefonování kartami. No a samozřejmě otevřený konec, aby se nám chtěl číst další díl.
Naprosto dokonalá obálka k naprosto dokonalýmu vypravěči katastrofického příběhu. Čímž nemyslím Reginalda. To je jen chlap se spoustou strachů a neuróz. Časem se dozvíme, co ho k tomu vede a časem se i přikloníte na jeho stranu. Za to jeho pes, Lineker, to je borec. Možná někomu může vadit jeho setsakra vulgární vyjadřování. Ale to je dáno rasou. Je to vestaj (vesnické tajemství) a má svou hlavu, tedy spíše tlamu. A nozdry, kterými cítí kde co a neváhá se s tím s námi podělit. Tak třeba strach smrdí jako starý hraboš, naděje jako citron, zoufalství jako vlhké dřevo. Ve vyprávění se oba střídají, líbí se mi i to, že kapitoly mají názvy. Děj příběhu poté, co dopadnou a vybuchnou bomby, je předvídatelný. Kouzelné je, jak se s tím vypořádá Lineker. A to každého pejskaře potěší. Netuším, zda je konec reálný, ale jsem ráda, že nebyl katastrofický.