MoireDeTardis
komentáře u knih
Střet myslí
Martha Wells
Už to bylo nějakou dobu, co jsem četla minulý díly, takže naskočit zpátky do rozjetýho vlaku nebylo jednoduchý. Robokat se s váma nemaže a rozhodně vás na začátku nebude uvádět do obrazu. Pak se ale smiluje a sem tam něco pustí, abyste nebyli tak ztracení. A tak se seznamujete s novýma okolnostma, vzpomínáte na ty starý a dáváte si dohromady novej příběh, co stojí zato číst. Ty jeho vnitřní pochody a prupovídky prostě miluji. Bylo skvělý si konečně zažít delší dobrodružství a kdyby bylo na mě, už bych nikdy nekrátila. Ono ke prostě kouzlo v tom, když se to má čas pořádně podělat (a ne jednou), než to Robokat vyřeší. Takže pro všechny Robokatovy milovníky - je to super. A pro ty, co ještě neměli tu příležitost - šupejte pro první díl a neohlížejte se na čísla v hodnocení, fakt to stojí zato :)
Dcera zimy
Vladimíra Šebová
Dobrej námět, zpracování bylo místy nezáživný. Nedokázala jsem se nadchnout a začíst, chyběla mi romance (víc Andreiie). Musím ale uznat, že zvraty se povedly a proto jsem se nakonec ustálila na 3 hvězdách.
Aurora povstává
Amie Kaufman
Překvapivě dobrý young adult scifi. Malinko mě rozhazoval pohled první osoby pro všechny hlavní postavy, ale zvykla jsem si. Je tu potenciál, kterej snad série využije naplno.
Perunova krev I.
František Kotleta (p)
Přechod z Bratrstva krve přímo na Perunovu krev byl těžkej. Nejen že se nám opakuji slovanská božstva, ale hned na začátku jsme měli hezkou blondýnu s obklopenou vůní fialek, co je podle všeho nezranitelná... Veronika jak vyšitá :D chvíli trvalo zjistit, vo co go a co je to za ty tvory - a tentokrát žádní upíři. Příběh velmi brzo zaujme a nepustí až do konce. A ten je samozřejmě otevřenej, takže... plán je jasnej :D
Vlci
František Kotleta (p)
(SPOILER) Po Bratrstvu krve a Stalingradu člověk tak nějak tuší pointu Vlků - že vztah mezi Radegastem a Verou, tedy Gerhardem a Veronikou je mnohem hlubší, než se původně zdálo. Gerhard je jejím Otcem. Kniha dost vysvětluje i Veroničinu pozici a moc ve Slovenském klanu. Bylo super si konečně přečíst něco víc i o lykanech, kteří byli v Bratstvu zmíněni jen okrajově. Taky jsem si užila Gerhardovu emotivnější stránku, takovou, kterou jsme začínali vidět ke konci Bratrstva.
Poznámka pod carou: pojmenovat jednoho z lykanů Sukra byla podpásovka... vždyť já tam pořád viděla vytáhlýho zelenýho mužíčka z Legie... :D
Stalingrad
František Kotleta (p)
Je těžký se oprostit od událostí z trilogie, kde jsou Jan a Gerhard nerozlučná dvojka, a vidět je stát na opačných stranách. Příběhu to ale dodalo background a tak vlastně proč ne. Byla to zábava plná standardní Kotletovy trojkombinace - akce, krve a sexu.
Mega hustej nářez
František Kotleta (p)
(SPOILER) Epickej konec fajnový trilogie. Člověka neustále udivuje, kolik toho Bezzemek a jeho parta dokážou vydržet. Ztráty byly veliký, cena vysoká, ale nakonec to kluci i holky zvládli. Opět jsem si všimla podobností s legií, zmíněn byl jak František Moravec, tak Thümel. Inspirace je jasná :) Bratrstvo krve by se klidně mohlo vyvinout do série podobný Legii, ale místo toho pak vznikla Legie samotná a nemrzí mě to. Pokud chápu dobře, čekají mě už jen dvě knihy z Bratrstva, obě prequelový, potenciál na sequel by tam ale byl taky. Byla to dobrá jízda hodná jména Kotleta.
Fakt hustej nářez
František Kotleta (p)
Spousta akce, krve a sexu. Tak, jak by to člověk od Kotlety očekával. Druhej díl série se mi líbil o malinko víc než první. Neustále mě dokáže udivovat, jak postavy vyváznou ze zdánlivě bezvýchodných situací.
Hustej nářez
František Kotleta (p)
Další dobrá Kotletovka, dokonce ta úplně první. Musím říct, že začít s Bratrstvem krve později vůbec není na škodu. Připomíná mi to začátek Legie, dobu, kdy začala okupace, jen vyměnit Enlily za Kartany. Velkej plot twist jsem měla vyspoilerovanej z podcastu s Kotletou, takže odhalení, kdo vlastně jsou upíři mě zase tak neodstřelilo. Jinak se mi to ale líbilo a jsem zvědavá, co přinesou díly další.
Pokrevní cejch
Tracy Deonn
Ačkoliv černošská tématika mě v týhle sérii zase tolik netankuje, užívám si děj kolem. Líbí se mi vývoj a přerod postav. Líbí se mi, jak je to komplikovaný a zároveň to do sebe všechno zapadá. Je to jeden velkej emotional damage, kterej budu ještě nějakou chvíli rozdýchávat s playlistem na Spotify, co jsem k tomu vyrobila. A pak až se bude blížit datum vydání třetí knihy si oba předchozí díly projdu znovu, abych se dostala na stejnej level očekávání, bolesti a lásky, v jakým jsem teď.
Tahle série mě prostě dostala, ani nevím proč a proč tak moc. Nemůžu ale hodnotit jinak.
Mýtonoši
Tracy Deonn
Mýtonoše jsem si upřímně vybrala kvůli obálce. Nebo přesněji řečeno kvůli obálce, hodnocení a letmou kontrolou anotace. A to jsem ani při nejmenším nečekala, co mě vlastně čeká. Přes z počátku kostrbatější start jsme zamířili rovnou do epickýho finále. Příběh mě zaujal, líbila se mi středověká tématika, mystično. Často jsem měla problém se naladit na černošský téma - ne proto, že by mě nějak odpuzovalo, ale prostě mi není tak blízký. Chápu ale, že pro knihu je stěžejní. Líbí se mi provázání různých druhů magií, tajemno. Co na autorce můžu vypíchnout je, že směřování jejího děje pro mě bylo nepředvídatelný a překvapivý. Knihu jsem zhltla za dva dny a zjistila jsem, že už existuje pokračování, který jsem prostě musela hned mít. Knížka nemusí být ve všech ohledech perfektní, aby dostala těch slavných 5*. Vnitřní prožitek je to, co se počítá.
Komanda Omega
Jan Kotouč
Peckovní návrat do světa Centrálního impéria. Ani jsem netušila, jak mi chybělo. Často se stává, že když úspěšný sérii vyjde prequel, už to není, co to bývalo. Já si ale Komanda Omega skvělé užila a na kvalitě rozhodně neklesly.
Odkaz lidské pýchy
Radek Sterakdary Starý (p)
Ke čtení knihy jsem přistupovala s velkým očekáváním - vše se mělo uzavřít, vysvětlit, rozhodnout. Závěr se mi v podstatě líbil, průběh mě místy štval. Postavy se občas chovaly nelogicky nebo divně vzhledem k jejich vykreslované povaze. Vnitřní monology jsou u Steraka často cyklický, nadbytečný a opět použiju slovo nelogický. To vše mi poněkud ubralo na zážitku. Nicméně mě nemrzí, že jsem si sérii přečetla, mela určitě spoustu fajn nápadů a zvratů a celkově byla zajímavá.
Botanik
M. W. Craven
Další příjemný čtení, zajímavá tématika, rychle plynoucí děj. Vynikající interakce Poea a Tilly vždycky pobaví.
Práh: Mezi půlnocí a ďáblem
Petr Urban
Příjemný překvapení. Spousta příběhů, spousta zdánlivě nesouvisející vláken, který se nakonec spojí v jedno. Čtenář postupně objevuje podstatu světa, ve kterým se kniha odehrává, nedostává to na zlatým podnose na začátku knihy, musí si to zasloužit. A s každým střípkem je příběh zajímavější a zajímavější.
Tím, že paralelně sledujeme hned několik postav, není zřejmý, kdo je zrovna tou hlavní - možná nikdo, možná všichni. Můžete se vžít do kterýkoli z nich a nebo budete z přemíry možností paralizovaní a pořádně se nevžijete do nikoho. To byl asi můj problém.
Nemám ráda knihy s náboženským fanatismem, vždycky mě dokážou akorát naštvat. Práh byl ale napsanej skvěle a náboženská linka mě vůbec netrápila.
Mám jen drobnou výtku - v poslední cca čtvrtině knihy si autor popletl Matoušovy a Markovy evangelia - celou dobu se vše odehrává v Matoušových, ale na konci se píše o Markových, ale to je detail, co na funkci nemá vliv.
Hranice zvrhlosti
Jan Urban
Kde začít. Smug úvodní poděkování, kde člověku naběhne žilka jen to čte, následovaný nemastným, neslaným začátkem kriminálky. Postavy nezáživný, uchopení děje žádný, vlastně vcelku nuda a šeď. Dokud se na scéně neobjevil Tobiáš. Ten spadá do klasickýho modelu hubatýho přechytralýho blbečka, kterej je sice namachrovanej jak blázen, ale umí být zábavnej, i když je ho občas až moc. Tohle je Urbanův typickej charakter a s tím jsem v pohodě. Knížka se začala číst vlastně docela dobře. Ve chvíli, kdy si Tobiáš čte příspěvky na BDSM sítích, to vypadá skoro jako by se autor pozapomněl a zabředl do fantazií poněkud hloubš, než bylo třeba.
Celej příběh plyne nadmíru pomalu, ve vyšetřování se neděje v podstatě nic, jen se kupí mrtvoly a kriminálka se jen potácí ode zdi ke zdi, úplně bezradná. Frustrovalo mě, že se to nikam nepousouvá, nikdy na nic nepřijdou a jsou neustále vedle. Korunu tomu všemu dal závěr, kterej mi přišel úplně z prdele (pardon, trefnější vyjádření, který by bylo zároveň slušný, mě zrovna nenapadá). Snaha o nečekaný vyvrcholení pro mě skončila naprosto nepochopitelným, nelogickým a neuspokojivým závěrem.
Odkaz lidské rasy
Radek Sterakdary Starý (p)
(SPOILER) Po přečtení ve mně převládá jedna myšlenka - bylo to uspěchaný. Ze začátku si člověk ani nestihl vybudovat vztah s postavami a dějem, až moc rychle šlo všechno do kytek. Objeví se Macy, šup šup, je mrtvá a najednou se dozvíme - jejda, to byla Dreyova holka. Myšlenka knihy byla obecně dobrá, je fajn, že na konci nás opět čekal zvrat, kterej nikdo nečekal, ale nevím... První kniha probíhala pomaleji, Drey i Eled se učili o aracích, budovali si vztah s Atym, skoro mi to připadalo blízko ke Spasiteli od Andyho Weira. Druhej díl mě zase tolik nezaujal, asi jsem měla jiný očekávání. Teď jen doufat, že Ely dá tý příští knize šmrnc a že trilogie bude mít dechberoucí závěr.
Spát v moři hvězd. Kniha II.
Christopher Paolini
Závěr Fractalversu byl dechberoucí. Až mě mrzí, že příběh skončil. Ačkoliv bych byla radši, aby to skončilo malinko jinak, v hloubi duše jsem tušila, kam to směřuje a smířila jsem se s tím. Posádka Šneka byla skvělá, stejně jako celej příběh. Ráda bych si přečetla další a další knihy, i když dál už série nejspíš pokračovat nebude. Díky za skvělou jízdu.
Spát v moři hvězd. Kniha I.
Christopher Paolini
První kniha od Paoliniho, kterou jsem přečetla. Příjemný překvapení. I když nitrozpytu Kiry je občas přespříliš, užila jsem si každej kousek knihy. Jako vždy chvíli trvá, než se člověk do postav vžije, ale když se to stane, nemůžete se odtrhnout. Kniha má spoustu zvratů, nečekaných událostí, ale hlavně pracuje s postavami a rozvíjí je i jejich vzájemný vztahy. Ještěže když jsem začala číst, měla jsem po ruce hned druhej díl, abych plynule navázala. Skvělá promyšlená četba.
Fraktální šum
Christopher Paolini
Po "Spát v moři hvězd" jsem k Fraktalnímu šumu přistupovala s velkým očekáváním. Přeci jen "Spát v moři hvězd" byla napínavá smršť plná skvělých postav s vývojem, úžasným i když vražedným prostředím a především zajímavým tématem. Škoda, že Fraktální šum na to nenavázal. Kniha je o vyrovnávání se se ztrátou, o vnitřním boji se sebou sama, depresi a ztrátě motivace dělat cokoliv. I když se autor snažil zakončit pozitivně (nebo aspoň good enough), nevím, jestli mi to stačí. Pořád jsem četla dál a dál, nemohla jsem přestat, protože jsem doufala, že konec za to bude stát. Bylo to pro mě ale těžký, nedokázala jsem se sžít s jedinou postavou. Ve "Spát v moři hvezd" jste se zamilovali do kolektivu, do posádky Šneka, jejich soudržnosti a přátelství přesahující překážky. Ve Fraktálním šumu není sympatická ani hlavní, ani vedlejší postavy, kolektiv neexistuje, každý jede sám za sebe. Všichni byli na pěst a to se vlastně skoro nezměnilo za celou knihu. Věřím ale tomu, že lidem procházejícím podobnou situací jako Alex, jeho cesta, nitrozpyt a následný rozuzlení může pomoct.
Co můžu rozhodně ocenit je ale obálka, ta je opět perfektní.