MoireDeTardis komentáře u knih
Další strhující případ Mii a Holgera. Líbí se mi, že do poslední chvíle nemáte ani tušení, kdo to udělal. Jako další bonus považuju úvod knihy, kde se vracíme zpět k případu z prequelu série a dozvídáme se pár dalších informací, který zjevně spoustě lidem v závěru Vlka chyběly. Severská krimi je prostě kvalita :)
Bylo super se zase vrátit do světa Holgera Muncha a Mii Krügerové. Úplně jsem zapomněla, jak propracovaný ty příběhy jsou. Když už si myslíte, že je všechno jasný tak Bjørk vždycky překvapí. Osvěžující. Určitě bych si to víc užila, kdybych první tři knihy četla nedávno, přece jen je to prequel, ale nebylo na škodu do toho jít i s odstupem. Úplně jsem zapomněla, jak si člověk může užít severskou kriminálku.
Arila sérii mám ráda a jsem ráda za každej další díl. Bohužel když mám odstup mezi jednotlivýma Radkovýma knihama, vždycky mi vadí tytéž věci - neustále se opakují stejny vnitřní úvahy, až je to otravny. Mám taky problém s popisností, ačkoliv je ten svět skvělej, barvitej, různorodej a krásnej, dlouho mi trvá, než věcem obtisknu obrázek v hlavě. Dlouho jsem nemohla pobrat logiku vznášejícího se města a kdyby nebylo obálky, nejspíš bych tam ani nedoiterovala. Je to škoda. Jinak příběhově fajn, zajímalo by mě ale, jak bude Arila pokračovat vzhledem k tomu, jak dopadla v tomhle díle. Mou srdcovkou i nadále zůstává druhá kniha, ta byla příběhově zatím nejlepší.
Není to úplně můj čálek čaje, proto se mi Sudetenland četl trochu hůř. Není to tradiční Kotletovka, ale nakonec proč ne. Věřím, že lidi z Bruntálska by si knížku užili i kdyby to nebylo zrovna pro ně.
(SPOILER) Fajnová Kotletovka s potenciálem na pokračování. Ač jsem do toho šla s tím, že to bude samostatná knížka a nic dalšího následovat nebude, příjemně mě překvapil otevřenej konec s prostorem pro další příběhy. Je to prasárna, ale od Kotlety člověk ani nic jinýho nečeká. Co si budem - členové církevního řádu, co musí páchat hříchy, aby je nevyčmuchali démoni, to je prostě cool. Extra body dávám za polskýho bratra a egyptskou muslimku, tam je to ještě nepatřičnější a o to lepší :D Je kam se rozvíjet, ale zklamaná jsem nebyla :)
Ze začátku jsem se bála, že je to jen další kniha z téhož světa jako Krev pro rusalku a že to nebude nijak navazovat, to jsem se ale spletla! Líbí se mi, jak to hezky pokračuje rok po událostech z Rusalky a těším se, až bude zase další díl. Ten svět je prostě skvělej, magickej a vtáhne vás. Divoženku jsem doslova hltala a i když má trochu pozvolnější náběh a co si budem, hlavní postava Eliška je fakt naivní, četlo se to moc dobře. Jako známku toho, že jsem si to užila, mi byla odměnou náležitá knižní kocovina :D Potřebujem víc, včera bylo pozdě :D
Překvapivé. Každý zvrat, každá změna v ději vás zavedou někam, kde jste to nečekali. Kniha byla úplně jiná, než jsem čekala a když jsem si začala myslet, že už rozumím, chápu styl a můžu odhadnout, co přijde, najednou se všechno změnilo. Dlouhou dobu jsem uvažovala, jestli se mi ta nevypočitatelnost vlastně líbí... A víte co? Je to osvěžující.
Začátek byl vyloženě pain, ale nakonec to bylo vlastně dobrý :) Pořád mám trochu psychickej problém akceptovat 24 letýho profesora na univerzitě, ale krom toho vlastně dobrý. Umím si představit, že na to autor naváže a týhle partě připraví další případy. Vlastně jsou to totiž fajn lidi :)
Příjemná vzpomínka na dětství. Překlad působí občas trochu strojeně. Grafika pěkná a zajímavá, škoda že příběhy jsou vyprávěny dost povrchně. Je to taková hezká naivní dětská knížka a v tomhle ohledu určitě splňuje všechny náležitosti. Jako malá jsem Witch milovala, bylo fajn se k tomu zase vrátit :)
Tohle není úplně můj šálek čaje/kávy. Mamka tuhle knížku, stejně jako ostatní od Markéty, dostala k narozeninám či Vánocům a hned jak ji dočetla, řekla mi, že si ji prostě musím přečíst taky. Že je ta holka podobně stará jako já, řeší tam devadesátkový věci jako tamagotchi a že se v tom uvidím.
Měla jsem trochu obavy ale. Poslední knížka, co mi máma vnutila, že si ji musím určitě jako přečíst sice byla ok, ale jak byla mimo mou komfortní zónu, způsobila mj nakonec pekelnej čtenářskej blok.
No nic, koukám, je to malinký, má to pár stran, to dám, i kdyby to bylo blbý.
První část z dětství bylo hezky retro a through back, celkem v pohodě, ale vystřelená z trenek jsem zase tolik nebyla. V něčem jsem se viděla, ale zase tolik toho nebylo.
Pak přišla druhá pubertální část, tam už to bylo lepší a vtipný :D
Zatímco po prví části jsem si říkala jo, dobrý, tak 2 hvězdy vzhledem k ostatním knihám, co jsem hodnotila výš, tak druhá část to vyšponovala na hvězdy tři.
Přišel zlom, poslední část, vážnost, real life, single třicítka, depky. Dokonce mě to i rozbrečelo a to je vždycky dobrej bonus. Poslední část mě zaujala tak, že dávám nakonec 4 hvězdy a vůbec mi to není blbý :)
Ta máma ví, co doporučit a jak, aby tě to nakoupilo a zároveň neprozradilo, že to hodně důležitý je až na konci, protože sama jsi měla depky, úzkosti a seš overthinker.
Takže za mě teda dobrý. Extrémně pozitivně hodnotím i styl psaní, hezky nespisovnej a na pohodu, úplně jako já :D A další věc, co se mi líbila - barevný stránky zvenku.
Na závěr bych chtěla říct, že si musím vygooglit, jak Markéta vypadá a zjistit, jaký má kérky.
Konec hlášení :D
Z pohledu člověka, co viděl prvně seriál a až pak začal číst musím říct, že super. Na rozdíl od první knížky tu bylo víc neznámých příběhů, takže to hezký odsýpalo. Opět musím vypíchnout, že seriál byl přece jen trochu lepší v tý tajemnosti ohledně identity Ciri, jejích schopností a vztahu s Geraltem. Trochu mi nesedí, když se všechno řekne hned naplacato bez náznaků, gradace apod.
Pak bych vypíchla to, že spousta lidí se rozčilovala, jak má být Triss zrzka (nejspíš podle hry), ale v knize má vlasy kaštanový.
Knížku jsem si užila, ale už se těším, až budu číst další, který už nejsou psaný formou povídek :D
Ještě bych chtěla na závěr zmínit, že epilog mi teda absolutně nesedl, přišlo mi, že se postavy chovají najednou nějak nepřirozeně a divně. Taky se tam objevovali lidi, kteří v povídce předtím (která epilogu zjevně předchází) umřeli. No, jsem zvědavá, co do příběhu přinesou další díly.
Nejlepší sci-fi poslední doby. Skvělej příběh učitele že střední školy, kterej se snaží zachránit svět. No dobře, zní to trochu kýčovitě a asi i Rylandu Gracovi by se to nelíbilo. Sám se na začátku knihy ocitá bez paměti ve vesmírné lodi, neví, kde je, jak se tam dostal a co tam dělá. Sám musí postupně bojovat s amnézií a zjišťovat vo co go. Není to ale jen jeho story, je to i příběh přátelství. Toho nejneobvyklejšího, který si dokážete představit. Andy Weir to opět dokázal, znovu mě dostal do absolutního úžasu, donutil mě hltat každý slovo a obrečet emotivní části. Po Artemis jsem měla trochu obavu, přece jen to bylo něco jinýho a nevěděla jsem, jakým směrem se vrtne Spasitel. Ale k mé potěše je Spasitel něco jako Marťan, kde hlavní hrdina není neustále sám, ale má kamaráda. Za mě to bylo naprosto ultimátní top čtení!
A na závěr: "Ty spíš. Já dívám."
(Nevím proč, ale v tý češtině je to prostě strašně cuuuute. V angličtině to bude určitě takový obyčejnější...)
Jsem jedna z těch, co nejdřív viděli seriál a až pak četli knížku. Má to několik výhod i nevýhod. Jdu do toho už s jasnou představou, jak postavy vypadají, můžu si ten vzhled potvrdit nebo vyvrátit. Líbí se mi, že Yennefer skutečně má být před proměnou ošklivá jak v obličeji, tak být hrbatá, obě tyhle věci jsou tam zmíněný. Co se týče Nenneke, o jejím vzhledu tam není více méně nic, jen v poslední zmínce jsem pochopila, že by měla být korpulentnější, ale seriálový zpracování mi vlastně nevadí.
Bohužel, kromě jedné povídky (o Kostějovi) jsem všechny příběhy uz znala že seriálu, některé mi přišly stejně dobré nebo lepší dokonce v seriálu. Ale je jedna povídka, která se mi vyloženě líbila víc v knize - ta o Filavandrelovi.
Když se to vezme kolem a kolem, tak to bylo fajn, tím, že jsem dopředu znala pointu, i když detaily se mohly lišit, tak mě to na Měsíc úplně nevystřelilo. Ale věřím, že až se dostanu dal, bude to lepší a lepší :)
Příjemná krásně ilustrovaná pohádka. (Četla jsem verzi ilustrovanou Luisem Royem.) Pěknej kratičkej příběh. Na můj vkus trochu moc dlouhý souvětí, ale jinak všechno v pohodě.
Moc jsem se na knížku těšila, protože jsem si fakt zamilovala Pragocalypsu. Když Jan Urban psal, že by potřeboval, aby se knížka do konce roku prodala co nejvíc, aby měl pojištěný další díly, hned jsem se do toho vrhla, abych mohla dílo zrecenzovat a doporučit známým a sledujícím na bookstagramu.
No, do konce roku jsem to přečíst nestihla - ne že by nebyl čas, ale nebyla chuť, protože se to prostě děsně táhlo.
Knížka má skoro 600 stran, na to je asi jenom 10 kapitol, takže tušíte, že jsou pěkně dlouhý. Na začátku, kdy se řeší problémy mezi bohy a věci spojený s magií je to dobrý, celkem to odsýpá. Pak je ale mnohastránková propast plná nadměrných přirovnání, špatných popisů a naprosto zbytečných informací. Je tam obrovský množství postav (až neúnosně), který tvoří všeobecný zmatení čtenáře. Vlastně to začalo pak být znovu zajímavý až kolem stránky 370 (!), což je většinou počet, na kterým ostatní knihy končí.
A ty jména, to je panečku něco. Názvy jakbysmet.
Úplně nepobírám, jak může vedle sebe existovat někdo jako Johlin Rozenthaal, Pankold Troy, Haš, Žanda, Aegir Bahňák a další. Stejně tak nechápu zeměpisný názvy a jejich rozptyl od Jivna, přes Cair Roch, Cetviny, Bracken, Teutoborský les až po Zhořelec třeba.
Každej pes (v tomto případě název/jméno), jiná ves. Mapky v knize jsou sice pěkný, ale člověk asi ani nemá chuť na ně koukat. Nepůsobí úplně profesionálně, jsou podobně nesourodý jako celá kniha. Třeba mapka Stříbrnýho kamene, hlavního města celý knihy, je hafo podrobná a stejně tak k ničemu.
Jak už zmiňovali ostatní, vlastní pojmenování hodin a dnů v týdnu byl už úplně overkill. Komu by se chtělo neustále listovat na konec, aby se dozvěděl, v kolik hodin že se to ty postavy teda sešly? Nebo ve který dny má otevíračku nějakej řemeslník? Jak tušíte, nikomu. Prostě to přeskočíte a ignorujete, takže přidaná hodnota žádná.
Další věc - na obálce máme Syhaiu, strážkyni Věčných mlh. Člověk by tak nějak čekal, že má asi nějakou zásadní roli, když reprezentuje celou knihu, že jo? No tak jestli tam byla tak třeba na 30 stranách, tak možná moc.
Autor se snažil být too fancy někde, kde to nebylo třeba. Ano, pracoval na tom 20 let, několikrát to přepsal, ale jak praví slavný rčení z naší práce - nevylepšuj, zku*víš.
Abych ale pořád nehanila, bylo pár věcí, co se mi líbily. Oceňuju, že na konci knihy je přehlednej seznam postav a dalších důležitých informací, aby si tam mohl člověk kdykoliv nahlídnout. (Zejména u těch postav je to zásadní, protože je jich tolik, že se to nedá v hlavě udržet.)
Pak se mi líbily ty části, kde se řešila magie, její návrat, bohové apod. Nakonec se mi líbil i závěr knihy a možná se hecnu a přečtu si další díl doufaje, že se tam konečně bude řešit něco zajímavýho, k čemu se člověk celým Zlodějem osudů prokousával. Nakonec ta myšlenka není špatná. Provedení ovšem už trochu pokulhává.
Jestli můžu poradit, doporučila bych míň hry na fancy knížku se spoustou cizích slov a výrazů, kterým nikdo nerozumí a stejně si je nepředstaví, a víc syrovosti, vtipu a obyčejnosti - minimálně ve vyjadřování.
I když byl konec fajn, tak celkový utrpení ze čtení to ve mě úplně nesmazalo, takže jsem musela dát pouze dvě hvězdy. Dát tři mi nepřišlo fér vůči ostatním, kterým jsem tři dala.
Krásný odreagování a čtení za odměnu. Dvojka, vlastně trojka Poe - Tilly - Flynnová je skvělá. Pokaždý mě baví Tillyna sociální neobratnost, chování Poa a samozřejmě i řešení každýho případu. Možná nějaký části příběhu byly odhadnutelný, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Užívala jsem si přítomnost všech těch postav.
Ohromně mě pobavilo poděkování od autora na konci knihy - plný sarkasmu a vtípků. Mám takový tušení, že si s Mikem ještě pořádně užijem :D
Zatím nejlepší díl série. Josie mi připadá čím dál sympatičtější, i když teda s Noahem by si mohla trochu polepšit - mám ale takový tušení, že toho se brzo dočkáme.
Super forma - aktuální dění se prolíná s kapitolami z minulosti, kde se dozvídáme víc z Josiina života. Je to skvěle zamotaný, napínavý od začátku do konce a rozhodně tam nechybí trocha milostnýho dramatu. Užívala jsem si to od začátku do konce, druhou polovinu knihy jsem přečetla na jeden zátah.
V angličtině už teď existuje celkem 13 knih, u nás vyšly zatím dvě, ale odvažuju si říct, že mají velikej úspěch (zaslouženě) a nakladatelství se vrhnou do překladu dalších kousků.
Knížka je v sérii tak trochu navíc. Vlastně kdyby to skončilo Rázovou vlnou, nic by se nestalo. Je v ní totiž klasický nastínění, co se děje po letech, takže čtenář nemusí tolik tápat.
Řetězová reakce pokračuje vlastně hned po konci Rázový vlny před oním výhledem do budoucna a dává trochu vhled do toho, proč to dopadlo, jak to dopadlo.
Bylo těžký si zvyknout, že najednou je hlavním vypravěčem Alice a my sledujeme její strastiplnou cestu, která zase vede do tý podělaný Prahy - jakoby se neupoučili na začátku, že mimo Prahu jim bylo líp :D
Myslela jsem si, že to asi nedám, ale nakonec jsem byla příjemně překvapená.
Skvělej závěr, co má koule. Množství sexuálních scén se stupňuje, napětí roste, ohrožení světa je ultimátní.
O něco lepší než Spad. Skvělá story. Měnitelé jsou pěkný hovada a nastal čas jim pěkně vyprášit kožich. Jak u Spadu by klidně stačilo si přečíst jenom ten, tak tentokrát se jen tak přestat ve čtení nedá, čeká vás na konci totiž celkem cliffhanger a to prostě nechceš nechat otevřený. Jsem fakt ráda, že jsem si koupila celou sérii naráz :D