mol378 komentáře u knih

Čteno pomaličku, po chvilkách, žádný odvaz to teda není, prostě Klostermann a Šumava. Pro milovníky té krajiny a lidí, pro milovníky starých zašlých časů - něco by si člověk nostalgicky přál vrátit, ale i přes zdánlivou jednoduchost tehdejšího žití to vůbec nebylo lehké. Buďme střídmí a važme si toho, co máme.

7 01.04.2020

Opravdu napínavé, uvěřitelné, bez zbytečných nechutných brutálních podrobností zločinů - i tak jsou dost hnusné, sympatický vyšetřovatelský tým a hlavní zloduška opravdu děsná. I přestože dobře víte, že Kim vyhraje, trochu se bojíte, jste napjati a držíte palce. Ještěže vzhledem k současné neutěšené situaci mám home office, jinak bych si namouduši musela v kanclu číst jako dítě pod lavicí. Těším se na další díl série. A přečtěte si i první odstavec doslovu, jsou prostě mezi námi...

21 31.03.2020

Velmi zdařilá biografie mého oblíbeného autora. Doporučuji všem, kdo Fukse rádi čtou, a těm, kdo na něj dosud nenarazili, doporučuji vyhledat a číst. Není to jednoduché čtení, ale dá se začít třeba Vévodkyní a kuchařkou nebo Příběhem kriminálního rady či Spalovačem mrtvol. Čtení pochmurné, k přemýšlení, místy tíživé a morbidní, místy trochu mysteriózní, avšak s velikým napětím a občasným úžasným brilantním humorem. Složitý autor se složitým osobním životem a takové je i jeho dílo, avšak: Špička české i světové literatury! A až dočtete, zajdete vyhledat podle návodu Jana Poláčka jeho hrob. Potáhne vás to tam.

4 31.03.2020

Líbilo se mi to. Není to zrovna akční thriller, dokonce i ta detektivní stránka je tam na vedlejší koleji, takže kniha může zklamat toho, kdo tohle očekává. Je to spíš kriminální román o prorůstání politiky, nelegálního byznysu a policie, a je to velmi dobře popsáno. Ty poměry ve stranickém štábu jsou přesné, to, jak o názoru na politika a jeho oblibě a tím pádem volitelnosti rozhoduje hlavně PR a schopnost jeho a jeho týmu ze všeho vybruslit, vyvyhrožovat se, případně vyplatit, většinou něčím jiným, než penězi, něčím, co ty peníze později přinese, něčím, co lidi zaváže a budou sloužit. Je to deprimující, ale pravdivé. Odhoďte iluze a čtěte.

4 19.03.2020

To byla tak pohodová a příjemná četba, že zaslouží pět hvězd. Skvěle postavami provázané tři povídky - autoři se výborně doplňovali a evidentně byli naladění na stejnou notu. Knížka, která potěší a zvedne náladu, doporučuji.

9 04.03.2020

Doporučuji číst kroniku U nás od prvního dílu, získáte krásně vystižený obraz druhé poloviny 19. století a života lidí v této době nejen na Náchodsku. Doporučuji tomu, kdo nejde pouze po ději, ale rád hledá potěšení i inspiraci v dobrém popisu míst a lidských charakterů. Ovšem ani děj nechybí, Jirásek román zalidnil obrovským množstvím historicky významných postav, ale i běžných lidí, kteří žijí své mnohdy napínavé osudy stejně jako dnes. Kniha působí idylicky, ovšem u mnohých pasáží si musíte říct, jak lehce a pohodlně se nám žije dnes. Jen ty lidské charaktery, ty se nemění...

3 04.03.2020

Kroniku U nás doporučuji číst od prvního dílu, jen tak se nejlépe seznámíte s hlavními postavami a zejména knězem Havlovickým - skutečnou významnou postavou náchodského kraje páterem Josefem Regnerem, člověkem velmi osvíceným. Měl snahu nejen povznášet duchovní stránky lidí z farnosti a to velmi otevřeným způsobem, ale také se snažil zvelebit chudý kraj po hospodářské stránce. zajímavým poznatkem pro mě byly začátky těžby uhlí v okolí Malých Svatoňovic a Hronova.

2 04.03.2020

První díl kroniky U nás čtenáře chytne a už nepustí a plynule musí přejít k dílu druhému. Spousta čtivě popsaných historických detailů a zajímavé děje. Další životní osudy postav z prvního dílu jej provedou Hronovem i jeho okolím a poskytnou dokonalý obrázek života ve druhé polovině 19. stol. Občas trošku naivní vlastenecké nadšení je místy úsměvné, ale i jinak Jiráskovi humor nechybí. Vyzkoušejte sami.

2 04.03.2020

Jirásek byl velký spisovatel i přes občasnou tendenčnost, která se projevila hodně třeba v Temnu. Kronika U nás je krásná a čtivá. Jirásek zvládá detailní, ale neotravné popisy lidí i míst, poměrně realistický děj, kterému nechybí napětí. Kronika má obrovský časový záběr a vysledujete v ní vývoj Náchodska. Nechybí popis epidemie cholery, obrozenectví, přechod od domácího tkalcovství k manufakturám, to vše spojené malými lidskými osudy lehkými i těžkými, které formují lidské charaktery. Kniha poskytuje velmi dobrý a podrobný obrázek doby a postihuje skoro půl století. Kašparovy ilustrace jsou naprosto přesné, takže v Hronově poznáte popisované domky a kostel a fara na Boušíně u Červeného Kostelce stojí beze změny. Doporučuju všem, kdo se nebojí klasické literatury a dokážou si ji vychutnat a těm, kdo mají zájem o historii a život předků.

3 04.03.2020

Dobrý standardní thriller z britského prostředí, jen trošku brzo naznačený pachatel, vlastně oba. Ale nevadí, aspoň si čtenář s uspokojením potvrdí svůj detektivní talent. Míra brutality přiměřená, nic, co by jednoho budilo děsem ze snů. Závěr spletitý. A člověk se zamyslí nad osudy dětí, které nemají to štěstí být svými rodiči milovány a chráněny.

14 03.03.2020

Moji oblíbenci z oddělení Q byli standardně dobří, příběh odsýpal, téma nezaujalo tak na 100% jako předchozí díly, je to i přistěhovaleckým tématem, to je teď tak trendy, že se tím literatura jen hemží. Ale člověk se na druhou stranu dozví různé zajímavosti, jak to v jiných kulturních skupinách chodí. Těším se na další.

9 03.03.2020

Zápisky vesnického písmáka z Valašska, prapředka Jiřího Křižana. Velmi zajímavé, jak se pomocí trochy četby a snahy o sebevzdělávání dokáže člověk i navzdory době a podmínkám povznést a stát se vůdčí osobností obce. Jan Dobeš byl fojtem, tedy starostou, a o obec a její obyvatele se staral příkladně. Skutečně mu jejich blaho leželo na srdci.
Je fajn, když někdo třeba i jen pro potřeby vlastní rodiny dokáže sepsat pár kapitol vzpomínek, stanou se rodinným pokladem a děti, vnuci a pravnuci si můžou přečíst, jak žili jejich předci a kde jsou jejich kořeny.

2 02.03.2020

Postupně pročítám tyhle archaické vyčpívky a baví mě to. Lidé se totiž nemění, jsou pořád stejně chytří i hloupí, závistiví a lakomí, maloměšťáčtí - ano, jasně, mají a měli i dobré vlastnosti, ale o tom většinově tyhle povídky nejsou. Každou přeletíte během chvíle, není to složité čtení, ale uvízne v mysli. Úžasná je třeba povídka Špáta - dědil a všecko bleskově prošustroval, přineslo to jemu i celé rodině leda neštěstí. Jak by taky ne, když neměl nikdy ani vindru, se kterou by se mohl učit hospodařit! Jako každý proletář si myslel, že jakmile jednou se člověk dostane k penězům, nemusí nic umět, vědět a dělat a bude se mít dobře a nad poměry navždy. Nebyl zlý, ale totálně zblbnul. Podle téhle povídky byla natočena inscenace Jako kníže Rohan s nezapomenutelným a dokonalým Menšíkem v roli Špáty a hodně mladou Simonou Stašovou, která tam hraje famózně. Plnotučné venkovské drama. Doporučuji shlédnout a pak přečíst.

2 02.03.2020

Tohle mi četli prarodiče asi tak od čtyř let a měli vydání ilustrované Kašparem, zdědila jsem ho. Fascinovalo mě tenkrát to příjmení - Bezoušek. Nejdřív jsem myslela, že jako malý bez, ale pak mi to došlo - bez oušek! Tím jsem se zaobírala a děj mi unikal. On tam taky dohromady žádný není, poklidné vyprávění, kterak pantáta přijel z malé vesničky k synovi do Prahy, syn byl pánem a vše se tam vedlo po pansku, taková Babička B. N. s fajfkou - šťastný to muž. Pantáta tam aplikoval své venkovské zvyky, občas byl za ně kárán, vesměs však shovívavě přijímán a všichni široko daleko si ho vážili pro jeho moudrost a zkušenosti a celkem ho na rukou nosili. Sen každého seniora! A on taky neprudil, nevrčel, nebyl nikdy nemocný - veselý, hodný, vstřícný a milý děda. Takže idylka.

10 02.03.2020

Trochu už pravda archaické, ale ráda to čtu, poskytuje to dobrou představu o životě a myšlení předků a vyvolává nostalgické obrazy dob minulých zdánlivě bez stresů - ale taky bez pohodlí a třeba bez antibiotik. A hlavně - ti vlastenci! Obrození, moje oblíbené téma. A vůbec - čas od času si dám tyhle vykopávky, protože to patří k všeobecnému vzdělání a není to úplně marné. Občas se člověk i pousměje nebo zasní. A Paseky nad Jizerou forever! Tam taky sehráli místní spolu s ochotníky sami pro sebe a své fanoušky hru podle knihy, hráli své babičky a dědečky, a dokonce byl o tom natočen film. Mír jejich duši.

8 02.03.2020

Mám ráda realistické westerny a tento takový je. Autor je zárukou kvality. Kvalit Osamělé holubice to nedosahuje, ale - dost dobré. Doporučuju i filmové zpracování. Takové poměry jako na divokém Západě koncem 19. století byly v českých zemích naposled tak za Markéty Lazarové. Neskutečné kulturní rozdíly. Bejvávalo!

8 29.02.2020

Roztomilá blbůstka o pár stranách, která ale umí navodit dobrou náladu přesně v duchu Larkinovy rodinky - když nejde o život, jde o víte co. Jestli to není lepší, než být furt v nervech a ve stresu! Milé počtení na delší cestu vlakem, lehké, zábavné, ale i nějaký ten přesah tam je - nekomplikujte si zbytečně život! Rozhodně nelituju té dvacky utracené v antikvariátu a kéž by tam prodávali i příručku taťky Larkina Jak lépe pít!
- - Slovo penze taťku Larkina rozesmálo: " To chceš čtyřicet let dřepět na zadku, abys pak pobíral čtyři libry tejdně, který maj cenu dvou a dostaneš za ně stejně polovic?"--
Taťka zastával názor, že prostě svůj život nezaprodá, že nebude měnit svůj drahocenný čas, rodinnou pohodu a svobodu za peníze, z kterých odvede státu půlku, aby ji tento mohl přerozdělit na nějaké pochybné, neuvážené cíle nekompetentních politiků. Sympatické!

8 29.02.2020

Doporučila bych jako četbu pro dívky, rozhodně o několik délek předstihuje většinu nejrůznějších dívčích románů a je napsaná velmi vkusně. Taky ženy, které preferují poklidnější děje, si počtou, klidně si můžou číst společně babička a vnučka. Příběhy dívek a žen, které jsou hlavními postavami, dokreslují reálie o životě v USA ve 20 a 30. letech 20. století, zajímavosti o imigraci z Evropy za tzv. americkým snem - začátkem minulého století to byl poměrně masový jev a mnoho z nás má v rodině také někoho, kdo podnikl tuto komplikovanou cestu. Často si představuju, jaké to bylo pro moji prapratetu z malinké vesničky vzít roční dítě a kufřík a odjet přes Hamburk na lodi George Washington do New Yorku. Viděla věci, které si nedovedla představit ani ve snu, netušila, že existují auta nebo tramvaje, nebo třeba lidé zcela jiné než evropské vizáže. Někdo tam uspěl, někdo ne, v hodně případech imigranti prožili velké rozčarování, protože mnohdy přišli do horších podmínek, než jaké opustili a místní obyvatelé jimi pohrdali. Ale kdo chtěl, práci našel a další generace už dosáhla o mnoho slušnějšího postavení, než by měli ve staré vlasti. Autorka se věnuje vztahům mezi rodiči a dětmi, osudu sirotků, které si pěstouni předávají z ruky do ruky - a nakonec nechybí ani láska a happyend, ovšem trošku s výhradami, není prvoplánový, sladký a růžový. Že postavy nakonec daly přednost setkání před nesetkáním (50 na 50) ještě neznamená, že si padly do náručí a zůstaly v nich ležet do svých smrtí. Takže žádný Holywood... Snadno se čte, ale není povrchní.

6 28.02.2020

Moje první kniha od autorky, čtená hned po vyjití a - byla jsem polapena. Píše výborně. Až člověka zaráží, že ač relativně mladá, píše jako po rozsáhlých životních zkušenostech. Nečte se to snadno, je to holt o životě a lidech bez příkras.

21 25.02.2020

Venkovský horor. Horor běžného neutěšeného života. Nečekejte lehkou četbu. Některé postavy jsou hrozně nesympatické, jenže cítíte, že za vším tím nepříjemným jednáním stojí životní tíha, která se někdy hrozně těžko nese a kazí charaktery. Nakonec přijdete na to, že i ta nejprotivnější postava je vlastně chudák a začne vám jí být líto a pochopíte, proč se chová a jedná tak, jak se chová. Dlouho po přečtení mám pořád tu knížku v hlavě.

16 25.02.2020