mol378
komentáře u knih
Osudná vejce
Michail Bulgakov
Neskutečně zábavné, fantastický příběh o tom, jak se megalomanským Rusům zas jednou cosi vymklo z rukou. Do toho tradiční sovětské kontrasty - všichni jsme si rovni, ale manželky papalášů si nechaly říkat "milostpaní" a aparátčik čekal od mužika poslušnost a pokoru, které se mu samozřejmě dostávalo. To vše na pozadí jakési sci-fi.
Ta přede mnou
J. P. Delaney (p)
Napínavá četba na dovolenou, žádná nuda, sem tam se může čtenář zamyslet nad životními hodnotami, sobectvím a altruismem. Ale primární je tam příběh, je to thriller jak má být. A všechny hlavní postavy mi byly nesympatické, to mě baví, sleduju jejich osudy tím pádem zcela nezaujatě - padni, komu padni. Chystám se na další knihu autora.
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
David Mitchell
Úžasná kniha. Atlas mraků mě nijak nenadchl, ale je to možná tím, že se mi dostal do ruky v době, kdy jej četl KAŽDÝ a nadšeně chválil a to mě vždy povzbudí k nadměrné kritičnosti. Ale Tisíc podzimů je kniha mně bližší, náležitě obsažná, se spoustou informací z historie a japonských reálií, která přivádí čtenáře k hlubokému zamyšlení o různých životních cestách a motivacích, o různém prožívání téhož, ke srovnávání minulosti a současnosti - lidé jsou pořád stejní, jen kulisy se mění. Při čtení se zcela odpoutáte od okolí, je to jako ponoření do světa snů.
Krvavé sestry
Graham Masterton
Dobré - jako celá série. Napínavé, čtivé, trochu drsné - a řada zajímavostí o životě v Irsku.
Rozbití andělé
Graham Masterton
Tahle série o případech komisařky Katie patří k nejlepšímu, co jsem z tohoto žánru kdy četla - a četla jsem toho poměrně dost. Není to sepsané jednoduše, takže motivace pachatelů bývá skryta skoro až do konce. Scény násilí a taky ty erotické jsou celkem explicitně popsané, ale ne nevkusně. Autorovi rozhodně nejde jen o příběh, ale dbá i na jazyk a způsob vyjadřování. V tomto žánru rozhodně vyšší liga. Čtěte.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Autorovy knihy jsou čtivé a potřebujete na ně jen pár hodin. Dobré na odreagování, nenáročné, ovšem na jedno brdo.
Sága rodu Forsytů
John Galsworthy
Přečteno již téměř v dětství a stále se dá číst znovu.
Z kopce do kopce
Kateřina Dubská
Autorka sama se odkazuje na inspiraci Betty MacDonald - Vejce a já. S tím jsem ke knize přistupovala. Proč ne, každý se rád občas něčím inspirujeme. Jenže nezáleží jen na tom, co píšeme, ale také jak píšeme. A Betty MacDonald psala živě, šťavnatě, vtipně, psala knihy, ke kterým se čtenář s radostí pro potěšení vrací. Z kopce do kopce je kvalitativně úplně jinde _ slohovka, knížka pro vlastní rodinu a přátele typu Maminko, vyprávěj... Doplněno později _ hlavni hrdinka pracuje jako co? Jako ďas prosím _ ale hlavně se zvířaty, takže mi vyplní kolonku v letošní čtenářské výzvě.
Létající Santini
Etgar Keret
Absurdní, občas dost bolestivé, ale většinou velmi vtipné, hutné. Poslední rozsáhlá povídka o několika kapitolách se mi líbila nejvíc. Autorova fantazie je obdivuhodná. Knížka je pro ty, co nemusí za každou cenu stát nohama pevně na zemi a dokáží akceptovat, že žertovat, byť drsně, se dá i na velmi vážná témata, aniž by je to zlehčovalo, a že autor nechává občas na čtenáři, aby si příběh domyslel. Těším se na další knížky od autora, tahle byla moje první a funguje!
Lesní lišky a další znepokojivé příběhy
* antologie
Jsem trošku zmatená, nedokážu své vjemy z Lišek dobře popsat. Celé je to pro mě na úrovni pocitů, hlavně smutku, tísně a obav. Ano, znepokojivé. Moc na mě zapůsobila povídka Gordonův příběh o ptačí válce, o tom, že když je bytost zaslepená ustavičným bojem proti nepříteli, ať už je jakýkoli, ztrácí smysl pro normální prožívání života. A o tom, že tento boj se po nějaké době stává disciplínou sám o sobě, lhostejno, zda má smysl či nikoliv. Vůbec mi vadí slovo boj, často nadužívané. Boj a válka.
Není to snadné čtení a myslím, že ve mně bude dlouho rezonovat.
Vražedný chlad
Louise Penny
Ten maličký miloučký slaďoučký svět Three Pines je tak idylický, že to začne časem člověku jít na nervy. Že tam není žádná akce a že to není vysloveně kriminálka, by nevadilo, ale myslím, že jenom s líčením láskyplnosti a vzájemnosti sousedů, jejich vzájemné bezmezné tolerance k vlastním nepříjemným vlastnostem, popisy jídla a posedávání kolem krbu tu se šálkem kávy, tu s citronovým koláčem se prostě vystačit nedá. Komisař Gamache s paní z toho vycházejí svým vzhledem a chováním jako osmdesátníci. Zcela tam chybí humor, aspoň nějaká jiskra, i když se o něj autorka zjevně snaží prostřednictvím obligátních navrčených babek a nezbytné dvojice gayů, která provozuje rovněž nezbytné bistro se starožitnictvím. Klišé - kolikrát už jsem narazila na tyto motivy! Chápu ovšem, že těžko tvořit, když všecko na světě už bylo nejméně jednou napsáno... Forma vítězí nad obsahem. Stěží jsem dočetla. Ale také chápu, proč má série tak vysoké hodnocení, je určena pro široký okruh čtenářů, kteří hledají především laskavost, odpoutání se od reality a odreagování. Proto ji nepokládám za špatnou, je to prostě průměrná konzumní literatura. Odkazuji zájemce na komentář od pollyanna, který vystihuje také můj názor.
Šílená hra
Sebastian Fitzek
Jej, to byla nuda. Celkem slibný rozjezd a pak naprostá odúmrť. Samotný nápad s rukojmími dobrý, ale z mého pohledu zahozený a pohřbený. Nebyla jsem schopna vytvořit si k jakékoli postavě kladný či záporný poměr, od první třetiny mi bylo dokonale fuk, jak to dopadne a proč se tak děje a dočtla jsem to vysloveným úhlopříčným rychločtením ve stálém očekávání něčeho, co vzhledem ke zdejšímu poměrně vysokému hodnocení snad přijde. Nepřišlo vůbec nic.
!Doplneno pozdeji _ uvedomila jsem si, ze v knize hraje dulezitou roli dopis a tak sup s ni do knizni vyzvy. Aspon nejake plus. Odmena za trpelivost.!
Mulatka Gabriela
Jorge Amado
K naprosto dokonale vystiznemu komentari od Koka nize je nadbytecne dodavat cokoli. Snad jen neco osobnich dojmu a nalady. Cetla jsem totiz Mulatku Gabrielu poprve asi v patnacti, a to je uz dost dlouho. A od te doby je v mem srdci spolu s Nacibem, ktereho jsem litovala a pak byla stastna, jak to vsecko elegantne a dustojne vyresil. A spolu s celou prudkou a horkou vasnivou jihoamerickou atmosferou, kde zeny jsou zenami a muzi muzi, at uz v dobrem ci horsim smyslu tech slov. Roman s velkym R.
Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu
Miloš Urban
Hned po přečtení se mi to nechtělo hodnotit, protože jsem byla zklamaná a nechtěla jsem autorovi křivdit, je to jeden z mých oblíbenců. Po čase zjišťuji, že si to skoro nepamatuju a že mě toto téma a kniha celá minula. Miloš Urban má mnoho poloh - noir romány pro mě dokonalé, Urbo Kune zajímavé a něčím fascinující, Praga Piccola vynikající, mnohovrstevnatá atd, ale Závěrka u mě nic... Plytká je to pravé slovo.
Klíč k rodným chaloupkám
Petr Kovařík
Byly jste takové hézkééé, ty naše chaloupky čéééskééé... Ale teď vážně - hrozně ráda si na vlastní oči prohlížím prostředí, ve kterém žily například moje oblíbené literární postavy a jejich autoři, oblíbení hudebníci, malíři a známé osobnosti vůbec. Je to jakýsi druh voyerství nebo co. Plánuju si podle toho výlety. Takové Malé Svatoňovice - no to jsou Čapci (nebyla to ovšem zrovna chaloupka). Hronov - Jirásek a U nás. Sentiment a vlastenectví, tak trošku cimrmanovské, to je moje!
P.S. Označení "významný jedinec" v anotaci stojí za všecky prachy.
Klíč k pražským hřbitovům
Petr Kovařík
Dlouho jsem ji sháněla, nezbytná příručka. Hřbitovy jsou velmi zajímavá místa svou historií, tím, kdo na nich leží a jaký byl jeho příběh, atmosférou, spojením s nekonečným zástupem předků, vzpomínkou. Na pražských hřbitovech spojeno i s uměleckým zážitkem, protože náhrobky velmi často zdobí špičková sochařská díla. K tomu povznášející a tajemný funerální esprit a vědomí přesahu tohoto života.
Kdo zabil Snížka?
Petra Soukupová
Snížek. Snížek byl jak nechtěné zlobící dítě, které zlobí, protože je nechtěné a nelze z toho ven... Kdybych to četla jako malá, plakala bych a dlouho na to nezapomněla.
Já jsem oves - rozhovor s Pavlem Kosatíkem
Madla Vaculíková
Být já paní Madlou, roztrhnu Ludvíka Vaculíka jako hada - ale bylo by mi to houby platné (a taky by mi to nedovolila úcta k němu a přes všechnu zlost jakýsi druh pochopení). Paní Vaculíková byla zjevně žena mnoha skrytých talentů, které nesmírně nesobecky upozadila, žena velmi chytrá s vlastními názory, zároveň trpělivá, vlídná, vtipná. Oba Vaculíkovi už dnes shlížejí na Brumov z místa posledního, ale se mnou jsou stále tady.