MollyCornelia komentáře u knih
4*/5*
Obdobně jako u prvních dvou dílů jsem nadšená, díky světu a postavě Geralta. Miluju příšery a uspořádání zemí, celkově zvládl Sapkowski worldbuilding na výbornou. Kniha je čtivá, a díky zaklínači Geraltovi a bardovi také vtipná.
V tomto díle se soustředíme převážně na dětství Ciri, její vyrůstání na Kaer Morhen a čas strávený s Yennefer. Příběhy osvětlují, co seriál nedokázal zpracovat a ve hře nebylo dostatečně vysvětleno. Oproti minulému dílu mi byla Yen zase sympatičtější.
Je škoda, že příšery a Geralt sám dostali jen málo místa, řešila se hodně politika a osudy Ciri.
Ovšem jako vždy jsem spokojená a Zaklínače budu dále doporučovat. Je to srdcovka :)
4*/5*
Zlatá je duchařské převyprávění pohádky o skřítku Rumplcimprcamprovi. Ovšem zde se děj spíše soustředí na tyranského Krále duchů...
Oproti sériím Renegáti a Měsíční kroniky (oboje výborná sci-fi díla) se Zlatá značně liší. Upřímně bych na začátku nepoznala, že se jedná o tituly stejné autorky. Zlatá je vyloženě gotická duchařina, kde se námět pohádky střetává s Goetheho Králem duchů a spoustou nemrtvých i mrtvých postav.
Začátek mě moc nebavil, přišlo mi, že mi autorka nedala dost informací o Králi ani o hrdince, a tím pádem jsem měla problém plně pochopit, proč je antagonista tolik obávaný. Střípky jeho příběhu se skládaly během celé knihy.
Jakmile se na scéně objevilo více postav, děj mě začal velmi bavit a ke konci mě úplně strhl. Musím říct, že vše táhla hlavně gotická atmosféra, protože Meyerová je mistryně slova a v krásně vykresleném vesnickém prostředí se nelze nudit.
Příběh mi přišel zprvu fádní, ke konci ale čím dál spletitější a zábavnější. Postavy mě poměrně zaujaly, hrdinka byla sympatická a Zlat také.
Sečteno a podtrženo, Zlatou budu jistě doporučovat pro čtivost, děj i atmosféru. Kdyby vypadal začátek knihy lépe, dala bych možná i plný počet hvězd.
4,5*/5*
Velice umně napsaný mezigenerační román, který mapuje přechod do dospělosti, mezilidské vztahy, realizováni snů a taky posmrtný život.
Od Bareše jsem četla 3 knihy a vždy jsem byla víc než spokojená, což jsem vlastně i tady. Kniha mě od první strany vtáhla, prostředí mě úplně pohltilo a autorův humor mě nutil číst dál a dál.
Nejvíce mě bavila první polovina a skoky do minulosti. Jako teenageři postavy dělaly strašné vylomeniny :)
Proč nedávám plný počet: zaprvé jsem měla ze začátku problém s terminologií (v oblasti rocku a kapel se moc neorientuji) a zadruhé mi moc nesedl fantastický prvek. Byl sice zajímavý, ale za mě trochu přitažený za vlasy.
Každopádně Lenochoda Jimmyho & jeho backup band vřele doporučuji, a pro fandy Pavla Bareše je to nutnost!
4*/5*
Jakožto celek jde o trochu strašidelné a trochu nechutné příběhy. Většina není vyloženě creepy horor, nečekejte Stephena Kinga, ale pár lekacích scén se mezi povídkami najde.
Nejvíce mě oslovila Rezonace (nádherně vykreslený dojem a důraz na sluchové vjemy) a Mikuláš nosí smrt (to je jedna z těch krvavých a moc dobře napsaných).
Celkově doporučuji teenagerům a dospělým, kteří se chtějí nechat trochu postrašit. K podzimu a sychravému počasí se tato kniha skvěle hodí.
Obvykle píšu komentář nejpozději týden po dočtení, tady mi to trvalo déle a už si nemůžu vzpomenout na nic víc XD
4*/5*
Povinná četba na čj. K maturitě si tuto útlou a obsáhlou sbírku nevezmu, ovšem předala mi nádherné obrazy a poetický jazyk. Gellner umně zachytil nálady a rozpoložení bohéma, a přestože se ve verších vyskytuje hodně příběhů se sexuálním podtextem, jeho tvorba mne oslovila.
Mé poeziechtivé srdce doporučuje.
4*/5*
Moje X-tá kniha od Colleen (a to jsem na ni narazila ani ne před rokem), bohužel za mě jedna ze slabších. Většinu knih jsem hodnotila 5*, tady musím ubrat.
Kostrou knihy je vztah, který začíná způsobem "kamarádi s výhodami, až na to, že nejsme kamarádi a vůbec se neznáme" - vztah, ze kterého se ze strany hrdinky stává láska, o kterou ovšem hrdina nestojí.
Protože to napsala Hooverová, je to čtivá kniha, plná emocí a složité minulosti.
Bohužel mi nesedl rozsah a nerománové zpracování. Přijde mi, že jde o novelu, chybí mi tam větší počet epizod a vedlejších postav a dalších příběhů. Kromě hlavních postav se setkáváme ještě s Corbinem, Ianem a Kapitánem, a to je bohužel všechno.
Další nevyužitý potenciál je Tatetina práce a studium. Na začátku je o tom pár zmínek, ale jak stránky ubíhají, rychle to téma zapadne. Je to škoda.
Shrnutí: jako každou autorčinu knihu jsem si užila a vzbudila ve mně soustu pocitů, ale nejsem úplně spokojená.
4*/5*
Před dvěma lety jsem knihu nedočetla a nyní se k ní vrátila. Dobře jsem udělala, protože mi konečně sedla do nálady a jsem víceméně spokojená.
Velmi mě bavila linka s mágy, Smrť je taky úžasná postava, která je velice sociálně nezdatná, ale prostě přiroste k srdci :)
Konec byl pro mě hořkosladký a svým způsobem smutný. Dodal světu svoji rovnováhu a hezky podtrhl atmosféru celé knihy.
Sekáč nebude můj nejoblíbenější díl, ale za přečtení rozhodně stojí. Doporučuji milovníkům Zeměplochy a čtenářům fantasy, kteří se chtějí pobavit :)
Naturalistická novela, kterou přečtete za jedno odpoledne, ale rozhodně nad ní budete přemýšlet jeden týden. Má nízký počet stran, zato vysokou hodnotu.
Na rozbor v hodinách literatury zajímavé, ale sama od sebe bych nečetla. Příběh i podtext ve mně zanechaly mnoho myšlenek, ale jen málo si budu pamatovat do budoucna.
Doporučuji všem čtenářům klasiky i středoškolákům jako doporučenou četbu.
4,5*/5*
Když mi byla kniha doporučena ("Hanu si musíš přečíst a je i na maturitním seznamu!"), vůbec jsem nevěděla, o čem je. Anotace toho moc neřekne a tak jsem pokrčila rameny a začetla se.
Obdivuji autorčin styl psaní a smysl pro detail slov ve větě. Text je psaný poněkud stroze a věcně, ale tak, že je kniha čtivá a pouze podává svědectví. Nehodnotí, co bylo správné a co ne.
Nejvíc mě bavila prostřední část, kde se vykreslovaly životní osudy starších dviu generací aktérů. Utcotmeila
4,5*/5*
Napodruhé dočteno, a jsem vcelku spokojená. Osudy Poppy, Casteela, Kierana a ostatních mě velmi bavily, skvělé a vtipné rozhovory, zajímavý svět. Četlo se mi to dobře a rychle, spicy scény mi ve výsledku nevadily. Někdy si to autorka mohla odpustit, ale přijde mi, že to k této sérii patří.
Úplně se mi nezdá přirovnání k Maasové, protože série Z krve a popela je hodně zaměřená na romantickou linku, kdežto SJM dává do popředí děj a příběh.
Důvod, proč nedávám plný počet hvězd: surovost Poppy vůči Casteelovi a jeho vzrušení ze všeho bylo oboje patologické a pro mě neuchopitelné. Plus bych ocenila více akce a fantasy prvků.
Sečteno a podtrženo, po prvotním nedočtení před dvěma lety jsem nakonec knihu přečetla jedním dechem a těším se na další díly. Doporučuji milovníkům romantické fantasy cca od 15 let.
4,5*/5*
Na Colleen jsem narazila na jaře, a od té doby jsem nečetla jedinou její knihu, která by se mi nelíbila (resp. čtyři dostaly 5* a jen jedna méně). Na jejích příbězích mě nejvíce baví rozklíčovávat jednání postav a vymýšlet, jaká jiná rozhodnutí se bývala dala změnit.
Pravda, nebo lež není výjimkou. Na rozdíl od romantických knih je to celkem mrazivý psychothriller, navíc s rozuzlením, které vás nutí přehodnotit celý děj.
Kniha se mi četla velice dobře, strávila jsem nad ní jen dva večery, a dokonce mě vytáhla z dvoutýdenní čtecí krize. Vyvolala ve mně mraky emocí, a po dočtení jsem se cítila vyčerpaně.
Jediné, s čím mám problém a proč ubírám půl hvězdy, je množství a popisování erotických scén. Sice jsou pro příběh relativně podstatné, ale tu a tam si to autorka mohla ušetřit.
Vřele doporučuji, ale varuji dospělé, kteří mají malé děti. Tahle kniha vás nenechá v klidu spát.
3*/5*
Divnokniha s fantastickým prvkem a děsivou atmosférou.
Pár divnoknih už jsem četla, a Bestie je zvíře je jedna z těch, které nestojí jen na atmosféře, ale i na ději a postavách. Vše se točí kolem dospívající Alys, devčete, které není pro zbožné vesničany uchopitelné. Alys je až moc zapletená do tragédie točící se kolem pojídačů duší, a dělá, častno nechtěně, problémy. Nesnáší novou vesnici a nový život, kde je jí diktován každý krok každého dne. Ale je hledání nadpřirozena řešením?
S knihou jsem vcelku spokojená, četla se dobře, kolem poloviny mě příběh hodně vtáhl. Bohužel mám zásadní problém - hrdinka neustále vidí svět černobíle a řeší pouze "dobré" a "zlé". Ve věku 7 let jsem to brala, ale ke konci je to 15-tiletá holka, a měla by mít v hlavě širokou škálu lidských vlastností, ne jen zaškatulkované dobro a zlo.
Celkově doporučuji milovníkům tajemných příběhů, ale berte s rezervou.
Bohužel nedočteno, celou sérii Žatva smrti (Smrtka, Nimbus, Zvon) jsem četla před třemi lety a už je to moc dávno... přestože je to výborná dystopická trilogie, povídky mě nezaujaly. Skončila jsem u třetího příběhu.
3*/5*
Krátká detektivka z 19. století se silnou hlavní hrdinkou.
Nejvíce mě na knize bavily historické šaty, pak samozřejmě atmosféra a vykreslení tehdejší doby.
Zápletka není zlá, pro školáky cca 12-15 určitě fajn, ale starší leccos uhodnou dopředu.
Znám sérii Zločin slečnám nesluší od Robin Stevensové, která je za mě daleko propracovanější a v žánru vyniká lépe než Enola Holmesová, takže pokud se vám kniha líbila, doporučuji též.
Toto dílo má opravdu co dělat na maturitním seznamu. Všichni, kdo jste někdy slyšeli o drogách a máte možná pocit, že to není zas takové svinstvo, že vás s tím straší ve škole jen aby se neřeklo... vy všichni byste si měli My děti ze stanice zoo přečíst. Já k té skupině patřila, ale příběh Christiane a Detlefa a Babsi mi otevřel oči dokořán.
Vadilo mi, jak se k postavám, neinformovaným dětem, všichni chovali, jako kdyby se závislosti zbavit nechtěli. Jako kdyby si za to mohli sami a byla to jen jejich vina. S tím zásadně nesouhlasím. Jako člověk, co ví něco málo o vývojové psychologii můžu říct, že ve 12 letech Christiane nevěděla, jaké následky braní drog může mít. A když se snažila téměř bez vnější pomoci odvykat, ani se nedivím, že to nešlo.
Doporučuji středoškolákům i dospělým.
Nedokážu hodnotit hvězdami, protože ve mně kniha zanechala spoustu pocitů a vlastně nedokážu ani říct, zda se mi líbila, či ne.
(SPOILER) 2,5*/5*
Bohužel průměr, po špičkových Temných korunách jsem zklamaná.
Všechna ta těla jsou zvláštní směskou lehce mrazivého thrilleru, detektivky a špetky romantiky. Objevuje se pár creepy scén a sem tam nějaká nechutnost, ale většina příběhu je postavená na dialozích.
Menší spoiler, ale vyjádřit to musím: na knize mě nejvíc štve to, že se nic nevyřeší. Celou dobu člověk čeká na velké rozuzlení, ale de facto se absolutně nic nedozvíme.
Dále mi lezla na nervy sama Marie Catherine, protože sice chtěla mluvit, ale neustále přerušovala vyprávění nebo chtěla začínat z jiné části. Žádná postava mi nebyla sympatická, jen Michael mi nijak zvlášť nevadil.
Styl psaní je na rozdíl od fantasy série autorky velmi strohý a prostý všech příkras.
Když si to sesumíruji, Všechna ta těla jsou pro mě celkem velký propadák, a kdybych neměla Kendare Blake velmi ráda a příběh mě bavil méně, na knize bych asi nenašla žádná pozitiva.
2*/5*
Čteno v angličtině (v originále).
Jde o velice zvláštní příběh, který skáče z jedné události do druhé napříč životem barona Utze a křizuje dějiny komunistické Prahy i lidové židovské příběhy. Nechybí historky spojené s renesančním divadlem Commedia dell' arte, a bohužel i spousta situací, které nedávají smysl.
Začnu negativy.
Po týdnu čtení jsem ráda, že mám Utze za sebou. Moc jsem se neorientovala v ději, protože mu chyběla chronologičnost i ucelenost. Množství epizod do hlavního děje ani nezapadalo.
Kniha se mi četla pomalu a popisy příběh ještě víc zpomalují. Také jsem si nesedla s žádnou postavou, a o vypravěči nemáme téměř žádné informace.
Abych napsala i něco pozitivního (aneb proč pro mě Utz není nejhorší knihou roku): hezky vykresluje komunistickou Prahu, svým způsobem s lehkostí. Také se mi líbil motiv sbírání porcelánu, což je poněkud neobvyklý koníček.
Ve výsledku knihu nedoporučuji, četla jsem ji kvůli hodinám angličtiny a jsem na sebe zvědavá, jak budu dělat rozbor...
3,5*/5*
Jízda plná Mamma Mii (resp. Millie Mii), muzikálů, geocachingu a hledání sebe sama na pozadí milkshakeů :).
Dej tomu šanci mi oproti Co se stane na Twitteru úplně nesedlo. Zaprvé mě celkem štvala hlavní postava Millie, která minimálně do půlky knihy nadělala dost chyb a k Oliverovi se nechovala férově. Zadruhé jsem uhodla konec hodně brzo, takže linka s hledáním matky mě nijak zvlášť nebavila. Zatřetí mi ušla spousta narážek na divadelní inscenace, protože se v muzikálech moc nevyznám. Jo a opakování sousloví "malá Jo" už mi leze na mozek.
Abych vyjádřila i to dobré, kniha se četla středně rychle, kapitoly nebyly zbytečně dlouhé a postavy Olivera, Teddyho a Chloe mi přirostly k srdci. Užívala jsem si ztřeštěnosti a divadelní prostředí, které znám ze svého dramaťáku moc dobře.
Sečteno a podtrženo, Dej tomu šanci je fungující mix muzikálů, rodinných vztahů a šílených nápadů, který sice funguje, ale mohl by být lepší. Pro náctileté určitě fajn četba, ale dospělým asi sedět nebude.
Autorce už jsem komentář řekla do očí hned po dočtení :)
Žabí deník je povídková sbírka, sice krátká, zato vydatná na trapné a bláznivé situace. Týna je číslo hlavně v reálném životě, ale číst o jejích lapáliích ještě v knižní podobě ve mě zanechává jen pocit "znám vůbec šílenější holku"?
Doporučuji všem čtenářům i nečtenářům, vykouzlí vám lepší náladu a zkrátí dlouhé chvíle :)
3,5*/5*
Za mě celkově slabší než první díl, ale stále moc fajn příběhy ze světa smrtek.
Dvanáct měsíců se mi četlo poměrně dobře, oproti prvnímu dílu bylo v textu o dost méně chyb, což mi výrazně vylepšilo požitek ze čtení. Postavy mají hezky charakterizované povahy, líbila se mi jejich postupná proměna i minulost. Romantické linky mě až tolik nebavily, ale ušly.
Někde v polovině mě kniha úplně přestala bavit a na několik týdnů jsem ji odložila, pak jsem ji najednou dočetla za dva dny. Konec mě velmi uspokojil svou hloubkou :)
Přestože nejsem odvařená, do třetího dílu se pustím. Doporučuji lidem hledající oddechovou fantasy s troškou retellingu na známé pohádky.