Mona-Lisa komentáře u knih

ÚŽASNÉ od začátku do konce. Proč já proboha nečtu víc sci-fi?! Nechápu.

Současnost. Svět čelí hrozbě době ledové a jediný, kdo nás může zachránit je chlapík z lidu, bývalý vědec, který po zavrhnutí svých kolegů začal učit, ale teď je povolán zpět. Vydáte se do vesmíru na záchranou misi.

Já, která byla celý gympl ráda za trojku z fyziky, jsem si to nesmírně užívala i se svištícími odbornými pojmy kolem mé hlavy. A že jich bylo. Ono vám opravdu stačí základy, které uvízly v hlavě každému a i s nima vám vyskakují otázky a možnosti řešení ještě před hlavním hrdinou nebo zároveň s ním . A to mi přiznám se moc lichotilo.
Ono je to atraktivní a čtivé ve více směrech. Zaprvé je sympatické, že je v hledáčku hrdina, který čiší sarkasmem a vtipem a za druhé ho na začátku doprovázíte v situaci, kdy si sám nevzpomíná, kdo je a snaží se dostat z prekérní situace na vesmírné lodi. Takže taková únikovka.
Těch informací byla taková kvanta, že jsem se musela pekelně soustředit . Ale nijak mě to neodrazovalo ani jednu stránku.
A když se na scéně objeví spojenec, o kterém víš už z anotace? Bomba! Víc prozrazovat nebudu. Jen, že jsem díky situacím vzniklých díky tomuto spojenectví tak smála, brečela a byla napnutá jako už dlouho ne.
Takže spisovateli velké díky, díky, díky za zamilování si sci-fi. A ty si to přečti, přečti, přečti! (To ztrojení ti dojde po přečtení knížky)

29 30.10.2021

Toto bylo tak neuvěřitelně DOBRÉ! Chytlavé, vzdělávací, ždímačka slz. Hned zítra dávám babičce povinně na přečtení! Je to z našich Vizovic a ze Zlína a Prahy a pohraničí, i dokonce z Toronta. A často to skáče, ale vůbec tě to neruší.
Odehrává se to totiž v třech časových rovinách: 1930- Baťův Zlín v rozkvětu 1948- Komunisti věznící, mučící, zabavující a 1990- sametová revoluce a zjišťování pravdy. Upřímně na těch 400 stránkách je hodně.
A i když si připadáš o tolik bohatší o dobové reálie, zvyky, fakta vůbec se necítíš zavaleně a máš čas jenom jásat nad tím krásným jazykem, jakým je to napsané.
Tajně jsem chtěla vždycky napsat knížku z regionu, která bude vyváženým mixem všeho čeho si u kvalitní literatury cením. A když teď takovou věc držím v ruce - jenom se směju nad mou drzosti. Bravo!

Neuvěřitelná studnice informací, která jimi tak nepokrytě přetéká až křičí, že ji stvořil někdo, kdo dané téma má pod kůži a je nadšenec.
S touto knížkou šplháš po firemním žebříčku v impériu, jež vybudoval chudý švec v malém zastrčeném městečku. Není ti to dost? Ještě si prožiješ bezprostřední atmosféru po 17. listopadu, prchneš přes kopce před bolševiky nebo v neposlední řadě oceníš poctivý dobový jazyk v každé časové rovině.
Příběh o jedné rodině, která se snaží být kompletní desítky let režimům navzdory je bolavý a pro náš region tak důležitý.
Co Baťa udělal pro město, co komunisti udělali národu a co my uděláme pro to, aby se nezapomnělo?

28 25.03.2023

Moravské Kopanice, oblast dekády odříznuta od světa. Bohatá na folklorní tradice. Oblast, kde je silný ženský prvek mj. zastoupen v bohyních. Ženy, které přirozeně zabírají nejvyšší místo v tamní hierarchii. Rodí, léčí, rádi, věští a do jedné je potkává tragický osud. Anebo to tak není a jsou to povídačky? A co všechno? Všechno?
Na to se od začátku knihy snaží přijít Dora. Jedna z posledních bohyní, která neměla možnost rozvinout svůj dar, díky komunistům, kteří ji vykořenili z domu a šoupli do ustavu.
Neveselý osud Dory je bohužel jedním z těch lepších, co ti kniha nabízí. Spolu s ní odkrýváš ve spisech StB a archivech osudy spousty bohyní táhnoucích se od 17. stol.
Zase jedna knížka o tom, jak je v lidech zakořeněno zlo.
Bolelo mě to čtení. Ten lidský strach přetvořený v hloupost a malost.
To udavačství a praktiky StB. To, jak člověk nemohl nic a celou budoucnost =život měl zničený díky komunistům.
Velkou část knihy Dora nahlížela do spisů STB. Tak naštvaná do běla jsem dlouho nebyla. Tolik nastrčených lidí čuchajících špínu na své blízké. Nikdy to neskousnu. Fakt nikdy.
Názorná ukázka toho, jak komunismus nepohodlné lidi udusal a zničil. Bez pardonu, se vztyčenou hlavou.
Je tu víc úhlů pohledů. Optika cizích, kteří pro tento bohem zapomenutý kraj cítí jen pohrdání a způsobí mnoha zla.
A pak pohled místních kteří bohyně chovají v úctě.
Pak ale stačí zrnko pochybnosti od člověka plného ješitnosti a nevraživosti - a úcta a vděk se i u místních změní na zášť a nepřejícnost.
Jsou tu ve velkém výňatky z vědeckých prací a spisů StB. Chápu, že pročítání toho všeho materiálu může být úmorné, mě to však bavilo. Kniha tím pro mě nabrala na vážnosti a důležitosti.
Víc takových knih, které přibližují naši historii a kořeny. Tradice, zvyky, folklór. Co bychom byli bez nich?

28 10.04.2022

Krásná kniha plná pokory, tradic a hlavně silného příběhu podaného skvostnou češtinou vkusně doplněnou nářečím přesně na těch správných místech. Území Slezska příhodně nabízí rozporuplné dějiště příběhu, kde se sdružují dva jazyky, dva národy, které i přes stejné kořeny a minulost stejně rozdělí nesmyslné spory. Postav je tu jako máku, ale není to na škodu, vůbec se nepletou, každý má svou jiskru, dostane svůj příděl stránek a reflektuje na svých osudech rozmanitost té doby - postupné oproštění se od tradic a zavedených pořádků nebo skálopevné lpění na zbytečných zvyklostech.

24 25.05.2020

Miluju knížky, které jsou ryzí antiutopie. Které na nás křičí, jaké to může být, a jaký je krůček k takovým scénářům. Z fleku bych za ně do závorky dopsala horor. Až takto mě rozemelou.
V roce 1932 tato knížka vyšla. Před Hitlerem a Stalinem, o nichž sám autor prohlásil, že vytáhli jeho vizi hrůz na vyšší level.
Nicméně i tak tento text pro mě byl děsivý, odstrašující a tudíž povinný!
Vize budoucnosti, kde je s tebou manipulováno od narození, blokuje se svobodné myšlení a demokracie je sprosté slovo.
A ano, i tady nakonec někdo prohlédne tu blbost celého konceptu a začne pokládat otázky. A takové režimy nemají otázky rády, pozor!
Poslouchala jsem jako audiknihu. Má jen cca 8 hod a hlas Marka Holého je na nějakou cenu. Počkat, však ji v roce 2015 za Tichý dech dostal.
Forma a styl odpovídá době vzniku, mně ta krkolomnost místy nevadila, nicméně upozorňuju na pozvolný rozjezd, hodně přeskakující text z osoby na osobu a poslední třetina knihy je hodně filozofující.
.Každé doplnění sci-fi klasiky byl pro mě zatím neuvěřitelný zážitek. Teď je čas na Bradburyho a Asimova.

23 09.05.2023

Cesta tam a zase zpátky, kterou chápu že spousta lidi podniká víckrát a je takový fenomén.
Moc mě mrzí, že stejně jako Pratchetta ani Tolkiena nemůžu osobně poznat a říct, jakou mi bylo ctí navštívit jejich svět a přidat se do zástupu čtenářů, které pohladily jejich slova.
Vy víte, že mám ráda temnotu, zkoumání lidského zla a drsnější příběhy.
Hluboce se ale taky klaním před uměním tak vyváženě propojit světlo a tmu. Tak samozřejmě pohádkově zachytit potřebu Bilba po svačině a teplém pelechu a na další stránce ho zachraňovat z hořícího stromu před skřety. Prostě to, jak ti Tolkien říká: “vytvořil jsem ti pohádkovou zemi, kde je všechno možné a i když jsi pohodlný jako Bilbo a nachomýtneš se u nebezpečí, když budeš na straně dobra, všechno dobře dopadne.”
Tak jdu na Společenstvo prstenu. Mám se na co těšit, co?

"Životice, takový malý ostrůvek vzdoru."
Karin je mistr, jak ti narve do hlavy fakta stravitelnou formou. A ještě tak čtivě, neučebnicově, lidsky. Že nevidíš jen data a činy/události, ale lidi za tím vším. I díky bohaté obrazové příloze, samozřejmě.
Zase jsme v jejím kraji a tentokrát máš před sebou rozpitvanou tragédii, jež se udála během druhé světové války. Těžko se takto s odstupem dá ukázat prstem na viníky, to Karin ani explicitně nedělá. Jen tě vede za ruku a předkládá vyžďárané fakta, prameny, svědectví. Skládá ti mozaiku událostí z roku 1944.
Těšínské Slezko. Víc národností, víc pohledů = víc sporů. A víc krve všude okolo a ztracených životů. A šrámů, které jsou letité a tak se o nich málo ví.
I když si člověk myslí, že tuto historii má celkem v malíčku, bylo tu pro mě hodně AHA momentů.
"Chtěla bych, aby téma životické tragédie znovu vstoupilo do veřejného prostoru, aby se o těchto událostech vyučovalo ve školách...aby se vzpomínka na tuto tragédii uchovávala s vážností a úctou, kterou si nepochybně zaslouží."

A ke konci se nemůžu ubránit hořké pachuti. Nad tabuizováním celé události za minulého režimu a únikem některých viníků, kteří pokračovali nepotrestáni dál ve svých životech.
A husí kůži jsem měla několikrát, tak dobře vládne jazykem a tak mistrně pracuje s fakty.
Ty fakta jsou tu krásně protknutá střípky pohledů rodin obětí nebo aktérů. A ještě přizdobená nářečím, jehož moc k věrohodnosti příběhu Karin využívá na maximum.
Silný kousek je to. Není to jak vyprávění babičky u krbu, jako Šikmý kostel. Ale spíš, jakoby si k babičce teď přisedl pan učitel odnaproti a doplňuje k babičce fakta. Všichni si to přečtěte a šiřte dál.

23 24.03.2022

"Statečnost neznamená člověka s puškou. Statečnost začíná tehdy, když víš, že jsi poražen a přesto se do toho dáš a dovedeš to až do konce, ať se děje co se děje."
.
Kniha podle mého gusta.
O pokrytectví ale i spravedlnosti. O soudním procesu, který má podle všech měřítek správně dopadnout. Ty už ale pokřivenost těchto měřítek ze zbytku knihy znáš ....
.
Tak jdeme popořádku...
Začátek knihy je zobrazení jižanského obyčejného života 30 let 20. stol. A to očima dítěte, malé holčičky.
Jejím prostřednictvím poznáš její rodinu, sousedy a získáš v kostce přehled o pozadí dramatu, které se má odehrát v druhé půli.
.
Trošku krkolomnější jazyk a starší překlad nebyly na obtíž. To že jde o perlu a skvost se projeví i tak.
.
Holčička má otce advokáta a ten háji černocha v případu, kde je jasná jeho nevina.
Právě ten pohled dítěte je jádro knížky. Jeho nezkreslené vidění světa a obraz spravedlnosti, který by měl zůstat každému, ale není tomu tak.
Nic v knize není navíc, každý balast o obyvatelích a atmosféře má své místo. Aby člověk posléze pochopil vyústění příběhu. Někomu se to může zdát až moc mravokárné, černobílé či přímočaré. Pro mě je to jedna z nejdůležitějších a nejupřímnějších knih, co mi přišly pod ruku.
.
"... nechápu , proč ses do toho vůbec pouštěl. Na tomhle můžeš všechno ztratit, Atiku. Úplně všechno.
"Myslíš ? Opravdu?"

Uf, tak to byla pořádná hutná temnota z mnoha úhlů, která šla opravdu hodně hluboko, do koutů, které i mě překvapily. Zatím nejlepší knížka, kterou jsem letos četla.

McCarthyho dystopie nechává svět doslova lehnout popelem a přeživší nemilosrdně podrobuje svému nelichotivému měřítku lidských charakterů.
Ty jeho dialogy postav jsou tak jiné, zvláštní. Tak vytržené z reality ale zároveň tak křišťálové čisté v porovnání se zlem všude kolem. Tak bolavé.
Jako celá tato knížka zasazena v blíže nespecifikovaném čase, zemi, situaci.
.
Naděje tam mezi řádky trošku je. Ale fakt jenom tak nesměle poblikává a za chvilku si nejsi jistá/ý, jestli tam opravdu byla.
.
Víš, že se něco stalo, že je na tom lidstvo špatně, že dá fušku přežít a taková obyčejná cesta někam se rovná dobrodružství mezi životem a smrtí. A ty sleduješ 180 stránek putování otce a syna beze jmen zastupující ty dobré. Asi. Však uvidíš, přečti si to. A pro mě to byla hlavně knížka o tom, jak jediným důvodem k přežití v tak mizerné budoucnosti je snaha zachránit blízkou osobu.
Jsou moc dobré knížky, které si přečtu jednou. A pak je tu McCarthy, kterého se nemůžu dočkat, až budu číst opakovaně.
.

"A co kdyby přišli nějaký hodný lidi?"
"Na cestě sotva někoho hodnýho potkáme."
"My jsme přece taky na cestě."
"Já vím."

21 18.08.2023

Kdo by neznal Tolkiena a jeho dílo, minimálně z filmového plátna.
Já se až teď přidala k těm, kdo měli tu čest seznámit se s knihou a stát se doslova jedním ze Společenstva.
Příběh Jednoho prstenu, Temného pána, mocnostech zla a těch, kdo proti němu bojují je ve svém základu pradávný až banální. Ale díky Tolkienovi je nesmrtelný.
Epický úděl malého půlčíka Froda, který má ve svých rukou osud celé země.
Společenstvo prstenu je propracovanější než Hobit. Ten je taková předehra, než se odehraje to hlavní dějství s pořádnou porcí historie, postav, události, písní, času na svačinky….:-D
Odchována na filmu jsem se zpočátku prala s rozdíly. Věkovými, časovými, jiné scény, tempo…
Některé klíčové situace se též liší na stránkách oproti plátnu.
Upřímně rychle jsem si zvykla a stala se díky přednesu Aleše Procházky imunní k nespokojenostem a jen si užívala cestu Středozemí.
Postavy mají větší prostor, jak pro poznávání jejich minulosti, tak pro projevení svých vlastností.
Ani v nejodvážnějších snech jsem nečekala, že budu víc milovat:
Chrabrost Aragorna
Smělost Sama
Odvahu Froda
Moudrost Gandalfa
A každá z postav se díky prostoru se stane o tolik barevnější.
Víc chápeš jejich chování, jejich motivaci, víc si na jejich vlně. Aragorn je smělejší a víc si vědom svého dědictví, Bilbo ukecanější, Gandalf váženější.
Celé je to v pomalém roztáhlém tempu oproti akčnímu filmu, kde se furt jen někde běží a prchá.
Tady je čas na vyprávění, svačiny a zpívání.
Přednes Aleše Procházky, který dal život audiopodobě tohoto veledíla si zaslouží odstavec. Chtěla jsem jen začít a zbytek pokračovat knižně, ale nešlo se odtrhnout, opravdu ne. Jak tady pan mistr měnil hlasy je neuvěřitelné, hned jsem poznala, kdo má zrovna řeč. Sebevědomá, poctivá práce, kterou slyšíš každou minutu z těch 21 hodin. Dodal knize další rozměr, bravo, bravo, bravo!

21 04.02.2023

Po sto padesáté a pořád stejně dobré, pořád v tobě odstavce jako tyto:

Harry se stává chytačem.
Ron je Harryho sekundant.

"Jak to myslíš - všichni tři?"
"Prosím tě, přece si nemyslíš, ze tě necháme jít samotného?"

Pokec s Brumbálem na konci.

...vyvolávají husí kůži. Uf :-D
Nejvíc dětský a nevinný díl ze všech. Nejvíc ho znáš nazpaměť.
Nikdy nedostaneš ten dopis, nezjistíš jakou podobu ma tvůj patron ani nepoužiješ Relikvii smrti.
Ale je fajn, si s každým čtením připomínat, že máš od 10 let někoho, s kým tyto věci díky nekonečném rereadingu prožiješ tisíckrát. Nebo i víckrát - if you wish.
V těch deseti jsem na narozeniny dostala od tety nenápadnou knížku, kterou jsem přečetla ještě ten den a myslela, ze ten příběh je jenom můj a nikdo ho moc nezná .
No, další rok vznikl první film, který jsem nesnášela, protože už jsem desetkrát přečetla i druhý díl a knížkám film nesahal ani po kotníky.
Takže, zdravím všechny ty, kteří nesnáší filmy HP a milují knížky, protože patří k té generaci, která se první zamilovala do knížek, než ji stihli nějací experti pustit filmy.

20 02.07.2023

Když se boj o život stane rutinou.
Andy Weir - pán, který tvoří hrdiny, kterým tak zuřivě držíš palce, že ti málem upadnou.
Laťka byla vysoko, protože jsem četla od autora už Spasitele.
A líbilo se mi to stejně, tak upřímně jásám. ALE! Až po pár kapitolách! Kdybych nečetla předchozí knihu a neznala autorův potenciál, vzdala bych to díky kvantu odborných termínů a technických postupů.
Z názvu je ti jasné, že jsme na Marsu.
Bojíš se, fandíš, směješ se a jsi momentálně nejlepší kamarád Mark Watneyho. Ten se hodně špatnýma okolnostma stal jediným obyvatelem naší sousední planety.
Má základnu, plán, hodně času, než přiletí další loď ze Země a starosti se kupí.
Znovu opakuju - je tu hodně, ale OPRAVDU hodně odborných termínů.
Ty ale smázne fakt, jakým způsobem se o něho bojíš a přiroste ti k srdci. Jako nejlepší kámoš, na kterého si pyšný za každou vychytávku, která NASA vezme dech.
A že jich je!
Vtipem se to tu hemží díky Markovým hláškám v deníkových zápiscích, pod kterými cítíš strach, stejně jako neskutečnou houževnatost a vůli přežít.
Dostane se z této rudé planety? A sám?
"Napínavá"- to se k této knížce hodí nejvíc. A ještě - moc dobře namluvená jako audiokniha. Těch 11 hodin poslechu byla odborná, vtipná a dobrodružná slast.
Jdu si hned pustit film s Damonem!!

20 26.06.2023

Tohle mělo grády. Ukázkové zahájení série, kdy hned po závěru sháníš další díl.
Chris Carter stvořil hlavního detektiva na oddělení vražd Huntera, který je stejně sympatický a má říz, jako jeho hlas.
Jo! Neřekla jsem, že jsem měla tu čest poslouchat to jako audioknihu. No LAHŮDKA.
Když máme detektiva, je jasné, že tu půjde o vraždu. A když jsme v Americe, proč nejít zrovna po sériovém vrahovi?
Pátrání je svižné, dialogy srší drsnou mluvou a kapka krve sem tam též stříkne.
Vyzdvihla bych pachatele, který nezapadá do žádných tabulek, jedná nepředvídatelně a správně koření knihu.
Identitu jsem neuhádla, ale moc mě potěšila.

Skvělá míra akce a okecávání. Obojí má svůj prostor a střídá se zkrátka vyváženě. Medailonky obětí a postaviček okolo mě tak snad ještě nikde jinde nebavily. Opravdu! Pár větami skvěle vystihnout okrajovou postavu a rázem ji proměnit v někoho, komu ten krvavý bolestivý konec fakt nepřejes. A že jich tam je :-D
Sázím bez otálení 5 hvězd, už jen za profilování psychopatů popsané dopodrobna, jde znát autorova osobní zkušenost.

20 05.05.2023

Znáš ten pocit, že spisovatel/ka píše přímo pro tebe?
Tak přesně ten na mně ulpívá při čtení jakékoliv knihy Katalpy. A bylo tomu tak i tady. Dostala jsem, na co jsem čekala
Jazyk byl živočišný a hmatatelný.
Na začátku vpluješ do 20. let v jedné vesničce. Sleduješ dospívání vymodlené holčičky majitele místního cukrovaru - vše je sladké a nadýchané jak obalené cukrovou vatou, obklopené láskou a blahobytem. Sotva se ponoříš do Zuzanina dětství, kde hlavní roli přebírá přátelství s dvěma výrostky, začne se do děje plížit Hitler. A je jasné, že vzhledem k židovským kořenům cukrovarské rodinky děj přitvrdí.
S každým dalším nařízením a zákazem proti židům stoupají beznaděj a bezmoc a propad na samotné dno je trpký v kontrastu s předešlým pohádkovým životem. Vše se točí okolo Zuzany a lidí, co ji obklopují. Katalpa tě smýká řádky rozpytvanými charaktery zkoušenými dobou. Ukazuje, že válka vytáhne z lidí to nejlepší i to nejhorší a je strašně těžké hledat hranici a hlavně to zpětně v čase míru soudit. Styl Katalpy je zvláštní a rozpoznatelný. Připrav se na zkratkovitost, ne moc chronologickou návaznost kapitol. Odsekané věty. Na přímou řeč se musíš soustředit - nepoužívá uvozovky.
Pro každého to asi nebude košér, ale já se klaním nad tou temnotou a krásou, co dokáže vytvořit mezi řádky.

20 04.09.2020

Lepší než Listopád (předchozí autorčina kniha) o 100%. A já mám TAKOVOU radost.
O malé holčičce bez kamarádů, která se cítila všude cizí, pro kterou se stalo definicí slovo sama.
Holka, které odmalička do hlavy cpou- Nezapomeň, svět je zlej a lidi jsou ty nejhorší stvoření - nemůže mít lehký život. A o tom tato knížka hlavně je. O hromosvodu frustrací dospělých, kteří ji obklopovali.
Co vyroste z člověka, který místo vřelosti a objetí má dětství plné studu, viny, ultimát a samoty?
A přesto z toho textu plného pochmurnosti vykukuje hřejivost- věty děvčátka, kterého neznáš ani jménem, ale přeješ mu všechno dobré a chápeš jeho zaškobrtnutí.
Jeho hlavním úkolem je zapadnout, nevyčnívat a splynout s okolím . Zmizet.
A pak se v tom textu začnou objevovat věci, které tě nutí knížku hltavě číst nebo jí mrštit do kouta. Kde tu holku, kterou ani neznáš jménem chceš obejmout nebo vlepit facku.
A kdy poslední stránky čteš s knedlíkem v krku.
Knížka, kterou budou číst všichni a bude vidět všude a mně to výjimečně nebude vadit, protože to nebude díky profláklému jménu autorky, ale protože to je sakra dobra věc.

19 17.04.2023

První stránky vám příběh jemně otevírá náruč a necháte se ukolébat, přístupným čtivým jazykem.
Tajemný barák v Ostravě s zvláštní minulostí a s novými nájemníky z Hradce. S mladou rodinkou.
Dominantní zčistajasna začne být interakce domu s lidmi, jak na sebe působí vzájemně, co si předávají.
Začalo me neskutečně pohánět jednání hrdinů, jejich otevíraní pandořiných skříněk a to za doprovodu neodbytného mravenčení strachu.
Co je klam? Co je pravda? Dlouho jsem nevěděla na čem jsem a důvěřovala pointě.
Celou knížku cítíš v pozadí děje napětí, vibruje každou stránku, tikající bomba.
Kniha ma i faustovský rozměr a ten já miluju. Úspěch za cenu zaprodaní duše. Stojí to za to? Všechno nebo nic.
Několikrát jsem během čtení byla překvapena-zvraty, jednáním postav, mysteriózními prvky. Jako opravdu bravo! Můj druhý kousek z edice TVÁŘ a hned pokukuju po dalším!

19 30.10.2022

Kniha s nánosem romantiky, která se místy chová, že by chtěla být nalezena v románech pro ženy. Jsem ale přesvědčena, že si obhájila místo ve světovce.
On je to prostý příběh, který by normálně zapadl. Prostá dívka se zamiluje do chytřejšího kluka a život jim hází klacky.
Ale nezapadl. Díky přírodě, která tu má dominantní prostor. Díky větám jako: “A v celém širém světě biologie hledala odpověď na otázku, jak může matka opustit své dítě.” nebo “Zasmála se kvůli němu, to nikdy neudělala. Obětovala další kousek sebe jen proto,aby mohla mít někoho jiného.”
Celou dobu jsem si užívala tu předzvěst něčeho špatného, co se od začátku příběhu vznáší ve vzduchu a je vám naznačeno hned na prvních stránkách, že nás čeká.
A já tu husinu z nevyhnutelného můžu. Můžu to beznadějné doufání, že to dobře dopadne i když velká část mě ví, že právě za ten drsný, realistický konec s chuti přidám hvězdu.
No, hvězdy jsou nakonec čtyři. K závěru mi vadila zkratkovitost vět a dialogů. Konec mě uspokojil jen částečně, ale doporučovat tento romantický příběh s detektivních nádechem budu.

19 03.10.2022

Druhý díl u mě předčil první. Jednak v navázání vztahu k postavám, v budování atmosféry, v množství historických souvislostí a mohla bych pokračovat dál a dál.
Děj tě zavede do rozmezí let 1921-1945. Člověk si před otevřením říká : "Jo válka, to už mám načteno, málo co mě už dokáže zasáhnout. Budu soucítit a zanadávám si, jako vždy. Po Na smrt (od Kariky) už mě nic tak neodrovná...."
Hm, tak to jsem se teda pletla. Karin to totiž napsala takovým stylem, že máš neodbytný pocit, že ty postavy znáš, že s nima jsi tam a tehdy, že stojíš vedle nich. Raduješ se že života, řešíš každodenní trable, miluješ, nenávidíš...
Srosteš s Ženkou, Julkou, Leonem od dětství a chutnáš jejich denní chleba. A od roku 1938 jsi jako na trní, očekáváš s nima nevyhnutelné a bojíš se o ně neskutečně moc.
Ale pozor, není to jen o válce. Než se začne plížit a i během ní vnímáš na každé straně mravenčí práci autorky a její znalost kraje, obyčejů, doby a hlavně nářečí.
Přiblíží ti prostředí lazaretu, chudobince, který zkusíš s houževnatou Julkou, která se pere s osudem vervou sobě vlastní.
Nahlédneš do šachty, pivovaru nebo krejčovství.
Karin prostě a jednoduše odvádí svělou práci a jakkoliv to zní kýčovitě - cítíš tu lásku, se kterou tuto kroniku tvoří . A to především jazykem, kterým vládne. Dokáže trefně popsat radost, prostotu, dny na poli a stejně taky úzkost strach a zlobu. Poznala jsem podrobné dějiny kraje o kterých jsem neměla ani ponětí.
V kostce je to kniha o tom, co válka udělala obyčejným lidem a jak je semlela na kousíčky, které museli posbírat a jít dál, fungovat s tím, co zbylo. Protože o tom to je.
Další dílu se bojím, ale těším se moc.

19 22.08.2021

Pompézní. Velkolepé. Podrobné. Rozvětvené. Přesně to jsem očekávala a to vše mi zakončení velkolepé fantasy ságy nabídlo.
I když je nejhůř, může se všechno obrátit k dobrému. A to dobré má pak úplně jiné grády, když máš s postavama tak pevný vztah.
Měla jsem strach, že mi některé odbočky srazí náboj zakončovacího dílu, ale nestalo se tak.
Přiznávám, že jsem někdy byla zmatena, kde a s kým se někteří členů našeho Společenstva nachází, ale to je u mě běžný stav.
Ani v nejdivočejších snech jsem nevěřila, ze si někoho z postav mužů zamilovat víc, ale je to tak. Gandalf se svými replikami a konáním je legenda. Aragorn mě vyvážeností skromnosti a autority dostával do kolen. Odvaha a věrnost u takového zdánlivě nevýrazného národa jako hobiti  je překvapivá a zároveň tak krásně samozřejmá. A jak jim Aragorn a velitelé v závěru vzdávají holt nejde se ubránit dojetí, když na člověka plnou vahou dopadne jakou ušli cestu od prvního setkání.
V těchto chvílích ti nějak dojde, že ta kniha nestojí na velkých bitvách a činech ale právě na tom přátelství a drtivosti případných ztrát.
A z těch chvil a atmosféry zkrátka poznáš, že Tolkien zažil boj a válku, zažil ztrátu přátel a zná hodnotu života.
Já jsem na sebe tak pyšná, že jsem se k té slavné sérii dokopala. Že jsem došla až k hoře osudu za doprovodu hlasu Aleše Procházky.
Konečně můžu srovnávat předlohu a filmové zpracování Jacksona. Obojí je velkolepé a plným právem si zaslouží věrnou fanouškovskou základnu.

18 22.03.2023

Myslela jsem, že několikrát zhlédnutý seriál mi z dojmu při čtení ukousne. Ale vůbec, ani milimetr zážitku.
Teď zpětně totiž aspoň můžu posoudit, že casting byl masterpiece. A mezi seriál a knihu si (zatím) můžu dát rovnítko.
Přesně tak uťápnutá na facku Sansa je, Catelyn dělá až otravně čest heslu Family, Duty, Honor, v Aryi probublává epický potenciál a Lord Stark do posledního záchvěvu všechen svůj propůjčený čas proplouvá jako postava největší morální hodnoty atd.
Hra o trůny je fenomén. Plným právem.
Chtěla bych tu říct, jestli taky váháte, zda se pustit po seriálu do knížky - přestaňte, hned.
Zaprvé to oživí to, co jste prožívali u TV, a navíc v dalších dílech série přibude to, co zůstalo jen na papíře - děj, postavy, myšlenky.
Tento první díl jsem nejdřív četla, teď zopakovala v audioformě (s DOKONALÝM přednesem Františka Dočkala) a na další díly se vrhám zase v knižní podobě.
Ať už je spisovatelova pracovní morálka jaká je, klaním se hluboko nad jeho darem přimět tě zamilovat si jeho postavy do té míry, že při jejich nečekaném odstranění ze scény si doslova trháš vlasy a tvoříš slzavá údolí.
Tento díl je začátek, je to předvoj k osudovým událostem, velkolepým bitvám a "tak to jsem opravdu nečekal" zvratům. Ale i tak je skvostem právě v tom zaseknutí udičky do čtenáře - jak už začínáš milovat postavy, ať chceš nebo nechceš, a je ti jedno, kdo ten trůn na konci vyhraje, spíš se bojíš, aby ti tvá postava neumřela nečekaně, stejně jako...

18 21.02.2022