Mona-Lisa komentáře u knih
Když někdo bude chtít českou detektivku pro chlapa ve stylu případu prvního oddělení, budu mířit do regálu k této knížce.
Nebylo na ní vyloženě nic špatného. Taková jednodušší detektivka která nenadchne ani neurazí. Teda holčinu kolem třicítky! Když ji máš jako dárek pro tátu, který četl kriminálky z trafiky nebo zelené knížky ze série “původní česká detektivka, tak si myslím určitě uspěješ!
Uhodla jsem vraha ale neberu to jako obrovské mínus. Je tam i mírná osobní linka ale nijak nenarušuje plynulost vyšetřování.
Jsme v galerijním prostředí a zajímá nás důvod smrti dvou chlapíků v dodávce.
Vyšetřovatel je z Prahy a pomáhá brněnské kriminálce. Párkrát mě naštvalo rýpnutí do Moraváků a šovinismus hlavní postavy ale jen maličko. Je to už několikátý díl série ale můj první čtený a vůbec to nevadilo.
Poslouchala jsem jako audioknihu s přednesem Jakuba Saice. Zavzpomínala jsem si díky němu na mládí a starou dabingovou školu, kdy mi ještě dabované věci nenutily vypíchnout si uši šroubovákem.
Jitka Ježková je královna, tím bych začala. Svým melodickým hlasem namlouvajícím audioknihy dodává už od prvního dílu této sérií další rozměr. U tohoto čtvrtého tomu bylo nejinak.
Je to s každým dílem temnější jako HP.
Hodně akční, humor nepostrádající a zde se přidal i epický lesk. Jsem pyšná, že autorka Češka.
Jestli ještě neznáte Ilan, tak dovolte abych vám představila holku z budoucnosti, která narušuje stávající uspořádání světa, kdy její druh jsou toho času otroci. Trošku povědomé? Vždyť “Ve stopách minulosti kráčíme vstříc budoucnosti, jak říká Stehlíková téměř v každé kapitole. Ehm… To opakování frází a některých skutečností je pro mě jedna z pidi výtek. Chvátání v ději by mi nevadilo, kdyby na různé skutečnosti nepřicházeli až moc lehce. Mrzelo mě to. Šlo to vymyslet určo propracovaněji. A ne-“ jé, vidím ji, ta je určo jedna z nás….
Romantickou linku tu marně budeš hledat, hlavní hrdince je nyní 13 let. Spousta fanoušků se ji snaží dát dohromady s osobou, díky jejíž věkovému rozdílu mi toto spojení přijde mírně pedofilní a nevhodné. Ale nejspíš jsem v menšině no.
Fůra nových informací tu byla a určitě jsem všechno nepobrala. Před dalším dílem se určitě tento zopakuju.
I já jsem teda v půlce tušila správně pachatele, jak jsem zahlédla u jiných v jejich recenzích.
Ale v mých očích to stejně byl spíš thriller než detektivka, tak mě to zas drasticky nemrzí.
Řekla bych, že to pohlcuje atmosférou, věrně vykreslenými démony a vytříbeným výběrem slov.
Kdo se narodil 1985 až 1995 a tím pádem vyrůstal ve stejné atmošce, jak hlavní hrdinové, má základ pro pětihvězdičkový zážitek jako já. A je jedno, že oni vyrůstali v Irsku a ty tu.
Zpět ke Kale.
Kale se před x lety něco stalo, je to stmelující prvek všech postav. Ale já si nemohla pomoc a hlavně mě zajímali všichni ostatní a jejich blaho a ona moc ne. A když se postupně začalo vše zvrtávat, krve by se ve mně nedořezal.
Krásná knížka. Když se jí člověk otevře, rozebere ho na kousíčky. A jestli zase složí, to si musíš sám vyzkoušet.
Tento poslech audioknihy byl balzám.
Hlavní holčina žije s mladší sestrou a matkou v Německu v současnosti. Je chytrá a má možnost zdrhnout na univerzitu do Berlína. Půjde? Když je matka alkoholička, troska a pro pohlavek nejde daleko? Nechá s ní samotnou malou sestru?
Ano, ten poslech je balzám, ale bolí. Co bys udělal ty čtenáři?
Je to strohé, docela odsekávané a tím to u mě dosáhlo na 4 hvězdy, tuhle formu miluju. Pro pátou bych potřebovala více stran (docela útlá kniha), velký zvrat nebo výraznější konec.
Takto to moc nezčeřilo vody letošních knih. Jako byla to krásná jízda očima cca dvacetileté holčiny. Není tam moc žhavých scén -YA to není. Pro starší čtenáře to zase nejde moc do hloubky. Za mě si to užijou čtenářky 25-35 let, co vypravěčku nejvíc pochopí a naladí se na její vlnu. Pro zbytek ubydou hvězdičky a to je škoda, radši ji nečtěte.
Já její knížky opravdu můžů:
Jsou faktograficky přínosné, jazykově nevyčnívají, nesedneš si z toho na zadek. Upřímnost hned zkraje, já vím. Ale přesto si zaslouží 5 hvězd. Není to totiž napsané pateticky. Spíš babičkovským stylem ctící dobu.
Samotná druhá světová plus komunisti jsou dost hrůza, ne?- nepotřebují patos.
V kostce vám můžu prozradit, že jde o střípky ze života obyčejných lidi v Praze ke konci války a v raném komunismu. Charaktery jsou sice šablonovité, ale přilneš k nim. Celou dobu mě cvrnkal do nosu pocit, jakoby šlo o vyprávění mojí babičky, takže odpouštím maličko nevěrohodný konec a oceňuji už zmiňované fakta o válce v Praze. Byly pro mě tak obohacující, že neváhám s plným hodnocením. A vkusně do nich zakomponovala osudy malé holky, která zůstala sama a dokonce se lehce dějem zavlní romantická linka, to jsem neřekla, že jo?
Nebo spíše až v komunismu roztančí a uzme chvilku reflektory v příběhu pro sebe.
Poslouchala jsem v Audiotecé a půlku knihy mi vadil přednes Markéty Práškové, pak jsem si zvykla.
Překrásný román plný laskavého humoru, nečekaného přátelství a života, který je krásně univerzální a ideální dárek pro každého. (Když někdo není jen na krvavé detektivky nebo české spisovatelky)
Jaktože se líbil mně, člověku s temnou duší, který uctívá Stephena Kinga?
Protože někdy i největší cynik potřebuje dávku dobra podobnou máslovému ležáku?
Možná to bude tím.
Přátelství stoletého pána nad hrobem a desetiletého kluka s vážnou nemocí. A celá knížka je o plnění přání a přemítání o životě.
A jelikož je vypravěčem převážně starý pán, tak je každá stránka milá, staromilská s uctivým humorem svěrákovského typu.
Ach jak já rozumím případným výtkám nad prvoplánovostí tématu, podezřelé hře na city apod. Určitě to pro někoho muže být kýč.
Ale já hltala každou stránku. Tak mě vtáhla, že mi po dočtení buší srdce a každému ji budu doporučovat v práci jako dárek na Vánoce.
Nakladatelstvi Prostor děkuju za vydávání takových knížek, za krásné obálky a tak vůbec.
Detektivní série, u které ti vyšetřovatelé přirostou k srdci. A hodně částí ti navzdory žánru vykouzlí úsměv na rtech. Je ti s něma zkrátka dobře a nemáš výčitky, ze ti trvá dlouho dobrat se konce, protože jí též není cizí rozvláčnost.
Ani ve třetím dílu se mi pořád nezajedlo hlavní duo. Vyšetřovatelka a dobrák ze Stockholmu, který se do místní vísky přistěhoval nadobro.
Do půlky knihy za mě převládá rozjezdová atmosféra, tempo není vražedné, ač vražda už stačila proběhnout.
Hodně se tu dává prostor jednotlivým podezřelým, nabízí se ti různé scénáře. A pak člověk má šanci pachatele uhodnout, to mám moc ráda.
Pořad si stojím za tím, ze je to hrozně milá série bez vyšetřovatelů s vnitřními démony, které bereš jako staré známé. Ty zločiny samotné ale samozřejmě temnotu rozdmýchají, ale ne krvavě, pořád je to za mě spíš věc, která zaměstná tvé šedé buňky mozkové a jsi znechucený okrajově a spíše se třeba bojíš ke konci.
Upřímně nevím, jestli bude ještě další díl! Jdu hned zjišťovat.
Tato knížka je nejvíc dětská ze všech jejích děl. Nelze jí to vyčítat, když ji najdeš v regálu pro mládež, já vím. Když ale ty předchozí její díla zvládla i s touto charakteristikou tít do mého srdce, rozdmýchat otázky a navždy ve mně zůstat. Tady jsem si první půlku mezi pár hřejivými momenty a pousmáními jen říkala -"to už jsi řekla, to se opakujete, to není potřeba znovu říkat". Takže tak. Ale pak přijde druhá půlka. A vyprávění staré ženy, která vyrostla v Polsku a vzpomíná na rok 1939 a další…. to je jiné kafe no. A to ona Lois umí, pár prostýma větama zachytit ztrátu, bolest, beznaděj,….. aniž by člověk na sekundu přemýšlel, zda to dětem patří do ruky. Patří, samozřejmě. Představovala bych si částí z dětsví staré ženy víc a o to míň pochodů malé americké holky. Dejte ji do ruky dítěti starému jedenáct nebo dvanáct let a vy si přečtěte tetralogii Dárce nebo Spočítej hvězdy ;-) Ty moc moc doporučuju.
Takový svérázný svěží francouzský počin.
Ono tu Francii musíš u popisu zmínit, tomu se nejde vyhnout. Je to jedna z postav.
Já se musela na knihu, ač úzkou, celou dobu pekelně soustředit. Těká mezi postavami, místy, žije vlastním životem.
Nedá ti prostor hlavní aktéry systematicky poznat ani ti nevychází vstříc s množstvím jmen. Spíš naopak.
Já mám rada, když nečtu furt to samé a něco mě překvapí. A tady se to stalo.
A pak střih. Najednou se ucelenost deníku mísí s chaosem v kavárně a cele je to zatraceně chic a sexy.
Celý ten text je otevřený a upřímný a zároveň mnohoznačný a za mě neuchopitelný.
Jakýkoliv narušený vztah matka/dcera v knize je pro mě automaticky na další hvězdu. A v tomto případě, ač na malém místě, byl sakra věrohodný, bolavý…sakryš to bylo dobré.
Ta knížka je jako pohlazení po tváři, nebodla mě do srdce, nevypálila mi do hlavy hlubší stopu, ale byla moc milá.
Pro mou osobu to byla obrovská nálož historie. Z období, o kterém obvykle nečtu, ale hltala jsem na střední. Baron Trenck je reálná historická postava.
Autor se inspiroval deníky a je to na bohatém popisu baronova života cítit.
Páni, jednoznačně ten život byl těžký.
Ostatně toto století proplachtil s lehkostí málokdo. Tu mor, tu Tataři, tu Turci, tu vojsko, tu mrtvé dítě, tu souboj na život a na smrt....
Zopákla jsem si fakta z hodin dějepisu, hodně jsem bojovala, byla s děvkama v posteli a proplouvala s pekelný štěstím životem v 18.století.
Smála jsem se! Ale i se chvilkama bohužel nudila.
Naivně jsem si myslela, že půjde o historickou detektivku, ale zklamání rychle zahnalo napětí v textu z touhy dozvědět se- co se mu zas chudákovi stane.
Je to drsné čtení pro chlapy jednoznačně.
(SPOILER) Upozorňuji, že budu v textu mírně spoilerovat děj.
Zakončení, které není pro slabé povahy (jako opravdu, nekecám) a říká ti: “Jedničkou jsme se oťukávali, druhý díl tě zvedl ze židle v němém úžasu a tady máš trojku. Líbí se ti? Moc ne? Drsné? Ale takové by to přesně bylo člověče ;)
I když je to díl nejvíc zobrazující násilí paradoxně tu i nejvíc prosakuje lidství, naděje, dobrota. Jako by jedno bez druhého nešlo. Není to světlá optimistická budoucnost, ale tu za 1800 let nemůže čekat ani největší optimista.
Čekala jsem tento směr konce, ale i tak mě to překvapovalo celou dobu.
Tempem, odvahou spisovatele v sázení brutálních scén, poletujicích střev apod.
Hodně to skáče. Text tvoří krátké kapitolky očima mnoha postav. Na některé v té krvavé akční jízdě zapomeneš a když se zjeví člověk se neubrání zoufalému uchytnutí. Znáte to- nikdy to není tak hrozné, aby nemohlo být ještě hůř :-D
Nicméně poznání, jak to s našim druhem v zářné budoucnosti dopadne, stojí za tuto jízdu.
Tady není tak velký prostor pro tipovaní vraha, jak v minulých dvou dílech u ostatních případu našeho Servase. Je tu opět střídání různých linek a spíše vhled do života týraných žen. Mě baví psycho. A za mě je to nejvíc “psycho thriller knížka z celé série a nejmíň “detektivka.
Minier je pan spisovatel. Tady se pohybuješ v oblasti kosmonautiky, kde tě informace zahlcují k zalknutí. Pak se ti chce spíš blít díky bezpráví na ženách, které popisuje tak, že mi dochází slova a je mi ouzko.
Je jeden z těch autorů, který nastudovává tématiku, o které píše a není to rozhodně jen o mrtvole a tipování pachatele.
Já se i přistihovala, že ani nechci tuto temnotu opustit, jak mě pohltila a pak zas přišly části, kdy jsem si chtěla sluchátka strhnout z uší.
Pachatele jsem uhodla, ale ne hned, tak jsem spokojená.
Vše předešlé jsem měla rozepsané po 3/4 poslechu knihy.
No a pak přišla pointa a vyústění….nebudu spoilerovat, ale neuberu hvězdičku?
Je to překvapivé, nečekané, spletla jsem se teda s motivem….
Takže, 3/4 knihy jsem chtěla Miniera obejmout a říct děkuju a poslední třetinu bych ho od sebe s gustem odstrčila a měla sto chutí vlepit mu facku. Nakonec bych si to rozmyslela, kvalitní knihu opět hodnotila vysoko, ale k dalšímu dílu budu přistupovat s větší rezervou a míň naivně, s otevřenýma očima připravena na každý zvrat.
(SPOILER) Knížka o tom, jakou cenu má pravda. Jak je krásné žít v bublině lži, ale za jakou cenu?
Vznáší otázky i na tebe, kterým nemůžeš uhnout.
“Je to vláčné, táhlé vyprávění tento druhý díl je psané často v recenzích, ale víš co? Mně to tak vůbec nepřišlo.
Možná to bylo tím, že jsem to četla během osmihodinové cesty vlakem a nemohla kam utéct, ale já to slupla na jeden zátah. :-D
Už víš, kde jsi, co je to za místo z prvního dílu.
Ale spousta otázek stále mezi stránkami přesto vyskakuje. A ty na ně s chutí hledáš odpovědi spolu s hlavním hrdinou, který nestíhá měnit kabáty, ženy v jeho hledáčku se mění s mrknutím oka a ty mu přesto fandíš stále dál.
Tady je to čistokrevnější sci-fi ale pozor! Budoucnost tu rozdmýchává otázky stejně jako kniha Metro 2033, kterou mi to TAK připomnělo až mi slza ukápla. A to rozhodně ke klasickým sci-fi neřadím. Spíš je to psychologická sonda do jednání lidstva, jak se popasuje se svou pradávnou podstatou zavrhovat klid a mír a hlavně mé oblíbené - nejsme za svoje chování stejně určení ke skáze?
Jak to s námi dopadne, jak si poradíme ve zničeném světě? Neztratíme sami sebe? A má to vůbec cenu -vědět pravdu? Není lepší být šťastný a zavřít oči?
Za mě je to teda akční díl, který přivádí víc hrdinu, nabídne ti i víc pohledů.
Spousta věci tu pro mě byla nečekaných a konec řadím k nejlepším co jsem do teď měla čest číst.
Vzhledem k dětskému hlavnímu hrdinovi, nadpřirozenu až hororu se nabízí přirovnání ke Kingovi. Což potvrzuji a hlasitě prohlašuji.
Není to negativum ale poklona.
Co King vyšperkováva na poli temnoty v nitrech hrdinů a celkové tak všude okolo svým okecáváním-Nesbo nahrazuje ve strohosti, jakémsi odsekávaném vyprávění a zvraty v průběhu. Je přímočarejší v ději a víc to odsýpá.
Což pro mě bylo též atraktivní a dělá to z knížky skvost.
Podívej, máme tu nepochopeného sirotka v pěstounské péči s prima opatrovníky ale bohužel nešťastnými událostmi.
Bohužel teda pro hlavního hrdinu. Pro tebe jako čtenáře, co čekáš temnotu a nebráníš se mrazu po zádech - je to úplná krása.
Nesbo si s tebou hraje. Několikrát ti už chce dát něco uspokojujícího, vysvětlujícího a pak vzápětí ucukne a vezme ti to a nechá tě stát, aby tě zaplavil smutek. Na 240 se to stane překvapivě víc než jednou.
Neuvěřitelný benefit je kdekoliv v knize vyprávění pohledem dítěte. Osvěžující je to! Úplně jiná perspektiva, když to ten autor UMÍ zachytit. Dá to příběhu jiné kouzlo, jinou dimenzi.
Tím, že jsi polapen v jeho úhlu, často jsi přehlížen, nepochopený a když mu ve velké většině dají ve finále za pravdu, cítíš s ním zadostiučinění a v opačných případech i křivdu.
Je to kraťoučké dílo rozsahem a tomu odpovídá i krátký děj a ne moc rozpracované pozadí postav, míň odboček v příběhu.
Audiokniha dostala hlas pana Preisse a navíc zvukové efekty. Například polykání masa a srkání krve telefonním sluchátkem je opravdu lahůdka pro fanšmejkry doporučuju.
Není to čistokrevný horor, jestli tě to odrazuje. Změní to žánr, pohled dospělaka je tam taky. Krásné to bylo, moc jsem si to užila.
Bezvýchodná situace se střídáním naštvání a strachu. To je pro mě v kostce tento počin.
Málo jde prozradit, abys sis pak knížku taky vychutnal.
Snad jen, že hlavní hrdina se ocitne v městečku z názvu knihy a můžem o něm říct, že je sakra smolař. Zprvu mi byl pramálo sympatický i díky jeho rodinné situaci.
Ta kadence událostí v jeho neprospěch nechť tě prosím neodradí :) já o tom vím své, v půlce už jsem s plným hodnocením byla na štíru a dopředu mě jen hnala touha dozvědět se - co se to tam sakra děje.
Jsi v Americe a co se žánru týče- thriller až horor určitě!
Horor vystrčí drápy až v poslední třetině knihy a přizve možná kamaráda sci-fi, uvidíš.
Díky té poslední třetině, která k mé radosti přinesla i stravitelnou pointu si pískám štěstím nad tak krásnou knížkou.
Nad druhým dílem popřemýšlím, každopádně si musím dát odstup a počkat, až ho přečtou jiní a snad doporučí :)
Radost, obdiv, nadšení a spokojenost jako u prvního dílu.
Stejně tak ale přemýšlím, komu bych ji doporučila.
Běžnému čtenáři zobajícímu jasně daně vytyčené žánry asi ne.
Tohle je pro mě sympatické právě absencí jasně uchopitelné struktury vyprávění, nějaké kostry, které se můžeš chytit a nabídnout ji dalšímu čtenáři. Tím, že ignoruje interpunkci, velká písmena apod. ti ještě víc zdůrazňuje, jak je originální a chce být jiná, u které si i za x měsíců řekneš: ty brďo, to bylo něco!
Tahle knížka se drolí a zase skládá, tak jako hlavní hrdinka. Jako trosky, které ji v jejím společenství v odlehlé vesničce ve Švédsku obklopují, je celá šedá, pochmurná ale nečekaně i hodně vtipná.
Všichni jsou tam ošlehaní životem. Spíš marně hledaš někoho kdo nepije, nemlatí někoho, sám není bit, má šťastné myšlenky nedejbože šťastný život obecně.
To ti spisovatelka nechce předat.
Já nevím, co ostatním. Ale mě touhle temnotou paradoxně předala naději, že se jde ze všeho vyhrabat.
Hlavní hrdinku bezpodmínečně zbožňuju. I když s ní v mnohém nesouhlasím a je mi za ni ouzko až trapně.
Moc mi sedí a hlavně kvůli ní tuto sérii už oficiálně miluju.
Doporučuju si přečíst určitě první díl a až pak toto.
Při posledních stránkách se mi chtělo brečet, jak je to dobré.
Chtělo se mi brečet kolik knížek čtu -jen abych mohla doporučovat zákazníkům a vůbec mě neposadí na zadek.
Ale je to moje práce, chci mít přehled. Chci být ta, kterou jmenujete - ta mi vždycky dobře poradí…..
Ale nejradši bych pořad četla tyhle severské nekoncentrované temnoty.
Tato kráska teď na mě vyskakuje všude, jakožto recenznímu výtisku se ji dostalo cti obývat zdi instagramu mnoha profilů s recenzema.
A ona si to zaslouží! Tolik emocí, které ve mně rozdmýchala? O konci druhé světové pojednává. O Beskydech, kde se to hemžilo partyzány a době čerstvé komunistické, kdy se rychle převlékaly kabáty a razítko bylo důležitější než pravda.
Člověk si řekne, že z toho období má načteného hodně. Jako opravdu hodně. Co ti to vůbec dá?
Mně teda utvrdila v uvědomění, ze bídáci byli a budou. Ale i dobří lidi a hrdinové, které mnohdy nečeká dobrý konec, ale za to nezaprodání se režimu to stojí.
A hlavně proto, aby jsme už nikdy komunisty nezvolili, protože zapomíná se lehce a pravda se s odstupem času lehčeji překrucuje.
Tento příběh má mnoho hrdinů, užiješ si pohled každého z nich v krátkých kapitolách.
Já doufám, že se knížka bude číst ve velkém a podnítí třeba i rozhovory s pamětníky - babičkami a dědy čtenářů.
“Hory na Valašsku dodnes skrývají příběhy velkých lásek a nenaplněných snů… “ stojí na přebalu. Ono to zní tak teskně a romanticky. Spíš mi z ní bylo ouzko a každou stránku se bála, co tam zas bude za hrůzu. Ale znáte mě…proto samozřejmě plné hodnocení.
Na to, že ji najdeš v YA regálu, překvapil mě tu výskyt hlubokých myšlenek. A i krásných slovních obratů, které byly všechno, jen ne tuctové.
Do půlky knihy jsem si soupeření dvou novinářů ve fikčním světě zasaženém válkou užívala.
Když YA zabrousí do bolavých míst, ztrát a smrti, hodnotím to vždy rezervovaně. Nejde to do hloubky, hned to odskočí k magii, dlouhým pohledům apod. Ale tady! Husinu jsem měla z některých pasáží a bála se, aby to vydrželo.
No…:D
Bohužel, za mě to sklouzlo na konci až moc do nekoncentrované slaďárny, ale jinak jako celek musím hodnotit silnými třemi hvězdami.
A ubrala bych dlouhých pohledů a opakujících se dopisů a přidala víc info o jejich světě ovládaným Bohy a rozpracovala vedlejší postavy. To je tam za mě odbyté šíleně.
TAKOVÝ potenciál to ze začátku mělo! Mrzí mě ten propad do harlekynek no.
Zpověď stárnoucího rockera. Padesátiletého, rozvedeného vyklízeče bytů s dospívající dcerou, kamarády holdujícími pivu a muzice jako on.
Ty jo, toto si čteš a říkáš si- vůbec ne pro mě. Dál nečtu.
Chyba! A to velká.
Nevím, jestli to způsobil přednes audioknihy, ale já jsem byla v škatulce spokojený čtenář každou minutu.
Jako pan Leoš Noha si mírně šlapal na jazyk, ty slova vyznívala ještě víc buranovsky a o jeho výslovnosti angličtiny taktně pomlčím.
Ale to k té knížce tak MOC sedělo!
Je to o chmurech, přešlapech, temných myšlenkách o životě. Ale taky o druhých šancích, teenegerech na facku a vtipných sexuálních pochodech v hlavě hrdiny příběhu.
Krátké kapitoly a svižně ubývající text jsou další jmenovatelé knihy.
Byl to pro mě hodně rázovitý kousek, určitě pro 18 plus a doporučuju, když chcete na chvilku vyjet z lajny historických generačních románů z pohraničí, apod. kterých člověk konzumuje mraky. Víme ;)
Začala jsem ji číst v papírové podobě téměř hned, jak vyšla. Ale ve vedrech u bazénu se mi netrefila do nálady a já ji odložila na podzim. PAK na mě vyskočila jako audiokniha na Audiotéce.
Zapla jsem ji do ucha na vycházkách se psem, při západu slunce a pak po tmě, tmavým lesíkem. Nádhera. Jak já se bála děcko! Tak moc sakryš.
Takže, toto je milý čtenáři knížka, u které se budeš bát. Tím bych začala a je to alfa a omega tohoto titulu.
A jestli se rád bojíš, budeš se krásné bát, vytříbeně. ;-)
Unikátní krajina zakonzervovaná v čase -
to je přátele Šumava.
Po úvodu jsem si říkala - tam pojedu na dovolenou, to z ní jak pro mě, paráda.
No…. :-D po poslední stránce mě tam nikdo nedostane, mám nyní nefalšovány respekt a tuhne mi krev v žilách. Říkám si, jestli to nebyl záměr autorky ať jim tam netrajdá moc turistů.
“Ticho toho místa bylo výhružné. Nechtělo nás tam. Všude kolem. Všude pod námi. V té prastaré šumavské půdě spali mrtví a zase je tu někdo budil, další vetřelci.
Skupině lidi na Šumavě se dějí podivné věci, u kterých oni i ty přemýšlíte, jestli se dají racionálně vysvětlit.
Tato rovina se odehrává během komunismu.
Nicméně koncept knížky je tak chytře udělaný, že se podíváš i do dob minulých. Střídají se tu totiž v pravidelných intervalech i pasáže, které popisují lidové pověry a znepokojivé události dané oblasti.
Ty hrůzy tady jsou původem nadpřirozené i lidského charakteru, děsivost stoupá, přemýšlíš, co je horší a konec ti vyrazí dech a vše ti krásně do sebe zapadne.
Je to zase vymazlená knížka, která určitě dala spoustu práce, informačně bohatá. Zaslouží si, abych ji po čase vstřebala opět a zachytila co mi uniklo, třeba už v té papírové podobě.
Audioknihu doporučuju moc. Střídají se tu Klára Suchá a můj milovaný Aleš Procházka.