Mona-Lisa komentáře u knih
Tak jako u Hory zpívají i u této knihy téže autorky ti jako první vyvstane na mysl válka. Ta ve Vietnamu do níž se zapojily i Spojené státy. Nečekej ale velké množství pasáží z boje a ani zařazena u nás není ve válečné literatuře.
Díky výstižně zachyceným důsledkům, zabroušením do vod posttraumatickych problémům vojáků a okořeněna malebným jazykem na tebe mává ze světové literatury.
Velice dobře napsané, tak jako předchozí kniha. Přístupný jazyk . První stránky mi maličko vadila moudra mezi řádky, nijak neškodící příběhu ale narušující jeho plynulost.
Nechala bych je tam ale rozhodne v menším počtu.
Pak jsem nad tím mávla rukou, protože v textu převzalo kormidlo hlavní téma a to osud Ameroasijských dětí. Jejich diskriminace, překážky při cestě do Ameriky a hlavně snaha najít rodiče.
Kontrasty, to je moje. A tady jsem si na nich pochutnala třeba v podobě úslužných/zdvořilých Vietnamců vs války, ke které tato přídavná jména nepatří.
Propast mezi bohatými Američany se stříbrnou lžičkou v puse a chudými vyvrheli ve vlastní zemi kvůli rasovému mixu v jejich krvi.
Jsou tu perspektivy obou stran válečného konfliktu, pospané křivdy, bolest, osudy vietnamských žen živících se prostitucí. Věrohodnost tomu nechyběla, nicméně přehlušoval ji mnohdy patos a setkání jako z telenovel.
Odpouštím zromantizované pasáže, protože dávat do povědomí válečné konflikty a jejich dopad na lidi je tak důležité. Válka skončí, ale lidi musí žít dál a ty důsledky jsou zdrcující.
Druhý díl božské detektivní série z pera Francouze. Stejně atraktivní jako díl první.
Pan Minier píše knížky s přidanou hodnotou. Chceš jít do hloubky a prozkoumat uvažování zločinců z psychologického hlediska, je libo latinských citátů nebo rozboru literatury? Toho všeho se ti dostane.
Staré postavy se vrací, víc zabředneš do soukromí detektiva i jeho blízkých.
I zde je obligátní nemesis. A musím říct, že podle mého gusta.
Důvod názvu knížky je na 10 hvězdiček. Miluju motiv pomsty, miluju spravedlivý hněv, a to, jak se napomínáš, že nesmíš sympatizovat s vrahy ale zároveň jejich motiv chápeš. Opět napínavé, opět ti případ nedá vydechnout v jakém se vše děje tempu.
Poslouchala jsem jako audiknihu s kamarádkou. Té vadil motiv a sedl ji víc předchozí díl. Tady teda trhám partu a volám bravo po poslední stránce.
Navykla jsem si na surové prostředí Francie, nevyzpytatelnost děje, akční vložky, smolaře Servaze a mírně otevřené konce, které tě lákají na další dil! Sem s ním.
Právě mi bylo ctí zhltnout úžasný první díl detektivní série se znaky thrilleru. Mrazivá atmosféra, napětí v hlavní roli, temné prostředí Pyrenejí tě nenechalo nadechnout se naděje.
Jako opravdu doslova. Depka jak vyšitá. Absolutně mě to pohltilo.
Dvě u sebe jdoucí linky - psychiatrická léčebna s těžkými zločinci a vyšetřování vražd - obě prosté světlých momentů.
Démoni minulosti tu mají pré a mezi tím kolem tebe létají odborné termíny z psychiatrie, kdy se zamýšlíš nad podstatou zla a kde se vůbec bere.
Nedala bych ji do ruky tomu, kdo je spíš na pečlivé hledání stop a nekrvavé vyšetřování.
Ale mám už ji připravenou pro věrnou zákazníci se stejným vkusem pro drsnější detektivky jako já.
Nebudu ti víc říkat o ději a povaze zločinu, víš jak se sama štítím podrobných anotací.
Jen bych ještě vypíchla sympatického vyšetřovatele a potažmo všechny postavy okolo. Pro mě je velké plus, když nečákám identitu záporáků, děj mi rychle ubíhá a jakmile dospěje ke konci první, co mě napadne je - že se bude dobře doporučovat zákazníkům. Hnedka jdu na druhý díl.
“Jak příjemné je někdy prostě být naživu. Nic víc. Prostě jen být naživu.
Jak příjemné je někdy prostě číst dobrou knížku. Nepřekombinovanou, s minimem postav. Prostě jen dobrou knížku.
“Ještě nikdy jsem neviděla nikoho, kdo všechno tak nasává jako ona. Každý obraz. Každou chuť. Každý zvuk. Není divu, že někdo takový nezapadá do normálního světa. “-Sally
“Takhle Liss vidí svět? Obraz říkal, že celý svět je jen krásný otrávený klam. Že nikdo nic nedělá, aniž by při tom vždycky myslel sám na sebe. Každý obchod, každé přátelství a každá láska u všeho je vždycky přítomný had. - Liss
No a na interakci těchto žen je celá knížka německého autora vystavěná.
Knížka, která si zaslouží být přečtena na jeden zátah a u mě se ji toho nedostalo.
Přičítám tomu faktu i částečný chlad a rozpaky při dotčeni poslední strany.
Příběh sám osobě se jeví obyčejně - střet dvou žen, které od sebe dělí generace a naopak spojuje určitý vzdor či špetka rebelie.
Když nad ni budeš hloubat a necháš k sobě doputovat zapsáníhodné myšlenky hlavních postav během jejich hospodaření, možná objevíš skvost.
Odehrává se totiž na vesnici a tak máš co dočinění se zvířaty, polem a sadem.
Obálka je zvolena krásně - Host umí. Ta knížka je opravdu šťavnatá jako hruška a musíš hledat v jejich útrobách poklady a lahodu.
Záleží u ní do jaké míry si oblíbíš hlavní postavy a souzníš s nima. Je hodně pocitová a musíš se na ni naladit. No a já jsem se stejně jako v Geniální přítelkyni vztekala spoustu stránek nad rozmazleným frackem, jehož některé činy ne a ne skousnout. Tolikrát bych ji vylepila políček.
Konec mi vrátil sympatie ke knize a stejně tak posledních cca 30 stran. Na to se budu snažit zpětné vzpomínat.
Velké léto od téhož autora mě oslovilo víc.
Jedná se o 7. díl série a zrovna tady je důležité znát minulost detektivů a být s Joonou a padouchem Jurkem od začátku jejich soukromé války.
Pro ty, kdo nevíte, Jurek je obávaný zločinec s až nadpřirozenou superschopností prchat, který by v tomto díle už měl být kaput.
Jestli tomu tak je, je první magnetismus tohoto díla. A další pro mě přicházely v zápětí. Nečekané zvraty, krátké kapitoly, skvěle popsané epizodní postavy nebo umění přivodit husí kůži a pudový strach, i když je čtenář v pravé poledne v bazénu jako já.
Superlativy musím proložit rozladěním, že hlavní padouch je zkrátka tak ďábelsky prohnaný, až je to na hraně uvěřitelnosti, ale zas ten konec? Excelentní!
Vše smazáno a tolerováno.
Ti dva autoři se teda nedrží zpátky a s tou intenzitou temnoty mezi řádky, která i MĚ začíná šokovat, mám chuť je poznat a pořádně to probrat.
Zajeté koleje akceptuji, když si tu jízdu užívám se vším všudy. Se stejnou posádkou, servisem. Vybočení z trasy vítám, když mě to nadzvedne ze sedadla, ale zároveň, už se těším na co jsem zvyklá z předchozích cest.
První třetinu jsem trpěla. V té analogii jako vybočení beru vyčerpávající internetové konverzace v knize, které jsem sice snesla, ale jako čtenáři mi přišly neatraktivní. Chybělo mi víc Londýna. Strike je s každým dílem víc a víc jako vystřižený z noiroveho filmu. Mrzoutský detektiv se zástupem žen a ta nejdůležitější mu prokluzuje mezi prsty. Robin jsem přála, aby měla větší zásluhy a tentokrát třeba i celý případ rozlouskla! No uvidíte….
Hledali jsme vraha tvůrkyně seriálu. Až druhá polovina mě pohltila, propadla jsem vyšetřování a ocenila jsem posun vztahu hlavní vyšetřovací dvojice.
Na konci mi víc chybělo rozpitvání pohnutek a motivu vraha.
Nejlepší případ ze série to nebyl, mrzí mě to, ale uděluji jen 4 hvězdičky.
Šestý díl je pro mě odjakživa předehra k tomu, co vygraduje v epickém závěrečném díle.
Tak jako Tajemná komnata - sám o sobě sebevědomě nevyčnívá, to ale neznamená, že v rámci celku, nemá své pevné místo.
Lépe poznáváme Pána zla, budoucí paní Potter a s každým dalším čtením na mě vypadne nový střípek mezi řádky o Severusovi.
Miluju na ni, že když jsem ji četla poprvé zmítal se mnou spravedlivý hněv jako s Harrym, ale po sedmém dílu se ti otevřou oči, hněv vysublimuje a zanechává krásné "aha- momenty" ať už v astronomické věži nebo u Hagridovy boudy. Jak jsem teď brečela u scény Severus - Harry- "Zbabělec"? Vůbec bych to do sebe neřekla.
Sedmý díl přede mnou a už teď vím, že otočení polsední strany bude hořkosladké. Celou svou bytostí si přeju přečíst (z jejího pera/hlavy) o dospělosti a rodinném životě Harryho nebo dospívání Dvanácteráka, Tichošlápka a Náměsíčníka....Třeba někdy
V hlavní roli pomsta a slovanská mytologie. Ještě správná babička, Polsko; postavy, které nejdou pro ostré slovo daleko a edice ZRNKA TEMNOTY, nevěštící happy end= co víc si přát? Trošku to provokovalo náběhy na špatné myšlenky a lascivními odstavci. Ale mohlo by toho být víc...málo stránek no, nedá se svítít. Cítila jsem zadostiučinění a u konce si poskočila. Krása.
Harry se chová jako puberťák, kolem kterého se vše točí, ale to přesně on je :-)
Ten, který všechny zachrání má bouřlivý rok. Tentokrát žádný turnaj, mistrovství světa ani štěstí v podobě nalezení bratra/otce v jedné osobě. To se mi u Fénixova řádu nevybaví. Přerod teenegera v kluka, který se nestydí za své kamarády a zmizí mu tu někdo tak důležitý, že si s ním s chutí vypláčeš oči. To je pro mě Fénixův řád.
Je to spíš thriller, než detektivka. A to byl kámen úrazu. Já koza, bez znalosti anotace a navnaděná vysokým hodnocením, čekala poctivé táhle vyšetřování .
A ona to byla smršť náhlých stop, šťastných vyváznutí před smrtí a hlavně vyřešení všeho v krátké době.
Soukromé očko, bývalý novinář má už klasicky démony a život se s nim nemazlil a nemazlí. To by mi ani nevadilo. Ale obočí mi nadzvedávaly situace, které vyšetřování posouvaly dál a vlastně celá pointa.
Vyloženě jsem se nenudila, zajímalo mě, co se hledanému klučinovi stalo a ke konci jsem se smůle hlavního vyšetřovatele a jeho schopnosti vše přežít smála.
V rámci žánru určitě pecka a pokud ti nevadí nelogické rozhodování hrdinů, běž do ní.
Já zůstanu u svých táhlých detektivek s poctivým sbíráním indícií a lákavým prostředím zakomponovaným do děje.
Tři hvězdičky jasné.
Měla jsem rozepsaný úvod recenze o kvalitní knize, kterou ale rychle zapomeneš.
Za dobrou literaturu ji považuji po týdnu stále a druhou část mažu.
Pořád ve mně totiž rezonuje a přemýšlím nad ní.
Zase jeden z románů zasazený do válečného Československa, konkrétně děj začíná po zavraždění zastupujícího říšského protektora. Heydrichiáda je tak rozporuplná, jak už zlomové události někdy bývají. Z vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem, že? A co když tyto slova pronášíš nad hroby popravených lidi, kteří díky tomu atentátu zemřeli? Stovky lidí.
Lída s jejíž perspektivou začínáš a strávíš značnou část knihy na takove filozofické polemizovaní nemá čas. Ta v tom roce 1942 právě je, atentát na “kata ji vzal blízkého a donutil ji uchýlit se k tetě na vesnici.
No a tam si pobudeme zbytek stránek.
Je to hodně civilní, popisující obyčejný život na vsi. V době války, takže hodně pociťuješ drama, strach, nespravedlnost, blbé sousedy, ti, co chtějí pomoc. A tušíš celou dobu hodně špatný konec.
Kniha se jmenuje Ester. Židovka. Ta část knihy ukradne se svým pohledem na události.
Tím, jak mezi řádky popisovala historické pozadí dané doby, bych se jí nebála dát do ruky osmákům nebo deváťákům.
Jako negativum jsem tu chtěla prdnout romantickou linku, ale nechám to být pro dnešek. Takže krásných pět hvězdiček i za hlas Dany Černé.
Vstřebala jsem totiž tuto knížku v audiopodobě a moc si to užila.
Teď jsem právě slupla mého už pátého Ketchuma!
A je to už láska. Jako trám.
Amerika. A hlavně Američani of course. Horké hlavy, velké sny, tolik možností…a pojďme si zvolit být psychopaty a dělat stupidní rozhodnutí.
Vždycky u takových temných thrillerovitých jednohubek tak nadávám a stejně po nich příště s chutí šáhnu.
Tady má ruka padla na koktejl mladých hrdinů, střetů týpků ze zapadákova s žádnou perspektivou a zlaté mládeže.
Já tady pána spisovatele žeru, krásně vystihuje, co na Američanech zbožňuju(sebevědomí), nenávidím (aroganci),závidím (možnosti) a bojím se ( žádná hranice pro zlo).
Dan potká Casey. Je léto, přichomítnou se podivní kamarádi. Probíhá par oťukávání, výletu, zapalují se lýtka, peprné scény. Té holce máš chuť vlepit facku každou stranu a to je všechno? Počkej? Je to ten drsný Ketchum kterého znáš? Kde je to, pro co sis přišel čtenáři? Aaaa, vyčkej na posledních 20 stran, je to tam.
Good, old Ketchum, how we love him. Pět hvězdiček.
Pátý díl, který se mi líbil nejvíc ze všech. Absorbovala jsem ho ve formě audioknihy a při zjištění, že ten následující už NENÍ namluvený panem Rímským je mi ouzko. Pořádná bichle teda - 45 hodin poslechu.
Kapitoly jsem hltala v takovém sledu s rychlostí, která nebyla podmíněna plytkostí textu, nebo rychlostí vyšetřování. To určitě ne. Drobky nebo chcete-li indicie k vyřešení případu jsou stále sporadické, těžce získávané a čuchneš opět stejnou mírou k soukromí vyšetřovatelů.
Ale tak pojďme si říct, že se už pátým dílem z tebe stala regulérní drbna a chceš vědět, kdy už konečně ti dva tvrdohlavci budou spolu. Nebo aspoň proběhne pusa.
Co u Rowling u této série miluju je styl psaní a podrobná líčení, kterými zachycuje rozpoložení postav nebo povahu scény. Kolikrát při těchto pasážích jen v duchu tleskám, jak mi to pomůže k dokreslení situace. Specifické už mi to přijde pro tuto sérii.
Zarazila jsem se u komentářů lidí na DK, kteří touto knihou sérii teprve začali a jsem přesvědčena, že si ji nemohli užít jako my, kteří dýcháme pro chemii mezi R+C, pochechtáváme se u Cormoranova dojídání dortíků za každou cenu, protáčíme panenky u krávy Charlotty nebo přestáváme dýchat u pasáží s tetou….
Jo o co tu šlo, že? Vyšetřování 40 let starého případu bylo fascinující, pečlivé, překvapivé a konec mě teda vyděsil a nečekala jsem ho vůbec.
Miluju, že každý výslech měl smysl, nic nebylo balast a že v Londýně, s tady těma dvěma, už jsem jako doma a čekám, co spolu příště vyřešíme.
“Jedna pravda v kraji s tak bolavou minulostí, jako má Šumava, prostě existovat nemůže. Na každou chalupu jsou tam obvykle pravdy hned tři. Vyhnaní Češi, vysídlení Němci, novousedlíci…
Šumava, pohraničí, kraj který pamatuje.
Jako čtenář máš rád osvětlení tmavých části historie, když ty rešerše někdo udělá za tebe a obalí ti to do příběhu, že jo?
A pak je tu Petra Klabouchová, která není jedna z českých spisovatelek, které ti to zaoblí nebo naopak přehnaně žene do extrému se snahou šokovat.
Ona jen z pozice rodáka prostě vystaví tyto skutečnosti, poskládá je před tebe, nesoudí a ještě zvolí vypravěče s rázným přednesem, který si nebere servítky. A je na tobě přebrat si to nebo pídit dál.
Každý kraj má něco, na co chce zapomenout. Tady ta černá skříňka obsahuje věci, které mozek nechápe, hrůza se hromadí a ve výsledku máš největší tendence děkovat autorce za nadhled, který do tebe vložila.
Za perspektivu obou stran, za volby, které je težké soudit desítky let později z luxusu demokracie.
Do látky, kterou píše se ponoří, není to text který klouže po povrchu, ale jde do hloubky.
Prameny Vltavy jsou detektivka odehrávající se v současnosti s nezbytnými skoky do dob minulých. Příběh je fabulovaný, ale syrové informace o koncentračním táboru Prameny Vltavy dlouho nevymažeš z hlavy.
Konec mě dostal a tleskám, sedlo to do celkového vyznění příběhu krásně. Úplně mi to vyrazilo dech a jdu hned na novinku autorky -
Ignis fatuus.
65 hodin poslechu ve společnosti tohoto eposu.
Šógun je opravdu rozsáhlá bichle, která si dala za úkol nejenom ti předestřít osudy mnoha, MNOHA postav, ale zaplavit tě i tisícem zvyklostí, historickými souvislostmi a hlavně naprosto jiným pojetím života s smrti.
Je to 16. století, kdy si svět mezi sebou díky zámořským výpravám a ovládnutím obchodu rozdělovali Portugalci, Španělé, Nizozemci a Angličani.
I když se celá kniha odehrává v Japonsku, díky vzpomínkám jednotlivých postav a snaze knihy narvat ti do hlavy historický kontext - nejsi politiky a mocenských čachrů ušetřen a dostaneš se i do Evropy.
Zabere ti spousty času to vstřebat - ať už přečíst nebo poslouchat.
Já doporučuju přednes Pavla Soukupa. Na audiotéce to máš v rámci předplatného v ceně zdarma.
Geniální koncept knížky podle mě tkví v tom, že si vržen do děje/Japonska spolu s Angličanem -Johnem Blackthornem, který tu na své lodi ztroskotá. A čučíš na všechno v němém úžasu jak on. Sotva se oklepeš ze skoro utopení, kosí ti kamarády, seberou ti důstojnost, vyštárají tajemství a lup- najednou si to rozmyslí a jsi jeden z nich. JUPÍ!! Počkej, nebo ne? Cpou ti do postele cizi ženské a ty jsi křesťan. Zakážou ti maso, dají ti deadline pro naučení jejich řeči a ke všemu se přichomítneš k velkému převratu a možná válce.
Dlouho na to nezapomenu, takových knížek přečteš pár za život. Že tě vzdělají, rozšíří ti obzory, omráčí tě napětím, vezmou ti dech bojovými scénami a zvraty, zapojí tvoje mozkové buňky množstvím postav, bolí tě pusa od peprných vtipných dialogu.
Je to za mě veledílo srovnatelné se Hrou o trůny, fakt špica. Hrozně moc pohledů postav, jejich minulost, propojení. Jejich jiná kultura je dechberoucí.
Chápu oblíbenost autora i vysoké hodnocení této novinky. Já se k opěvovačům přidávám.
Svižná detektivka ze Švédska s dychtivou vyšetřovatelkou splnila má očekávání.
Lidé se začnou pohřešovat v oblasti Malmö a tebe to nenechává chladným, díky vhodně dávkovaným drobečkům indicií.
Celou dobu, jsem trnula, aby vyšetřování dávalo smysl a nic mě neštvalo.
Tento žánr u mě totiž chudák celkem naráží a dostává kolem 3 hvězd.
Tady ale nebyl důvod k tomu přistoupit.
Leo mi nezavdala příčinu protáčet panenky, až na rozhodnutí na konci, které teda z mého pohledu nekorespondovalo s ostražitým chováním vyšetřovatelky ve zbytku knihy.
Nenajdete tu nějakou hlubokou psychologii postav, odborné expertizy, nebo třeba důvod měnit si top 10 nejlepších knih.
Krátké kapitoly už víte, že miluju, byly tu. Ke konci to gradovalo, až člověku přišlo líto odbyté perspektivy pachatele.
Na toho mimochodem můžeš dojít, narozdíl ode mě.
Druhý díl žeprý brzo vyjde. No těším se moc. Fakt mě to chytlo.
Nejnovější knížka mistra hororu pro mě měla příchuť detektivního lahodného sorbetu. Možná trošku s příchutí nechutné esence v podobě lidského…ne! To by byl velký spoiler.
Jako hlavní postavu tu máme Holly, kterou už dobře znáš z předchozích knih spisovatele a tato znalost je tu benefit, bez kterého, si troufám říct knížku náležitě neužiješ.
Trošku výstřední majitelka detektivní kanceláře dostane do rukou případ zmizelé dívky a krásně to přeroste v monstrózní případ. Nechutný, ať už povahou zločinu nebo samotnými pachateli. Ti jsou tak krásně nepravděpodobní, že ti vůbec nevadí, že víš o koho jde. Narozdíl od Holly.
Ta se k pravdě dopracovává celou knihu za pomocí svých přátel, kteří přiloží ruku k dílu až v samotném konci. Který mě nadchnul, nic mu nevyčítám, jen jsem čekala ještě nějakou třešničku na konci, nějaký drobný twist.
I tak to byla ale pecka na 5 hvězd.
Ja si od něho užívám i tu ukecanost mezi řádky. Jeho rozplývaní se nad poezií, moralizující zapojeni covidové situace v ději nebo pro někoho možná zbytečné odbočky, které jsou nepodstatné pro samotný příběh.
Jsem na něho už tak napojená a znám jeho styl psaní, že si užívám to, co čtu v ten moment a zároveň mi přebíhá husina po každém milimetru těla z té předtuchy, co přijde.
Tady jsem tu husinu měla TAK často. Děkuji.
Fantasy stvořená českou autorkou je propracovaná. Odehrává se v Edenu v rozpolcené společnosti a já byla rozpolcená též. 400 stránek bylo dost, zkrouhla bych to.
I když je to vypiplaný svět, moc se okecávalo, vysvětlovalo, polemizovalo.
Hlavní hrdinka- náctiletý outsider s potenciálem vše změnit a s padlým andělem po boku .
Ze začátku to bylo přitažlivé a chytlavé, potom to ztratilo tempo a na konci to bylo žhavé a překvapivé.
Nicméně půlku knihy jsem četla v blbé životní situaci, za to holka nemůže.
Ale prostě mě nevtáhla už nazpět a tudíž dávám velice silné 3 hvězdy.
Krásně šťavnatě nechutná, špinavá, kraťoučká jednohubka. Plná prachu, Američanů z té doby po občanské válce. Těžké doby plné chlípných chlapů, předsudků od indiánů k mexickým podivínům. Kdy se křivě podíváš, zvýšíš hlas na chlapa, ve 25 letech nejsi vdaná a už tě vlečou na hranici jako čarodějnici.
No, popořadě asi co? Cca 130 stránek kabelkového formátu ti stihnou popsat tísnivou atmosféru karavany vozů, ve které se vyskytuje naše hlavní hrdinka směřující za svou milenkou.
Pověrčiví chudí lidé jsou jen krůček k vyčerpanosti. A snadno sklouznou k rychlým soudům a možná i lynči, uvidíš. Začnou se dít podivné věci, mizet děti a je to edice “Zrnka temnoty, tak čekáme něco hororového, že ano. Toho se ti tady dostane. Já se teda nebála vyloženě díky lekacím scénám nebo budované atmosféře. Ale nechutnosti s obcujícími démony, roztříštěnými čelistmi nebo podřízlími hrdly by se tu našly.
Mně to sedlo moc, ráda nadávám na pověrčivé omezené lidi, Ameriku té doby můžu a má temná duše byla nakrmena démony. Takže 5 hvězd krásných.
Kolečko na přebalu říká thriller. Já jsem teda četla detektivku. Mrtvola, vyšetřování, detektiv, jasná charakteristika.
Bylo to svižné, hodně popisné, věcné, ale zároveň hodně tahající do popředí osobní pocity policistky.
Udržuje tě v napětí, díky touze po nalezení oběti, to je za mě obrovské plus.
Přečetla jsem ji bleskově díky touze po pointě, ale že by se mi láskou podlamovala kolena to fakt ne.
Za týden si nevzpomenu o čem byla, ale měla úplně magnetickou moc a já neměla čas řešit negativa po dobu otáčení stránek.
Teď ale s odstupem jich vám tady par naservíruji s dovolením.
Vadila mi nesounáležitost s vyšetřováním, když si svědkem i pohledů vraha a víš, že se detektivové ubírají úplně blbě.
Další mínus je vykreslení hlavní vyšetřovatelky jako tvrdé baby vyškolené FBI, aby za sekundu ztratila veškerou profesionalitu a ty jen protáčíš oči. Nesnáším v knížkách takové protiřečení.
Upřímně, jako vždy: “Není to nejlepší čtená detektivka. Nelituju času, co jsem ji četla a plusy si mohly podat ruku s mínusy.