Moncele komentáře u knih

Jsem plna dojmů... Vynikající příběh muže, který byl za svého života outsiderem a podle všech měřítek neschopným mužem. A čas ukázal úplný opak...

3 31.07.2018

Na tuhle knihu jsem se moc těšila. Nemůžu říct, že bych byla zklamaná, ale mám pocit, že něco už bylo přes čáru... Mafie i válka je nelítostná, ale některé scény... Zatím mám za sebou pouze tento díl, konečné hodnocení si asi nechám po přečtení další části. Závěrečná kapitola naznačuje, že je na co se těšit.

2 07.07.2018

Dočteno před chvílí... Jedním slovem neuvěřitelné. Chvílemi jsem se v ději ztrácela, chvílí jsem měla chuť hlavní hrdinkou zatřepat... Nic to ale nemění na tom, že na mě kniha zapůosobila a dlouho nad ní ještě budu přemýšlet. Jak my lidé dokážeme být jeden k druhému nevlídní, necháváme city vyšumět naprázdno nebo naopak své vlastní postavíme nadevše. Osobně považuji za vrchol knihy dva okamžiky (Eva s Věrou v sauně, rozhovor Karla a Milana v Paříži), ale obrovský dojem na mě udělala i scéna na Hradě. V každé době se najdou lidé, kteří s ní splynou, využijí ho jen pro své dobro a pak ti, kteří budou žít v "exilu" - v tom vnitřním...

4 07.07.2018

Budu se opakovat, ale nemůžu jinak - nádhera! Krásné příběhy, krásné ilustrace... Doporučuji číst s hudebním doprovodem tanga a sklenkou červeného vína před sebou... Pro mě jednoznačně literární zážitek.

2 26.05.2018

Po přečtení úvodních řádků jsem si v duchu řekla: bože, zas jedna taková, co nic neudělala, za vše můžou ostatní... Naštěsstí jsem se spletla... Příběh se mi líbil, dokážu si velmi živě představit vše, co bylo v knize popsáno. Je smutné, že zlobě a nenávisti, pomluvám a intrikám se v podstatě nejde bránit. A stále se nepřestanu divit, co vše jsou ženy pro lásku schopné udělat. A když si uvědomí, že vlastně o lásku nejde, bývá už obvykle pozdě...

2 13.05.2018

Právě dočteno... v jednu chvílí jsem myslela, že jsem totálně šlápla vedla. Jsem ale ráda, že jsem to nevzdala...

1 15.04.2018

Poslední měďák slyším pod jazykem. Přemýšlím marně, kam jsem zlato dal... Ještě jsem dole láskou ojíněný. Od sebe na dlaň ležíme tu dva. A chutnám potmě hořkou pravdu mědi, poslouchám naznak, jak z nás ubývá...

Nádhera!

5 02.04.2018

A den je tichý, křehký jako skořápka. Uvnitř je slunce, také celé bílé.
I sníh je bílý, stromy, střechy, sníh.
I tato vteřina, i tahle bílá chvíle.

2 02.04.2018

Dočetla jsem právě před chvílí... Pak jsem si přečetla skoro všechny zde uvedené komentáře, některé jsem ohodnotila palcem nahoru, protože mi mluví z duše. Taky jsem jako první viděla film, a okouzlil mě. Taky mám pocit, že to není žádná high literatura, ale chápu, že svou otevřeností před 10 lety mohla kniha vyvolat na Slovensku senzaci, i když mi taky vadilo přeskakování v čase. Dám si i to pokračování a konečné hodnocení příběhu si nechám po jejím přečtení. Snad jen jedna poznámka: i silná žena potřebuje pohlazení, podporu a lásku. Holt někdy natrefí na ne zrovna vhodného partnera, i když ze začátku to vypadá na LÁSKU nebeskou... A pak už záleží jen na tom, zda se ozve rozum...

Kniha se mi moc líbila, mám ráda "historky z natáčení"... Marie Doležalová je určitě zajímavý člověk i zajimavá herečka. Vysoce oceňuji i grafickou úpravu knihy, karikatury a vůbec vzhled knihy. Jsem ráda, že ji mám v knihovně. Když člověku není úplně dobře, je taková kniha k nezaplacení...

5 22.02.2018

Dočetla jsem v neděli. Je dost těžké se oprostit od mediálního rozruchu, který kniha vyvolala, ale musím říct, že se mi líbila, a to dost. Nechci vůbec spekulovat o tom, co je pravda a o tom, co je fikce. Nikdy jsem od této autorky nic nečetla, takže nemůžu srovnávat, ale ráda si přečtu i něco jiného. Nejvíc se mi asi líbily ty vnitřní monology, dobrá byla i forma deníku. Dovolím si nesouhlasit s názorem, že jde o dílo puberťačky. Naopak, na mně to působilo jako příběh ženy, která už má něco za sebou, žije si více či méně stereotypně a najednou ji potká něco, s čím už ani nepočítala. Kdo něco takového nezažil, těžko to může zhodnotit. Pochybuje, váhá, jednou je nahoře, jednou dole a přitom musí fungovat v běžném životě, jakoby se nic nedělo. Puberťačka to vyřeší rázně - "nezavolal, jdu od toho". Zralá žena, navíc spisovatelka, napíše knihu... (co jiného by mohla udělat, že... P. S. Tramtará nemusí vždy znamenat to, co si pod tím většina z nás představujem, přátelé...)

4 22.02.2018

V tomto případě šlo o druhou knihu od Kariky, kterou jsem četla (první byl Strach). A myslím, že u těchto dvou nezůstanu... Postavy z Černé hry mi asi dlouhou budou ležet v hlavě, i když žádná z nich nebyla kladná. Byly velmi dobře vykreslené, od politického karieristu až po kluka, který z vězení vyšel jako rváč a drsňák. Zrození mafiána a chlapík, který si ukousl příliš velké sousto. A v pozadí? Člověk věrný svému "ideálu"... Bylo to nad očekávání zajímavé.

4 22.02.2018

Už když jsem někdy v devadesátých letech viděla seriál podle této knihy, říkala jsem si, že si to musím někdy přečíst... A v rámci Čtenářské výzvy 2018 se mi tato příležitost naskytla. Věznice určitě není prostředí, ve kterém bych se někdy ráda ocitla, ale příběhy vězňů mě přitahují. Kniha se mi moc líbila, je to drsný příběh. Jednotlivé postavy, z pohledu autorky, které se s nimi ve vězeňské cele potkávala, jsou výborně vykreslené. Život se s nimi v některých případech nemazlil, někdy si ho "pokazily" samy. Z pohledu autorky byl ale jasný předěl mezi ženami, které si svůj příběh občas něčím přikrášlily, ale ve své podstatě ho nesly statečně a ženami, které vědomě a bez ostychu lhaly a svůj případ se takzvaně snažily "uhrát" nebo dosáhnout ve vězení nějaké výhody. Knihu jsem měla půjčenou z knihovny, ale ráda bych si ji někdy pořídila a občas se k ní vrátila...

9 22.02.2018

Jako pejskař jsem si knihu chtěla určitě přečíst, čekala jsem na ni dost dlouho v knihovně. Nemůžu říct, že se mi nelíbila, ale asi to nebylo úplně to, co jsem od toho očekávala. Možná tam těch psích osudů bylo až moc, možná, že tím, že jsem se svým psem v každodenním kontaktu, mi některé věci přišli zcela "běžné". Moc se mi líbila prostřední část o výcviku záchranařského psa a určitě závěr...

3 22.02.2018

Z nějakého zvláštního důvodu, asi pod vlivem inspirace osudem vily Tugendhat, jsem očekávala více faktů o domě samotném. A ejhle, z knihovny jsem si donesla čtivý, syrový, šťavnatý a dramatický příběh lidí v domě. Je neuvěřitelné, kolik se toho může udát na omezeném počtu metrů čtverečních, pokud kolem hřmí 20. století. Je to zvláštní, ale možná nejvíc mě zaujala postava Viktora - člověka, který je racionální, praktický, nesnáší ornament, vezme si docela chladnou ženu (můj názor), ale v podstatě to vše popře vztahem k jiné, živočišní ženě, a v určité chvíli je dokonce ochoten zapomenout na vše, na rodinu, na povinností k dětem a riskovat i svůj život. Je to pro mě možná důkaz toho, jak jsme my lidé složití... Tahle kniha by určitě neměla chybět v mé domácí knihovně.

9 05.09.2017

Pomalu, ale jistě se dostávám "na kloub a na chuť" českým autorům, včetně Anny Bolavé. Neměla jsem odvahu pouštět se do její prvotiny Do tmy, tak jsem sáhla po Ke dnu (na obě knihy se v naší městské knihovně dlouho čeká, jsou pouze na rezervaci), a nelituji. Autorka jednoznačně zná prostředí, o kterém píše a její postavy jsou jako vystřižené z našeho běžného života. Každý zná takovou a podobnou Jiřinu, Pavlínu, starosti s rodiči i dětmi, denní kolotoč a rutinu, ze které by rád vystoupil, ale není mu často dáno... Kniha jednoznačně zaujme, vede k zamyšlení, možná i dává návod na vlastní kroky. Pro mě tip na další nákup do knihovny.

3 05.09.2017

Tyto řádky píšu téměř bezprostředně po přečtení této luxusní záležitosti. Anotace nelhala - tajemství, lásky i vášně, zajímavé prostředí... kniha se mi jednoznačně líbila, měla jsem ji půjčenou z knihovny, ale pokud budu mít možnost, pořídím si ji do své knihovny. Těžko říct, co se mi líbilo nejvíc, a to je to, co je na tom nejzajímavější - příběh byl celistvý, situace vyplývaly jedna z druhé, vše do sebe zapadalo. Pokud je tohle knižní debut, klobouk dolů...

4 05.09.2017

Ke knize jsem se dostala přes fcb skupinu, kde se o ní její členové víckrát zmiňovali. Jako obvykle někdo pochvalně, někdo s menším nadšením. Jelikož se mi kombinace minulosti a současnosti líbí, sáhla jsem po knize v místní knihovně. Nemůžu říct, že by se mi kniha vůbec nelíbila, ale do nadšení mám daleko. Myslím, že na knize je poznat, že vznikla koncem 20. století (pokud mám dobré informace, že byla autorkou napsaná cca v r. 1991). Postava Claire je hodně zvláštní, ale není mi nesympatická. I když prošla jako zdravotní sestra válečnou nemocnicí, zdá se mi na mladou ženu po válce hodně emancipovaná a otevřená, ale to je asi jen můj názor. Jednoznačně je to velmi silná žena, jejíž názory a životní zkušenosti narážejí na život v 18. století. I když se v knize "pořád něco dělo", měla jsem pocit, že je to jen na povrchu. Za vrchol považuji asi dva momenty - obvinění z čarodejnictví a pak pobyt v opatství. Za krásně popsaný považuji taky pobyt v Jamieho rodném domě, ale chápu, že když by na tomto místě zůstali, nebylo by o čem psát v dalších dílech... Intimní scény mi vůbec nevadily, ale jak říkám, myslím, že byly popsány přes optiku novověku. Jamie... líbil se mi (na kafe bych s ním šla...). Možná si další díly, jako oddechovou literaturu, s nějakým časovým odstupem ráda přečtu... už jen ze zvědavosti, jak to bylo dál...

3 02.09.2017

Po této knize jsem sáhla v podstatě ze zvědavosti. V době vysokoškolského studia jsem v Ružomberku strávila nějaký čas prací na diplomové práci, měla jsem tam kolegyni ze školy, znám povahu města 8O. let, ale thriller není můj šálek čaje ... Zpočátku mě kniha nějak zvlášť neuchvátila, ale ocenila jsem popis člověka, který se vrací do svého rodiště a je na životní křižovatce. Pak mě ale kniha vtahovala víc a víc, i když asi ne z důvodu strachu. Změna nastala popisem minulosti a důvodů, které mohly vést k mizení dětí. A po přečtení poslední kapitoly jsem se ptala sama sebe: Sakra, o čem to vlastně bylo? O našem vlastním strachu?

1 04.06.2017

Tahle kniha ke mně přišla vlastně náhodou... Při jedné pracovní pochůzce na mě zavolala moje kolegyně jestli nechci nějakou knihu, že se stěhuje z domu do bytu a rozdává knihy z knihovny po mamince, babičce a dalších příbuzných. Zrovna jsem měla rozečtenou knihu o Provence od Jiřího Žáka, ve které byl mimo jiné příběh o Saint Tropez z doby, kdy ještě toto město patřilo chudým rybářům, lodím a dobrodruhům, nikoli četníkům a high sociaty... Mezi dobrodruhy, kteří se objevili v těchto dobách v Saint Tropez, patřil i spisovatel Guy de Maupassant, a tak jsem po nabízené knize s radostí sáhla. A musím říct, že jsem ani na chvilku nelitovala. Jednak mám ráda povídky, protože obdivuji spisovatele, kteří umí do malého prostoru vložit plnohodnotný příběh, jednak se mi atmosféra starých časů trefila do vkusu. Každý z povídek na mě dechla vlastní svět... Mohu jen doporučit - povídky jsou laskavé i kruté, humorné i tragické, a spousta z nich se mohla odehrát i v dnešních časech...

4 04.06.2017