Moncele
komentáře u knih
Den zesnulých: Podzim komisaře Ricciardiho
Maurizio de Giovanni
Tímto dílem jsem uzavřela sérii o komisaři Ricciardim, bohužel toho u nás víc v češtině nevyšlo. Všechny ty příběhy byly dobré, ale tento byl asi nejnapínavější a ten konec byl opravdu nečekaný. Život v Neapoli ve 30-tých letech minulého století nebyl žádná selanka. V minulém roce jsem četla několik knih od italských autorů a měla jsem trochu problém, že se "něco ztratilo v překladu", tj, horko, prach, vůně nebo déšť jako v této knize, a hlavně emoce Italů, ale v knihách autora to všechno bylo...
Láskožrout
Hana Hažíková (p)
(SPOILER) Knihu mám doma nekonečně dlouho, možná i od vydání, protože mě zaujala anotace, ale známe to, knih je mnoho a času na čtení málo... Když jsem začala číst a viděla jméno hlavní hrdinky, trošku mě to zarazilo, ale pokračovala jsem. Úvod nebyl moc dlouhý, autorka mě hned vtáhla do děje a musím říct, že to byl příběh drsný a nelítostný. Tam bylo vše špatně hned od začátku, startovní čára, přechod do adoptivní rodiny a její rozpad, který měl jednoznačný dopad na hlavní hrdinku. Brenda, která není úplně vzor ctností, se v tom jednoznačně plácá a dělá jednu botu za druhou. Nejsou to žádné drobnosti a mají na její život a život Jany velký dopad. Autenticitu příběhu jednoznačně umocňuje střídaní hovorové řeči a běžné češtiny. V příběhu bylo několik zvratů, kdy jsem si říkala tak jo, už to bude v pohodě, už to bere lepší směr a ono ne. Zajímalo by mě, kolik z toho příběhu mělo základ ve skutečnosti nebo ve zkušenosti autorky, protože tak drsné příběhy píše život...
Soukromý život Jaroslava Marvana
Jarmila Nová
Knihu jsem objevila před krátkým časem v místní knihobudce, při prohlížení jsem zjistila, že v závěru jsou uvedeny recepty a jelikož jsem do Čtenářské výzvy potřebovala právě tento typ knihy, odnesla jsi ji domů. Recepty jsem pak objevila i v jednotlivých částech knihy. Pana Marvana jsem vždy vnímala skrze jeho filmové a televizní postavy, zejména revizora Anděla a pana radu Vacátka. Překvapením pro mě proto byly informace o jeho působení v Národním divadle. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a nechávám si ji ve své knihovně, kde bude dělat společnost knihám o Nataši Gollové, Ljubě Hermanové, Adině Mandlové... P. S. Kniha mě přiměla taky se vrátit k televiznímu seriálu Bohema
Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
Myslím, že toto je snad u mě první kniha, kdy od podnětu k "přečtení" uplynul pouze jeden den. Ráno jsem při procházce se psem poslouchala rozhovor s paní autorkou, pak jsem si vzpomněla, že na ČRo jsem před časem viděla čtení na pokračování této knihy, našla jsem si to a byla jsem ztracená... Mám pro Řecko slabost, je to krajina s pohnutou historií, ve které ale asi nikdy nebylo a asi ani není jednoduché žít. Poslechla jsem si v průběhu jednoho dne všechny části publikované na ČRo a následně jsem zjistila, že existuje audiokniha, která je mnohem delší, takže proto to "přečtení". Nicméně i tato zkrácená verze byla výborná, nabitá osudy lidí a emocemi, myslím, že jsem se stala novou fanynkou paní Wilkové a zkusím i další její knihy.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Přiznávám se, že film s Rudolfem Hrušínským jsem, až na nějaké ukázky, snad nikdy neviděla, což určitě napravím. Zlákala mě ale audiokniha namluvená Lukášem Hlavicou. Zpočátku mě trošku rušila určitá repetitivnost textu, ale i to mělo svůj účel. Nelze než souhlasit s komentáři ostatních čtenářů, že jde o studii pokřiveného a narcistního člověka v podmínkách hrůzné ideologie. Doufám, že je to v dnešní době na střední škole povinná četba, protože tohle by si měl přečíst každý...
Barevný závoj
William Somerset Maugham
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování na ČRo, narazila jsem na to úplnou náhodou. A jelikož jsem od autora kdysi dávno četla knihu Julie, ty jsi kouzelná, už jsem u poslechu zůstala. Ten příběh mě zaujal místy, ve kterých se odehrával, postavami, které byly velmi dobře vykreslené a taky časem, ve kterém, alespoň dle mého soudu, doznívala viktoriánská Anglie. Leckoho může hlavní postava Kitty iritovat, ale je výborně vykreslená, není plochá, ani jednoduchá. Byl to pro mě jednoznačně čtenářský zážitek...
Čas vlčích máků
Corina Bomann
(SPOILER) Po této knize jsem sáhla koncem roku jako po odpočinkové četbě, od autorky jsem už některé knihy četla, takže jsem šla téměř na jistotu. A určitě jsem nebyla zklamaná, dokonce si myslím, že jsem dostala i něco navíc, protože pro mě byla novinkou historická linka zabývající se dlouhotrvajícím nepřátelstvím mezi Němci a Francouzi. Myslím, že jsem se s tímto tématem v tomto druhu literatury zatím nesetkala. V knize bylo několik zvratů, se kterými jsem nějak nepočítala, ale bylo to určitě zajímavé.
Jsem Milena z Prahy
Monika Zgustová
Střípky ze života Mileny Jesenské ke mně přicházely zvolna a postupně. Nejprve pár informací o jejím vztahu ke Kafkovi, pak díl rozhlasového pořadu Osudové ženy, který mi ji přiblížil o něco více. A jelikož Monika Zgustová je moje oblíbená autorka, ráda jsem sáhla po její nové knize Jsem Milena z Prahy. Milena pro mě z knihy přímo vystoupila, snad proto, že kniha je napsaná v ich formě. Myslím si, že Milena Jesenská je jednou z nejzajímavějších postav české meziválečné inteligence. Vždy a za všech okolností svá, nespoutaná, ale vždy a všem i nápomocna... Její osud byl tragický, ale žila zcela naplněný život. Doporučuji k přečtení.
Jak jsem zpíval klokanům
Pavel Novák
Jméno Pavla Nováka je na Hranicku a Přerovsku stále pojmem. 60-átá léta a bigbeat, krásný hlas a melodické písně... Z těchto důvodů jsem okamžitě skočila po možnosti poslechnout si tuto jeho knihu jako četbu na pokračování na ČRo Olomouc. Trošičku mě na počátku mátlo, že každý z 24 dílů má v průměru 7 minut, takže kniha není z nejrozsáhlejších a zdálo se mi to poněkud natahované. Ale každý díl obsahuje nejen povídání samotného autora, ale i jeho více či méně známé písničky. Takže vzhůru k poslechu, cesta po Austrálii začíná právě teď...
Život je parádní jízda
Miroslava Besserová
Je až neuvěřitelné, kolik se v této tenké knížce nachází zajímavých myšlenek - o lidském životě, rodině, herecké pokoře a kumštu vůbec. Knížku jsem objevila v místní knihobudce a když jsem si ji odtud odnášela, v hlavě mi zněl sametový hlas pana Moravce. Protože právě skrze jeho hlas, zejména jako dabéra, jsem ho vždy vnímala. Myslela jsem si, že ji po přečtení do knihobudky vrátím, ale ne, nechám si ji. Naopak budu pátrat ještě po pokračování, pokud se autorka a pan Moravec sešli tak, jak to bylo v závěru knihy naznačeno.
Citat o mládí a mladých lidech: Já myslím, že i dnes kantoři a profesoři, kteří tomu rozumějí, ty mladé nepodceňují, protože vědí, že jsou vnímaví. Doba je sice jiná, možná nelítostnější, ale mláďata si určitě vědí rady.
Adresa Naděje
Mélissa da Costa
Kolik smutku je tak akorát? Těžká otázka, velice individuální záležitost... Hlavní hrdinka Amanda prožila obrovský šok a ztráty, jejímu přístupu k smutku se vůbec nedivím. Podstatu jejího žalu se dozvídáme postupně, postupně se odkrývá život její a jejich nebližších. Krátké chvíle štěstí vystřídala bolest a smutek. Amanda však není sama, má na dosah lidi, kteří smutní také, také se musí se svým smutkem a ztrátou vypořádat... Velmi zajímavá kniha, doporučuji.
Rozběhla se Carmen v tanci
Federico García Lorca
Tuhle útlou sbírku básní, složenou z dalších autorových sbírek, jsem rozečetla začátkem října tohoto roku, kdy jsem se chystala na divadelní představení Dům Bernardy Alby v pražském Vinohradském divadle. Chtěla jsem se trochu naladit na Španělsko, jeho horko, písek a vůně. A toho se mi čtením Lorcových básní vrchovatě dostalo (s výjimkou básní ze sbírky Básník v New Yorku se mi líbily téměř všechny...). Ač jsem knihu po uvedeném divadelním kuse odložila, moc ráda jsem se k ní vrátila a dočetla ji. Asi nejvíce, vzhledem k neznámému místu hrobu básníka, na mě zapůsobila báseň Memento:
"Až já jednou umřu,
s kytarou mě pochovejte
v písku, tam vám usnu.... Jednou, až já umřu!
Bratrstvo tajných hrobů
Viktorín Šulc
S panem Valeriánem jsem měla možnost setkat se v březnu tohoto roku na Knižním festivalu v Ostravě, kde byl přítomen na jedné z besed a v jejím průběhu pozván na pódium jako emeritní policista. Až dodatečně jsem se dozvěděla, že je autorem, resp. vypravěčem skutečných kriminálních příběhů z knihy Bratrstvo tajných hrobů, kterou jsem právě před chvílí dočetla. Některé z těchto příběhů jsem již znala, a to z různých krimi podcastů, některé pro mě byli novinkou. Hodnotit obsah této knihy hvězdičkami, vyjadřujícími jak se mi líbila, se mi docela příčí, proto to neudělám, ale jednoznačně byla zajímavá. Souhlasím s komentáři níže uvedenými, že si kniha zasloužila lepší redakci a korekturu. Co jsem na knize velmi ocenila, byly názory týkající se nedostatků české justice při posuzování výše trestů. A ještě jednu věc oceňuji, a to, že kniha vyšla v edici Victima, což znamená "oběť"...
"Všechna práva a nároky obžalovaného, jeho obhajoby, jsou náležitě opečovávány... Naopak zavražděný člověk je jen položkou, faktum bez vývoje. Jeho rodinný příslušník, přesně řečeno pozůstalý, má zase hodnotu jako případný svědek - jakmile skončí výpověď, nikoho už nezajímá. Je to nespravedlivé a je potřeba na to stále upozorňovat..."
Kvety na skle
Erika Füle
Kniha mě před dlouhou dobou, jako správného knihomola, zaujala svou anotací - žena plánující emigraci z rodné země zachraňuje svou knihovnu. Rozečetla jsem ji letos při návštěvě Slovenska, konkrétně Košic. Jelikož z východního Slovenska pocházím a studovala jsem v 80-kách v Bratislavě, byl mi děj knihy více než blízký. Na první pohled hmotně zabezpečená vysokoškolská kantorka zvažuje vše pro a proti emigraci z Československa do tehdejšího západního Německa, protože její touha po svobodě je silnejší... Rozhodování ale není jednoduché:
"Sloboda. Stačí ak malý utláčaný neslobodný človek prekročí hranice a už sa aj zmení na slobodného? Na druhe strane čiary sa zrodí nový človek?"
Třicet šest spravedlivých
Sam Bourne (p)
(SPOILER) Vzhledem k tomu, že legendu o třiceti šesti spravedlivých znám, množství odkazů na Bibli a jiné náboženské texty mě vůbec nepřekvapilo, ani nenudilo. Příběh byl přiměřeně napínavý, těšila jsem se na každou novou kapitolu. Prostředí chassidských židů v New Yorku, prostředí velkého deníku a pátrání po pachatelích na první pohled obyčejných vražd jsem si užila. Váhala jsem mezi oceněním 4 nebo 5 hvězdičkami, nakonec jsem se přiklonila k 5 hvězdám, a to hlavně kvůli závěrečnému konfliktu, i když jsem své podezření o "šedé eminenci v pozadí" měla již dříve. Obvykle nevybírám knihu podle obalu, ale tento mě v místní knihobudce zaujal na první dobrou. A když jsem dnes knihu dočetla, pustila jsem si televizi, kde zrovna běžela Ďáblová lest... Doufám, že to byla jen náhoda, a konec světa je ještě v nedohlednu... Myslím, že kdo po knize sáhné bez předsudků a s otevřenou myslí, nebude zklamán. Přeji hezké počtení!
Uprostred noci sa chcem ísť prejsť
Jana Bodnárová
Tuhle útlou sbírku básní slovenské básnířky jsem objevila zcela náhodou na nějakém knižním e-shopu, kde, přiznám se, mě zaujala zejména svým poněkud dlouhým názvem. Byla jsem zvědavá, zda básně, v ní prezentované, jsou taky tak dlouhé... Zklamaná jsem určitě nebyla, některé z básní byly delší, obsažnější, jiné naopak kratší a údernější. Byl to zajímavý exkurz do slovenské básnické tvorby, ač tyto texty obsahují odkazy na místa v Praze, jelikož vznikaly za jejího stipendijního pobytu v tomto městě, jak je uvedeno v závěru knihy. Nejvíc na mě zapůsobil text o nádraží Praha - Bubny...
... na slovíčko, Francie
Jiří Žák
Letošní červen jsem pojala jako měsíc, ve kterém budu číst knihy o Francii, knihy francouzských autorů, o francouzském stylu života. Sáhla jsem proto i po knize Jiřího Žáka ... na slovíčko, Francie. Užila jsem si spoustu krásných myšlenek, pocházejících od francouzských osobností jakými jsou spisovatelé, herci, zpěváci, se kterými se autor ve svém životě potkal. Dozvěděla jsem se informace o Borisi Vianovi, zajímavosti ze života Jane Birkin, která, ač Angličanka, je s Francií nerozulučně spojena, o historii divadel Bobino a Olympia. Celá kniha pro mě byla hodně inspirativní, jsem ráda, že jsem si ji před časem koupila ve výprodeji v místní knihovně. Určitě doporučuji k přečtení.
Hlava XXII
Joseph Heller
Poslouchala jsem jako četbu na pokračování na ČRo, i když mám tuto knihu i v papírově podobě, a to už několik let. Nebyla jsem schopná se k jejímu přečtení dokopat, takže jsem formu audioknihy moc uvítala. Vasil Fridrich jako interpret textu byl zvolen velmi dobře, byl to bod, který přispěl k tomu, že jsem text poslechla až do konce. Nebyl to úplně můj šálek čaje, byť uznávám, že poselství této knihy je docela čitelné a shrnula bych to jednou větou: Válka je vůl!
Příběhy starých pražských domů
Magdalena Wagnerová
První dočtena kniha roku 2023. Řadím tuhle knihu do mé vlastní kategorie, které říkám "knihy na noční stolek". Kromě této knihy do ní řadím knihy povídek, fejetonů apod. Je to proto, že tyto knihy nelze číst systémem start-cíl, ale právě pomalu a jednotlivé části knihy si vychutnávat. Pověsti, příběhy i informace o stavebních stylech, kterými jednotlivé domy prošli, se mi líbily. Souhlasím s tím, co bylo napsáno níže, že kniha je dobrou pomůckou při procházkách Prahou,