moni.ka komentáře u knih

Autor perfektně a bez zbytečných konstrukcí shrnuje to nejdůležitější z učení Toltéků. Své zkušenosti popisuje velmi sugestivně a přesto mnohem srozumitelněji než Castaneda. Podává věci tak, jak jsou, nehraje si na přehnané duchovno. Kniha, ke které se budu vracet.

1 09.01.2022

Od knihy jsem čekala více, nebo spíš něco úplně jiného. V anotaci mě zaujalo téma koherence srdce, té se ale autorky věnují jen velmi okrajově. Začátek i přesto vypadá slibně, zajímavé je neotřelé srovnání naší kultury s učením ajurvédy. Postupně ale kniha začne uspěchaně přeskakovat od buddhismu přes křesťanství k výchovným směrům naší euroatlantické civilizace, až sklouzne k pláči nad stavem současného světa a výchovy dětí a univerzálním floskulím v tomto duchu: "Zorientovat se v dnešním světě, osvobozeném od řádu a mravnosti, není jednoduchý úkol"...vážně?...Pro mě zklamání, nevyužitý potenciál slibných témat.

1 31.12.2021

Plno lidí tady srovnává Tichou smrt s ostrovní trilogií, že “prostředí bylo lepší”, atd…ale nenechte se odradit: slunná Andalusie je stejně dobrá, jako Hebridy. Parádní detektivka s příběhem, přesně taková, jak jsme od Petera Maye zvyklí ;-)

6 28.12.2021

Čekala jsem další Dolores Redondo, ale bohužel, nestalo se. Začátek slibný, ale brzy to sklouzlo do překombinované nudy, a už se to z ní do konce nedostalo.

31.10.2021

Neotřelý námět a objeví se dokonce i Vinnetou, ale pro mě je německá povaha (a tím i detektivka) asi nejvíce vzdálená z celého světa. K tomu zbytečně moc politiky. Takže přestože jsem byla napnutá a bavila se vlastně po celou dobu čtení, ani přes zajímavé období děje v meziválečném Německu, se k autorovi a komisaři Rathovi už nejspíš nevrátím. Nějak si to celé nesedlo.

3 14.09.2021

Kniha typu “něco je ve vzduchu”. Jako že se nic neděje a přitom se děje celkem slušný hnus. Mně se to moc líbilo, musela jsem číst a číst až do konce.

1 01.02.2020

Celkem výstižný popis proměny západního Německa od zlatých let bezstarostného prosperujícího kapitalismu osmdesátých let k dnešnímu levicovému úpadku. Postavy často nesympatické, ale kolik sympaťáků a spřízněných duší potkáme v reálném životě? Za mě dobrý.

08.05.2018

Mám pocit, že tady lidi spíš hodnotí svůj vztah k panu Mackovi než knihu. Dle mého názoru velmi důstojné pokračování původního díla, při zachování původního stylu psané jazykem bližším dnešní době. Pobavilo, nemohla jsem se odtrhnout. Perfektní oddechovka.

9 09.12.2017

"Laskavý Bůh nám víno dal, k potřebě obecné. Blbečkové ho pijí moc a blbci vůbec ne."
První část - vzpomínky: velmi poetické střípky z dětství i z dospělosti, ze kterých čiší láska k rodičům i k celé rodině, ale také k dobrému jídlu a pití. Jak krásné bylo po škole hodit tašku do kouta a rychle vyběhnout ven, než bude člověk "zadržen" rodiči. Škoda, že dneska to mají děti jinak.
Druhá část - politika: tady mi trochu připadalo, že pan Macek má potřebu jakési obhajoby. Jak to bylo doopravdy, ví jen on sám. Každopádně zajímavý pohled do zákulisí velké politiky i na její osobnosti.
Třetí část - překlady: paráda, klobouk dolů. Jednoduše krásné.
Čtvrtá část - vlastní tvorba: tady na mě trochu padla deprese. Nevím, jestli za to může styl psaní, témata, nebo podzimní počasí.
Každopádně je pan Macek brilantní vypravěč, který píše krásným, trochu starosvětským stylem. Občasné moralizování starého pána se dá odpustit.
Velmi milá knížka na dlouhé zimní večery, k některým pasážím se budu ráda vracet.

1 28.11.2017

Po dvou knihách ze série Enzo příjemné zjištění, že Peter May pořád umí i něco jiného než Hebridy. Pobavilo, nemohla jsem se odtrhnout.

1 17.11.2017

Dobré, ale za srdce mě to tentokrát nevzalo. Nějak moc mi to celé připomínalo předchozí Mayovy knihy. Jako kdyby chtěl autor vytěžit dřívější motivy i materiál, který nasbíral při psaní těch předtím, protože mu ho přišlo líto jen tak zahodit.

1 11.11.2017

Na thrillery z Hebrid to sice nemá, ale z Akt Enzo zatím nejlepší. I když mi připadá, že jedním motivem už Peter May vykrádá sám sebe (nemůžu napsat čím, aby to nebyl spoiler) a konec jsem tím pádem tak trochu čekala, celou dobu až do toho čekaného konce jsem se bavila.

2 05.11.2017

Jako pražský patriot čtu ráda knihy o Praze nebo s dějem z Prahy od zahraničních autorů. Pohled z druhé strany je většinou velmi zajímavý, zahraniční autoři nás často vidí poněkud jinak, než my sami sebe. John Banville alias Benjamin Black opět nezklamal. Atmosféra zimní Prahy je vykreslená naprosto dokonale, mráz zalézá pod kůži i uvnitř studených kamenných domů a paláců, stejně tak i atmosféra Rudolfinského dvora v době jeho rozkladu v posledních letech vlády Rudolfa II. Tak nějak si představuju, že to tam mohlo vypadat v době, kdy vládu za psychicky nemocného císaře přejímali jeho alchymisté a sluhové. Na konci knihy je navíc stručný přehled historických osob a faktů, ze kterých tato fikce vychází. Mě kniha pobavila, bohužel byla asi někde v anotacích prezentována jako detektivka, jíž opravdu není, a tudíž se dostala do rukou nesprávnému publiku, soudím z jejího negativního hodnocení zde.

29.10.2017

Doma mě učili, že když nemůžu říct něco hezkého, nemám radši říkat nic. No, tuhle knihu jsem vyhrála, takže by byl velký nevděk jí nedočíst...tak jsem jí teda dočetla. I když to dalo hodně práce, protože se mi oči jaksi samovolně často obracely v sloup. A asi se tím pádem sluší i něco k ní napsat...teda dámy, ke mně se chovat, nebo se pokusit chovat chlap takovým způsobem, tak ho v lepším případě ignoruju, v horším nakopu rovnou mezi nohy, aby se vzpamatoval. No, ale koneckonců, když se ženská chová jako slepice, tak co může od druhé strany čekat, že... Asi to mám v životě trochu jinak, jsem přesvědčená, že sex sexů se dá prožít i s někým jiným než s asociálním psychopatem. A asi zůstanu i u toho, že sex radši žiju než čtu, takže od "erotické" (bože, to je fakt ono??? vždyť ten člověk byl sexy asi jak žehlící prkno!!!) literatury se i nadále budu držet dál. Jinak piloti a letušky jsou asi opravdu lidi, co rádi leckde pošpásují maličko, ale jinak jsou celkem normální. Velkou část života jsem se tou prací živila, tak celkem vím, o čem mluvím. Ta jedna hvězda je za prostředí aerolinky a za New York, které obojí miluju.

4 16.10.2017

Přečteno za dopoledne jedním dechem. Strhující thriller z prostředí, o kterém my, skleníkové květinky z mírumilovné střední Evropy, nevíme vůbec nic. O tom, že hranice mezi zlem a dobrem vůbec nemusí být jednoznačná. Vlastně ani nevím, jestli příběh nakonec skončil dobře nebo špatně. Čekala jsem všelijaké konce, ale tenhle zrovna ne...miluju knihy, po jejichž přečtení si musím dát chvíli pauzu, než se přeladím na něco dalšího. Tohle je jedna z nich. Nic pro ty, kteří musejí mít brutalitu a krev naservírovanou do nejmenších podrobností bez kousku prostoru pro vlastní představivost, jako je to v "severských" thrillerech. Tady je prostoru pro vlastní fantazii opravdu dost, včetně ne úplně jednoznačného konce.

23.07.2017

Ano, chytla jsem se na Toskánsko a malířství. Po slibném začátku mi po celý zbytek knihy připadalo, že autorka neví, kterou dějovou linku uchopit, kterým směrem se nakonec vydat. Děj se táhl, konec byl náhlý a rozpačitý.

2 07.06.2017

Tohle tedy opravdu není lehké čtení. Možná by bylo dobré potenciální čtenáře v anotaci varovat: část knihy je psána archaickým jazykem, na který je třeba si zvyknout, lebka na obálce neznamená horor nebo detektivku. Jedná se opravdu o velmi zvláštní historicko-mysteriózní román. Každému, kdo si chce tuto knihu přečíst, bych doporučila recenzi "Přes propast času" od Jiřího Kelbla (odkaz najdete u této knihy na záložce RECENZE), která čtenáře dokonale připraví na to, co může od tohoto románu čekat. Jelikož jsem si recenzi předem nepřečetla, čekal mě na začátku doslova šok a rozpaky z archaického jazyka a tím nezvykle pomalého plynutí děje. Nicméně s přečtenými stránkami mě kniha čím dál více pohlcovala, až mě úplně dostala. Trochu mě zklamal konec, který mi připadal tak trochu nedotažený, jako by sám autor nevěděl, jak z toho všeho ven - proto jen čtyři hvězdy. Ale jinak úžasný čtenářský zážitek.

2 26.02.2017

Stejně jako Sorrow nevyhledávám současnou českou prózu, ale knihy s pražskou tématikou si jako pražský patriot málokdy nechám ujít. Bohužel musím říct, že téměř všechny povídky, až na Kabinet sedmi probodnutých knih a Život a dílo baronky Mautnicové, byly nemastné neslané, a kniha tak neměla šanci nabourat můj český literární stereotyp. Povídkový soubor neurazí, ale forma (a propagace) převažuje nad obsahem.

17.02.2017

Velmi dobrá oddechovka, když potřebujete vypnout a jen tak se nechat unášet dějem. Milé, nenáročné čtení.

4 12.02.2017

Tak tomu říkám horor. Pořádný psycho. Původně jsem knížku vůbec nechtěla číst, protože nejpopulárnějšího a vychvalovaného Fowlesova Mága jsem kvůli přebytku slov prostě nedala. Sběratel byl ale ve slevě a zrovna jsem nevěděla co číst...udělala jsem moc dobře.
Kniha, na kterou se nezapomíná.

1 02.01.2017