moni.ka komentáře u knih
Petera Maye mám moc ráda, ale Enzo files mi k srdci nepřirostly. Samotný Enzo mě vysloveně vytáčí. Kdyby nebylo ústředním tématem víno, myslela bych, že jsem se spletla a čtu omylem naivní povídačku pro odrostlejší děti. Tři hvězdy za velmi chutné reálie o víně a vinařství.
Kvalitní řemeslo, i když z tak úžasného námětu by se podle mě dalo vytěžit mnohem víc. Ale kdo ví - kdybych si vinou nepovedeného překladu chvílemi nepřipadala, že čtu texty z google překladače, možná bych dala i hvězdy čtyři.
Knížka mě pobavila, rozveselila i dojala - přesně jak si autor přál. O tom, že stárne jenom tělo, ale v hlavě zůstává člověk pořád stejný. Doporučuji všem, kteří mají rádi své rodiče nebo prarodiče a mysleli si o nich, že snad mají mysl stejně nepružnou jako tělo. Nebo těm, kteří si myslí, že babičky a dědové neumějí používat smartphone a z hudby poslouchají výhradně dechovku. Snad u nás vyjde i další díl o nejlepších prázdninách Frankova života.
Četlo se to dobře a mělo to spád, ale děj v ulicích Barcelony mi trochu moc připomínal trilogii "Pohřebiště zapomenutých knih" Carlose Ruize Zafóna a děj v podzemí zase "Vyjímečné lidi" od Petera Maye. Pro mě až nezdravě podobné. A obě jmenované věci byly výrazně lepší.
Do knih se nemaluje. Básně běžně nečtu. Při každém dalším čtení nové překvapení. Jako výtvarnici mě těší i to, že pod každou hříčkou je prostor...pro výtvarno. Návykové. Kdy se dá kniha básní vlastně považovat za přečtenou?
Zajímavě neuchopitelný román, navozuje pocit jakoby se hlavní hrdinka ocitla snad v Anglii na začátku 20. století, ale se zkušenostmi z dnešní doby. Nutí k zamyšlení nad tím, jestli je naše odmítání některých "starosvětských" zvyklostí úplně to pravé. Konec? Buď to mohlo skončit tak nebo tak, každopádně jedna polovina čtenářů by vždycky byla zklamaná, záleží na očekávání. Rozhodně stojí za přečtení.
Proč mi plíživý a nenápadný nástup fašizmu v Rakousku tolik připomíná dnešní novou totalitu maskovanou názvem "politická korektnost"? Krásný, moc smutný příběh, ze kterého mrazí. Totiž z toho, jak moc se lidé neumí poučit z historie.
Dobrý, ale jako by Sebastian společně s autory trochu ztrácel dech.
Začátek velmi slibný, ale asi od poloviny velmi předvídatelný konec. S blížícím se koncem se navíc stupňovalo dávkování upatlaného sentimentu s vyústěním typu červená knihovna. Škoda, kdyby se autorka trochu rozjela a přitvrdila, mohl to být docela pěkný manželský thriller.
Dle mého názoru zatím nejslabší díl série. Chyběly mi dějové zvraty a celkově mě román nedokázal vtáhnout do děje. Doufám a věřím, že to je jen rozjezd k velkému finále.
Přečetla jsem od Petera Maye všechno, co u náš vyšlo, plus Entry Island v originále. Výjimeční lidé mě trochu zklamali - příliš mnoho náhod, všechno vycházelo až moc. Oproti ostatním Mayovým knihám taková naivní sentimentální pohádka.
"Nakonec jsem pochopila, že takovým domem smíchu je i život. Jediné, co chcete, je najít dveře s nápisem VÝCHOD a utéct tam, kde budete žít doopravdy, ale nenajdete je nikdy."
Příběh o tom, že je lepší najít si své vlastní místo v životě a ne se spoléhat na druhé, že frustrace z nenaplněného života nakonec někdo vyřeší za vás. Geniální román o zradě, jehož pointu se dozvíte až na samém konci.
Tak tohle, to vypadá opravdu dobře.Pokud to není maďarský pokus, jak se maličko přiživit na Pěně dní. Dám vědět ;-).
Na knihu jsem se s velkým očekáváním vrhla po přečtení "Všech podob lásky" od Aminatty Forny, kde mě drsné prostředí Afriky, konkrétně Sierry Leone, totálně pohltilo. Čekala jsem detektivku - thriller, neboli že se budu pořádně bát, ale bohužel, nestalo se. Místo toho se mi spíš chtělo zvracet nad popisem brutálních krvavých scén, kde autor zabíhal dle mého názoru do zbytečných podrobností. Napětí žádné, příběh žádný, všechny postavy nesympatické a citově ploché. V postavách jsem se ztrácela a nevěděla pořádně, kdo je kdo, a kdo ke komu vlastně patří. Dvě hvězdy jsou za realistický popis situace v JAR, ale na to by stačila knížka výrazně útlejší.
Knihu jsem četla vlastně omylem. Špatně jsem si přečetla anotaci, že se nejedná o detektivku, ale o soudní drama (?). Z novodobých advokátů a jejich "kliček" při hájení lumpů se mi zvedá žaludek, a tato kniha mě v mém postoji ještě utvrdila. Zdlouhavé popisování soudního jednání mě doslova nudilo, samí lumpové a nesympatické postavy, s nikým nebylo možné se ztotožnit.
Detektivky Connelly nepíše špatně, ale pro jistotu se budu vyhýbat všemu, co není ze série Harry Bosch.
Tohle rozhodně není odpočinková četba. Je to o společnosti, kde nic neběží přirozeně a ke slovu se dostávají "krizoví manažeři", kteří "řídí" rizika pomocí vývojových diagramů. Přitom se stačí trochu zamyslet: všechno nejde uřídit a vždycky nás může postihnout událost, která se ještě nikdy nestala. Všechno je jednou poprvé. Poutavé zamyšlení o tom, že v mnoha situacích by bylo účelnější začít se znovu spoléhat na obyčejný selský rozum. O tom, že nejlépe fungují věci, které jsou přirozené, a příroda je nakonec vždycky nejsilnější a má nejlepší řešení. Geniální kniha. Pan Taleb mi mluví z duše. Kde máte šestou hvězdu pro zvláštní případy?
Z lenosti jsem se zatím nedostala k Černé labuti ani ke Zrádné nahodilosti, ale budu to muset rychle napravit.
Zajímavý příběh o tom, JAK vznikal Izrael, na pozadí příběhu mladé a naivní židovky, která od narození až do svých 21 let vyrůstala v Londýně. O chaosu, který předcházel vzniku Izraele a střetu názorů všech zúčastněných stran - Angličanů, původních obyvatel - Židů a Arabů a přistěhovalých Židů převážně z Ruska - na to, jak by vlastně měl nový stát vypadat. O odhodlání, silné vůli a touze změnit svět a o nárazu na tvrdou realitu. O tom, jak moc se Tel Aviv změnil od doby krátce po jeho vzniku, kdy tam hlavní hrdinka přijela. Závěr byl pro mě celkem překvapivý.
Úžasné prostředí anglické bohémy počátku 20. století, které bych za normálních okolností slupla jako malinu. Celkový dojem však pokazilo celkové vyznění knihy - s blížícím se koncem jsem si čím dál víc připadala, jako bych četla agitku na politickou korektnost. Toho důrazu na "přirozenost" homosexuálních vztahů tam bylo tolik, až vytlačil nepochybně zajímavý děj.
Nezbývá než se těšit na další díl, že bude znovu převažovat děj, tak jako v díle prvním.
Bída. Záplava slov, skrz která se nešlo zacílit na příběh. Naivní styl - kdyby to psal žák základní školy, bylo by to asi fajn. Třetí příběh jsem už nedala.
Vynikající román. O lásce a nelásce. O Praze. O Francouzích. O tom, jak nás Čechy vidí cizinci. A jací asi opravdu jsme. To vše zasazené do čtivého příběhu.
Po dlouhé době kniha, která byla výrazně lepší, než jsem čekala.