monika011
komentáře u knih

Znáte ten pocit, když něco strašně moc chcete dočíst (aby jste věděli, jak to skončí), ale zároveň nechcete, aby to někdy vůbec skončilo? Přesně takový pocit jsem měla při čtení Hostitele. Vůbec jsem neměla problém se začíst, právě naopak- už od začátku jsem hltala každé slovo. Dokonce jsem knihu schovávala pod stolem při jídle- tak moc mě to bavilo.
Zamilovala jsem si Wandu. Byla tak milá. Tak statečná. Tak čistá. Tak lidská. Tak opravdová. Celý svět, který Stephenie vytvořila byl pro mě opravdový. Když jsem četla tuto knihu, vytvořila se kolem mě velká bublina s vlastním světem. Na napsání něčeho takového (něčeho, co bude bavit tolik lidí) už vážně potřebujete talent, ne? Milá Stephenie Meyer, ty máš neobyčejný talent. Děkuji Ti.
Doporučuji ♥.


Autismus a Chardonnay je kniha, která se člověka dotkne. Protože pojednává o nelehkém tématu, a to neskutečně lehce, přirozeně a hlavně lidsky. Mluví vtipně o veselých příhodách, které jsou ve skutečnosti docela smutné. Tedy jako smutné je vnímá společnost, ale možná bychom je takto vnímat neměli. Možná bychom neměli sklánět zrak, když kolem nás projde skupinka autistických dětí. Možná bychom se měli ze života radovat přesně jako oni a nebrat ten život tolik vážně.
Knihu doporučuji, mám pocit, že je to takový malý průvodce lidskostí. Pravděpodobně ji přečtete za jeden večer, ale určitě o ní budete přemýšlet ještě hodně dlouho. A to je to nejmenší, co my pro takové děti můžeme udělat.


Tatér z Osvětimi je neskutečně silný příběh o muži, který měl velké štěstí v obrovském neštěstí. A o ženě, která potkala tohoto muže, který ji zachránil život, čímž ji ten život úplně změnil. Příběh vypráví taky o nekonečném množství lidí, kterým bylo vymazáno jméno, odebrána identita a odcizena rodina v těch nejstrašnějších dobách lidských dějin. Překvapujeme mě, s jakou lehkostí a citem je kniha napsána, a jak rychle se čte. Když jen pomyslím jaké hrůzy se tu odehrávaly před sedmdesáti lety, běhá mi mráz po zádech a pociťuji neskutečný smutek a úzkost.
"Pokud se ráno probudíš, pak je to hezký den."
Ale nebojte, kniha není jen o všech těch hrůzách, strachu, bolesti a lidském neštěstí. Je také o naději, odvaze, víře a lásce. "Neboť to, co je v lidech nejlepší, přežilo i v té nejstrašnější situaci."


Tleskám. Snad každý zná Harryho Poterra- chlapce, který zůstal naživu. Snad každý viděl film nebo četl knihu. Já viděla film. A včera jsem dočetla první knihu. Pro děti a mládež je to podle mě velice dobrá kniha. A my starší si ji taky můžeme přečíst... proč by ne? Já ráda uniknu od reality. Připadá mi to , jako by byly Bradavice skutečné. Jako kdyby mezi námi chodili opravdoví kouzelníci a mezi sebou nás nazývali mudly. Jako kdyby existovala kouzla. Jako kdyby byl sám Harry Potter skutečný. A tomu patří obdiv. Zkus si vytvořit úplně nový svět, kde je všechno úplně jinak. Obdivuji tě, Joanne Rowlingová.
Ale nakonec, co my víme? Možná je Harry Potter skutečný a jenom my nejsme.


Stařec a moře je neuvěřitelně silné dílo o lidské vůli a vytrvání. Bohužel Hemingwayova metoda ledovce mi vůbec nevyhovuje, jak jsem se už jednou přesvědčila u jiné jeho knihy. Ale když se nad tím zamyslím, napsat knihu, kde popisujete převážně lov, to chce odvahu. A aby se poté zalíbila lidem, na to potřebujete talent a i trochu štěstí. Rozhodně stojí za přečtení.


A je to tady. Další díl převelice úspěšné série, další rok v Bradavicích a další rok Harryho dobrodružství. Až si trochu říkám, jestli ten kluk nemůže mít klid alespoň jeden rok. Nemůže. O čem bychom asi potom četli, že?
V tomto díle se nám z hezkého povídání pro děti stává temnější příběh, protože Voldemort "konečně" povstal. Já sama sérii o Harrym nepovažuji za knížky pro děti, sice ta kniha o jednom dítěti je, ale pojednává o strašných časech a některé věci jednoduše nejsou pro děti.
Moc se mi líbí scény mimo Bradavice, můžeme tak kouzelnický svět poznat o něco více. Zajímavé byly i další školy, které se účastnili turnaje a přivedly do toho našeho typického školního prostředí svěží vánek. V tomto díle jsem postrádala jediné - Harryho emoce. Když se tohle všechno stane puberťákovi, musí nějak reagovat, a ne jen sedět a dívat se před sebe. Ale to už může být jen můj subjektivní pocit, že ve vzniklé situaci by skutečný puberťák jednal jinak. O tom, jak dobrá je zápletka a konečné rozuzlení asi ani psát nemusím. Už jenom vysoké hodnocení knih naznačuje, že Rowlingová prostě umí psát. Stručně tedy: doporučuji, velmi pěkně napsáno (ale z prvních čtyř dílů mi tento přijde o kapičku slabší).


Vánoce. Láska. Změna. O tomhle přesně tahle knížka je. O změnách, které v nás vyvolají Vánoce. O lásce, která přichází s touto změnou, s Vánocemi.
Milé čtení. Ležím v posteli nebo u vánočního stromečku, v hrnku mám čaj nebo kakao a vůně mandarinek a pomerančů se line domem. Ano, přesně tak každý rok budu číst Vánoční koledu.
"Budu slavit Vánoce ve svém srdci a snažit se je tam udržet celý rok.“


Ano, ano. Přesně tohle je mistrovské dílo. Agatha si zahrává s vaší myslí jako kočka s myší a jde ji to až moc dobře. Vždy jsem si tipla vraha a za chvíli skutečnosti ukazovaly úplně na někoho jiného. Zamotané. Propracované. Ale i přesto naprosto logické. Geniální.
Nevím jestli se mi více líbil čas, kdy se to vše odehrává nebo luxusní vlak, ve kterém uvízne skupina lidí, která si nemůže být více odlišná, ale přece jenom má něco společného, či sám Hercule Pierot, který nakonec tento téměř dokonalý zločin vyřešil.
Když jsem si říkala, že detektivky nejsou pro mě, tak jsem se pletla. Nemůžu se dočkat až se více seznámím s tvorbou
paní Agathy. Bravo.


Je až mrazivé, jak Kafka vystihl podstatu tohoto díla - ze dne na den se i z toho nejmilovanějšího člověka může stát někdo úplně cizí. Někdo, kdo je nám lhostejný a na koho se ani podívat nemůžeme. A napsal to takovou formou, že to celé působí jako absurdní vtipná povídka, ale ve skutečnosti je to další nestárnoucí nadčasové dílo.


Upřímná poezie. O životě. O pravdě. Pokud se v díle najdete, budete mít pocit, že vám Gelner mluví z duše. Pro vaši duši. A budete to všechno cítit. V sobě. A bude to nezapomenutelné.
S tímto dílem pociťuji, že ta poezie přece jenom nebude tolik špatná a nesnesitelná, jak jsem si myslela. Bravo.


Bílá nemoc patří mezi díla, která by si každý člověk měl někdy ve svém životě přečíst. Ukazuje na lidskou zkaženost, na chování lidí pod vlivem strachu, na lidskou hamižnost a touhu po válce.
Tohle je nadčasové dílo. Sám pan Čapek byl nadčasový a bravurní spisovatel.


Další rok v Bradavicích, další dobrodružství černovlasého chlapce, další dětská láska v mé knihovně. Já se snad nikdy nepřestanu udivovat nad talentem paní Rowlingové. Příběh opět plně pohltil a nepustil dokud nebyl konec. Obávám se říct, že ani potom neopustil, příběh stále vstřebávám a jen žasnu.
Tento díl je trochu jiný, hlavním problémem není Voldemort, ale uprchlý vězeň Sirius Black, který má ovšem být stoupencem Pána zla. Pamatuji si, že při filmovém zpracování byl můj oblíbenec, ale v knize se jim stal někdo jiný- profesor Lupin. Tolik starostlivý, milý, vnímavý člověk, prostě nejlepší učitel obrany proti černé magii.
Postupem čtení potkáváme mnoho nového- Prasinky, mozkomory, čarování patronů, bubáka, obraceč času, hipogryfy, hodiny jasnovidectví, Křivonožku, trochu minulosti ... a mnoho dalšího. Tak ať už se ti zalíbí to, či to, ať už se najdeš tam, či tam- přeji příjemné čtení. Protože tohle je přesně ono.


První young adult kniha, která mi tak nějak neseděla. Když opomeneme, jak jsou kluci mladí a přitom spolu mluví na takové úrovni, že neustále propadají panickým záchvatům a omdlévají, a že chodí na takovou školu, kde průměrný žák může přeskočit ročník, je to velmi milé a pěkné dílo.
"Kit se šťastně usmál a položil si hlavu na jeho rameno. Připadal si jako doma. Ne na nějakém konkrétním místě, spíš přesně tam, kde by měl být."
Jsem moc ráda, že se autor zabíral problémy, kterými mladí lidé (pro které je kniha určena) mohou procházet, a tak se v knížce můžou najít. Šikana, nedostačující láska rodičů, nadprůměrná inteligence, pomluvy, dospívání a v neposlední řadě homosexualita. Tohle jsou rozhodně témata, o kterých by se mělo více mluvit. A já jsem ráda, že Theo o nich
dokonce napsal i knihu. Taky se mi líbilo české prostředí a šlo poznat, že původní text je v češtině, autor si hrál se slovy a větami, přesně jak nám to náš překrásný jazyk dovoluje.


Konečně kniha, kde hlavní hrdina vyloženě není přeborník v nějakém oboru. Není nejkrásnější, nejstatečnější, nejchytřejší, zkrátka není nej. Konečně kniha, kde hlavní hrdina prostě je. Takový opravdový, skutečný. A o hodně více sympatičtější než všichni ti hrdinové, u kterých nám je jasno, že to v sobě prostě mají. Protože u Kellena celou dobu přemýšlíte, jestli to v sobě má. Tu odvahu, čest, magii. Jestli v sobě někde hluboko má opravdového může. To se mi na knížce líbilo - vývoj Kellena. Sledujeme, jak se z chlapce se stává muž a tolik mu držíme pěsti, aby to konečně vyšlo.
"Když si chceš vymyslet příběh, vždycky je nejlepší takový, kterému lidi uvěří."
A tak tu máme další kouzelný svět, kterého chceme být součástí víc než jen tím, že ho budeme číst. Proč? Protože lidé tu mají magii, na kůži mají vytetovaný kouzelný pásky, které se jim jednoho dne rozzáří. A nebo taky ne a to nás možná ještě více přitahuje. Také protože v lese jim běhají extra zábavný kočkoveverky, potuluje se tam jedna ironická zrzka a karty tam mají větší význam, než jaký se nám na začátku může zdát. Tohle všechno a ještě víc vám může Divotvůrce nabídnout.

Továrna na sny je teda něco. Pohlazení p(r)o duši i oko. Váš společník do nepohody, pro zasmání. Mně dokonce i slza ukápla. Ta kniha je nedokonale dokonalá. Tolik lidská, čistá, milá, prostě opravdová. Na nic si nehraje. Přirozenou cestou vás nutí se zamyslet nad vaším životem a vaší budoucností. Přitom si můžete knihu dotvořit podle svého a tak se každá Továrna na sny může stát originální.
"Jediné, co potřebujeme k životu, je život sám."
A já si říkám, že zítra na to vše jdu jinak. Nepůjde to hned, nebude to stejné, ale budu se snažit. Otevřít se a víc poslouchat. Víc se smát. Víc snít. Víc milovat. Víc žít.
Děkuji, Anie. Za tu knihu, za ty rady, za tu inspiraci, prostě za tebe a tvoji odvahu vystoupit z davu a jít.
Jít žít.


Hamlet se mi neskutečně špatně četl. Četla jsem, najednou bylo 50 stránek pryč a já vlastně ani nevěděla, co se v příběhu právě děje. Na čtení potřebujete naprostý klid a ticho, označila bych to proto za složitější dílo. Co se mi ale moc líbilo, byly myšlenky a citáty. Já mám totiž ráda, když po přečtení knihy z ní něco máte.
Těším se až si dílo jednou přečtu znovu, za jiných podmínek, jiná já a doufám, že pochopím, proč se Hamlet řadí mezi jednu z nejlepších tragédií.
„Pochybuj, hvězda že plane,
pochybuj, slunce že žhne,
pochybuj o pravdě samé,
jen o mně, o mně ne!“


Smrt krásných srnců je na jednu stranu typická česká literatura 20. století, ale na druhou stranu se od těch typických až příliš liší. Je napsána s neskutečnou lehkostí, s vtipem, ale i s ohromným smutkem. Povídku Králíci s moudrýma očima jsem tolik prožívala a cítila tu lidskost z ní. Stejně jako z celé knihy.
Nejedná se o příliš převratné dílo, ale má v sobě určité kouzlo, takže určitě stojí za přečtení.


Nadčasovost s kombinací lehkosti psaní pana Čapka tvoří geniální dílo o moderní technice, ale nejenom o ní. Ta nadčasovost mi nahání husí kůži. Velmi povedené, velmi čtivé.


Gump- pes, který naučil lidi žít je dojemný a silný příběh o pejskovi, který to měl velice těžké (až si říkám, jestli by tohle všechno jeden malý pejsek snesl- samozřejmě vím, že příběh je smyšlený, ale trošku logiky bych prosila). Spolu s příběhem Gumpa se nám v příběhu odráží příběhy i dalších opravdových pejsků, kteří to v životě neměli jednoduché a byli inspirací pro autora.
Pokud bych to měla shrnout po stránce myšlenky a nápadu, tak ano, příběh je pěkný a jsem ráda, že i český autor se pustil do této problematiky - týrání psů, útulky a opuštění psi. A padlo tam hodně moudrých myšlenek, nad kterými se člověk, i kdyby nechtěl, musí zamyslet.
Po stránce složení vět a znění, už to bylo trošku horší. Občas to bylo krkolomné a takové suché. Ovšem tohle vše se ztratí, když se soustředíte na Gumpa a jeho srdcervoucí příběh.
Nemohu taky zapomenout zmínit ty překrásné malby. Tolik živé, opravdové. Moc povedené.
Nakonec bych řekla, že je to dílo, které potěší a na jeden večer vám udělá milou společnost.
A běžte prosím pomazlit vaše pejsky a buďte rádi, že se zrovna váš mazel dostal k vám, protože ne všichni pejsci měli takové štěstí.


Nevím jestli tohle byla nejlepší kniha od této autorky, protože jsem její ostatní knihy nečetla, ale hodlám to zjistit. Tato byla čtivá, poutavá a do poslední chvíle napínavá, s jedním velkým zvratem na konci (který jsem tušila, ale i tak mě překvapil a dodal příběhu pomyslnou třešničku na dortu).
Autorka umí bravurně popisovat prostředí a pocity. Cítila jsem tu mrazivou zimu, strach (že na mě ten jejich vrah vyskočí odněkud ze tmy) a na konci velkou úlevu, že tento víkend už skončil. Nechci přímo říkat, že mě konečně odhalení vraha zklamalo, ale čekala jsem trochu něco víc.
Velmi milá detektivka akorát pro zimní počasí, pod deku s teplým čajem.
