Monika1717 komentáře u knih
Co báseň, to poklad. Nejraději mám Jen jedenkrát, umím zpaměti, pamatuji se, jak ji recitovali na Vánoce v televizi. Maryčka, Halfar, Ostrava - další moje lásky. Bezruč a Seifert - nejlepší básníci.
Okurčičko, okurčičko a Běží koza rohatá umím už několik desítek let zpaměti. A co teprve pohádky - O koblížkovi byla naše nejoblíbenější. Máme vydání z roku raz dva, kniha se pomalu rozpadá, chybí několik stránek na konci i na začátku, ale stále patří k těm nejčtenějším.
Skvělá anglická detektivka, popis anglického venkova a osobnost Dalglieshe - to nemá chybu. Do poslední chvíle jsem nevěděla, kdo je vrah. A přitom to bylo tak logické. Doporučuji k přečtení všem. Vyberte deštivé odpoledne, uvařte si hrnek černého čaje, nohy zabalte do deky a otevřete knihu. A uvidíte, že už nic jiného nebudete potřebovat.
Hanýžku a Martínka jsem přečetla několikrát, moc se mi líbila. Občas ji otevřu a začtu se znovu. Dnešním dětem však připadá nudná. Četla jsem s nimi kapitolu o Velikonocích a vůbec je to nebavilo. No jo, doba jde dál, zvyky mizí. Je to škoda, za chvíli děti nebudou vědět, že se chleba peče a máslo je z mléka / tedy to pravé máslo /.
Život BN mě vždy fascinoval a tato kniha odpověděla na mnoho otázek. Úplnou pravdu se asi nikdy nedozvíme. O žádném spisovateli se nikdy nevedlo tolik diskuzí jako o životě BN. Způsob života, vztah k mužům doložený mnoha dopisy, bída, utrpení, nemoc. Před osudem největší české spisovatelky ustupuje trochu do pozadí i její dílo.
Knihu jsem měla moc ráda, jen mi vadilo jméno hlavní hrdinky. Blažena, proč nemohla být třeba Jana. Kniha, která začíná smrtí maminky, to je teda taky síla. Já bych se s tím třeba nikdy nevyrovnala. Proto knihu tak obdivuji, jak se dokázala spisovatelka vcítit do dívčí duše. Dokonce jsem po jejím vzoru zkusila i upéct vanočku - mistrovský kus. Dopadlo to podobně.
Knihu jsem neměla jako dítě ráda, byli chudí, měli hlad a Bočan je okrádal. Zkusila jsem ji číst s dětmi, nemohly pochopit, proč si Bočan psal útratu do sešitu - to si lidi u něj jako otevřeli úvěr?
Kniha se mi moc líbila,byla to moje první kniha od tohoto spisovatele. Něco tam nesedí, proto ubírám hvězdičku / je zima a dívka je bez punčoch - proč?, naprosto mě iritovalo oslovení - šéfinspektor, několikrát na každé straně / . A vyšetřovatelka nebyla moc sympatická. Ale jinak super.
Kniha,kterou jsem objevila jako dospělá. Je trochu jiná než ostatní knihy AL. Příběh plný odvahy, statečnosti a přátelství, i když začátek je dost drsný. Doporučuji k přečtení nejen starším dětem, ale i jejich rodičům. Kniha nám představuje AL jako hluboce věřící spisovatelku, protože jak jinak by mohla nechat postavy zemřít. Věděla, že ožijí v jiné zemi.
Můj první Vondruška. Kniha se mi moc líbila, takové krimi ze středověku snad nikoho neurazí. Doporučuji všem, kteří mají rádi popularizovanou historii a nepídí se po tom, jak to všechno ve skutečnosti bylo.
Velké trápení jsem četla jako náctiletá a pamatuji se, že jsem nad ní plakala. Potom jsem neustále sledovala rodiče, protože jsem se bála, že jejich občasné dohadování také povede k rozvodu / rodiče jsou spolu už 56 let /. Je to krásná kniha, měli by si ji přečíst hlavně rodiče, protože právě oni často mohou za bolavé dušičky svých dětí.
Knihu jsem si vzala do nemocnice,kde jsem čekala na nějaké plánované vyšetření. Díky ní se mi podařil čas čekání minimalizovat.Dočítala jsem doma. Je mi úplně jedno, jestli je příběh vymyšlený nebo ho prožil autor sám nebo některý z jeho kamarádů. Pro mě to byla naprostá bomba. Proto dávám nejvyšší možné hodnocení.
Knihu jsem přečetla, ale zdála se mi moc dlouhá, rozvláčná. Kdyby to nebyl pravdivý příběh, asi bych tomu nevěřila. Zamilovat se na dovolené do domorodce, vzdát se života v civilizaci, prodat majetek a odstěhovat se do Keni, vdát se za domorodce, porodit mu dítě, všude špatná hygiena, nemoci, hadi, hmyz. Nechápu. Asi to musela být opravdu láska jako trám.
Čarodějnické procesy, ukázka toho,jak psychopat a jeho touha po majetku dokáže zblbnout lidi kolem sebe.
(SPOILER) Váhala jsem,ale nakonec jsem dala plný počet.Spousta podobných lidí žije mezi námi.Úplně nejvíc mě štvala Táňa. Nechá si od násilnického, líného, neschopného,věčně opilého chlapa udělat 2 děti, které nezvládá. Nemá peníze na jídlo,ale na každodenní popíjení vína ano. Opilá a věčně unavená matka.Chudáci děti.Každá postava řeší své problémy, daří se jim to víc nebo míň.Táňa si jen stěžuje, Luis pije,fetuje a lže,Adéla je líná a sní o zářivé budoucnosti bez práce. Kdyby neměli staré rodiče, kteří je živí, neměli by ani kde bydlet.Jsou sice dospělí,ale nejsou schopní se postarat o sebe, ani o děti. A to je smutné. Josef,Marie a Dušan situaci řeší,snad se jim to podaří. Kniha rozhodně stojí za přečtení a i za zamyšlení.
Kniha mi trochu připomíná Vrány. Matka pořád běhá s hadrem, v rodině chybí peníze, Jana s Pavlou si šijí z ruské Burdy,aby měly něco modernějšího na sebe.Nevím odkud autorka čerpala,ale podobné dětství měla spousta z dříve narozených. Otec každý den v hospodě, tenhle to dost přeháněl. Možná měl i sexuální choutky, tolik mu dcera Pavlínka pripomíná manželku Alenu, která mu dává jenom za odměnu. Alena má věčně špatnou náladu, žádná práce ji nebaví, nic pořádně neumí. Není divu,že obě dcery od rodičů utečou. Kniha se čte pěkně, i když je smutná.
(SPOILER) Seriál jsem neviděla. Kniha mě docela šokovala. Nejen tím,jak jednoduše se Anička dostala z venkovské hospody do premierovy postele. Ale tím,jak jsou politici, kteří přece dělají všechno pro nás obyčejné lidi, zkorumpovaní, úplatní penězi a drahými,luxusními dárky a ovlivnitelní milenkami. Kauzu, která byla ke knize předlohou, máme v živé paměti. Když to všechno přerostlo únosnou mez, v síti uvízlo pár velkých ryb. Ani se mi nechce věřit, ze je to v politice dnešních dnů jiné.
Jestliže lidé v Anglii a na vřesovištích takhle opravdu žili,tak je upřímně lituji. Celodenní nicnedělání, dohadování, kdo koho miluje, popíjení čaje, neuvěřitelně nudný život. Ani se nedivím, že se k sobě tak chovali. Po knize jsem sáhla úplně náhodou,potřebovala jsem ji do výzvy. Četla jsem ji snad už potřetí a určitě naposled.
Knihu jsem si vybrala do Čtenařské výzvy a na základě upoutávky na film.Máme také mazlíčka kocoura Mainského mývalího. Do poloviny se celkem nic strašného nedělo,druhá část je hororovější. Co jsem očekávala,to jsem dostala. Určitě se podívám na film a určitě si přečtu i jiné Kingovy knihy.
Knihu jsem vytáhla před mnoha a mnoha lety z rodičovské knihovny a na tajňačku přečetla, teda spíš zhltla v době, kdy nebyl nikdo doma. Byla jsem nadšená, věřila jsem,že hraběnka byla bezcitná mrcha, přesto mě její život fascinoval. Hraběnku jsem si představovala všelijak, ale rozhodně ne tak, jak vypadala v Jakubiskově filmu.