Montezuma komentáře u knih
Banální detektivka psaná 'bestselerovým' (tzn. nijakým) stylem a ani ta fabule, která by to teda měla vytrhnout není nikterak originální nebo zábavná. Je to takové šestákové čtivo do vlaku v laciné úpravě korespondující s obsahem, kterého za normalizace musely vycházet tuny. Anotací bych se vůbec neřídil: s Haškem, Čapkem nebo svěžestí to nemá nic společného.
Cesty prozřetelnosti jsou všelijaké a já si moc dobře pamatuji jak jsem se k téhle Arenasově pecce dostal: kamarád nadšeně povídal o filmu podle knížky jakési kubánské buzny, kde prý Johnny Depp hraje transvestitu, který do vězení pašuje cigarety v řiti. No neberte to. Film stál za prd, ne tak kniha. Moc už si to nepamatuji, ale brilantních a těžko uvěřitelných scén podmíněných pro nás exotickou variantou kubánského bolševismu tam bylo požehnaně. Namátkou: rozebraný kostel, všechno z opravdu pekelného vězení, nocování po parcích, balení hošanů, zakázané pláže atd. atd. Takhle si ten Uragán nad cukrem Sartre asi nepředstavoval. Nu což, my ostatní máme alespoň další důkaz, že i vousatý Stalin je pořád Stalin.
Jedná se o celkem slušný "zkušební" překlad nepřeložitelné knihy. Takový už je ale lidský jazyk; u některých knih prostě člověk musí být odborník, aby si je byl schopný vychutnat v originále, jinak to totiž nemá valnou cenu.
To begin at the beginning: It is spring, moonless night in the small town, starless
and bible-black...
Takové Laskavé bohyně od klasicky vzdělaného intelektuála první poloviny dvacátého století, respektive Littell se očividně nechal inspirovat. Nevím, jestli je Malaparteho míchání reality a fikce vždy ku prospěchu, je to taky trochu snobsky napsáno a místy je to trochu nezáživné (diplomatická pasáž ve Finsku), občas ovšem vynikající (pasáže s Frankem v Polsku), ale má nechuť k "magickorealistické" částečně fiktivně pojaté reportáži o válce a její krutosti (Pavelić a jeho "ústřice") je můj problém, takže tenhle průzkum polí válečných, vysokých kruhů fašistické osy a popis tehdejších mravů, které byly, jak název napovídá, dosti kaput, je přece jen umělecky velmi silný a vyplatí se přečíst i po těch letech a stovkách knih na podobné téma.
Kasparov je geniální hráč, ale taky člověk trpící fixní ideou velkého mudrce. Pravidelně nás proto oblažuje knihami plnými banálních mouder a motivačních keců o ničem. Garri je prostě ukřičený žvanil toho druhu, který je v reálu dost nepříjemný...asi jste to taky někdy zažili: setkáte se s chytrým člověkem, rozpoutá se diskuze, řeknete svůj názor...a už se pod přívalem sáhodlouhých, agresivních argumentů nedostanete ke slovu. Ten člověk vede monolog na jehož konci se s uspokojením prohlásí za intelektuálního vítěze. A vy jen mlčky stojíte s hubou dokořán...
Tak ne. Já tenhle styl psaní fakt nemůžu; vypadá to jako napsané přes noc (a taky prý skoro bylo) a posléze svěřené do péče nakladateli, kterému se s tím už dál nechtělo párat. A tak je to s každým Faulknerem. V jednotlivostech dobrý, ale celkově svou záměrnou nedořečeností a zmateností hrozně na nervy jdoucí autor. Plus ty postavy: méně sympatickou sbírku těch nejhorších vidláků a pokrytců aby člověk pohledal. Faulkner na mě dělá dojem šarlatána (i když není): místo, aby se nejdřív naučil pravidlům a pak je podle nějaké vlastní logiky systematicky porušoval, rovnou je rozbíjí, a vychází mu z toho strašný maglajz. Sorry, Bille.
Teda...teď si to po sobě čtu a nechtěl bych, aby to vyznělo, jako že si Faulknera nevážím, nebo že to je špatný spisovatel, to ani náhodou. Respektuji ho - o čemž svědčí těch pár knih, které jsem od něj přese všechno přelouskal - jen mně prostě jde proti srsti.
Tak to raději napravím citátem jeho velkého obdivovatele Josefa Škvoreckého právě ke knize Když jsem umírala: "Přes všechno vnější zdání není Faulkner černý mág bezvýchodnosti: je pravda, že nepodává žádný recept; na to je příliš znalý života a příliš složitý, a všechny spisovatelské politicko-filosofické recepty se tak jako tak ukázaly zoufale naivními simplifikacemi."
Takže Faulkner nakonec svými knihami nechtěl nic říct. A já proto s ulehčením můžu konstatovat, že to přece jen byl dobrý spisovatel.
Takový příjemný "ateistický" protipól obvyklé bezectné katolické propagandy typu Franzenových Malých církevních dějin; jen mně přijde zajímavé, že ta pravověrným vůbec nevadí. Navíc se Tomkins k určité zaujatosti přiznává hned v úvodu. Jak sám říká: "Tato kniha je určena lidem, kteří nedokáží rozlišit mezi Martinem Lutherem a Martinem Lutherem Kingem." Výklad je osekaný na absolutní populárně naučné minimum a je proto vhodný převážně pro naprosté začátečníky v oboru "Průzkumník křesťanských luhů a hájů." A že je to věru fascinující krajina.
(...)"Co vlastně dělám v tomto světě, ptá se křehká dívka němým pohledem, v němž je pokora, přijetí věcí jaké jsou, i vzdor, který se nikomu nepodaří ochočit. Muška ví, že v tomto životě nemá ve skutečnosti nic žádnou logiku, že ji nebude mít ani její smrt, ale až přijde, bude mít stejnou samozřejmost jako ranní slunce."(...)
Už dlouho mě žádná literární postava nepobavila tak jako Harrogate. Městská krysa. Hahaha. Harrogate for president!
Jinak klasicky labužnický McCarthy, jen o něco více rozvolněný. Mně to nevadí.
Tak bacha, nejedná se o samostatnou hru, jak jsem si myslel, když jsem ji vkládal do databáze, ale o hru, která vyšla už dříve pod názvem Ptákovina. Proč se v tomto vydání jmenuje Dvě uši, dvě svatby - tedy kromě toho, že se tu jak dvě uši tak dvě svatby opravdu vyskytují - je pro mě záhadou. P.S.: aha, tak pod tímto názvem se v sezóně 1968/1969 hrála v Mahenově divadle v Brně.
Člověk má pocit, že čte úchylnou over the top fantasy, a tak má poněkud problém se do příběhu patřičně vpravit. A ona to byla realita! Přitom to vypadá, že jste si jen odskočili na undergroundový trh se zakázanou pornografií a pak to raději vytěsnili. Tak hrozné to je. Ba absolutně úchylné a zvrácené. Být bez sebeúcty, tvrdím, že to teda prrr a stanu se popíračem Holocaustu. Jenže on to ten Áda and his boys fakt provedli!
Mně to přišlo jako výplod sice nesmírně vzdělaného, ale pořád grafomana. No nic, člověk nemůže pochopit všechno, že. Pamatuju si, jak se nám kdysi zasekla jehličková tiskárna; úprava textu vypadala stejně jako Ze života fauna.