Morbidus komentáře u knih
Tahle komiksová adaptace ve mně vzbouzí určitý vnitřní konflikt. Na jednu stranu totiž ono nejasné a svým způsobem znepokojivé grafické vyjádření v kombinaci s textem vyvolává onu atmosféru, která je vlastní Lovecraftovu dílu. Na stranu druhou, je to jen slabý odvar. Čtenáře tvorby HPL zde nic moc nepřekvapí (snad s výjimkou mírně odlišného překladu či drobným scénáristickým změnám); naopak u čtenářů předlohy neznalých nezapůsobí plnohodnotným dojmem.
Obrazy samy o sobě mají velmi často nízkou výpovědní hodnotu ohledně příběhu (ale najdou se i vypečené výjimky, které mě svou nezřetelností potěšily) a text je v podstatě dějovým sestřihem původních povídek. Obojí dohromady ve mně vyvolalo pocit určité zkratkovitosti, kdy se čtenář neznalý předlohy stěží zorientuje (či hůř). I já sám jsem občas ztrácel pozornost a to mám díla HPL načtené křížem krážem, přičemž dávám bedlivý pozor, co čtu. Ačkoli tedy chápu historickou důležitost této knihy, neměla moc možností mne zaujmout.
Pro čtenáře komiksů tohle může být jedna ze vstupních bran do universa Mýtu.
Tahle kniha byla jako probouzet se z kocoviny po osamělé noci strávené s flaškou řádně hořkého Stavengeru (klasicky s příchutí dešťové vody). Humoristický noir s velmi letmými prvky sci-fi a jakéhos-takéhos bubání? To zní jako něco, co se mi bude zamlouvat! A ono by se mi to i zamlouvalo, kdyby hlavní hrdina nebyl natvrdlý řízek, co má víc štěstí než rozumu. Nedokázal jsem s Billym Cowenem plně soucítit, natož mu dlouhodoběji fandit. Rád po čas četby spřádám teorie, kam se děj bude ubírat; nicméně tady to moc nešlo, protože... tu vlastně ani pořádně není detektivní linka.
Případy (život) soukromého očka bez výraznějších dedukčních schopností ale byly naštěstí podány čtivě a s humorem. Místy poněkud hořkosladkým. Vlastně bych i řekl, že čím víc se kniha blížila konci, tím více mě bavila. Velký podíl na tom má fakt, že příběhy jsou řazeny retrográdně, což je zajímavý a neokoukaný nápad. Příjemným bonusem pak je pro milovníky deště fakt, že v příběhu velmi často prší (předpokládám, že kapky mají příchuť hořkého Stavengeru).
Hledáte-li originální béčkovou oddechovku, zkuste tuto izoknihu!
Velmi dobrý western. Stejně jako v každé Ketchumovce se zde projevuje autorův řízný styl, který se nebojí umazat od lidského zla. A tradičně tak činí nekompromisně, jasně a bez příkras. I když tentokrát mě to v nitru až tolik nezasáhlo. Tedy, bolavé to bylo dost, ale kompletní emoční masomlejnek se tentokrát nekonal.
Křižovatky jsou rychlou údernou jednohubkou s plasticky vykreslenými postavami, ke kterým si čtenář snadno stihne vybudovat vztah. Zajímavé je, že zde byl prostor celou záležitost rozepsat do nadpřirozeného příběhu, k čemuž ovšem nedošlo (a je to rozhodně dobře). Snad jen obal knihy mě nijak nezaujal ani mi k příběhu nesedí, ale to je pouhý detail.
Máte-li rádi drsné, temné příběhy, Křižovatky budou vaším šálkem čaje.
Tentokrát se zde ten horror schovával pěkně dlouho. Tedy nechápejte mě špatně, autorský styl je patrný od začátku až do konce. Ale ačkoli mi pomalejší rozjezdy nevadí a kniha mě bavila, časem jsem cítil, že by to už chtělo ten dlouho očekávaný bruntál. Ve výsledku však má oněch prvních cca 100 stran své opodstatnění, díky kterému mě kniha na konci rozemlela stejně spolehlivě jako jakákoli jiná Ketchumovka.
Ony „bubací části“ jsou totiž asi do půlky knihy podány spíše ve stylu jedna paní povídala. Když partička časem konečně dospěje do čtenářem kýžené horrorové lokace, tak určité podezření (ba i potvrzení) získat můžete. Ale finále je takovým zatlučením hřebíku mezi oči, že se tomu mysl až zdráhá uvěřit; nejsem si jistý, zda je to dobře. Nicméně pokud máte autorův styl rádi, svoje si najdete i zde.
Dobrá horrorová kniha, vhodná spíše pro trpělivější čtenáře.
Podařilo se mi do knihy naneštěstí začíst až okolo první čtvrtiny obsahu. A to je paradoxně způsobeno právě tím, co v mých očích činí tuto knihu nadprůměrnou. Autorka totiž zbytečně nevysvětluje (pominu-li možná až spoilerózní anotaci v zadní části knihy), nechává děj plynout a teprve v jeho rámci začne dějství dávat pevnější kontury. To je navíc ještě umocněno lyričností textu a jeho jinotaji - ty od pečlivého čtenáře nejenže vyžadují používání mozku, ale předpokládají určité všeobecné znalosti. Tahle kniha není psána pro blbce, ale pro sečtělé jedince.
Už pouhý pohled na tento svazek budí lásku ke knihám. Pevná vazba, titulní mlhavost ilustrací a barevné kombo (byť jinak bleděmodrou nemám příliš rád) příjemně navnadí. K textu mi sedly i ilustrace vnitřní, právě z důvodu oné abstraktnosti; působily víc emočně než logicky, a to mi sedí k vnitřnímu světu hlavní hrdinky. Ta je vykreslena velice žensky a byť mi v určitých ohledech trochu vadila, nakonec se ukázalo, že to mělo své odůvodnění i smysl; dokonce to souviselo s poselstvím samotného příběhu. V tom vyprávění je hodně empatie a bolesti, ale také určité smíření. Je tady něco, co hledáte.
Máte-li chuť na netriviální příběh s bohatou paletou emocí, neváhejte.
Na tuhle mangu jsem byl docela zvědavý, protože ghúlové dlouhý čas patří mezi mé oblíbené bytosti. Tudíž jsem byl pojetím příběhu překvapen - a zaražen. Nebudu zde nic prozrazovat, jen snad jen, že mě to nijak neohromilo a ústřední ghúlové neměli příliš potenciál mě zaujmout. Vlastně mě zklamalo, že takřka od prvních stránek se o jejich existenci ví a prvek tajemna je tak odvanut rychleji než pšouk ve vířivce.
Samotná kresba mi však byla sympatická a děj táhlo vpřed zejména zejména interní dilema hlavního hrdiny, rozpolceného mezi lidským a nelidským. A bez spoilerů, to s tou instantní kávou (fuj!) je pro mě naprosto pochopitelné, byť je to jedno velké wtf. :D Takže sečteno a podtrženo, četlo se to velmi dobře, ale nechytlo mě to natolik, abych uvažoval o dalším pokračování.
Pokud máte rádi temnější literaturu, tohle by se vám mohlo líbit.
Rozhodně se mi to nezdálo až tak špatné, jak to podle zdejšího hodnocení vypadá. Vlastně se tam našlo i několik velmi povedených kousků. Ale abych to uvedl na pravou míru, dobré tři čtvrtiny příběhů mi vyvanuly z hlavy hned po přečtení. Navíc pro mladší čtenáře, kteří nezažili devadesátky, bude několik příběhů možná hůře přijatelných (ale přesně tyhle otisky doby jsou fajn!).
Je trochu škoda, že se autor délkou povídek nedržel jednotného stylu (například drabble). Takhle je něco příliš roztáhlé a něco až moc stručné. Co mě mrzelo více, byl stav, kdy příběh pokračuje i po pointě a úplně zbytečně ji tříští vysvětlováním (to kdyby náhodou čtenář pointu nepochopil). Což místy trochu zamrzí a shazuje i jinak dobré náměty.
Každopádně stále fajn věc na ukrácení dlouhé chvíle.
Ústřední nápad je velmi dobrý a abych pravdu řekl, tak tuhle mangu táhne kupředu. Postavy jsou také super, ať už jde o jejich povahové vykreslení či kresba samotná. Kámen úrazu spočívá v tom, že mimo dopisů z budoucnosti je to jen klasická vztahovka. Takže mě nakonec nejvíc fascinovalo, že hlavní hrdinka ustavičně medituje nad nesmrtelností chrousta a vůbec nepátrá po tom, odkud se ty záhadné dopisy vlastně berou.
Ačkoli však má příběh (minimálně první díl) určité mezery, svůj účel čtenáře zabavit a utáhnout bez problémů zvládá. To se však nedá říct o bonusovém příběhu, který přináší genericky cukrkandlovou lovestory, ze které měly mé oči chuť zalézt zpátky do hlavy a nikdy se nevracet. No more, please! X)
Pokud vás vábí romantické příběhy, určitě berte.
Tohle je na rozjezd velice slušný kus. Pomalé tempo mi nevadí, ba ho přímo vyhledávám. Tím spíš, pokud se celou dobu děje něco spíše na pozadí (čemu čtenář pochopitelně zatím nemá rozumět, aby příběh fungoval) a jsem nucen pozorně splétat jednotlivé nitky do celkového obrazu. Což chápu, že se méně náročným čtenářům může vzpříčit v krku - kde chybí okamžitá akce, objeví se prostor pro myšlení a fantazii.
Ať už má ale člověk vkus jakýkoli, k tomuto komiksu (respektive celé sérii) by měl mít něco načteno a jakýs-takýs přehled o literární historii. V opačném případě hrozí, že čtenář si nejenže příběh neužije jak by měl, ale v některých nuancích se vůbec nebude chytat. A jelikož jsou znalosti příběhů částečně provázané s dějem, nelze nad tím jen tak mávnout rukou. Příběh si tak nejspíše lépe užijí sečtělejší čtenáři či rovnou literární tvůrci.
Plnou palbu zatím nedávám - komiks mě zaujal a věřím, že dál to bude jen lepší.
A máme tu další direkt černého humoru přímo na solar! Některé kusy jsem si sice více či méně pamatoval z internetu, ale nijak jim to na kráse neubralo - koneckonců, internet je nestabilní, zatímco kniha trvalá. Takže pokud se někomu líbila první terapie masem, nebude litovat; dvojka si drží svůj nekorektní standard.
Objevují se zde staří známí (někteří více, jiní méně) a úplně nové tváře. Trochu jsem se obával, že se nedočkám svého oblíbeného detektiva ze staré školy, ale má zde dokonce celý několikastránkový pořad, kdy se musí vypořádat se zručným zločincem známým jako Bezrukej Tommy. A co se týče návaznosti, nejsem si díky určité dvojstránce jistý názvem dalšího dílu (?) komiksu o známé dvojici koček.
Jsem velmi rád, že u nás podobný komiks existuje. :)
Škoda, že jsem o této knize nevěděl jako malý kluk. Přesně by mi to sedlo do noty, tento typ příběhů jsem míval rád. A vůbec by nevadilo, že je to místy temnější; přesně v této podobě do to zapadá do mého tehdejšího i současného vkusu. Protože ta temnota tu za tapetou dětského pohledu na svět stále je a nebojí se vystrčit růžky.
Pozorný čtenář samozřejmě záhy odhadne, co se děje a kam se příběh bude ubírat. Zejména ke konci se mi děj zdál trochu schématický (víte co se stane, i když netušíte jak). Krásné ovšem je, že je zde hlubší pointa, než pouhé vítězství dobra nad zlem - totiž poselství, abychom si užívali každý jedinečný okamžik života a neustrnuli na jednom místě.
Rozhodně doporučuji každému, kdo nenechal své vnitřní dítě zemřít!
Ze všeho nejdříve musím zdůraznit, že titulní stránka tohoto komiksového svazku mě ke čtení příliš nelákala. Titulní Goro nakonec byl celkem fajn, byť s vysokým faktorem předvídatelnosti. Vlastně mě z celé knihy nejvíce nadchnul Člověk zvaný Son; skvěle zvládnutý příběh i atmosféra, plná bezútěšnosti, krutosti a smutku. Místy šlo o řízný úder na solar, o to víc, že jsem zde takový kus vůbec nečekal.
Se zbytkem knihy mám trochu problém, protože v případě letadel (a jiných dopravních prostředků) potřebuji opravdu zajímavý příběh nebo myšlenku. A tu jsem v případě nepřehledného Mistr Looping (na kterém mě víceméně bavilo jen to, že se z větší části odehrával v mém rodišti; z děje jsem byl po většinu času spíše zmatený) a příliš stručného Past uprostřed vichrů (stále tam hledám ten příběh) nedostal. Nicméně kresba v žádném z příběhů nezklamala, což je rozhodně plus.
Opět nelze než doporučit fandům staršího českého komiksu.
Je to krásné memento českého tvůrce komiksů, zadupnuté do země vládnoucími systémy napříč historií. Musím říct, že jak mě Desetioký kdysi (tuším) v ABC nadchnul, tady jsem si ho přečetl znovu a mimo vizáže titulního záporáka mě to až tolik nezaujalo. Zato Kraken (pominu-li pár očividných chyb) mě bavil od začátku až do konce a obdobně zaujalo klukovsky laděné dobrodružství Země Zet (kde jsem se ovšem místy ztrácel).
Nicméně zbytek knihy jsou spíše fragmenty delší či kratší rozlohy, které něco načnou, ale už nedokončí. Což mi nic neřekne, dokonce ani v podobě kresbou luxusně vypadajícího Abo Falio, kde bez bublin nemám ani šajn o co tam vlastně šlo. (Nutno podotknout, že jsem se doopravdy snažil.)
Tento kus by rozhodně neměl chybět v knihovně znalců českého komiksu.
Skvělá sbírka horrorových povídek prodchnutých černým humorem a ateismem. Navíc jde navzdory období vzniku o příběhy nadčasové, které politiku víceméně ignorují a raději se soustředí na příběh. Skvělé jsou taktéž morbidně rozverné ilustrace, které se nesou v duchu stejného úšklebku jako samotná vyprávění.
Jako vždy některé kousky baví více a některé méně, žádný z kusů však nepadá vyloženě pod průměr. Nicméně některé kusy jsou vyloženě anekdotické (povídka Jak jsem kupoval mlejn mi stále cuká koutky), tudíž od knihy nelze očekávat žádné drasťárny. Přesto se zdejší příběhy temným záležitostem nevyhýbají a navzdory vší odlehčenosti zůstává horror zachován.
Určitě doporučuji všem zájemcům o českou horrorovou tvorbu.
Zpočátku jsem byl skeptický. Komiksy vzniklé v našich krajinách za daného období mě v mladých letech příliš neoslovovaly. Takže mě překvapilo, když mě oba prezentované komiksy nakonec zaujaly (pravda, ten druhý více - měl spád).
První příběh, Havraní doga, zabírá větší část knihy; na můj vkus má dvě vady. Prvním je příliš pomalý rozjezd - hlavní zápletka se rozvine až časem. Druhým je neuspokojivý konec. Tak nějak jsem čekal, že hlavní antagonista bude potrestán, což se kupodivu nestalo. Počítám tedy, že se tak stalo „v zákulisí“ komiksu, který chtě nechtě odráží svou dobu (což je správně).
Druhý příběh už předem avizuje, že jde o příběh vesnického kluka - o jeho životě a obecně vztahu k okolnímu světu. I zde jde o výchovný kus pro mládež, nicméně to po čas čtení ani nepoznáte. (Ale velká výtka - na mláďata zvířat v přírodě nesahat! Jejich matka je pak nechce zpět a zemřou krutou smrtí.)
Na konci tohoto svazku mě dojaly dopisy mladých čtenářů autorovi. Je krásné, když cílová skupina reaguje na dílo spokojenými dojmy. Jako malý náhled do světa našich komiksů v období 1977 až 1989 jde rozhodně o dobrou volbu.
První díl moc nezaujal - ačkoli už zde je to slušná brutalita, nenakoplo mě to k touze po dalších střípcích příběhu. A to i přesto, že samotní titáni jsou hrozbou i mystériem v jednom; jakmile vkročí na scénu, atmosféra marnosti vygraduje do obludných rozměrů. Také samotné charaktery postav jsou načrtnuté zajímavě...
...nicméně poměrně ploše a bezradně. Vývin postav byl z mého pohledu pouze zdánlivý, navzdory veškerému dění mi přišly stále stejné. Nicméně největší průšvih je, že tato manga je snad první, kde jsem se místy nedokázal plynule zorientovat, co se děje. Možná s tím souvisí i kresba, která mi výjimečně nesedla.
Takže mohu-li radit, zkuste první svazek a udělejte si obrázek sami.
Zpracování této knihy vnímám jako průměr. Byl bych raději za menší formát a v druhé půlce možná méně textu (některé myšlenky se opakují, což je v konečném důsledku pochopitelné). Nicméně obsahově to má hodnotu plné palby. Tohle nestačí číst, tohle musíte procítit. Je to koncentrovaný souhrn zážitků, myšlenek a emocí člověka, který přežil. Který je nyní prokletý. Je to sdílená terapie, ať už obrazem či textem.
Současně oceňuji tuto knihu jako analýzu toho, proč k celé události (a mnohým dalším) vůbec došlo. Je to kritika moderní společnosti, světa postaveného na umělých hodnotách a prázdných postojích. Je určitým druhem prozření; pochopením zdroje naší lásky a nenávisti.
Tento svazek shrnuje, co to znamená být člověkem.
Má to potenciál, spád a bavil jsem se. Vlastně mě to na chvilku hezky pohltilo, tedy tato superhrdinská manga spolehlivě funguje. Některé postavy byly dějově spíše jen načrtnuté, ale i tak si k nim čtenář vybuduje vztah. A co se týče autorských bonusů, ocením je vždy a všude.
A jinak... je to velmi podobné řadě podobných příběhů typu „hero from zero“. Pravděpodobně se příběh v dalších knihách rozjede víc, nicméně děj je v jistém smyslu předvídatelný. Je dobré mít tuto mangu v povědomí; osobně však sáhnu spíše po něčem dalším.
Manga nováčkům a nadšeným zasvěcencům ovšem doporučuji.
Tak jsem se konečně pročetl k Nerudovým básnickým sbírkám. Svým způsobem mi udělaly radost. Z textu je patrno (nejen) rozhořčení nad marností bytí a melancholické hledání pointy života. Ovšem to není vše - je zde i dobře skrytý černý humor (nebo minimálně vibrující na mojí notě). Trochu mě v pozdější fázi mrzelo opakování témat, které se mi nezdály přinášet v rámci celku nic nového.
Máte-li rádi temnější poezii, tohle by mohlo zaujmout!
Po této knize už jsem pokukoval nějaký ten pátek a teď když mám dočteno, nezbývá mi než říct: „Dost dobrý!“ Něco se klasicky povedlo méně (Ochutnavači medu) a něco více (Bumerang), ale pravdou je, že všechny povídky mě námětem i zpracováním zaujaly. Ať už jde o čirý horror nebo ponuré postapo, vždy je zde přítomna jakási mrazivá atmosféra, závan devadesátých let.
Je pravda, že z řady věcí jde cítit inspirace pracemi Stephena Kinga a že může zamrzet umístění dějů příběhů do převážně amerických končin. Na druhou stranu jsem za to vlastně i rád, protože to tím mezi řádky vypovídá o koloritu české horrorové tvorby v daném období. Co mi vadilo po otevření knihy trochu víc (a u moderních autorů je mi většinou trnem v oku přesný opak) jsou až příliš drobná písmenka; sice jsem jim přivykl a kniha je útlejší, na druhou stranu starší ročníky nejspíš opráší lupu.
Pochvalu si také rozhodně zaslouží obálka knihy a ilustrace Milana Fibigera, které (ne)příjemné mrazení navodí na první pohled a vždy na povídku navnadí.
Pokud tuto horrorovou sbírku ještě neznáte, mohu jen doporučit!