mosem
komentáře u knih

Knihu, kterou bych označil za staršího bratra románu 1984. Duchově spříznění, v mnohém si podobní, stejně depresivní. Nevím, jestli se nechal Orwell inspirovat, aby napsal román o diktatuře budoucnosti, ale tenhle román - napsaný o 2 desetiletí dřív je nepochybně působivější. Snad svojí technokracií, popisem který není tak obroušený a hladký, je mnohem náročnější pro čtenáře. Ale nepřečíst si jej by bylo nepochybně škoda. Stejně jako je škoda, že maturitní kánon standardně obsahuje román 1984, ale prakticky nikdy jsem nenarazil na tuhle knihu. Škoda.


Pokud nehledáte pouze recepty, zcela jistě tato kniha splní očekávání. Pět příběhů, rozhovorů s kuchaři diktátorů. Když si je přečtete, a jsem si jist že pro jejich čtivost jedním dechem, uvědomíte si, že tyhle příběhy jsou téměř ideální demonstrací toho, co se nazývá Stockholmský syndrom. Všichni se na své místo dostávají více-méně náhodou, a všichni si uvědomují své postavení. Postavení, ve kterém nejde jen o existenci a pracovní jistotu, ale zpravidla o existenci základní - život. Vyprávějí příběhy o svých předchůdcích, kteří zmizeli záhadně a beze stopy. Vyprávějí o krutostí těch, pro které vařili a strachu, který byl součástí jejich existence. Ale současně s jistou mírou sentimentu vzpomínají na "hezké" chvíle s krutovládci. Na jejich štědrost, velkorysost, výjimečně projevenou potřebu jiné než formální blízkosti jiných. A v určitých momentech lze v jejich vyprávění najít i jistou hrdost na postavení. Strach a hrdost, obavy a obdiv. Pocity, které se linou celou knihou. A ty recepty...jsou podle mne pouhým mezipatrem na schodišti, po kterém pátráte. Mezipatrem, na kterém mate nabrat sílu k dalšímu čtení.


Kdybychom v téhle knize změnili osobní jména a neidentifikovali zemi, kde se příběh odehrává, přemýšlel bych, zda je autorem Kafka nebo Orwell. Ale ne třeba hledat někoho jiného. Je to Kadare, který metaforicky popisuje albánskou realitu svých dnů. Příběh začíná poklidně, nástupem Mark-Alema do "Paláce snů", tajúplné instituce zabývající se hodnocením a analýzou snů všech obyvatel. Instituce, která je všudepřítomná a všemocná, s pevně danou strukturou, vymezenými kompetencemi. Postupem času, jak Mark-Alem nahlíží do chodu a moci instituce, narůstá také dramatičnost příběhu. Poznává dopad i na vlastní rodinu. Jak roste jeho poznání, roste i jeho sebevědomí, roste i jeho moc. Ale současně i vědomí závislosti na jiných a strach. Kadare jednoznačně ukazuje charakteristické rysy totalitních režimů - absolutní kontrola všech, podřízenost a strach, krutost vůči těm kteří odporují, Relativní dobro a laskavost pro ty, kteří se přizpůsobí - ale strach z toho, že dílem okamžiku může být jinak platí i pro ně.


Skvělá kniha, skvělý překlad - i když v tomto okamžiku těžko říci, jestli je to ještě překlad, nebo vlastní (stejně skvělá) tvorba. Každopádně kniha, která pobaví. Často jsem si připomenul, jak asi musí vypadat moje cizí jazyky :-)


Pokud máte rádi inteligentní cynismus - skvělá volba. Pokud máte rádi humor - skvělá volba. Pokud máte málo času - pro krátkost stripů skvělá volba. Pokud chcete přemýšlet nad dalším možným pokračováním - skvělá volba. I když nejsem právě hltač tohoto žánru, v tomto případě bez váhání pět hvězd.


Patřím ke generaci, ve které některá díla Karla Čapka byla povinná (Matka), jiná naopak utajována (Hovory s T.G.M.). Už samotný fakt stačil k tomu, abychom vyhledávali jen ta díla, která cenzor opatřil razítkem nevhodnosti. A tak mi tahle útlá knížečka unikala dlouhá desetiletí z úhlu pozornosti. Nicméně, přišlo i na ni. Na útlosti se jednoznačně podepisuje to, že je to divadelní hra, prostá většiny popisnosti a balastu, zapojující do plnosti fantazii čtenáře. I nadále mně sice zůstává utajeno, jestli by i dnes - v době transplantací, kmenových buněk, DNA, pěstování orgánů z embrií, Karel Čapek toto svoje dílo považoval za komedii. Samotný děj začíná poměrně nenápadně, a teprve druhá polovina, či spíše poslední třetina nastoluje filozofické otázky které mohou napadnout každého z nás (je ideální žít dlouho, jak dlouho, toužíme po věčném mládí proto že náš život je krásný, nebo je náš život krásný právě pro svoji omezenost?), ale i otázky etické, které se dnes dostávají do popředí, a které si musí nutně klást dnešní vědci, pro které se "Věc Makropulus" pomalu stává realitou. Kdo má žít dlouho a jaký má být klíč výběru? Kdo má být "soudcem", který vyvoluje a vybírá? Jsou jedinci, jejichž život má větší hodnotu? A tak mně připadá že dílo, které mohlo být v době svého vzniku jakousi fikcí a komedií, časem změnilo svůj charakter a stává se dílem spíše filozofickým, s otázkami morálními. Proto jsem rád, že jsem si na tuhle knížku počkal - ve svém mládí bych ji asi nedocenil.


Tuhle knihu přečíst je příliš málo. Tuhle knihu jsem četl dvakrát s krátkým odstupem, a teprve při druhém, pomalém, čtení jsem si uvědomoval její hloubku, její genialitu. Zachycení myšlenkových pochodů pana Mundstocka je vlastně zachycením myšlenkových pochodů všech Židů, ohrožených za války transportem. Rozpolcenost, kterou někteří čtenáři a kritikové označují za projevy schizofrenie, jí podle mne není. Je to jen prostý strach. Každý z Židů měl strach, každý se snažil strach potlačovat, ale každý se snažil na nebezpečí připravit. Kniha není snadným čtením, ale úsilí, věnované jejímu přečtení je jistě smysluplné.


Kdybych měl shrnout motto této knihy, znělo by "válka je vůl". A nejen válka. Příběh, který mi zaváněl kombinací Příběhů dobrého vojáka Švejka a Pana Kaplana. S humorem líčené zcela vážné věci. Pohled na nelehký život "idiota" má i v době extrémní korektnosti své opodstatnění. Snaha dělat dobré věci a dělat je správně, která zpravidla vyústí ve zmatek a trapas. A když k tomu připočítám podle mne elegantně a vtipně provedený překlad Šimona Pellara. Mám jasno. Oprostím se od srovnání s filmem - tohle srovnání předlohy mně vždy připadá jako srovnání hlavního chodu a moučníku, a dávám pět hvězd. Kniha, ke které se budu vracet.


Pokud jde o mne, četl jsem kdysi dávno a nijak knížka mně nijak neupoutala. Dnes, s odstupem řady let/desetiletí jsem se na knížku díval trošku jinak.Vnímal jsem ji jako psychologickou studii, kterou píše nedospělá ale inteligentní dívka.Zachycuje mezní situaci, do které se ona, její rodina a další lidé dostali. Zachycuje atmosféru a její vývoj v průběhu izolace kterou prožívá. A nejen ona, ale i lidé, kteří jim pomáhali. Zachycuje změnu chování lidí, kteří jsou vystavení extrémním podmínkám a nebezpečí, životu v atmosféře "ponorkové nemoci". Kdy každý překáží každému a každý každému leze na nervy. Ukazuje vývoj od relativně pohodlných podmínek a příjemné atmosféry až po situace kdy jen nebezpečí života dokáže udržet tyto lidi pohromadě. Neidealizuje a zřejmě ani nedramatizuje - což je právě výsledek věku autorky. Ve věku který je ideální pro to aby byla dostatečně vnímavá, je dostatečně vyspělá k tomu, aby dokázala vnímat realitu kolem sebe a popsat ji, a je ve věku kdy dokáže být dostatečně rebelská k tomu, aby popsala vše tak jak vnímá. Což vede po válce k tomu, že její otec některé části "odfiltrovává" jako nevhodné. A při tomhle vnímání má kniha pro mne mnohem silnější vypovídací hodnotu, než by se zdálo. Není to román, je to studie.


Je tohle ještě detektivka nebo psychologický román? Vzhledem k tomu, že sledujeme pátrání po pachatelích brutálních zločinů, mohla by to být detektivka. Ale vzhledem k tomu, že od prvních stránek víme kdo je pachatel, má to blíže k psychologické studii. Každopádně kniha, která je napínavá od první do poslední stránky. Kde drsnost některých stran je vyvážena jemným humorem a citem. Kniha kterou neodložíte, i když je otázkou co očekáváte - asi od začátku již každý čtenář tuší, jak vše dopadne. Ale současně si říká "co kdyby". A ono opravdu. V tomhle žánru víc hvězdiček nedávám, protože to nejsou knihy, které bych bral znovu do ruky (protože "už vím"), takže top.


I když v určitém okamžiku se stává příběh předvídatelný, nakonec zjistíte že tomu tak je jen do určité míry. Další ze severských detektivek, která postrádá brutalitu, ale nepostrádá napětí. Příběh je skládankou historie a současnosti, což v tomto případě působí velmi dobře.


Stejně jako příběhy z této série, kterou nečtu po řadě, i tento svazek nabízí nejen napětí a poutavé detektivní vyprávění, ale i něco navíc. Po přečtení víte něco o Bretani, Bretaňcích a jejich patriotismu, ale také o typickém produktu, jeho získávání, třídění, používání, jedinečnosti, něco jako víno na Moravě, pivo v Čechách nebo whisky v Anglii. Dostaví se pocit, že tohle prostě musíte poznat....a pokud jste jako já v Bretani již byli a tenhle produkt zatím neocenili, téměř se stydíte za svoji neznalost. Kniha nenabízí nic drastického ani drsného, naopak je napínavá i bez těchto efektů.


Asi není obvyklé doporučovat knížku, jejíž příběh není úplně nejpodstatnější, má blíže love story a jednotlivé postavy jsou téměř bez charakteru (pozor, nikoliv bezcharakterní :-) Přesto to v případě této knížku udělám. Příběh je zasazen do koloritu Japonska, či spíše japonských zenových zahrad. A ty jsou zde popsány naprosto geniálním způsobem, kdy je nejen vidíte, ale přenáší se na vás i jejich atmosféra, jejich duch. Každá je jiná, každá na vás působí jiným způsobem, ale jejich cíl je obdobný - zklidnit vás, oprostit od minula, naladit do budoucna, inspirovat, uvolnit. Nepochybně tomu napomáhá i (podle mne) skvělý překlad Evy Sládkové. Prostě, pokud hledáte knížku která potěší, pohladí a polaská duši, je to podle mne jedna z možností.


Jeden z méně známých románů Orwella. Typický Orwell. Jazykově bohatý, dějově vrstevnatý román, který neztrácí svoji zajímavost ani aktuálnost ani dnes, po 80 letech. Román začíná jako popis běžného dne pojišťováka (usmál jsem se přezdívce Tlusťoch při jeho 90 kilech - dnes by to byl téměř každý druhý chlap), který se myšlenkově ani názorově neliší od mnoha z nás, současníků. Další vrstvu tvoří vzpomínky na dětství, které bych nazval téměř "poláčkovské", zahrnující mnoho hezkého i méně příjemného, ale téměř na vše se vzpomíná se sentimentem a pohodou. Orwell je typický i ve svém popisu účasti na přednášce, která je další významnou částí knihy, kdy dokáže mistrně skloubit svůj anti-komunistický a anti-fašistický postoj, přičemž ani tato část nenudí. A závěr - jisté deziluze, ztráta růžových brýlí a očekávání....a konstatovaná že je třeba žít tady a teď. A to vše protkané humorem a jazykovou barvitostí.


Nejsem častým čtenářem historických detektivek, ale pozitivní recenze v tisku, FB, webu...mně přiměly k tomu, si tuhle přečíst. Pocit bych popsal stručně slovy "slaný karamel". Kniha má něco přes 400 stran, podle mne by jí stačilo o třetinu míň. Má čtyři části, z nichž tři první spolu na první pohled nesouvisí, a teprve čtvrtá část je spojuje. Musím uznat, že to spojení je výborné. Nicméně v prvních třech částech na mne bylo poněkud hodně naturalismu, který by snad v některých momentech obstál u povídání markýze de Sade, ale na druhou stranu i ty nejdrsnější scény jsou popisovány kultivovaně, nevulgárně. Tady je asi výrazný vliv překladu. V celkovém pojetí kniha začne relativně brzy odrazovat, máte chuť ji odložit. Ale ve stejném okamžiku vás téměř magicky přitahuje, nedokážete ji odložit. Prostě kontrast chutí - jako slaný karamel. Někomu se nelíbí, jiný právě takový kontrast miluje. Za mne - je to příjemná změna, ale jsou i větší lahůdky.


Krátké příběhy, které se podle mne vtipností nacházení mezi "Povídkami...." K. Čapka a humorem M. Horníčka. Humor postavený na představivosti čtenáře, humor který není postavený na schopnosti ztrapnit či urazit jiného či jeho slabou stránku. Humor který nemá zapotřebí nějakou formu literární "klaky", abychom pochopili vtipnost textu. Příběhy, které na rozdíl od jeho jiných knih nevyžadují souběžné studium další literatury, znalost historického kontextu, filozofie a náboženství, takže jsou spíše oddechovým čtením. Příběhy pocházejí z dlouhého Ecova sloupkařkého období, a na mne působí svěžím a osvěžujícím dojmem. Není v nich ještě patrná unylost, kterou jsem nacházel v jeho posledních románech, zejména v Posledním čísle, ale už i v Pražském hřbitově. Knížka, kterou jsem si skutečně užil, pro mne bude Eco navždy spisovatel, patřící mezi TOP 10.

Začnu trošku jinak - kniha má krásnou obálku. Přinejmenším vydání z roku 1998, autor Zdeněk Ziegler. Ta mne skutečně nadchla. Pokud jde o knihu samotnou, nevidím v hlavní postavě, novici Mizogučim, psychopata, který nakonec uskutečnil tragický krok. Naopak jsem přemýšlel o vztahu krásy a ošklivosti. Kdo z nás se nesetkal se stavbami, které se nám na první pohled zdají ošklivé, abychom je v konečném důsledku považovali za krásné. Kdo z nás se nesetkal s tím, že o něco krásné se nechce dělit, a řídí se pravidlem "když ne já, tak nikdo". Na tragickém osudu další postavy, Curukawi, kniha ukazuje obecné pravidlo asijské společnosti - zachovat si tvář za všech okolností. I za cenu destrukce vztahu, či dokonce života. Přesto mne tahle kniha oslovila, dost dlouho jsem si prohlížel obrázky Zlatého pavilonu, který je stále vyhledávaným turistickým cílem. A přemýšlel, nakolik podivně na nás tato stavba působí. A nakolik podivně působí na Japonce naše kultovní stavby - třeba vila Tugendhat. Ale přemýšlel jsem nad tím, jak silný impuls musí být, aby člověk svůj obdiv, fascinaci krásou, dokázal proměnit v destruktivní sobectví. I přes tento filozofický a dominantní rys na mne silně zapůsobil jazyk. Nepochybně díky překladu Kláry Macúchové. I když jde o prózu, působí poeticky.


Povídku Past na myši jsem komentoval samostatně. Druhou hrou v tomto minisouboru je hra "Svědkyně obžaloby". Hra, která je považována za jednu z jejích nejlepších. Podle mne právem. Ačkoliv postavy nemají šarm ani důvtip pana Poirota, dialogy jsou výborné a hra zaujme od začátku do konce. A konec - kdybych jej měl označit jedním slovem, bylo by to slovo ŠOK. Dosud jsem se nesetkal, aby autor detektivky nebo detektivní hry dokázal na závěr, na posledních 3 stranách nabídnout 3 možná řešení. A po každém z nich by bylo možno hru ukončit, nečíst dál a příběh bude logicky uzavřen. Takhle snadné to Agatha ale nevidí. Nabízí řešení, které je překvapivé.....a sotva se z překvapení vzpamatujete, následuje další. A ještě jedno. Skutečně geniální dílo, dokládající fakt, že Agathu Christie z trůnu detektivky hned tak někdo nesesadí.


Kniha, která stála na počátku mého "vztahu s Mertonem". Po ní následovalo vyhledávání informací o něm na internetu, informací o opatství Gethsemani, další knihy a články. A zjištění, jak normální a současně fascinující osobnost to byla. Člověk, který dokázal a dokáže stále svědčit i přesvědčovat svým příkladem. Ten který ani náhodou nevyrůstal v tradičním prostředí a jehož směrování vůbec nebylo jednoznačné. A když našel svůj cíl, šel za ním naplno, ale současně neztrácel nic ze své lidskosti, ze své tolerance. Není to kniha k přečtení, je to kniha ke čtení - po kousku, opakovaně. K výběru citátů. K promýšlení, snad až meditaci. Brána, do duchovního života Thomase Mertona. Brána, kterou stojí zato projít a porozhlednout se za ni. Možná na chvíli, možná opakovaně....možná i natrvalo. To je mertonovské, to je svobodné rozhodnutí.


Přiznávám, že Peter May je pro mne dost kontroverzní autor. Po Sálu smrti, ze kterého jsem byl nadšený, jsem měl dost rozpačitý pocit z Umrlčí cesty, která mne zklamala řadou nelogičností, jsem se rozhodl to s Mayem zkusit ještě jednou. A vyšlo to. Skála je detektivka, která sice má své detektivní pozadí, ale není tím hlavním. Hlavní jsou příběhy živých, historie i její dopad do současnosti, otevřený prostor do budoucnosti.
