MOu598 komentáře u knih
Četla jsem v prosinci 2009. Podle mých poznámek:
Detektivka.
V ich formě píše vyšetřovatelka o vyšetřování zmizení a asi vraždě, i o svém rodinném životě, i o důsledku minulého případu.
Trochu o Finsku a mentalitě lidí.
Čtivé, ale konec takový "rozměklý".
Četla jsem v prosinci 2009. Podle mých poznámek:
Tato knížka je jako pokračování knížky Cizinec přichází.
Nevěnuje se pocitům ženy vražedkyně, ale pocitům okolí, vyšetřovatelů, soudců.
Hezky napsané, hezky se čte. Nevím ale, proč toto vysvětlení vůbec bylo napsané.
Četla jsem v prosinci 2009. Dle mých poznámek:
Šest příběhů, hlavně v ich formě. Takové jednoduché, krátké postřehy. Bez nějakého vyústění. Jen o tom, co se děje. O pocitech. Takové spíš hořké, zadumané. Žádná veselost.
Každý by mohl podobných příběhů, které prožije, napsat deset denně.
Obyčejné. Možná v tom je to kouzlo, ale já jsem ho zatím neobjevila.
Četla jsem v prosinci 2009. Podle mých poznámek:
Divadelní hra. Jednoduchý příběh o pěti dějstvích.
Rodina ševce chce získat ze závěti peníze, ale ukáže se, že jeden syn je nezralý hlupák, druhý opilec a otec vychloubač a též opilec. Matka je chce srovnat na jednu hromadu.
Jednoduché. Nic moc. Spíš komedie.
Citát:
"Lepší je žít s holou panimandou, než svázat svůj osud se zlou panímámou."
Omlouvám se, teďˇ jsem našla své poznáky ke knize:
Satira, KARIKATURA AMERICKÉHO ZPŮSOBU ŽIVOTA, KDE OD PÁDU KE VZESTUPU A ZPĚT JE VELMI BLÍZKO.
Hlavní hrdina sem jede z Finska, kde je neúspěšný novinář. Zde se stává úspěšným léčitelem páteře, pak během pár dní manželem, ale americké manželství mu nevyhovuje a brání se i tomu, aby byl pojištěn na vysokou částku. Jeho manželka už na tom několikrát vydělala.
Legrační. Hodně zajimavých výroků. Ale takové americky bláznivé. Trochu připomíná Forista Gampa.
Četla jsem v listopadu 2009. Podle mých poznámek:
Dobře se čte.
Ale žádné další poznámky jsem si bohužel nenapsala.
Citát:
"Nejlepší část každého rodokmenu se vždy již nachází pod zemí."
"Měl odjakživa sklon k pesimismu. Ze dvou zel si většinou volil obě, z preclíku měl mnohdy jenom díru a místo ořechu na něho často zbyla jenom prázdná skořápka."
"Mnoho lidí věří v Boha, ale je jen málo takových, kterým věří Bůh."
Četla jsem v prosinci 2009. Podle mých poznámek:
Básně. Ve slovenštině.
Nedočetla jsem. Od počátku "slátaniny". Nejsem asi na stejné vlně s autorem (nebo s překladatelem). Nebo je potřeba číst vícekrát a pomalu a promýšlet. To mne neba. Možná příště.
Nezaujala mne ani jedna básnička. A přitom je to průřez díla za 25 let.
Četla jsem v říjnu 2009. Podle mých výpisků:
Útlá knížka.
O kousku života staříka Konsty Pyekkanena, o jeho pomoci vědcům, zkoumajícím finskou faunu a floru. Náhoda tomu chtěla, že objevili i nový živočišný druh, křížence mez tetřívkem a jeřábkem.
Ale jsou to hlavně moudra staříka, který uvažuje o světě, o životě, o lidech a naivně moudře o tom rozpráví. Jeho úvahy mi připomínajéí mého dědu. Jsou to asi moudrosti stáří.
Dobře se čte. Moudrosti jsou sladkokyselé.
Citát:
"Zeměkoule je kulatá zabjákama. Ty je třeba napřed pobít, pak teprv bude mír."
"Aby je šlak trefil , taky mohli tu knihu napsat v nějaký slušným jazyce - například ve finštině, aby tomu našinec rozuměl."
Četla jsem v říjnu 2009. Podle mých poznámek:
V knize se střídá ich forma, kdy dospělý muž Visa jako by nahrádá do diktafonu své vzpomínky na dobu, kdy se setkal s pozdější ženou, jak se pak dostal a scestí, ale jen díky tomu, že vydělával. Střídá se to s vyprávšním ze současnosti, kdy se zase Visa vrací ke své ženě Tuuli a dětem. Aby žili spolu, aby byl dobrým manželem a hlavně otcem. V minulosti možná i zabil, nebo smrti nezabránil, bydělával na drogách, atd. Byl špatným otcem, jak uvádí, po svém otci.
Zvláštně psané. Dá se číst. Poutavé. Ale takové mrazivé. Může to být opravdu skutečnost? Jednají tak lidé, jednají tak Finové?
Pěkný (i když již starší) průvodce. Řada hezkých barevných foto, plánků měst.
Ve Finsku jsem na pár dnů byla (dcera zde byla půl roku na Erasmu), sice jen v Turku a Helsinkách. Je to pro mne srdeční záležitost.
Četla jsem v září 2009. Podle mých poznámek:
V ich formě. Částečně současnost, částečně vzpomínky a tím se skládá obraz o Soně a jejím vztahu k mužům, k otci, i k ženám, či spíše ženě lesbičce.
Až moc otevřené. Místy pornografické.
Ale poutavé, dočetla jsem.
Historický příběh, asi bezprostředně po smrti Jana Husa, který je zde několikrát kladně i záporně zmiňován. Děj se odehrává ve Finsku, od Turku až po Laponsko.
Složitá doba, složité vztahy. Základem příběhu je ale rodinné prokletí, které stíhá celý rod Kurků, syny, dcery, okolí. Stará vina musí být smyta krví!?
Děj dost bohatý, ale nepřehledný - autor měl napsat 3x víc stránek.
Ale zajímavé. Jiná doba, jiné místo, jiné mravy.
Citát:
"Člověk si může zabláznit, jen když zdraví rozum zůstane."
Četla jsem v srpnu 2009. Podle mých poznámek:
Útlá knížka.
V ich formě vypráví autorka-spisovatelka o svém pobytu ve vězení za 2. světové války, byla politicky stíhána. Trochu vzpomíná na hezké chvíle před uvězněním /hlavně na setkání s dalšími umělci/, hlavně však píše o dalších vězních, ženách. Ty jsou zde z řady jiných důvodů a mají různé osudy, různou minulost. A budoucnost s otazníkem.
Jsou to takové útržkovité pohledy.
Zajímavé i hezké. Neucelené, ale to je schválně.
Četla jsem v srpnu 2009. Pidle mých poznámek:
S jemným sarkasmem a humorem psaný příběh Gunnara Huttunena. Je trochu jiný, než ostatní, ale takový opravdivější. Pro okolí je však blázen a okolí s ním jedná tak, že on vždy odpoví dalším "bláznivým činem". Stává se štvancem, ale stále si chce udržet svoji lidskou důstojnost.
Hezké, humorné, jemný sarkasmus.
Moc se mi to líbilo.
Citát:
"Na cílové pásce se nevyplácí meškat."
Četla jsem v červenci 2009. Podle mých poznámek:
Příběh Topiho, jeho ženy a dětí z Lesní samoty. Strádají a uvěří, že chystané volby jim přinesou zlepšení ubohé situace. Ale nejsou to jen sociální poměry, které rodinu ničí (příroda je proti nim, Topiho, když přijde o tři ze svých dětí, zabije medvěd),
Místy čtivé. Místy ne. Nevyrovnané.
Četla jsem v červenci 2009. Podle mých poznámek:
Finská národní lyrika přeložená Josefem Holečkem. Básničky ve stylu Kalevaly. Ukolébavky, písně mužů, balady. Různé náměty. Ale ne moc veselé. Spíš se mi zdá, že to jsou takové povzdechy.
Opravdu je to národní? Kdo je kde sesbíral? A proč jsou rytmem "na jedno brdo".
Jde o druhou část knihy - kniha začíná stranou 161 - asi při novém svazování rozdělili příliš tlustou.
Ale dobře se čte. Je to rytmické.
Citát:
" Je až přespříliš těch, co pěstují jenom užitečné věci. Někdo se musí starat i o to neužitečné."
" Čím méně vlastním, tím méně mohu ztratit."
Četla jsem v březnu 2009. Podle mých poznámek:
Tři hezké čtivé povídky, ze života.
Psáno v ich formě a snad se i příhodilo autorovi ve Francii.
První je o tom, jak manželka ukáže svému muži, co je jeho nevěra. A to svým příkladem.
Druhá je o dívce Holanďance, která si zahrává se vztahem. Vzbudí lásku a konec, to jí asi baví.
Třetí je trochu bláznivá. O tom, že se život nemá brát moc vážně.
Hezké.
Četla jsem v červnu 2009. Podle mých poznámek:
Těšila jsem se na Waltariho. O to větší zklamání.
V ich formě vyprávění 20-ti leté dívky o asi půl roce jejího života, kdy nejprve znuděná bohatstvím a životem bez zážitků se seznámí se studentem psychologie. Ten jí ukáže jiný sět. Ona se do něj zamiluje, ačkoliv je chudý, ZAČÍNÁ PODIKAT (VYKLÁDÁ OSUD POVĚRČIVÝM LIDEM) A BUDE BOHATÝ.
Děj nic moc, ale napsané hrozně. Takhle nemůže snad mluvit a myslet dvacetiletá díka. Uhozené věty. Nebo je to tím, že jde o dobu asi před 70 lety?
Nelíbilo se mi. Má to být možná zábavné, ale je to spíš trapné.
Citát:
"Podle Hegelova názoru se muži a ženy od sebe liší stejně, jako se od sebe liší zvířata a rostliny."
"... modřina na tváři, byť by dočosně hyzdila dceru Evinu, je jediný způsob, jak získat zpět ztracená práva mužů."