Mr. Crew komentáře u knih

Autorka se nepokrytě, takořka drze, inspiruje panem Asimovem. Ocelové jeskyně načetla velmi pečlivě, až místy zcela bezvýhradně. A tak jsem okouzleni závanem staré dobré detektivní klasiky s R. Daneelem a detektivem Baleym. Bohužel v místech kde přistoupila k dílu autorská invence byl prostor vyplněn poněkud feminním klišé, a tak jsme svědky absurdních emocionálních výtrysků hlavní hrdinky nebo dialogů ve stylu: "Co ti je. Nic. Tak mi to řekni. To bys nepochopil".
Na druhou stranu, je vidět, že Zuzana Strachotová je celkem pečlivá autorka a dala si práci s přípravou a reáliemi, z nichž některé bezesporu vyzkoušela na vlastní kůži. Bohužel přípravu poněkud přecenila a v zápalu autorké invence se jala posunovat význam některých ustálených termínu. A tak místo prostého ajťáka, máme siťaře a kde se vzal bioroid si netroufám ani hádat. Nevím proč, očekával jsem filosofický opus o hledání definice člověka jako subjektu ale dostalo se mi červené knihovny Rosamunde Pilcher.
Přesto je příběh zajímavý, celkem lehce plyne a dobře se čte. Narativ je přiměřeně napínavý a podivně nelogický a rozpláclý závěr lze brát jako příslib pokračování. Inu, budeme v naději a očekávání.
Za mě asi opatrně doporučuji ale nenechat se zmást technicistním žargonem. Je to červená knihovna jak bič.

3 30.12.2023

Místy vtipné, místy lehce mrazivé. Bohužel většinou trpce pravdivé. Rozhodně doporučuju jako studijní materiál.

2 29.12.2023

Tohle svěží dílko se vůbec nestydí za Kulhánkův odkaz a vzhledem k tomu, že Mistr se již, zdá se, navždy odmlčel tak ani za mírně dojaté a trochu ufňukané pomrkávání na pikosekundu, Pumlíče, pana Hašimota a Druhou rasu. Trochu přidrzlá a hustodémonsky krutopřísná Karolínka inklůdyt. Vzhledem k tomu, že spolu s Poutníkem tvoří, orgnický celek, doporučuji nejdříve všechny díly Poutníka a pak Masomlejn. A je to jízda. Plná krve, střev, mozků, drsných holek a spiknutí v útrobách Evropské Uhnije. Včetně mutantních příšer ve službách tamtéž. Nechybí ani zlotřilí Japonci a zrádní ... eh, černoši. (Smí se to to?) To co navenek vypadá nenápadně jako postapo buddy road movie se vyvine v pěkně košatý a šťavnatý příběh, napříč prostorem, dějinami i časem. Nelze nevzpomenout Spad nebo Oggerdský cyklus a zdá se, že pan Nacházel je velký fanda oboru a je škoda, že tomuto dílku není věnována významější editorsko/korekturní práce na profi úrovni a slušivý osmerkový formát v paperbacku. Jízda je to šmakósní a já se bavil ukrutně celý dva dny, než jsem sjel celýho Poutníka a Masomlejny. Kudos.
Citace:
Na háku co trčel ze stropu bylo přivázáno lano, na kterém visel chlap komplet stažený z kůže a Míša mu rozžhaveným pohrabáčem přejížděla po různých částech těla. Samozřejmě, že byl už vykleštěn a měl vypálené oči.
Míša se na mě otočila, v očích ten zlomyslný výraz (že nevíš co ti teďka udělám?).
Zeptal jsem se: Jak to, že ještě žije, neměl bejt už mrtvej?!
P.S. Nejvíc pobavilo: "Né, mrkvičku né!"

1 07.08.2023

V podstatě příběh od dospělého děcka o nedospělém děcku, pro jiný děcka. O tom, že až děcka dorostou, tak nejlepší pro ně je, přeseknout provazy a jít dál.
Trochu vadila ta prvoplánová didaktičnost a ekolinka ale Baci je dobrý vypravěč a tak příběh hezky plynul. Doporučeno zastydlým puberťákům a holkám co i po patnácti furt chodí ke koním.

2 11.07.2023

Ten hajsel píše o mě, odkud mě zná? (Plus teda jsem slušnej ajťák a mám určo větší plat než on.)

Citát: Jsem slušný střelec, ve zbraních a technice se vyznám, jsem obstojný amatérský pilot a létání miluji, ale to je asi tak všechno čtyřicítka je tady a můj armádní výcvik, ač důkladný, leží hluboko v minulosti a nikdy jsem se tím neživil. Mám astma, bolavé klouby, kondici kompromisní a znovu běhat po kopcích v plynové masce s osmnáctiletými kluky

Jsem si celkem jistej, že autor píše o sobě. Nebo o tom co si myslí, že je o něm. Touží po uznání, lásce, romantice a dobrodružství. Touží bejt velkej drsnej a férovej badass. Inu, kdo ne, že. Akorát Vlček měl tu odvahu a šel s tím na trh. Přečetl jsem si vlhký sny jednoho patetickýho chlápka s tukovou obručí. Hm... A co jako?
Ale nebuďme tak nekompromisní, to anekdotické pomrkávání na všechny neukojený čtyřicátníky jejichž tuková obruč determinuje jejich život, bylo občas i celkem vtipný. Dejme tomu že za tři a půl.

2 22.03.2023

Nelze se ubránit srovnání publikací obou bratrů, Patrka i Radka. Zmíním se tedy globálně o tvorbě obou bří, maje na jejich životní postoje zhruba stejný náhled.
Oba "mladíci" popisují jednu a tu samou realitu každý po svém a zaujímají diametrálně odlišné postoje. Nic proti, každý prostě uchopil svůj život po svém a lze tomu lidsky rozumět. Problém mám s onou naléhavou didaktičností se kterou téměř doslova vnucují svůj postoj a vydávají ho za jediný správný. V druhém plánu se samozřejmě, byť každý po svém, snaží implikovat myšlenku, že oni za nic nemůžou a za vše může jejich okolí, které jim tu něco nedovolilo, tam něco upřelo a tady zase sebralo.
Tohle typické fňukání mladíků mi na jejich tvorbě vadí asi nejvíc, ale chápu princip a mám drobnou toleranci pro formu.
Tvářit se, že jejich tvorba je biografie, je ovšem hodně troufalé. Čte se to zajímavě a je to dobře napsané ale ani jeden nedokáže odstoupit od svých "traumat" a ten osobní vklad tomu dává spíš rámec nějaké sociální fikce.
Za mě jsem rád, že jsem to nemusel kupovat a bylo mi to zapůjčeno. Utratit za tyhle svěží dílka nějaký obolus, byl bych mírně roztrpčen.

7 21.12.2022

Staří matadoři pomalu opouští scénu. Kulhánek si našel holku a zapoměl písmenka. Kotleta pomalu transformuje v Kyšu a vydělává těžký prachy. Pochodeň sice pomalu zvedá Sněgoňová ala zatím trochu váhavě a s otázkou kam jí světlo ukazuje cestu. Někde na pokraji žánru se míhají Hoza a Brožovský ruku v ruce s Kopřivou, který si zatím řeší traumata a vyrovnává účty. Až se toho zbaví bude naprosto skvělej ale zatím si krátíme dlouhou chvíli s panem Leichenbergem. A tak scénu opanoval Bureš a je to alespoň pro mne překvapení desetiletí. Bývalý bouchač má bohaté osobní zkušenosti a originální nápady. (Možná si načetl Kopřivu ale je to tam jenom lehce v pozadí.) Inferium byl skvělý počin a jeho pokračování vyzrálo jako víno. Vtipné ukotvení děje do reality celkem nedávno minulé a nepokryté fandění těm z rudé strany z toho udělalo naprosto uchvacující zábavu. Komu se líbilo Inferium bude nadšen, a i když někde v pozdí se vkrádá myšlenka, že platit autory od slova je mnohdy kontraproduktivní, tak i přesto jsou ta slova seřazena do textu s velmi vysokou úrovní zpracování.
Moc bych si přál aby se autor nezastavil a jsem zvědavej jak dopadla Lillith a její dvojčata.

2 15.12.2022

Tohle svěží dílko spadá spíš do oddílu terapeutické literatury. Chápu nutkání autora pustit se do toho z této strany ale je to trochu úkrok stranou a já si vůbec nejsem jist, že jsem tohle chtěl číst. Autor se pokouší vypořádat se se svým životem, zážitky a svými chybami a já jsem bohužel čekal něco úplně jiného. Takže asi nejzajímavější bylo vyprávění o tom jak byl na vojně. Inu fajn, já byl taky. Naštěstí úlovek z knihobudky, takže cajk. Peníze bych za to dal celkem nerad.

1 21.07.2022

Nebojme se toho slova. To slovo je "hodnota." Ano, hodnota této roztomilé žánrovky nespočívá dynamickém ději, napínavém příběhu, nebo barvitém vyprávěním a už vůbec ne v zajímavím námětu, i když tyto a další atributy skutečně čtivé knihy mixuje v poměrně zdařílem díle.
Hodnota toho dílka spočívá v překvapivě jasnozřivém vhledu. Vhledu do něčeho jako temná budoucnost. Nikoliv alternativní nebo fantastická nebo nepravděpodobná. Mnohé z reálií které nám autor se sarkastickým úšklebkem předkládá jsou temnou skutečností a realitou víc než zjevnou a protože mnohé z technikálií mám tak říkajíc v popisu práce, jsem si skoro jist, že autor poměrně přesně ví o čem mluví a nebo se na tvorbě té temné budoucnosti tak či tak podílí.
... a Vy, vy všichni jste její součástí. Připravte si penízek pro Mistra, s pokornou prosbou. Ať má meč ostrý a ruku jistou.

2 18.10.2020

Ani jeden z pánů autorů nemá vzdělání v oboru a na knize, která se napohled tváří jako hard SF je to zřetelně poznat. Pan Ctein je původem fotograf a pan Sanford je reportér a postavy Sandyho a Fiorelli jsou pěkná syntéza obou autorů. Jak již bylo naznačeno, kniha se tváří jako hard SF ale je to spíš social-polit fiction a trochu to připomíná Sedmero EV bez té disaster linky. Fakt je ale ten, že koho bavil Saturnský ruchch, přijde si na své i tady protože i přes nepopiratelně reportérké kořeny je to skvělá kniha na které jde poznat, že jeden z autorů je fakt dobrý reportér, který umí ověřovat prameny a využívat zdroje. Bavil jsem se neskutečně i díky na dnešní dobu vcelku slušnému překladu.

5 22.06.2020

Autorka se odvážně pustila do hard sf se statečností, která je jistě větší než její vědomosti o fungování "jednotek" (unit) , "robotů", elektroniky a umělé inteligence obecně. Původním vzděláním antropoložka si pravděpodobně chtěla na pozadí kontrastu UI vyřešit nějaký palčivý problém s definicí člověka, humanity a lidství obecně. Obdařila, na můj vkus poněkud zmateně a nelogicky, "jednotku" vědomím vlastní kognitivity a na tomto faktu se pokusila vytvořit, spíše vybudovat osobnost "jednotky". Pan překladatel by se měl více seznámit s technikáliemi kyber punku a zkusit si načíst třeba W. Gibsona nebo aspoň Neffa. Občas to nedávalo smysl. Na druhou stranu oceňuju statečnost autorky, se kterou se pustila do technikálií a témat která mám rád tak nějak z principu věci. Příběh sice poněkud drhne a postavy jsou jak papírový čerti, plochý a nevýrazný ale dejme tomu, že je to zahřívací kolo a tak shlédneme okem shovívavým a budeme v naději a očekávání dílů dalších.

1 22.06.2020

Ona to není ani tak kniha jako spíš paján EU, která dělá všechno nejlíp, je čestná a spravedlivá. Zápletka nepůsobí nijak nápaditě ani zajímavě, takových zpráv nebo noticek média fakultativně rotují "neúrekom". S rozvinutím zápletky a technikáliemi kolem, si autor nedal moc práce. Jako ajťák jsem dost trpěl. Za mě těžký zklamání. Misto tohoto doporučuji spíš Malý bratr od Cory Doctorow.

Naprosto boží. Držel jsem palce oběma stranám. Jedněm protože že jsou to ukrutní sympaťáci a druhým proto, že nakonec stejně skončí v pekle...

9 23.01.2020

Paní spisovatelka, ukrutně tlačí na pilu prvoplánovitých klišé. Volba názvů morloj a eloj, stupidita elojů, příběh o karkulce... táhlo se to jak rezavej drát v oku. Jako chápu, že nutnost nějak se vyvětit k nesmírně palčivému problému ženské "dyškryminácije" velmi svědí ale postavit příběh na profláklé scifárně a laciných moralitkách nestačí. Celej počin se táhl jak sopel vyparhlýho astmatika a díky za tlačítko "přeskočit deset stránek".
Bohužel to nebylo ani tak špatný aby to bylo zábavný.