Mrs.Depp komentáře u knih
Ani já se neubráním srovnání s Hanou. Čekala jsem knihu, od které se nebudu moct odtrhnout a budu číst dlouho do noci, abych se dozvěděla, co bude dál a zvrat v každé kapitole. Místo toho jsem dostala poklidně se vyvíjející popis jedné rodiny a jejich hotýlku v průběhu několika desítek let. Tyhle rodinné ságy "jak šel život" miluju a díky tomu jsem si uvědomila, co všechno v uplynulých desetiletích zažívala naše rodina a rodinný dům, který vlastní. Přenesla jsem se například do doby, kdy se mladí manželé můj dědeček s babičkou rozhodli a postavili dům, ve kterém vychovávali své dvě dcery, pomáhali s výchovou šesti vnuků a vnuček, pracovali a budovali náš domov, přistavovali když se rodina rozrůstala. Dědeček dokonce bojoval ve válce. Náš dům zažil rozvod, svatby, nové lásky i boj o život, ať už ten, který tady už je nebo ten, který jsme si moc přáli, aby přišel a spoustu dalšího. Dědeček tady už mnoho let není a babička na tom také není dobře, ale to co pro nás vybudovali zůstane v naší rodině napořád. A vždy si jich za to budu vážit a obdivovat je.
Díky této knize jsem si uvědomila, že takových domů a příběhů je nesčetně mnoho a spousta určitě natolik zajímavých a poučných, že je škoda, že nemůže být takových knih mnohem více.
Přesto, že bych ráda dala knize vyšší hodnocení, něco mi v tom brání. Možná srovnání s jinými knihami, které jsem četla a které mě do děje vtáhly více nebo taky možná proto, že postav v knize je spousta a bylo pro mě náročné si zapamatovat kdo je čí manžel, otec, nevlastní matka a nebo třeba teta. Možná proto, že konec nebyl více rozvedený a možná trochu "odbytý" jednou stránkou a třeba taky proto, že jsem nezažila komunismus a stále si ho nedokážu představit v jeho reálné podobě.
Přesto se už teď těším na další knihu autorky, protože každá z nich nám toho určitě může mnoho předat.
Miluju životopisy. Miluju Přátele a miluju Chandlera a Monicu. Vůbec jsem ale netušila, jaké má Matthew Perry celoživotní problémy se závislostí a je mi to moc líto.
Na začátku knihy Matthew píše, že ji můžeme brát jako jeho vzkaz ze záhrobí. Když ji psal asi netušil, že to tak opravdu bude a mnoho lidí si ji přečte až po jeho smrti. Když se na to člověk takto dívá, je to opravdu strašidelné, jak to ten život někdy vymyslí. V knize píše, že nechápe proč se po vážné nemoci mohl vrátit zpět do života, když další pacienti, kteří byli napojeni na ECMO ne. Věřím, že to bylo proto, aby napsal tuto knihu a pomohl tak spoustě lidí. Je úžasné, že může pomáhat, i když už tady nemůže být a věřím, že by si to tak přál. O to víc je mi líto, že nikomu se nepodařilo pomoci jemu.
Přiznám se, že Chandler a Monica mi vždy připomínali mě a mého manžela. Náš vztah vznikl po několikaletém přátelství, nejčastěji se hádáme kvůli úklidu :-D, můj manžel neustále vtipkuje, až mě tím někdy přivádí k šílenství :-D a nebyli jsme ušetřeni ani náročné cesty za miminkem jako měli Chandler s Monicou. Stejně jako je, i nás tato cesta spojila a pomohla mi pochopit, že mám vedle sebe člověka, se kterým chci strávit zbytek života.
S Chandlerem a Monicou jsem se smála, fandila jim, plakala i byla smutná. Ale taky jsem se radovala a byla dojatá, když se jejich rodina konečně stala kompletní. A věřím, že to ještě mnohokrát dělat budu. Cesta adopce je sice jiná, než když se vám miminko narodí, ale je neméně nádherná a když si pak pochováte ten Váš vymodlený zázrak, víte, že to za všechno trápení stálo.
Životní příběh Matthewa byl hodně těžký, doufám, že odcházel smířený a v klidu, šťastný a spokojený a moc mě mrzí, že sám se svého vytouženého potomka nedočkal.
Stejně jako on znám tu nejistotu a obavy, které prožíval a je mi líto, že ho dovedly až k závislosti.
Je úžasné, jak někdo může ovlivnit váš život i když jste ho nikdy nemohli poznat osobně a já na Matthewa budu vždy vzpomínat v dobrém, jeho trápení ani v nejmenším nezměnilo můj pohled na něj a pokud ano, tak jen v pozitivním slova smyslu. Už vždy se na něj budu dívat jako na člověka, který bojoval za svůj život a že opravdu bylo za co bojovat.
Opět zajímavá knížka, kterou mě moc bavilo číst, miluju cestování a teď si ho moc neužiju, takže je super, že můžu poznávat cizí země aspoň takhle. Jen mě u Láďových knížek mrzí to, co všichni ostatní tak chválí, že než aby popisoval zajímavá místa, kam by se člověk mohl vydat a další zajímavosti týkající se zemí, o kterých píše, popisuje zajímavé lidi, se kterými se setkal, což se mi po pár stranách slévá dohromady a zpětně vlastně vůbec nevím, o čem jsem četla. Za mě by bylo ideální obojí zkombinovat. Přesto jsem si díky knížce našla pár míst, které si přidám na svůj seznam míst, kam bych se ráda podívala jako např. Albánie a Rovaniemi, o kterém už jsem slyšela i dříve a nedá mi to, než mu dát plné hodnocení a zrovna on je autor, od kterého mě láká přečíst všechny jeho knihy. Jdu hned na Prázdniny v Česku, na kterou se těším už dlouho.
Moje milovaná Verunka a její úžasné pozitivní myšlení a vyrovnanost, která na vás dýchne, kdykoli si pustíte nějaký rozhovor s ní. Tuhle knížku jsem si chtěla přečíst už dlouho, protože je to teď tak trochu "moje téma". Verča je důkazem, že nezáleží na tom, jestli vyrostete v úplné rodině nebo v dětském domově, je jen na vás, jaký z vás bude člověk. Toto poselství Verča chce svou knihou předat a taky to, že nezáleží na tom, jaké zkoušky si pro vás život připravil, ale na tom, jak se k nim postavíte.
Verunka popisuje svoje dospívání v dětském domově, vztahy s biologickou rodinou, hledání vztahu k sobě samé a taky svoji cestu za vytouženou korunkou Miss i to, jak nakonec pochopila, že vše, co nás v životě potká, je pro naše dobro a něco nás to má naučit i když to nakonec není třeba tak, jak jsme si to vysnili.
Důležité ale je si udržet vždy a za každých okolností pozitivní myšlení a víru v sebe, protože pro sebe jsme tady celý svůj život a byla by škoda tento náš důležitý vztah promarnit. Proto je důležité se každý den učit mít se rád a příjmout i to, co na sobě rádi nemáme.
Je pro mě neuvěřitelné, že Verča je jen o rok mladší než já a přitom se naše životy v mnoha ohledech tolik liší a zároveň se naše cesty v mnoha ohledech taky potkávají. Moc jí přeju, ať najde štěstí ve své rodině a v jejím nádherném chlapečkovi a ať ji to štěstí už neopustí.
Nemůžu se dočkat na druhou knížku Verunky, která je psaná tak, že je doslova lékem pro moji utrápenou duši.
Moje třetí kniha od Liane Moriarty a zároveň první, která mě bavila od začátku do konce a u které jsem neměla problém zorientovat se v postavách. Paní v knihkupectví mě loni od knížky odradila s tím, že mě nebude bavit, já po ní přesto tak dlouho pokukovala, až se ke mě dostala i přes obavy, že se do ní nezačtu a rozhodně nelituju :)
Příběh je pro mnoho lidí asi nereálný, proto je asi i tolik negativních recenzí tady na Databázi knih, lidé zkrátka asi čekali typickou Liane a příběh ze života :) Přestože jsem podle anotace i já čekala, že si kupuju thriller a místo dramatu Liane na 90 % stran opět rozebírá uvažování hlavních postav, ani tak nelituju, že jsem si ho přečetla a asi by mě zklamalo, kdyby to bylo jinak. Přišli bychom tak o to, co je pro knížky Liane tak typické:)
Jako u Manželova tajemství a Sedmilhářek, i tady můžeme opět číst o tragických lidských osudech, ze kterých bychom se měli poučit. Každá z postav v této knize má své osobní trauma, se kterým se snaží se vyrovnat. Co mě v této nelehké době pro nás pro všechny potěšilo bylo, že se to všem více či méně v závěru podařilo:)
Knihu určitě doporučuji a těším se, co dalšího si od Liane Moriarty ještě přečtu.
Musím se knížky zastat, příběh je krásný a zajímavý. Je pravda, že nejsem náročný čtenář a u beletrie hledám hlavně únik z reality a odreagování se. Když se chci vzdělávat, přečtu si knihu zaměřenou na seberozvoj apod. Souhlasím s tím, že závěr se mi nelíbil, autor začal zničehonic přeskakovat celé roky a místo láskyplného znovushledání hlavních postav, které očekáváte každou stránkou snad od začátku knihy dostanete něco úplně jiného. Musím ale říct, že mě moc baví příběhy, které popisují život postav po dlouhé časové období. V této knize mi jako čerstvé mamince nedělaly vůbec dobře jakékoliv zmínky o utrpení dětí a to jak se celé rodiny musely rozdělit (neumím si představit, že bych to někdy dokázala) chápu ale, že v té době to tak bylo a je důležité na to nezapomínat. O to vděčnější jsem, že dnes podobné věci zažívat nemusíme a doufám, že už ani nikdy nebudeme muset.
Zkrátka mě se kniha líbila a klidně si někdy přečtu i další autorův román. Jinak myslím, že popisovat tady děj je celkem zbytečné, protože to udělalo už nespočet lidí přede mnou.
Fajn knížka, četla se sama, skvělá na deštivé podzimní odpočinkové dny pod dekou, ale nedala mi takové to "něco navíc", co mám u knížek ráda.
Chtěla jsem celou dobu kvůli tomu dát tři hvězdičky, ale kniha je tak čtivá, že jsem si prostě nemohla pomoct a nakonec dala čtyři.
Přece jen mi to nedá a musím napsat pár věci, které mi na knize vyloženě lezly na nervy. První bylo to neustálé vychvalování kapely a Daisy Jones, autorka nešetřila slovy jako fantastický, legendární, Daisy byla dokonale nádherná, všichni chtěli byt jako ona, zpívala tak úžasně, že to bylo prostě neskutečné. I kdyby to tak bylo, což by se klidně mohlo stát, tady to pro mě bylo podáno takovým způsobem, díky kterému mi byla protivná, přitom kdyby autorka vychvalovala jen o trošku míň a napsala taky někdy, že z nějaké písničky třeba nebyl hit nebo se jim něco nepovedlo, příběh by působil věrohodněji, takhle byli všichni dokonalí a prostě legendární.
Další věc byla ta, že příběh byl vystavěný na klasickém rockovém klišé, čekala jsem jen, kdy frontman/ka kapely spáchá sebevraždu nebo se předávkuje drogami a stanou se z nich legendy pro další generace.
Poslední věc, co mi vadila bylo to, že texty písní byly opravdu "volně" přeloženy, kolikrát v překladu byly fráze a slova, které v originálním textu vůbec nebyly, navíc i když texty byly propracované, přišly mi vhodné spíš pro popovou kapelu ne pro rockovou.
Abych jen nekritizovala, moc se mi líbil příběh Billyho, Camily jejich holčiček a jejich přístup k rodinnému životu a životu celkově, moc jsem jim fandila a moc mě mrzí, jak to nakonec dopadlo, ale tak už to v životě bývá a taky jsem do poslední chvíle doufala, že šťastný konec budou mít Karen s Grahamem.
Knížku určitě doporučuji, ale spíš bych si ji osobně půjčila z knihovny a sama si pořídila nějaký skutečný životopis osobnosti, kterou mám ráda, věřím, že to by mi dalo mnohem více.
Nejednou jsem si při čtení této knížky i prvního dílu vzpomněla na jednu kamarádku ze školy a taky na jednu kolegyni z práce. Myslím, že problém s pitím má v dnešní době mnohem více žen, než tušíme. Některé z nich se sice tváří, že to mají pod kontrolou, ale pokud člověk a tím spíš žena večer co večer otevírá láhev vína nebo dokonce něčeho tvrdšího, aby zapomněla na své problémy, v pořádku to určitě není. Autorka Míša tvrdí, že díky pití zapomínala na své úzkosti, které ale máme všichni a já jsem vděčná, že jediné moje závislosti jsou kafe, sladkosti, internet, knížky a mí blízcí. Každý máme v životě nějaký problém a vždy je třeba hledat řešení, pitím nic nevyřešíme.
Chápu, že závislost je vážný problém a vlastně nemoc a ten, kdo s tím má problém, to asi ani moc sám zvládnout nedokáže, ale na druhou stranu myslím, že každý kdo začne je za to zodpovědný sám i když velkou roli hraje určitě genetika, ale příjde mi nefér obviňovat ze závislosti své okolí.
Jinak se mi druhý díl líbil více než ten první, bylo v něm spousta zajímavých příběhů a Míši se moc povedla kapitola o tom, jak to má v životě nastavené teď.
Fandím jí i v osvětě, kterou se snaží dělat a taky jejímu centru Alkos, ráda budu její cestu nadále sledovat a těším se, co přínosného nám ještě předá.
Na jejím příběhu se ukazuje, že všechno zlé je pro něco dobré a neměli bychom se vzdávat ani když někdy je ta cesta ke štěstí dlouhá, náročná a stojí nás nejedno zklamání, věřím, že každý to může zvládnout, důležité je se ze situace poučit a vzít si z ní to dobré, co nám má dát.
Pro mě asi to nejzákladnější, co by si měl přečíst každý kdo má rád Stephena Kinga. Kniha je skvělá, četla jsem ji na nočních a je to jedna z mála knih, u které jsem se opravdu bála. Zklamal mě akorát film a jeho závěr, ale kniha je skvělá.
Tuhle knížku jsem si chtěla hodně dlouho přečíst a když jsem se k ní konečně dostala, nějak jsem ji asi vůbec nepochopila, nemůžu přijít na to, co je v ní tak skvělého, že ji tolik lidí miluje, ale určitě se k ní chci časem vrátit a třeba na to taky příjdu :) Jinak ilustrace i celkové provedení jsou moc povedené :)
Moje nejmilovanější knížka z dětství. Znala jsem ji nazpaměť a četla ji neustále dokola. Jako jedinou ze všech svých dětských knížek jsem ji schovala, když mi bylo asi deset let s tím, že ji jednou dostane má dcera a budeme si ji číst spolu. To jsem ještě netušila, jak moc si budu muset svoji malou princeznu vybojovat. Teď o spoustu let později jsem ji přečetla své holčičce, která má sice teď období, že ji nebaví ležet a poslouchat, ale věřím, že jednou si ji zamiluje stejně jako já. Příběh pro mě za ty roky neztratil své kouzlo, naopak. Ilustrace jsou nádherné a příběh kouzelný a věřím, že si ho s malou ještě nejednou spolu přečteme.
Dočetla jsem a je mi smutno... Poprvé jsem pochopila, jaké trauma si Kurt nesl z dětství a provázelo ho nejen dospíváním, ale i celým životem. Jak to všechno bylo se asi už nikdy nedozvíme, proto nezbývá, než si užívat jeho hudbu a vše, co nám po sobě zanechal. Je ho věčná škoda.. Wanting to be someone else is the waste of The person you Are!!! Jak zpívá Frances Bean: I know you Were meant to stay in this place, sometimes i find it hard to look at my own face, maybe one Day i will talk to you, if im Lucky, it wont be too soon.
"Ježíš odpovídá slepým, kteří jej prosí o uzdravení (Matouš 9, 28): I dí jim Ježíš: "Věříte-li, že to mohu učiniti?" Řekli jemu: "Ovšem pane." Tedy dotekl se očí jejich řka: "Podle víry vaší staň se vám."
.."Nikdy nikoho nenechej, aby ti říkal, co dokážeš nebo nedokážeš. Je na tobě, co si vybereš a jak budeš žít."
Krásná knížka, která na mě přenesla klidnou atmosféru Bali a jeho krásných pláží a přírody a také spoustu moudrých rad. Knížka pro mě asi nebude úplně tou přelomovou, která by mi změnila život, ale tyhle dvě citace z knihy, které jsem tady vypsala opravdu stojí za zmínku.
Poslední stránka knihy je dobrým připomenutím, že je třeba děti učit věřit jejich snům a podporovat je v nich, ne je kritizovat.
Po této knížce jsem sáhla, když jsem měla pocit, že si mě mí partneři neváži a mám problém navázat normální zdravý partnerský vztah. Za mě je skvělá. Napsaná psycholožkou a na každé stránce je popsáno spousta příběhů žen, které se pro muže ponižovaly jako dřív já. Naučila mě vážit si sama sebe a nedělat pro chlapa první poslední, jen abych mu stála za to strávit se mnou milostivě jeden večer. Na konci knihy je spousta rad, co dělat, abyste se naučily neupínat se neustále k nezdravým vztahům a věřím, že mě pomohly. Uvědomila jsem si, proč navazuju neustále nefunkční vztahy. Vykašlala jsem se na všechny chlapy, kteří mě zneužívali, začala se chovat hezky především sama k sobě, začala si život bez partnera užívat a pak se opravdu objevil ten pravý, který si mě váží, dělá pro mě první poslední, neustále mi opakuje jak mě miluje a stojí při mě v dobrém i ve zlém. Ten o kterém VÍM, že by mi nikdy neublížil.
Tuto knížku doporučuji všem ženám, které stejně jako dříve já, stavějí na první místo chlapa, který za to vůbec nestojí, místo aby na první místo postavily sebe samy. Možná je to náhoda, ale u mě tyto rady opravdu zafungovaly,i když samozřejmě ne po jednom přečtení ani ne za jeden den:).
Bridget Jonesová pro mě vždy znamenala obyčejnou ženu jako jsem já. Ne ty dokonalé, které člověk vídá na každém kroku ve městě, ve filmech, v časopisech a prostě všude kam kolem sebe. Ne ty, které vypadají vždy dokonale, chovají se tak, mají kolem sebe spoustu přátel a jejich život je zkrátka úžasný a bezchybný jako z nějaké příručky o pozitivním myšlení.
Když si čtu o Bridget nebo se dívám na film, mám pocit, že tahle žena by mě pochopila, protože ani ona se nevyhýbá trapasům, ne každý vztah se jí podařil, ale nakonec se i ona přes všechny komplikace dočká svého happy endu a najde toho pravého pana Darcyho. A i přes to, že Mark rozhodně je pan úžasný, má doma slečnu dokonalou a zažil ji v těch nejtrapnějších situacích a i ne vždy dokonale upravenou, zamiluje se právě do Bridget a má ji rád takovou, jaká je.
Ať si říká kdo chce, co chce, i když tohle asi není zrovna dílo, které by ocenil každý literární kritik, pro mě jsou všechny díly této série Bridget Jonesové filmy, které mě vždy bezpečně dostanou i z té nejhlubší deprese (i kdyby aspoň jen na chvilku) a pomůžou mi cítit se líp, takže pro mě svůj účel filmy splnily a i kniha se čte moc dobře a časem si určitě budu chtít přečít pokračování.
Navíc jsou filmy natočené na základě těchto příběhů pro mě ideální filmy do tohoto krásného předvánočního období:) Jsou nádherně natočené a mohu určitě doporučit:)
Milá knížka, ideální na léto. Příběh o tom, jak se život někdy zamotá a že se vyplatí se nevzdávat ani když už máte pocit, že nemůžete dál. O maličko více se mi asi líbil příběh Jáchyma, který je přesně typ muže, do kterého bych se nejspíš v reálu dokázala zamilovat. Už teď se těším, až si přečtu další knihy Patrika Hartla.
Marka Dvořáka sleduju na Instagramu už dlouho a jeho příspěvky jsou opravdu přínosné, proto jsem se nemohla dočkat na tuto knihu a hned od první chvíle jsem věděla, že ji prostě musím mít. Stejně jako ostatní knihy série, chybí mi už jen jedna a všechny jsou skvělé.
Myslela jsme si, že jako zdravotník zvládnu přečíst všechny příběhy z knihy úplně v pohodě a nic to se mnou neudělá, přesto mě to rozházelo víc, než bych čekala, hlavně příběhy o dětech, které nedopadly dobře a i ty, které dobře dopadly. Na druhou stranu je to pro mě připomenutí toho, že děti opravdu nesmíme spustit z očí a vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat.
Díky Bohu, že máme kolem sebe tak schopné a zkušené doktory, jako je MUDr. Dvořák a kteří nám jak on říká kryjí záda.
U této knihy mě překvapilo, jaké psychické stavy může drogově závislý člověk zažívat, dřív jsem si to neuměla představit. V mém okolí byla jedna žena, která jak se později ukázalo, byla také závislá na drogách a její podrážděnost, agresivita, hádavost, půjčování peněž od všech, kdo je ochotný půjčit, únava a spaní v práci na stole byly přesně takové, jak v knize popisuje Honza a jeho maminka. Je mi smutno z toho, že předtím, než spadla do závislosti to byla super, chytrá, pracovitá holka, kterou jsem měli všichni rádi a letos jsem ji dokonce potkala ve městě v takovém stavu, že mi jí bylo opravdu líto. U těchto lidí, kterým se ostatní snaží nesčetněkrát pomoct nezbývá než doufat, že tu pomoc jednou přijmou. Proto už chápu, že závislému se nedá pomoct, dokud to on sám nechce. V knize je vše napsáno tak, jak to opravdu je.
Tato kniha je opravdu užitečná, pomáhá pochopit nejen trápení člověka, který spadne do pasti drog, ale také trápení jeho rodiny, ukazuje situaci z různých úhlů a pokud se něco takového stane NIKDO to nemá jednoduché. Nezbývá mi než si přát, abychom naši dceru zvládli dobře vychovat a aby se drogám vyhnula obloukem.
K téhle knížce jsem se vrátila po spoustě let, protože jsem měla pocit, že si potřebuju přečíst něco romantického, uklidňujícího, prostě pohádku, která nemá nic společného s realitou, ale můžu se díky ní krásně zasnít a nechat svůj mozek odpočinout od dnešního světa plného stresu.
Moje očekávání bylo dlouho splněné, až do doby kdy Bella o Edwardovi jen snila, ale jakmile se dali dohromady, začaly mi lézt na nervy neustále se opakující výrazy "pokřivený úsměv", "jeho oči se napjaly", Edwardovo pohupování Belly v náručí a to nakonec moje hodnocení od prvního čtení o jednu hvězdičku snížilo. Nejspíš k tomu přispěly komentáře tady na databázi, že jsem si těch výrazů začala všímat, ale od doby kdy byli Edward s Bellou spolu se mi knížka dočítala opravdu těžce, musela jsem se k tomu nutit a nebylo to už ono.
I tak mám tenhle příběh ráda a vždy se k němu ráda vrátím, ale co se týká Stmívání asi už jen ve filmové verzi.
A mě se to líbilo. Já mám Patricii i její přístup k životu moc ráda a vždy se od ní ráda nechám inspirovat. Patricie i Barča skvěle shrnuly pozitivní myšlení a přístup, který kdybychom si všichni osvojili, bylo by u nás v republice lépe. Mám pocit, že spousta lidí u nás je hrozně negativních a úplně bezdůvodně, neustále kritizují všechno a všechny kolem sebe, což můžeme vidět právě na sociálních sítích. Určitě se ke knize budu mnohokrát vracet i když pro někoho to může být odpad, pro mě je to skvělá příručka pozitivního myšlení, kterou možná ocení spíše fanoušci Patricie, ale i tak je to super a klidně bych brala další díl.