Mrs.MF komentáře u knih
(SPOILER) Uf, tak jak jsem za normálních okolností z knih od Aleny Mornštajnové nadšená, tak tato kniha mě až tak nenadchla, nemůžu říct, že se mi nelíbila, ale rozhodně to není jedna z těch knih, kterou bych každému doporučila. Téma bylo silné, líbilo se mi i přirovnání k lesu, konec jsem už zhltla, ale první polovina mi přišla tak nějak táhlá, měla jsem pocit, že je to pořád to samé dokola, babi zlá, děda věčně někde zalezlý, máma totální selhání, Bella smradlavá... vykreslení postav dobré, ale v podstatě jsme to "slyšeli" půlku knihy a já už si říkala, že to už přece víme, že od babi se nedá čekat nic dobrého a tak dál, namísto toho, bych třeba uvítala rozvinutí dějové linky s "tátou", kam nakonec odešel, jestli o tom třeba taky věděl, jak se kluci dozvěděli, že mají asi sestru apod.
Opět vynikající, ne že bych od Cartera čekala něco jiného. Přečetla jsem ji jedním dechem.
Kniha, která mě naprosto zasáhla. Krásná, čistá. Četla jsem ji snad milionkrát a vždy ji budu ráda číst.
Tahle kniha vás donutí přemýšlet... přemýšlet o světě, o životě a o vztazích a nejen těch mezilidských. Mně se to moc líbilo, v některých pasážích a na konci jsem si přála, aby byl příběh více rozvinut, ale ve finále i tak, jak to je, bylo sděleno vše, co sděleno být mělo. Styl psaní určitě není pro každého, ale já to naprosto miluju.
Četlo se to samo, úplně mi při čtení zněl v hlavě hlas pana Štočka. Jediné, co mě trochu mrzí je, že jsem tyto případy už znala, ale to je asi tím, že jsem zločinožroutka s letitou praxí :) Každopádně i tak mě to moc bavilo a super byla možnost dozvědět se podrobněji o práci kriminalisty z oddělení vražd. Doufám, že bude i pokračování a klidně bych uvítala i vyprávění pana Štočka o nikdy nevyřešených případech.
Nesedla jsem si z ní sice na zadek a nehlasam rozhodně na potkani,že je to to nejlepší, co jsem kdy četla,ale jinak se mi líbila a četla se hezky.
Skvělá kniha. Netradiční, obohacující a i přesto, že vím s jakým záměrem byly jednotlivé příběhy napsané, občas mi bylo trochu líto, že příběh nepokračuje dál ◉‿◉
Kniha neuvěřitelně čtivá, alespoň pro mě. Konec byl sice víceméně logicky vysvětlen, ale stejně mi přišel už moc přitažených za vlasy a možná bych příběh ukončila o pár stránek dřív.
Za mě skvělá kniha, která rozhodně není pro každého. Vždycky mě knihy tohoto typu bavily, hltala jsem různé dokumenty o drogách apod., jelikož jsem vždy chtěla pochopit proč?! a jak takový člověk smýšlí, jak se cítí, co prožívá, atp. a Narkothing je opravdu skvělý a ukázkový výlet do mysli a života jednoho feťáka, kde můžeme krásně vidět, co jsou drogy schopné udělat s klukem, který to má pod "kontrolou", protože je to přeci zábava a nemůže se nic stát.
Jako dítě jsem si jí nechávala předčítat pořád dokola.
Četlo se to samo a na konci jsem měla docela i husí kůži a možná i trochu "strach", ale nechci nic prozradit těm, kdo ještě ne(do)četli. Téma bylo hodně náročné, ale moc se mi líbilo, že jeden příběh vyprávěli 4 lidé, každý ze svého vlastního pohledu a působilo to skutečně. Pokud by si někdo rád přečetl něco podobného, tak za mě můžu doporučit knihu Símka od Lucie Huškové a nebo Vrány od Petry Dvořákové.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. Napínavá od začátku až dokonce. Už se moc těším na další.
Velmi čtivé, nemohla jsem se od toho odtrhnout, ale konec mě docela zklamal, čekala jsem něco podrobnějšího, trochu více šokujícího a do poslední stránky jsem doufala, že se všechno dozvíme z vyprávění manžela.
Vůbec mě to nebavilo a nedočetla jsem to snad ani do půlky a nemám v plánu tomu dát někdy další šanci.