mybrave komentáře u knih
Kniha je psána velmi krásným a bohatým jazykem. Příběh byl velmi autentický a uvěřitelný. Popisuje běžný život chudých lidí bez příkras na pozadí historických událostí. Hlavní hrdinové prožívají radosti i strasti, jsou stateční, ale i dělají chyby. Bojí se, radují se, jsou nepříjemní i milí. Vše ale zapadá do příběhu a každá postava je propracovaná a velmi reálná. Doporučuji. Už se těším na pokračování :)
Kniha popisuje události od konce první světové války do konce druhé světové. To bylo podle mě asi nejtěžší období v naší novodobé historii. Ukazuje jak se lidé dají snadno zmanipulovat a ve jménu vlastenectví se začnou prosazovat někdy těžko uchopitelné myšlenky. Pro mě bylo zajímavé si přečíst právě to, jak běžný člověk reagoval na nátlaky doby. Jak se choval a reagoval ve vypjatých situacích, kdy šlo opravdu o život. Někdy byl člověk postaven k rozhodnutí, které nemělo správné řešení. I maličkosti a dobrá vůle mohly rozdělit rodiny a osudy lidí se na desítky let.
Byl jsem v Osvětimi i Březince, a chápu je jako místa čistého zla a jako peklo na zemi. Kniha dává do širšího kontextu promyšlenost německého válečného průmyslu, kde koncentrační i pracovní tábory hrály důležitou roli. Němci dokázali využít jakýkoliv materiál k další výrobě. Na konci knihy druhá světová válka končí, ale úplné uklidnění nepřichází. Spíše se sčítají škody.
Ze začátku se víceméně dokresloval příběh i za předchozí díly. Akce přišla až na závěr, ale stála za to!
Úžasná kniha, plná citu, úcty a lásky k přírodě, řece, rybám. Působila na mě jako intimní vyznání autora. Zpočátku popisuje naivní dětská léta s takovou lehkostí a radostí, že jsem se rád zasnil a užíval si v představách chvíle u Berounky. Některé pozdější příběhy už tak lehké nebyly, radost trochu vymizela, láska a úcta k přírodě, ale ne. Kniha nenápadně nutí přemýšlet nad životem a co je důležité.
Sice krátká, ale velmi inspirující kniha. Ukazuje, že i jednotlivec dokáže velké věci. Ukazuje také, že člověk může být šťasný i když žije velmi jednoduchý život. A možná právě proto, kolikrát si věci spíše komplikujeme :)
Příběh knihy se dá aplikovat na jakoukoliv aktivitu, ale myslím, že volba tématu je velmi přirozená a přístupná.
Knihu jsem nemohl přestat číst. Jde o velmi intimní a surovou výpověď. Seriál Přátelé jsem miloval a viděl všechny díly. O něm ale kniha byla jen okrajově. Kniha je o boji se závislostí, o tom jak dětství ovlivňuje celý život, o dosti naivních představách o slávě, o tom kam až člověk může padnout a pak se z toho bolestivě dostávat. Věděl jsem, že Matty měl problémy, ale kniha a její příběh naprosto překonaly veškeré moje představy. Tak trochu tomu pořád nemohu uvěřit...
Že jsou včely pro lidstvo důležité jsem věděl, ale nepředstavoval jsem si, jaké to může mít důsledky, pokud by nebyly. O syndromu zhroucení včelstev jsem neslyšel, ale je to něco co se reálně děje, moc tomu nerozumíme a nevíme, co to způsobuje. Lehká historie včelaření a vývoj úlů mi přišla zajímavá. Určitě se časem pustím i do dalších děl autorky.
Nemohl jsem přestat číst. Kniha výborně udržuje napětí. Čtenář se dozvídá nové informace o životě Lisbeth Salanderové. O tom co ji utvářelo a proč je taková jaká je.
Je to velice krátká kniha, ale nutí k zamyšlení. Je plná touhy, lásky a odhodlání. Hlavní hrdina se nebojí jít proti proudu, má svou vášen, která ho posouvá kupředu. Dává mu smysl života a chce změnit svět. Setkává se s nepochopením, je ve vyhnanství, ale pro něj je to lepší volba, než žít jako ostatní.
Kniha se mi moc dobře četla, skoro jako bych sám šel dlouhé hodiny po horách, večer ulehal pod stan a poslouchal vytí kojotů. Kniha popisuje autorčiny zážitky z cestování po Pacifické hřebenovce (PCT), ale také to, co této cestě předcházelo a proč se na tak náročnou cestu vydala. Na začátku byla prakticky bez zkušeností, ale silou své vůle zvládala první kilometry. Cestou poznávala své silné i slabé stránky a samozřejmě potkávala další lidi, kteří se na PCT vydali. Prala se s různými výzvami a po mnoha dnech došla tam, kam si předsevzala.
Kniha plná moudrosti, laskavosti a nutí k zamyšlení. Jde o záznam rozhovorů Jeho Svatosti Dalajlámy a arcibiskupa Desmonda Tutu. Rozebírají to co jim přináší radost a co lidem brání radost prožívat. Vlastně co brání lidem prožívat naplněný život. Pro mě osobně jde o úžasnou ukázku tolerance, kde se setkávají dvě náboženství bez jakékoliv zášti. Oba ctění muži jsou schopni si ze sebe dělat legraci, přátelsky se škádlit a kniha je ukazuje i jako obyčejné lidi.
Afrika je jiný svět, divočejší a i běžný život je tam o hodně jiný než v Evropě. V knize se dozvíme, jak se žije ve slumech, jaké je to přežívat na ulici... Hlavně se kniha věnuje tématu adopcí afrických dětí, jejich únosů, ale také síly a odhodlání lidí, kteří se snaží pomáhat. Téma Afriky mě fascinuje už mnoho let, vždy si rád přečtu zajímavý příběh i když to není vždy odpočinkový zážitek.
Zaujal mne detailní popis aktivit, při kterých lidé vytváří skleníkové plyny. Není to jen osobní či nákladní doprava (ta se dle knihy podílí pouhými 16%), ale třeba výroba oceli, cementu nebo používání klimatizací. V dopravě máme alespoň alternativy, ale v jiných odvětvích je potřeba vymyslet jak nahradit současné způsoby výroby. Autor je optimista a věří, že lidé jsou schopni vymyslet nové metody jak se dostat k neutrálním emisím skleníkových plynů. Zároveň tvrdí, že to je velká výzva a bude to tvrdé. Největší dopad klimatické změny má dopadat na rozvojové země, které nejméně k problému přispěly.
Závěrečná část popisuje, kdo všechno na úspěšné realizaci bude muset spolupracovat, od firem, po politiky, soukromé investory až po každého z nás. Tady jsem si teprve uvědomil, jak složitý problém to je, že to není o tom vymyslet zelený způsob výroby elektřiny..
(SPOILER) Kratičká kniha formátu cca A6, která je komentovaným záznamem dvou patnáctiminutových přednášek napsaných pro BBC. Velmi srozumitelně shrnuje co o černých dírách víme. Dobré jsou i komentáře autora, které rozvíjejí myšlenku knihy a přidávají nezbytné základy. Kniha je vhodná pro zájemce o toto téma bez přechozích hlubokých znalostí.
Některé myšlenky jsou dobře přijímané jako např., že vzniknou zhroucením velkých hvězd, nebo nejsou tak úplně černé a vyzařují. Jiné myšlenky jsou jako ze sci-fi např., že černé díry mohou být branou do jiných vesmírů.
Nejvíce se mi líbil představitelný popis toho, co člověk v depresi prožívá, jak se cítí a co ho může vést až k sebevraždě. Člověk v depresi nevidí východisko, necítí žádnou naději, budoucnost je temná a nestojí za to žít. Tato bezvýchodnost je to, co podle mého názoru depresi velmi dobře definuje.
Pan Honzák podává teoretický rámec a kontext nemoci v životě člověka. Příběhy lidí jsou důležitou součástí knihy a ukazují konkrétní případy. Nemoc se často pojí s vysokými nároky sebe, dlouhodobým stresem nebo nespokojeností se sebou samým. Doporučuji všem, kdose zajímají o psychologii nebo zažívají dlouhodobý smutek a ztrátu zájmů.
Jedno z posledních děl Karla Čapka, dokončil ho těsně před druhou světovou válkou. Z počátku mi přišli mužští hrdinové lehkovážní, obětovali svůj život za svoje ideály. Své smrti vůbec nelitovali, zejména když pomohli své komunitě, vědě, výzkumu atp. V závěru knihy, kdy se hlavní hrdinka - matka - snaží uchránit svého posledního syna, se odehrávají události, které již nelze přehlížet a je potřeba bojovat.
Před nějakou dobou jsem si během řešení zdravotních problému uvědomil, jak vlastně funguje dnešní zdravotnictví. Akutní případy např. zlomená noha, zánět slepého střeva apod. umíme řešit brilantně. Naše znalosti pokulhávají při řešení dlouhodobějších problémů. Tam mi to kolikrát přišlo jako metoda pokus omyl. Nefungují vám tyto prášky, tak zkusíme jiné, a když ani ty nebudou fungovat, tak máme dalších x variant, tak snad vám sednou. Neřeší se přícina, ale projevy nemoci. Tehdy jsem si uvědomil, jak zkreslenou představu jsem měl, trochu jsem čekal, že ten problém někdo vyřeší za mě.
Knihy Honzy Vojáčka ukazují jiný pohled na zdraví. Honza říká, že svoje zdraví máme z velké části ve vlastních rukou. Že spoustu věcí můžeme ovlivnit třeba jen změnou přístupu nebo životního stylu. Tím, že vezmeme zodpovědnost do vlastních rukou a nebudeme pasivně spoléhat na zázračné pilulky. Zcela určitě je to více práce, ale výsledek může být trvalý a daleko uspokojivější. Hlavně nehasíme projevy, ale snažíme se jít ke kořenům.
Knihu nelze brát jako dogma, nebo seznam kroků, které když budou následovány, všehno se vyřeší. Každý řešíme něco jiného, jsme na jiné úrovni vědomí. Pro někoho může být řešení změna stravy, pro jiného více pohybu, nebo vyřešení vztahů s partnerem nebo dětmi. Honza se snaží ukázat obecné principy a zamyšlení je na každém z nás.
Kniha vypráví příběh objevování jednotlivých základních fyzikálních sil a touze fyziků je všechny popsat pomocí jedné rovnice. Autor popisuje vývoj poznání napříč stoletími velmi poutavě. Často si různé teorie odporují a nemohou být pravdivé obě zároveň. Někdy je třeba některou teorii zavrhnout a vytvořit novou. Na začátku dvacátého století fyzikové vytvořili dvě teorie, které dodnes neumíme spojit do jedné. Jde o Einsteinovu obecnou teorii relativity a kvantovou mechaniku, na jejímž vývoji s podílelo množství skvělých fyziků. Existuje možnost, že teorie strun bude finální kvantovou teorií gravitace. Teorie, která bude zahrnovat všechny dnes známé základní interakce. Práce však zdaleka nejsou dokončeny a je možné, že to také bude všechno jinak.
Kniha na mě velmi zapůsobila. Přišla mi autentická, čtivě psaná a emotivní. Už dlouho jsem se takhle nezačetl. Možná je to tím, že např. povodně roku 2002 si pamatuji z vlastní zkušenosti. Chce se mi do zoo zajít a podívat se na místa, která tam jsou popisovaná...
Kniha popisuje, jak se z podprůměrné zoo během let stala jedna z nejlepších a nejkrásnějších na světě. Kolik práce a jaké úsilí, trpělivost a důslednost vyžadovala tato transformace. Vysvětluje jaké podmínky panovali na pražském magistrátu. Jaké vztahy byly v zoo při nástupu pana Fejka. Popisuje samozřejmě i tragické události během povodní roku 2002 a reakce veřejnosti na úmrtí některých zvířat... Tato část mě dost rozesmutnila. Kniha, ale zdaleka nekončí povodněmi. Popisuje, co všechno se muselo vymyslet a vybudovat znovu. Z knihy je cítit nadšení pro věc. Pan Fejk má můj obdiv. Najdete tam i popis veselých příhod se zvířaty. Jednoznačně doporučuji :)
Od knihy nečekejte nějaké rychlé instantní rady jak zlepšit svůj život a zdraví. Autor raději ukazuje zdraví v souvislostech a nabádá čtenáře převzít zodpovědnost za své zdraví. Říká, že vše se děje z nějakého důvodu, má nás na něco upozornit a naučit nás vnímat sami sebe. Chronické nemoci považuje za "biologický projev na základě stavu vnitřního prostředí a nastavení regulace a komunikace uvnitř organismu" (strana 212). Tato myšlenka dává naději na zlepšení. Knihu vřele doporučuji.