Mychaela komentáře u knih

Tak tohle bylo trápení!

Už dlouho jsem se u knihy nemusela tak moc nutit do toho abych ji dočetla, nebo spíš dolistovala do konce.

Je dobře, že se o tématu mluví/píše a možná někoho zrovna tato neobyčejná forma osloví, u mě to ale bohužel nezafungovalo.

6 23.07.2020

Úžasná, nádherná kniha! (pokud se to v rámci tohoto žánru dá vůbec napsat?)
Přečetla jsem dost knih - svědectví o životech v koncentračních táborech - každá z nich byla jedinečná, líčené utrpení, zvěrstva a hrůzy vždy stejně nepochopitelné...
Tato kniha byla ale něčím jiná. Nedokážu říct čím přesně, snad i přesahem do autorčina mládí, její první lásky... Kniha byla svým způsobem laskavá, plná myšlenek o lásce, životě, síle, odhodlání, zoufalství, které byly tak hrozně pravdivé! Daly by se vytesat někam do kamene, přitom byly pronášeny úplně obyčejně, prostě...

Stále a pořád nedokážu pochopit, jak se něco takového mohlo dít a jak to ti lide mohli přežít..

Čtenáři, čtěme takovéto knihy a doporučujme je ostatním, ať lidé nikdy nezapomenou a nikdy už se nic podobného neopakuje!

6 07.07.2020

Tak si tak pročítám komentáře níže a nemůžu si "nerýpnout" :-)
Půjčujete si knihu žánru "Pro ženy", anotace také dost napoví, a pak si tu "stěžujete", že šlo o prvoplánovou love story, nudu a blbost a já nevím co. Tož, příště sáhněte po nějakém psychologickém románu, nebo thrilleru, nebo naučné bichli o 2. světové válce..;-)
Já si po "V šedých tónech" a vzhledem k psychicky náročné práci potřebovala odpočinout, vyčistit si hlavu, odreagovat se, trochu se zasmát, trochu se zasnít, trochu nevěřícně kroutit hlavou s povytaženým obočím, trochu si zanadávat... a to kniha splnila.
Ano, sáhnu teď pro změnu zase po něčem "hlubším", ale v rámci žánru to bylo fajn!

Líbí se mi komentář níže: "Nádherná oddechovka" - Jó, tak nějak bych to viděla :-)

6 28.05.2020

Mini.Baby - souhlas, taky jsem byla zvědavá na to, jak je zachránili, na popis návratu domů a na to, jak se navraceli zpět do života. Škoda, že toto bylo úplně vypuštěno... :-/

6 24.05.2020

Příběh, přestože jen klouzal po povrchu, jak tu mnoho čtenářů zmiňuje, byl čtivý. Místo uklidňujícího pocitu z něj na mě ale padala spíše tíseň a úzkost. Žádná z postav v knize není šťastná a spokojená nebo aspoň smířená se svým životem. Naopak neustále všichni přemítají o tom, co by kdy by a jak by bývalo mohlo být... Stejně jako já. Možná proto ta depka :D
Slupla jsem ji jak malinu, ale v hlavě nejspíš moc dlouho nezůstane.

5 19.02.2024

Neurazí, ale ani nenadchne. I když určitá čtivost se knize upřít nedá, čekala jsem víc.

Bylo celkem zajímavé číst knihu z pohledu jednotlivých podezřelých postav a ne z pohledu detektivů, jak to většinou bývá.
Celou dobu si čtenář nemůže být jistý, kdo je opravdu vrah. Bohužel je to ale i tím, že se o postavách pořádně nic nedozvíme, nejdou do hloubky, v knize se stále dokola opakuje to samé. Detektivové si pozvou na výslech podezřelého, ten jim buď lže, nebo jim neřekne vůbec nic, pak se všichni sejdou u Catherine, řeknou si, co a jak a na řadu jde další sourozenec - výslech - lži - brainstorming u Catherine... A když dojdou sourozenci, přijdou na řadu vedlejší postavy jako Audrey, Irena a další.

Chyběla mi nějaká gradace, vystupňování, napětí a nějaký ten WAW okamžik. Na thriller to bylo příliš poklidné a na pohodu. Chyběla tomu šťáva jako např. u dříve vydaného Nevítaného hosta.

5 20.01.2024

Zajímavý příběh. Inspirativní. Čeho všecho může člověk pílí a odhodláním dosáhnout... I když, bez notné dávky inteligence a nadání by asi člověk doktorát na Cambridge nezískal, i kdyby byl ctižádostivý sebevíc.
Přiznám se ale, že se mi kniha nečetla moc dobře. A první zhruba polovina mě doslova nebavila. Myšlení a způsob života ortodoxních (a zfanatizovaných) mormonů nebo třeba jehovistů a podobných "sekt" se mi příčí. Mám chuť je proplesknout, aby se vzpamatovali! A stejný problém mám i s tím, když čtu jak si někdo dobrovolně nechá ubližovat (psychicky i fyzicky) a trýznitele pak navíc ještě omlouvá a snaží se ho pochopit.
Vím, že nic není černobílé a rodina je rodina, ale zkrátka číst tento příběh pro mě bylo celkem utrpení a to ve více směrech.

5 08.01.2024

(SPOILER) Narozdíl od většiny ostatních se mi druhý díl nelíbil víc než ten první. Popravdě, závěr 1. dílu mě hrozně zklamal (Kiva mě zklamala - ano, prožívám to, neřešte to :D), takže druhý díl jsme už od začátku četla s velmi silnou averzí vůči ní. Její chování, uvažování, předstírání a lhaní mě strašně štvalo a vlastně i samotný Jaren mi s tou svojí bezbřehou důvěrou začal lézt po pár stranách na nervy...
Skoro 3 čtvrtiny knihy se mi vlekly, chyběla mi nedočkavost vrátit se z práce domů a hned běžet číst, jako jsem to měla u 1. dílu... A pak najednou závěrečných zhruba 100 stránek a přišla taková smršť, že jsem opět nechápala :D
Paní autorka si to očividně všechno nechávala až na konec... Oči mě bolely, hlava mě bolela, ale musela jsem ještě do půlnoci dočíst. A spát jsem šla s nevěřícným, ale blaženým výrazem ve tváři :D
Doufám, že karma v Zalindově bude spravedlivá, milá Kívo! :DD

5 07.12.2023

Slupla jsem ji jak malinu za pár večerů. Moc se mi líbila. Na odreagování, když chce člověk přijít na jiné myšlenky, ideální. Super čtivá.
Pro mě je to ideální příklad toho, že i knížky "pro ženy", byť nejde o hlubokomyslné čtení plné filozofických zamyšlení, nemusí být nutně nudné, plytké, přeslazené, povrchní a plné klišé (jako např. Láska a sýr v Paříži, Hotýlek na Islandu, knihy od C. Hoover apod.)
3 ženy a jejich "zavařené" životy. Všechny vám polezou na nervy, protože dělají jednu kravinu za druhou a jsou zralé na facku, ale stejně to s nimi všechno prožívate a chcete vědět, jak to nakonec dopadne :)
(Líbila se mi víc, než "Chci tě mít ve skříni", i když ani ta není špatná :)

5 29.04.2023

Ačkoliv denně sleduju a čtu kriminálky a koukám na horory (takže si přijdu proti jakýmkoliv nechutnostem už celkem dost imunní a jen tak mě něco nerozhází), tak tahle knížka pro mě byla hodně silný kafe.
V jednom příspěvku se tu píše: "Prostě jen popis jatečního průmyslu, akorát z lidí" - NO PRÁVĚ, AKORÁT ŽE Z LIDÍ...!! Číst o chovných stanicích, o samicích, o lidských kůžích a (za mě jedna z nejhorších pasáží) o grilovaných žebírkách z malého kluka... Kdy je to všechno popsáno tak chladně, samozřejmě, nikdo se nad tím nepozastavuje...
I mě překvapilo, proč lidé nezůstali u rostlinné stravy, vždyť třeba takové luštěniny mají bílkovin habaděj. Ale člověk je zkrátka tvor masožravý, že.
Někdo tu zmiňoval, že to samé se děje už teď, ale se zvířaty - ano, přesně tak, se zvířaty. Ačkoliv zvířata miluju, ctím je a nikdy bych je netrápila a netýrala, tak stejně tak bych nikdy mezi ně a lidi nedávala rovnítko. Zvířata se chovají pro maso, pro obživu. Vždycky to tak bylo. Lidi se pro obživu a maso nechovají (a doufám, že se nikdy nedožiju chvíle, kdy se tak stane...)
Konec jsem popravdě moc nepochopila. Zarazil mě. Marně jsem hledala další stránky, které by to celé nějak uzavřely.

...nejhorší na celé té knize pro mě asi je, že dokážu uvěřit, že svět jednou takhle nějak podobně třeba fakt skončí.

5 20.01.2023

Kniha má opravdu zajímavý a slibný námět.
Více časových a dějových rovin, ani střídání vypravěče mi obvykle nedělá problém, ale v tomto případě to nějak nefungovalo.
Do knihy jsem se zhruba od 2. třetiny musela nutit, drhlo to a ano, defakto jsem četla hlavně pro to, abych už měla dočteno :-/.
Snad bylo toho střídání a prolínání časových a dějových linek až moc, člověk chvílemi opravdu tápal, zda zrovna vypráví Tomáš, nebo malý Daniel. Také se přiznávám, že poeticky ladění jazyk v knihách příliš nevyhledávám a tím spíš, pokud jde o vyprávění z koncentračního tábora (Mischling jsem ani nezvládla dočíst), spíše mi do takového prostředí "sedí" syrový, obyčejný, strohý jazyk...
A kupodivu, ačkoliv mě Indie opravdu zajímá a láká, indické pasáže v této knize mě vůbec nebavily a spíše jsem je jen očima přelétala.
Abych to shrnula, člověka vyprávění s touto tematikou nikdy chladným nenechá, ale už jsem četla jiné, pro mě lépe zpracované a čtivější příběhy.

5 03.05.2022

Tak v téhle knize nemůže vůbec nikdo nikomu nic vyčítat. Hemží se to tu lháři, sobci, pokrytci, manipulátory a psychicky labilními osobami.
Jsou tu postavy, které svým chováním nad ostatními přece jen trochu vyčnívají, ale když se nad tím člověk po přečtení zamyslí, dojde k tomu, že podívat se sám sobě do očí, nemůže fakt nikdo. Hynek? Ester? Hana? Sylva? Dominik? Člověk by snad ještě přimhouřil oko nad Karlem Rosůlkem, ale ani ten nemá svědomí čisté...
Po Vranách od Petry Dvořákové je i tady vidět, jak moc může chování matky ke svým dětem později ovlivnit i vztah samotných sourozenců (upřednostňování a vychvalování jen jednoho z nich, svalování zodpovědnosti jen na toho staršího apod.). Smutné je, že na konci knihy bylo jasně naznačeno, že podobný model se bude opakovat i u malé Niny a Julie.

5 22.06.2021

V rámci svého žánru se jedná o úžasnou záležitost!
Od začátku jsem od knihy raději nic moc neočekávala a snad právě díky tomu se mi odvděčila tím, že mě pobavila, odreagovala, některými hláškami rozesmála, rozněžnila a překvapivě i svým způsobem pošťouchla... Život má člověk jenom jeden a neměl by si žádnou příležitost nechat protéct mezi prsty... A když jde o lásku, platí to dvojnásob!
Nemluvě o úžasně vykresleném (dobře, asi dost zidealizovaném) životě na anglickém venkově... Hned bych se sbalila a utekla do Liptonu do krámku s cukrovinkami, achjo!

Shrnu to - krásná pohádka pro dospělé :-D

5 07.09.2020

No asi takhle, ze začátku jsme byla dost skeptická, ale s každou další přečtenou stránkou jsem se autorce znovu omluvila. Je to sakra povedená práce!! Luxusně zamotaný příběh, každou chvíli si myslíte, že už už víte a ono houbelec!

A hvězda navíc za tuhle skvělou hlášku:
"Potřebuju, aby někdo prošel záznamy ze všech kamer... Jemu to vadit nebude, fandí Aston Ville, takže je zvyklý čumět celé hodiny na obrazovku, kde se nic neděje." :-DD

5 21.04.2020

Nejdřív Houbařka, teď Anežka.
Po Houbařce jsem nic veselého a optimistického neočekávala, ale i tak to byl nápor!
"Z některých žen žádné dítě matku neudělá."
Svůj díl viny měly asi obě strany, ale já byla na straně Agnes. To, jak se Agnes chovala, co vyváděla, bylo jen přímým důsledkem chování Julie. Nemůžu si pomoct, to ona ji k tomu dohnala...
A jestli se Julie chvílemi trápila aspoň z části tak, jako Agnes, je to jen malá satisfakce...
Brr, to na mě zase padla depka!

5 19.02.2020

Neskutečné, silné, nepochopitelné.
Toto by měla být povinná četba pro všechny! Abychom přestali řešit blbosti, abychom byli vděční, za to, co máme a jak dobře se máme, aby ženské přestaly blbnout s poruchami příjmu potravy a dobrovolným hladověním.
A hlavně proto, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo! Občas mám pocit, že k tomu máme slušně nakročeno...
Je pro mě naprosto zdrcující, že někdo může holocaust zpochybňovat!! Co je to za lidi?!

5 29.01.2020

Čekala jsem od Veselí víc, ale to od Bábovek ostatně taky...
Na dovolenou, na odreagování je fajn, ale troufnu si říct, že za půl roku už nebudu pořádně vědět, o čem knížka byla...

Co bych ale chtěla vyzdvihnout jsou myšlenky, které se v knize objevují a stojí za to.

"...ty vločky, to jsme my, my všichni, chvíli jen tak poletujem světem a pak roztajem."
"...poslední dobou ho přehnaně chválíme za všechno a za nic ho nekritizujeme, nic mu nevyčítáme, všechno tolerujeme, respektujeme, odpouštíme ...proč se k sobě lidi takhle hezky nechovají, i když neumírají?"
"...když máš něco fakt rád, musíš to umět aj pustit."
"...byla jsem odhodlaná dojít si sto kroků zpátky pro jeden malý kupředu a teď mě děsí, že pořád jenom couvám, motám se v tom všem... Co s tím? Na co čekám? Co mám dělat? - Nechaj občas věci, ať sa samy stanú."
"...jenom skákat. Nefotit. Nesoutěžit. Nepózovat. Nepředstírat radost. Prostě ji mít."
ˇ...občas holt najdeme něco jiného, než co jsme hledali."

5 15.12.2019

Nakonec dávám plný počet!
Zpočátku jsem si musela na styl a způsob vyprávění zvyknout - navyklá na současné moderní detektivky - měla jsem s tím trochu problém, přišlo mi to celé tak trochu zastaralé, chtělo to přečíst zhruba půlku knížky, než jsem se naladila na její notu a začala si to užívat. Je to prostě něco úplně jiného, než se píše dnes, nedá se to srovnávat, je to unikát! :-)

5 25.11.2019

Je mi líto, ale já byla docela zklamaná... Začínala jsem s Číháním - dobré, pak Tiché dívky - sakra dobré!! Takže od Jmen mrtvých dívek jsem očekávala fakt hodně, byla jsem natěšená, ale očekávání se nenaplnila.
Přišlo mi, že autor překombinovává, neví už coby... Některé monology působí jako klišé, jsou nudné - hlavně ty Racheliny.
Neříkám, že knížka nestojí za přečtení, ale na Tiché dívky nemá podle mě ani náhodou.
Jó a ta neustála mlha, déšť, sychravo - pilo mi to krev :-D Za to palec nahoru!

5 08.10.2019

Neurazí ale ani nenadchne.

Tak trochu mi příběh připomínal starou dobrou Rosamunde Pilcher (a večery na Primě) :D Akorát ta romantika mi tam chyběla. Byla jsem snad jediná, kdo stránku za stránkou čekal a čekal, kdy už sakra konečně mezi L. a D. přeskočí nějaká jiskra?? :D A ono nic. Ono se v té knize totiž vlastně tak nějak celkově neděje NIC.
Anotace sice vypadá lákavě a slibuje hlubší počteníčko, ale pravdou je, že na stránkách na vás čeká spíš takové nemastné, neslané, filozofující plácání se... Přitom námět není špatný, kdyby to mělo trochu spád, byla tam nějaká zápletka, vyvrcholení, dynamika a děj.

Co se ale za mě povedlo, bylo vylíčení místa, krajiny a atmosféry. To se mi líbilo moc, hned bych do Ballycove vyrazila!

4 22.04.2024