Myš007 komentáře u knih

Po dlouhé době knížka, která se mi moc líbila, takové milé čtení, pohlazení na duši. Napsané velmi čtivě, příběh je zajímavý, napínavý a je tam i pár nečekaných zvratů. Určitě si časem přečtu ještě jednou v klidu, abych si ji pořádně vychutnala, protože tentokrát jsem se od ní nemohla odtrhnout a vyloženě jsem ji "vdechla".

3 06.07.2022

Knihy od Kathariny Fuchs patří mezi mé obzvlášť oblíbené a tahle se mi líbila snad nejvíc ze všech. Napínavý příběh, kde se člověk dozví spoustu zajímavých informací o dění a poměrech Západním Německu a NDR v polovině minulého století. Kristýna se věnuje gymnastice na vrcholové úrovni, ale metody jejího trenéra jsou velmi drastické a zdraví škodlivé. Kristýna má spoustu únavových zlomenin a trpí hladem a podvýživou. Angelika jde tvrdě za svým cílem stát fotoreportérkou. Obě hlavní hrdinky mi byly velice sympatické, nesnášela jsem fanatickou matku Kristýny a jejího komunismem posedlého bratra. Zajímavé podrobnosti z období stavby Berlínské zdi. Dávám do doporučených.

2 18.10.2024

Kniha má nádhernou obálku, která vyloženě láká ke čtení. Kniha se mi velmi líbila. Je to zajímavý a moc pěkně napsaný životní příběh hlavní hrdinky. Plně chápu důvody, které ji vedly k tomu, aby opustila svého syna. Ostatně nechala u hodných lidí, u kterých měl jistotu, že ho budou milovat a zároveň mu budou moci poskytnout mu stabilní domov a také vše potřebné po materiální stránce, čehož Rossa v dané situaci schopna nebyla. Bavilo mě sledovat její cestu za úspěšnou kariérou od chudé holky z vesnice až po slavnou milionářku. Musím říct, že měla velké štěstí na lidi, co v životě potkala a kterými se obklopovala. Kromě toho má autorka dar popisovat místa, kde se děj odehrává tak barvitě a dokonale, až máte při čtení pocit, že se procházíte v italské horské vesničce, po Paříži, New Yorku, nebo po horkých plážích v Brazílii.

2 02.10.2024

Chorobná žárlivost je opravdu velký problém nejen pro toho kdo žárlí, ale zejména pro jeho okolí. Hlavní hrdinka Renáta mě po celou dobu neuvěřitelně štvala, úplně to ve mě vzteky vřelo. Skvěle popsané psychické stavy chorobné žárlivky. Obdivovala jsem svatou trpělivost jejího manžela Davida i její nejlepší kamarádky. Co všechno jsou schopní vydržet, co všechno si nechají líbit a pořád dokola Renátě odpouští, pomáhají jí a jsou tu pro ni, ať provede cokoli. Kniha skvěle napsaná, ale pořádně depresivní.

2 08.09.2024

(SPOILER) Dočetla jsem "Bývali jsme bratři" a hned jsem se pustila do "Dvojčat paní Karolíny". Příběh je to rozhodně napínavý, velmi čtivý a člověk se od knihy nemůže odtrhnout. U popsaných hrůz holocaustu člověka až mrazí. Ale při vší účtě k autorovi, je to takové celé přehnané. Jako Česku mě potěšilo, že se Lena v pracovním táboře v Poříčí v Československu měla relativně dobře, tedy v kontextu s tím, jak se jí vedlo v jiných táborech, ale rozhodně vím , že není možné, aby jí Češi strkali přes plot banány. Opravdu si nemyslím, že by v období druhé světové války nějaké mohli mít. No a samotné vyvrcholení příběhu, kdy se odhalí, že hlavní hrdinka vyhodila dva kojence z jedoucího vlaku, byť pamalu jedoucího a kojenci to nejen přežili, ale nakonec se všichni po 70 letech šťastně shledali, je na mě už trochu moc. Dle mého názoru má autor zbytečně bujnou fantazii, někdy méně znamená více.

2 14.07.2024

Zvládla jsem knihu dočíst... Nerada rozečtené knihy odkládám, ale... Nějak to nebyl můj šálek kávy. Jako malá jsem měla postýlku se zábranami a rozhodně si nemyslím, že bych z toho měla nějaké újmy.. Proč spí miminka celá století v takových postýlkách? Asi proto, aby z nich nespadla... To, že sociální pracovnice na takové postýlce trvala, zejména u dítěte, které bylo po tak vážném úrazu hlavy a následně rodičům po nějaké době opět z postele spadlo, mi přijde absolutně na místě. Neuznávám ani to, aby děti spaly s rodiči v posteli. Příběh je to smutný a úřední šikana této rodiny dle mého názoru velmi přehnaná. Zejména v případě lidí, kteří své dítě evidentně milují a úraz, který se mu stal je jednoznačně pouze nešťastnou náhodou zcela neúměrná. Kéž by takhle urputně úřady fungovaly v případech dětí, které pomoc skutečně potřebují. Chápu, že si hlavní hrdinka musela projít peklem, hlavně byla přece jednoznačně nevinná a celé mi to vůči její rodině přišlo nespravedlivé a chvílemi mi zůstával až rozum stát, jak daleko to až zašlo. Celkový dojem z knihy nic moc, příběh zajímavý, ale dočetla jsem to jen proto, že mě zajímalo, jak příběh dopadne. Místy jsem se u čtení dost nudila, bylo to takové celé ufňukané a zdlouhavé.

2 30.05.2024

Mám takovou tradici... Pokaždé si přečtu něco "silného", naposledy to byla kniha z druhé světové války, kde mi hlavou šlo moc vážných věcí a pak něco na odlehčení. A tohle je přesně ta milá holčičí kniha, pohlazení po duši, navíc umocněna piráty, renesančními slavnostmi, pohádkovým lesem. Opravdu moc milý příběh. Emily mi byla od začátku sympatická, stejně jako její sestra Apríl, neteř Caitlin, královna Chris... Je to tak pěkně napsané, že má občas člověk pocit, že se těch slavností v lese účastní taky a obyvatele městečka považuje za své sousedy. Díky za milé čtení! Teď se zase ponořím do nějaké těžší knihy, ale tyhle čtecí a emoční lázně jsem si fakt užila :-) Konec se dal předpokládat, ale byl moc hezky popsaný.

2 09.05.2023

Od autorky už jsem přečetla vše, co vydala, tak doufám, že opět něco napíše. Tentokrát to byl úplně jiný žánr, než jsem od ní doposud četla a řekla bych, že detektivky jí jdou :-) "Netušilka" mi přirostla k srdci i s tím jejím mandlovým mlékem. Sice jsme ho nikdy nezkoušela pít, ale po přečtení této knihy si ho snad půjdu koupit, abych ho ochutnala. Však každý detektiv v historii má něco speciálního a pro něj typického. Poručík Columbo má skleněné oko a manželku, co nikdy nikdo neviděl, Sherlock Holmes kouří lulku, KOMISAŘ REX miluje housky se salámem a Netušilka pije turka s mandlovým mlékem. A to se prostě v knize opakuje, protože ho miluje a pije ho tedy denně, občas i několikrát :-) Obal knihy úžasný. Tak mi mi nezbývá, než doufat, že Ivana Netušiolová s kolegou dostanou co nejdříve další případ :-) Dávám do doporučených.

2 08.02.2023

Tahle kniha má jen jednu jedinou chybu, je příliš krátká. Moc zábavné čtení, už dlouho se mi žádná kniha takhle nelíbila. Spousta zajímavých informací o práci letušky, příhody z různých letů, prostě paráda. Budu tiše doufat, že třeba někdy Veronika napíše další díl :-)

2 06.01.2023

Téma poporodní deprese je zajisté důležité a příběh paní Heleny velmi zajímavý, ale styl, jakým je kniha napsaná mi připadá takový..... Podivný? Prostě se mi to špatně četlo.. A ještě ke všemu se Heleniny dcery jmenují Noemi a Naomi, což mně osobně se dost plete a ještě to "vylepšuje" místy zbytečně zdlouhavé a ne příliš zábavné čtení. Jak jsem již řekla, téma a příběh velmi lákavé, ale zpracování slabší, což je škoda.

2 04.03.2022

Kniha je velmi zajímavá a úplně odlišná, než všechny ostatní knihy s touto tématikou. Škoda, že je tak krátká, měla jsem přečtené za 2 cesty vlakem. Zavedla bych jako povinnou četbu pro všechny dívky a ženy, co si chtějí začít s muslimem...

2 29.12.2021

Na knihu jsem se moc těšila, ale po přečtení některých recenzí jsem trochu znejistěla. Nakonec spokojenost. Člověk ke knize musí přistupovat tak, že je to vlastně blog, který autorka psala pro své příbuzné a přátele, aby věděli, jak se na cestách má. Sama pracuji v cestovním ruchu a pár historek mě opravdu pobavilo. Spoustu míst, kde autorka byla jsem osobně navšívila a tak jsem si příjemně zavzpomínala. U spousty míst, kde jsem zatím nebyla jsem si alespoň udělala obrázek, kam se tam vydat a zda je nutný místní průvodce, nebo se člověk může vydat sám na vlastní pěst. Zdrobnělin je v knize opravdu mnoho a ze začátku to člověka překvapí, ale po cca 50 stránkách jsem je přestala vnímat. Autorka ráda jí a umí svěle popisovat jídlo, takže mě během celého čtení honila mlsná :-)

2 10.12.2021

U této knihy mě zaujalo téma, ale vše ostatní byla katastrofa. Několikrát jsem chtěla odložit, ale přece jen mě zajímalo, jak to dopadne.

(SPOILER) Knih s podobnou tématikou jsem již četla hodně a tak jsem se obávala, aby děj opět neprobíhal podle "klasického" scénáře, kdy se smíšený pár vezme a dokud žijí v Evropě, je vše sluncem zalité, ovšem po přesunu do arabského světa začne pro ženu peklo, kdy ji vlastní muž týrá, bije a ponižuje a vyhrožuje jí sebráním dětí.
U příběhu Nadi a Karima se jedná o příběh skutečné oboustranné lásky, ale člověka až mrazí, jakou proměnou během poměrně krátké doby Nadia projde. Poznají se ve chvíli, kdy je Nadia sebevědomá, samostatná, energická a svobodná žena. Chodí do sauny, na tenis, cestuje a sdílí bydlení s jiným mužem, spolubydlícím. Poté, co pozná Karima, vdá se za něj a stane se muslimkou, začnou se věci rychle měnit. A tak se z atraktivní ženy, co pracovala jako vedoucí modního oddělení a měla pod sebou 40 podřízených postupem času stane muslimka, která sama nesmí mluvit s cizími muži, nesmí jim ani koukat do očí, chodí zahalená a na hlavě nosí šátek. Je až s podivem, že jí Karim po přestěhování do Ománu alespoň dovolí pracovat a řídit auto. Nadia s Karimem se vezmou ve chvíli, kdy Karim už jednu manželku má a s ní tři děti. Karim se snaží svůj čas spravedlivě dělit mezi obě své manželky a proto Nadia velice často trpí osaměním, zlvášť, když sama nikam nesmí. Karim Nadiu velmi miluje, ale rozdíl mezi nimi je příliš propastný. Karimovi připadá zcela v pořádku, že si se svou první ženou pořídí další dítě i když Nadie tvrdí, že s ní dávno nespí, nebo to, že si časem pořídí další manželky... Je to velký sobec, dělá si absolutně co chce a pokaždé vše omlouvá Aláhem... To vše vede k tomu, že od něj Nadia nakonec po dlouhých letech podivného manželství stejně odejde. Kniha, kromě toho, že je velmi zajímavá, je také moc hezky napsaná a tím pádem velmi čtivá. Rozhodně mohu jen a jen doporučit.

1 10.03.2022