nai.ivka komentáře u knih
Konečně jsem se k ní dostala, i když rámcově jsem věděla o čem to je. Kniha je stále aktuální. A stále nejsme schopni objevit diktátora dokud se dere k moci. Někdo ano, ale těch co to vidí bývá menšina. Je pozdě, když sklapne past. Mám pocit, že není úniku. I ta nejkrásnější myšlenka se dá zneužít. Pro mě pravdivá, ale depresivní kniha.
Mockrát čtená knížka, kterou jsem četla jako malá, pak ji četly naše děti a teď ji budu číst vnučce. Krásný a bohatý jazyk, příběhy jsou nadčasové a má krásné ilustrace. Neměla by chybět v domácí knihovničce.
My víme, že byť tehdy byli lidi, kteří by si zásah přáli, nebyla na to konstelace. Naštěstí. Při čtení jsem myslela na Bělorusko a Kazachstán, kde se člověk snadno dostane do soukolí a není úniku. Také na zabíraná místa Čínou. Podobným knížkám se vyhýbám, ale tuhle jsem si koupila aniž bych si předem přečetla tiráž. Kvůli autorce a nelituji. Budu nad ní ještě dlouho přemýšlet.
Četla jsem tu knihu cca v 16 letech. Bylo to drsné čtení, spíš jako když jsem četla dobrodružné romány. Ale teď když mám sama syna ve věku těch chlapců, víc mě emočně zasáhl. Nejen to že můžou ti kluci umřít a často strašně. Hlavně že jsou potom ztracení, prošli několika lety bojů a normální život už pro ně není normální, jsou ochuzeni a poškozeni. Kolik je nesmyslných válek a kolik ještě bude.
Při čtení mě napadlo, že jsme se k poválečným přistěhovalcům zachovali jako pěkní zmrdíci. Nejdřív jim nabulíkovali co všechno tady budou mít. Jen se stačí nastěhovat, statky a pole a jak krásný život povedou. Pak když tedy přišli, s prázdnýma rukama do vybydleného drsného kraje, je místní většinou nechtěli přijmout. Za lepším jde každý rád, ale nemuselo se jim lhát.
Na začátku jsem se i trochu bála, začalo to tajemně, myslela jsem, že to bude trochu do hororu a ono ne.
Dozvíte se o historii co jste se ve škole neučili a o čem se dodnes nemluví. Už aby vyšel další díl.
Knížku jsem četla asi ve dvaceti a líbila se mi moc. Vracím se k ní jako ke starému příteli.
Opět pěkná čeština a velmi zajímavé příběhy z česko-polského pohraničí. Žádný suchý dějepis, to co se dozvíte už nejspíš nikdy nezapomenete. Hodně věcí pochopíte. Těším se na třetí díl.
Musela jsem knihu přečíst na jeden zátah, vzala mě hodně. Nechápu jak někdo může napsat, že to nemělo děj, když se tam děl život. Knížka díky konci pro mě nevyzněla depresivně.
Knížka o těžkých věcech dokonce romantická aniž by si to hlavní dvojice rozdávala v každé místnosti a sepisovatel nás zahrnul detailním popisem intimností. Myslela jsem si, že tak nějak tuším s čím vším se potýká kvadruplegik, ale ani ne. Je tam hodně toho na přemýšlení. Někdy člověk musí přijmout rozhodnutí druhého a nechat ho. Někdy se můžete rozkrájet a nepohnete skálou.
Komunisti se nechovali líp než nacisti, STBáci se nechovali líp než Gestapo. Pochybuju, že tohle někdo čekal, tu hrůzovládu a brutalitu tak brzy po válce od vlastních lidí.
Místy jsem měla husinu, z tohohle jsme utekli, jen jsme si toho lízli a stačilo mi to. Myslela jsem na KLDR, tam tomu jsou asi nejblíž.
Nestárnoucí kniha, s kamarádkou jsme se u některých pasáží válely smíchy a dodnes se těším až je zas budu číst, tahle knížka se mi asi nikdy neomrzí.
Někomu to přijde zdlouhavé, pochopitelně, kniha byla vydaná 1960. Literatura měla jiné tempo a mně je to takhle milejší, protože mi nepřebíjí myšlenky další a další a další akcí.
Sice si myslím, že JFK zabil někdo jiný než si myslí King, ale to mi nebránilo si to pořádně užít. Knížka je prošpikovaná fakty, okořeněná milostnou linkou a o level výš poslaná cestováním v čase s úkolem změnit osudy. A jako obvykle nechybí známá místa a odkazy na další knížky, oblíbenou muziku, filmy. Musela jsem se kouknout jak se tančil Lindy Hop. I když bych si přála, kdyby se nestalo to a ono, přece jen si také myslím, že je dobře, že to neumíme a doufám nikdy nebudeme umět.
Moc se mi to líbilo, četla jsem e-book a knížku dala jako vánoční dárek. Kniha je spíš tak pro čtvrtou pátou třídu. Myslela jsem si, že pro mladší. Ještě že může zůstat v knihovně i pro další generaci. Při čtení jsem vzpomínala na Birlibána, kterého nám četli ve školce.
Není to akční, teče to jako život. Hájíčkovy knížky nejsou oddychovky. Píše pro lidi své generace. Sousedské křivdy táhnoucí se generace. Nevyřčené křivdičky skutečné nebo domnělé mezi partnery či sourozenci. Zdánlivý rozpor mezi městem a vesnicí.
Četla jsem několikrát. Sáhnu po ní, když se chci potěšit pěknou češtinou a odpočinout si a přečíst něco vtipného. Na vesnici jsem také náplava a dokonce máme takového neuvěřitelně vyčůraného souseda jako Betty.
Cokoli od paní Christie si ráda přečtu i opakovaně, i na filmy a seriály podle jejích knih se můžu dívat opakovaně.
Nabitá atmosféra, nakonec jsem úplně neodhadla kdo je vrah, takže jsem byla překvapená.