narcisonanis komentáře u knih

Příběh románu Oceán na konci uličky je jako sen. Nejasný, tajemný, fantastický. Kusé informace o originálním literárním světě, který Gaiman stvořil, podněcují či přímo dráždí čtenářovu zvědavost. Ale to on vlastně dělá pořád. Zdánlivá bezvýznamnost příběhu (jde přece „jen“ o život malého chlapce) je ve skutečnosti silnou doménou celé knihy. Dětský hrdina prožívá strašidelné hororové situace – a já jsem nedokázal odtrhnout od knihy oči strachem o jeho osud. Přímo jsem cítil děs, kterým trpěl malý chlapec v knize.
Gaimanův román asi není pro každého čtenáře, ostatně tak je to u všech jeho knih. Ale pokud se nebojíte, že budete třeba zklamáni, a půjdete do toho, máte šanci získat výjimečnou čtenářskou zkušenost. Osobně teď po Pratchettově smrti řadím Neila Gaimana na první místo současné světové fantasy. Kdo souhlasí? :)

„Svoje vlastní dětství si pamatuji živě... Věděl jsem strašlivé věci. Ale bylo mi jasné, že se rodiče nesmí dozvědět, že je vím. Vyděsilo by je to.“

12 13.04.2015

Zažít divočinu a zemřít
Je velmi těžké při hodnocení od sebe oddělit knihu jako takovou a hlavní postavu Christophera McCandlesse. Ať už zachycena ve filmu nebo v této knize, stala se pouť mladého (pro mě rádoby) dobrodruha příběhem, který lidem dokáže měnit životní hodnoty, nebo aspoň dodávat sílu k uskutečnění záměrů, na něž zatím jen ve skrytu duše mysleli.
Najdou se dva tábory – lidi, kteří McCandlesse horlivě odsuzují jako lehkomyslného a domýšlivého hazardéra, a potom ti, kteří se k jeho nadšení pro divočinu a k životu mimo běžné konvence hlásí.
Ti první možná rychle soudí a nesnaží se poutníka životem dostatečně pochopit, ti druzí naopak nevidí Christopherovu aroganci a (paradoxně) neúctu k přírodě – jasně, on ji sice obdivoval a snažil se s ní žít pokud možno v souladu, zároveň mu však absolutně chyběl zdravý respekt k tomu, co všechno na něj může divočina přichystat. Na konci svých zápisků, když už měl namále a sám si to uvědomoval, snad poznal svou osudovou chybu, které se dopustil. Co naplat, příroda si vzala svou daň za hloupost a domýšlivost.
Já chápu, že se na mnoha přetechnizovaných místech planety žije citlivějším romantickým duším čím dál hůř a stravuje je hektičnost konzumního života. Zpřetrhání všech dosavadních vazeb a absolutní odklon od všeho mi však nepřijde jako řešení.
Tři hvězdy z pěti ani ne tak za kvalitu knihy, jako za postavu a konání Christophera McCandlesse.

11 27.02.2016

Nejhloupější anděl je zkrátka takový ten typ knihy, po jejímž dočtení si řeknete: „Sakra, proč jsem o tom neslyšel dřív? A proč o tom lidi v mém okolí taky neví?“ Od té doby, co jsem knihu začal číst, ji všude a před každým jen chválím a chválím. Pokud čtete tento komentář a rozhodujete se, jestli si humorný vánoční román přece jen přečíst, už neváhejte a vydejte se knihu koupit/půjčit/jinak sehnat. Situace, dialogy, hlášky, samotný celkový děj – všechno stojí za pět hvězd!

11 19.02.2015

Bohužel se nepřidám k nadšeným zástupům, kterým babička učarovala. Čekal jsem román ve stylu Backmanovy prvotiny, ale severský autor se vydal trochu jiným směrem, než se mně pozdávalo. Možná to bylo tím, že hlavní postavy mi byly hrozně nesympatické, neustálé vyzdvihování „nenormálnosti“ Elsy mi bylo protivné (to chce snad autor říct, že žádné děti nečtou Harryho Pottera, nemají rády gramatiku a nejsou odmalička zvídavé a hltají informace i jiné než určené pro svůj věk?) a glorifikování jakési nezávislosti babičky mi připadalo takové poplatné dnešní době – všichni chtějí být svobodní, dělat si co chtějí, nestarat se o závazky a pravidla, jen si užívat... a hádejte co? No nakonec to dohnalo i babičku a všem se musí omlouvat. Hm... ze zvědavosti zkusím ještě třetí knihu, třeba si Backman spraví reputaci :)

10 11.01.2017

Tak já si jdu přemáchnout kalhotky...
Padlo to tu už několikráte, ale já to musím zopakovat – kniha je o tolik lepší než film! Pokud jste milovníkem napětí a strachu v knihách a mávnete rukou nad Suzukiho hororem s tím, že už jste přece viděli americké či japonské zfilmování, uděláte zásadní chybu. Proto radím a doporučuji všem PŘEČÍST! :)

Přece jen ale tady vnesu jednu novou informaci. Kruh jsem také poslouchal jako výborně namluvenou audioknihu panem Norbertem Lichým. Atmosféru dokreslily parádní efektní zvuky a depresivní démonická hudba. Také vřele doporučuji (ne však po půlnoci a sám na opuštěném místě).

10 17.04.2015

Jaká byla chyba, když jsem si Johna Greena zaškatulkoval jako spisovatele bestsellerů pro masy, které nestojí za to vzít do ruky. Druhý negativní předsudek jsem si (nesprávně) vytvořil, když jsem viděl knihu viděl zařazenou mezi young adult žánr, protože to není nic pro pořádné čtenáře, že jo? Bullshit.

Hvězdy nám nepřály mě donutily napsat po delší době komentář právě i kvůli takovým zbytečným postojům, které by případní jiní čtenáři mohli mít stejně jako já a udělat tu chybu, že by si nakonec knihu nepřečetli. Proto všem podobně smýšlejícím vzkazuji – PŘEČTĚTE SI TO :)

Román vás dokáže rozesmát a rozplakat v jediné stejné větě (opravdu, odzkoušeno). Snad jedině úplný emoční pařez by si při čtení osudů ne/šťastného zamilovaného páru se zdravotními komplikacemi neuvědomil, jaké má člověk ohromné štěstí, když je zdravý a může ten vzácný čas, který dostal na zemi vyměřen, strávit tím nejdůležitějším způsobem – a to společně se svými nejmilejšími a nejbližšími. Buďme s nimi, dokud můžeme.

Fajn, tak já si jdu pro kapesník... :'(

9 17.01.2020

Jsou světy, které mohou spatřit jen dětské oči, jsou tajemství, jejichž kouzlo dospělé srdce nezachytí.

Tahle kniha vám několikrát vyrazí dech. Poprvé tehdy, když po otevření knihy spatříte pohádkově laděné ilustrace. Podruhé tehdy, když se necháte vtáhnout do zdánlivě jednoduchého, o to však paradoxně ve skutečnosti hlubšího příběhu. A potřetí tehdy, když si uvědomíte, že tam někde ve světě dětství (se stejnými představami, se stejnými myšlenkami a stejnou bezstarostností) jste kdysi byli i vy, ale že už je to dávno a nikdy se to nevrátí. Avšak proč si to nepřipomenout hezkou knihou?

9 25.09.2014

Knihy Neila Gaimana jsou pro mě jako oblíbené jídlo, které si však nedáváte pokaždé, když máte příležitost, ale pouze jednou za čas, aby vám jeho výjimečná chuť nezevšedněla a uchovala si pro vás punc jedinečnosti (pro zajímavost – u mě je to možná pro jiné zcela fádní jídlo, a to smažené žampiony) :)

Génia nynějšího krále britského fantasy trůnů není třeba opěvovat, stačí si jen pročíst ostatní komentáře a pochopíte, jak moc čtenáře dokáže zaujmout, strhnout svým dějem a naservírovat jim jedinečný knižní zážitek každou svou knihou. Víc takových autorů!

8 16.06.2019

Proč tu všichni už dávno nejsme budhisté? Tak milé a ve své jednoduchosti velice sympatické „náboženství“ (ani nevím, jestli se to dá tak nazvat, možná je lepší slovo vyznání) aby člověk pohledal. Já to tedy aspoň sežral i s navijákem! Nejednou jsem se musel na popud jisté situace v knize zamyslet nad vlastním životem či nad svým chováním. Nejednou jsem také leckterou myšlenku z knihy šířil dál mezi své kamarády a přátelé. Přitom všechno, co v knize zazní, je hrozně přirozené a tak nějak lehce pochopitelné.
Stačilo by už jen to, pokud by se všichni řídili zákonem karmy – nečiň to, co nechceš, aby ti činili druzí. No nebylo by nám pak všem mnohem lépe? :)
Spojení filozofie budhismu s hlavní vypravěčkou kočkou se mi i jako milovníkovi předoucích chlupatých čtyřnožců zdálo na první pohled ztřeštěné, ale musím uznat, že to šlapalo skvěle. Klobouk dolů, všem doporučuji! :)

8 25.11.2015

Čemu říkám výhra? Když získáte knihu, která v sobě skloubí výborně zpracovaný silný příběh s dokonale provedenými ilustracemi. Ačkoli – co si budeme nalhávat – příběh chlapce, jemuž umírá matka a má problém se s tragickou situací vyrovnat, není nikterak originální, Ness dokázal citlivé téma geniálně zpracovat do podoby, která vás nutí se zatajeným dechem číst dál a dál. I když vlastně tušíte, jak to celé dopadne. A že ten konec pořádně trhá srdce čtenáře...
Pokud si chcete trochu poplakat nebo prostě jen přečíst jímavý příběh, doporučuji!

P.S. – Taky jste knihu četli kvůli trilogii Chaos, která vás učarovala? Patrick Ness píše čím dál lépe :)

7 13.05.2015

Nechci podceňovat naše ratolesti, ale tenhle komplexní příběh o radostech a strastech života pro děti určitě není. Jistě, pochopí krásný princip přátelství mezi malými kluky, jejich společné dobrodružství při odhalování nového neznámého... ale mohou dítka rozpoznat hloubku myšlenek umírajícího člověka, který ve svých posledních chvílích přemýšlí či přímo blouzní o největší "chybě" svého života, kterou prožil jako malý kluk?
Pocity viny, výčitek svědomí a konečného usmíření se nám míchají se vzpomínkami na bezstarostnost dětství s takovou lehkostí, až vás to děsí a tají se vám dech. Tomu mohutně dopomáhají nádherné kresby, s kterými si Pavel Čech opravdu vyhrál a nejednou jsem měl pocit, že bych si je nejraději nechal vytisknout a zarámovat. Zkrátka úžasné ilustrace!! Chválím také zvolení velkého formátu knihy, který knize dodal punc výjimečnosti a pohádkovosti. Těším se na další díla...

7 26.08.2014

Cormac sice píše skoro pořád stejně (stejně odporně, ponuře, depresivně, nechutně atd.), ale to mu asi nikdo nezazlívá, jelikož autorů, kteří by i naproti takovýmto ne zrovna atraktivním přívlastkům psali také kvalitně a poutavě... těch skutečně není moc.

Ač je příběh postapokalyptického světa rozvláčný a jen zřídka protkaný rychlejšími pasážemi dynamického dění (útěk z domu před nebezpečím, šarvátka na ulici města), stejně dokázal upoutat mou pozornost a vtáhnout mě do hnusného prostředí, v kterém se dva hlavní nepojmenovaní protagonisté pohybovali. Varuji vás – kdo nemáte rádi pocit tísně a deprese a nedělá vám to vůbec dobře, této knize se raději vyhněte. Pokud to však dokážete zkousnout a chcete si vychutnat bravurně napsané dialogy mezi dvěma odpadlíky civilizací opuštěného světa... směle do toho :)

P.S. – Za zhlédnutí stojí také film Cesta, který byl natočen ve stylu ctrl+c a ctrl+v. Tudíž si knihu můžete vychutnat i v audiovizuální podobě :)

7 22.08.2014

Samotného mě překvapilo, jak moc mě dokáže strhnout příběh, u kterého vím jeho konec. Naštěstí byla kniha krátká (a myslím, že tahle délka jí sluší), takže mi dovolila ji přečíst jedním dechem. A i když by to bylo proti všem pravidlům Márquezova vypravěčského stylu, přesto jsem doufal, že sympatický Santiago Nasar, hlavní hrdina netradičního příběhu plánovaného zabití, unikne předem ohlášené smrti. Magického realismu, žánru přisuzovaného matadorovi kolumbijské literatury, je v knize pouze poskrovnu – a tak akorát, aby vás při čtení zaujal. Za mě 5 z 5 a kniha k doporučení [srdíčko].

6 16.02.2021

Možná jsem udělal chybu, že jsem si místo čtení poslechl audioknihu. Jenže mi to nedalo a chtěl jsem slyšet, jak se Láďa popasuje se čtecím projevem – ze studií se spolu známe a vím, že ačkoli je to charismatický a poutavý vypravěč, jeho nosový hlas popravdě není nejpříjemnější. A má obava se bohužel potvrdila. Navíc pro Láďu asi neznámá oblast namlouvání audioknihy se projevila formou křečovitého, téměř školáckého čtení, kdy i dobře mířené vtipy absolutně nevyzněly...

Ach ano, vtipy, kapitola sama o sobě... naživo odzbrojující a půvabné, v knize kostrbaté a násilné. Jenže (!) co by bylo bez těch vtipů? Zjistíme, že Láďova druhá kniha už nemá takový půvab a spád, hodně se opakuje, situace nejsou ničím zajímavé... vím, je hrozně těžké přenést určitě úžasné zážitky z cest na papír a zachovat si atraktivitu... ale to je přece právě umění spisovatelovo.

Nechápejte mě špatně, Láďovi fandím a přeju mu, jak úžasně dokázal využít skuliny v trhu a prorazit. Nicméně můj pocit, že se nadále jen veze na vlně prvotního úspěchu u alternativců (samozřejmě nejen u nich), které lze vcelku jednoduše opít rohlíkem, se postupně jen potvrdil, a to převážně kvůli literární úrovni druhé knihy, kde Láďa nepředvádí nic nového, jen se opakuje (a jaksi vyčpěle).

A neodpustím si ještě poslední kritiku. Ta hudba byla přímo otřesná... znásilnění české vážné hudby pazvuky a rádoby orientálními zvuky daných zemí je neodpustitelné. Kdyby to bylo provedeno kvalitně, nejsem absolutně proti, ale takhle se mi dostalo neustále se opakujících smyčec hudebního hnusu, že se až divím, že jsem dostál svému krédu dočíst každou knihu a vydržel to až do konce.

Dvě hvězdy jen proto, že je mi autor sympatický a podporuju ho v jeho úsilí :)

6 08.02.2018

Upozornění a rada pro všechny, kteří váhají, jestli si knihu přečíst, či kteří již začali a trochu váhají, jestli pokračovat – určitě čtěte, čtěte dál!
Tři muži ve člunu mají poněkud kostrbatější začátek, kvůli kterému si asi mnozí řeknou, jestli nešlápli vedle. Po pár stranách se však kniha „rozjede“ a garantuji vám, že se minimálně několikrát zasměje i ten největší škarohlíd a nebudete litovat vloženého času :)
Veselé situace a vzpomínky tragikomických, rádoby vážných pánů nejsou sice kdovíjakým gejzírem vtipnosti, ale jejich milé vyznění spolu s dokonalou (jak kdy) pohodovou atmosférou výletu na řece vás odzbrojí a vykouzlí úsměv na tváři :)

6 06.07.2016

Anglický suchý humor v plné síle. Kombinace se sci-fi je naprosto vražedná, ať už je to věčně depresivní robot Marvin, přihřátý palubní počítač Eddie nebo smrtící Vogonská poezie. Nepropadejte panice, raději si přečtěte další Adamsovy knihy a vrhněte se do vln bláznivého humoru ;) A pokud se vám nechce číst, doporučuji audioknihu načtenou Vojtou Dykem, opravdu se mu povedla!

6 07.08.2015

Nevím proč, ale z Levandulového pokoje jde cítit, že jej psala žena–autorka. Je to citlivé čtení plné dojmů a emocí, staré zhrzené i nové lásky, cesty za odpuštěním a nalezením sebe sama... asi to není pro každého. Nápad Literární lékárny je kouzelný a vlastně i pravdivý, sami určitě ze své zkušenosti víte, že ne každou knihu je vhodné číst za té či té situace a naopak :)
Levandulový pokoj je také plný krásných postřehů...

„Velkou chybou je, že tolik lidí, především žen, je přesvědčeno, že musí mít dokonalé tělo, aby byli milováni. Přitom tělo musí jen umět milovat. A nechat se milovat. ... Milován je ten, kdo miluje.“

6 02.05.2015

Potvrdilo se známé „nesuď knihu podle obalu“ a já se nenechal odradit příšernou obálkou, kterou dostalo vydání Růže pro Algernon z roku 2000. Získal jsem tak jedinečný zážitek z dokonale napsaného psychologického scifi románu. Silná četba vás překvapení vlnou citu a dojemně mrazivým příběhem. Nemluvě o originální zápletce, která se autorovi podařil podle známosti jeho jména asi jen jednou za život. O to více si můžeme cenit tohoto nádherného literárního umění :)

Ještě jednou pro jistotu pro ty, kteří by na knihu padli namátkou v knihovně či knihkupectví a váhali by – vykašlete se na obálku a určitě si Růži přečtěte, není to nadarmo 17. nejlépe hodnocená kniha!

6 02.05.2015

Zvláštní, jak se tady v hodnoceních jde do extrémů. Buď se lidem vyloženě líbila, nebo zkrátka ne. Já patřím do první kategorie. Coelha jsem dlouho míjel, vnímal jsem jej jako uznávaného současného autora, který je tak nějak "v kurzu" a možná se veze na úspěchu vychvalování svých skalních fanoušků-čtenářů.

Jaké bylo mé překvapení po několika přečtených stránkách Alchymisty. Najednou jsem pochopil ty, kteří ho vychvalovali. Věřím, že spousta lidem by tato kniha dovedla otevřít oči a tak trochu i změnit život (a třeba se tak už i stalo). Avšak také věřím, že čtenářům se to mohlo zdát nudné, nespádové a nezáživné. Záleží na každém, co si z toho odnese. Co víc dodat - MAKTUB :)

6 10.02.2014

Budu trochu kritický, ale to jen proto, že je mi líto nevyužitého potenciálu dobrého nápadu a zbytečných nedokonalostí a nedotažeností, které kazí jinak vcelku fajn vyznění celé trilogie.
Místy jsem si říkal, jestli se náhodou překladatelka nedopustila přešlapů a nepřevedla některé věty příliš neobratně do češtiny, protože tak vyloženě infantilně skládané dialogy a souvětí jsem dlouho neviděl.
Násilně na mě působily některé scény a situace rádoby doprovázené fotkami – jakoby Riggsovi došly odpovídající snímky, ale stále se chtěl sveřepě držet svého nápadu, tak tam prostě vrazil jakous takous fotku a narouboval na ni pár vět. No a popis bitvy v areálu, do kterého se „povinně“ zapojily všechny děti se „zbytečnými“ schopnostmi (Claire, Enoch), byl úsměvný. Bohužel však ne vtipně, ale spíše tragikomicky – příliš okatě a lacině se autor snažil zdůraznit, že úplně každý pomáhal... je to malý epizodní poznatek, možná byste řekli, že se nad takovou maličkostí čtenáři povznesou, pravda je však to, že přesně takové detaily, kterých je navíc v knize více, kazí celkový dojem.
No, přes to přese všechno stojí celá trilogie za přečtení a neuděláte chybu, když po ní sáhnete :)

5 22.07.2017