Nasko komentáře u knih
Jako pozitivum musím jednoznačně uvést, že žádná povídka nebyla taková "nanicovatá", nemastná neslaná. Buď se mi moc líbily, nebo naopak nelíbily, ale žádná nebyla takový ten průměrný výplňový kus.
Moc mi nesedly povídky od Markéty P. A Dory Č., nějak se míjí s mým vkusem. Dvořáková a Klevisová naopak naprosto úžasné.
Zkritizovat ale musím autora anotace. Deset hrdinek (...) které se tváří v tvář všednodennosti nehodlají vzdát? A kde prosím vás?
V knize sledujeme v přímém přenosu hned několik kapitulací. Anotace podle mě sbírku nevystihuje a vůbec se k ní nehodí. Aspoň si ty knihy před vytvářením anotace zběžně prolistujte.
Skvělé, feminismem a magií protkané dobrodružství se sympatickou hrdinkou, a hlavně je to celé velmi originální.
Vytkla bych občas poněkud strojené konverzace. Lea byla představena jako dlouholetá nejlepší kamarádka hlavní hrdinky, ale konverzace mezi nimi je kapku jako když se dvě cizí paní dají do řeči v obchodě. Kde je to přátelství, vřelost a vztah mezi nimi? Proč si nejlepší kamarádky tají tak strašně moc věcí, když si údajně tak strašně moc vzájemně věří? To přátelství jsem jim moc nevěřila.
Jinak skvělá kniha.
Knížka mi přišla ve spoustě momentů jako generátor klišé, ale odpustím jí to výměnou za tu skvělou mořskou atmosféru. Při čtení jsem fakt cítila moře a houpala se na vlnách. :)
Nedávám ale hlavní hrdinku. Má jí být 17, ale chová se tak na 15. Ve spoustě momentů příběh kapku skřípe, strašně moc věcí je šito horkou jehlou a obecně je zápletka taková... Meh... Méně promyšlená, než by Fable slušelo.
Další díl si přečtu, ale čekala jsem víc.
PS. Já jsem vždycky strašně rozpolcená, jestli si mám kupovat nové bookstagramové hity a svézt se na té vlně, nebo počkat, až ta série dovyjde celá. (Ale to jsou potom zase všude spoilery, protože každý čeká, že knihu, která vyšla před 5 lety a byla hit, přece znáte). V poslední době jsem rozečetla řadu sérií, které po prvním nebo druhém díle nakladatelství utlo. České knihovny anglické knihy moc nevedou a kupovat v AJ si je vyloženě nechci, zas tak moc se mi Fable nelíbila. Ale oživení této série bohužel spíš asi nebude. No nic, no.
Už dlouho jsem nečetla nic tak příjemného, citlivě napsaného a poutavého. Skvělý jazyk, hrdinka, fakta z Japonska a zajímavé asijské zvyky tvoří dokonalé kombo.
Za mě skvělá kniha.
První třetina knihy se mi líbila a přišlo mi, že to je dobře rozehrané... Jenomže ono se to pořád ne a ne rozjet, po čase to začne nudit a od strany 200 už jsem si jenom přála, aby mi někdo vyspoiloval konec a já to nemusela dočítat jen ze zvědavosti.
Za mě nic moc.
Jedna hvězda za nápady.
Druhá hvězda za feminismus u autora - muže.
Třetí hvězda za zpracování s LGBT a people of colour motivy.
Čtvrtá hvězda za pocity, které kniha vyvolá.
Pátou ale nedám. Pohádky měly strašně kolísavou kvalitu. Zatímco jedna byla boží a úžasná, ta následující byla taková divná... Což se různě střídalo. Grafické zpracování nádherné, ale některé WTF povídky hezká ilustrace nezachránila. :)
Tak tohle se nepovedlo. Po poměrně zajímavém prvním díle přichází dvojka, která se kvalitou Holubici a hadovi vůbec neblíží.
Příběh působí dojmem, jako že svět nemá svá jasná pravidla, ale naopak si autorka pravidla za běhu vytváří tak, aby to sedělo do příběhu... Systém magie jsem nějak nepochopila a mám pocit, že v každé kapitole fungují kouzla úplně jinak. Všechno se ohýbá tak, jak se zrovna hodí. Výsledkem je chaos a nulová konzistence.
Nevím, jestli je to blbě napsané, nebo jen blbě přeložené, nicméně četlo se to opravdu těžce. Špatný výběr slov, žádný spád akčních scén, výplně je víc než děje, dlouhé dialogy bez cíle, natvrdlé souboje a můj oblíbený 'meč na zádech'. Rovný meč se nedá vytahovat z pouzdra na zádech, není to šavle. Už by se to autoři fantasy měli konečně naučit.
Nějak nevím, jestli se mi tu trojku bude chtít číst, protože mě upřímně ani nějak moc nezajímá, co se se všemi těmi necharismatickými a nanicovatými hrdiny stane. :/
Kniha se spíš měla jmenovat "Co si Y. N. Harari myslí o dějinách lidstva".
Napsat objektivní text je strašně těžké, to vím, ale autor se o to ani moc nesnažil a občas mi vadilo, že jeho "názory na věc" a podložená fakta mají v knize zhruba stejné postavení. Jako jedna z mnoha knih na toto téma je to super, ale je potřeba přečíst i další tematicky podobné knihy, aby to člověka opravdu někam posunulo a něco mu to dalo.
Jako populárně naučná literatura je to zábavné a zajímavé, kdybych to ale posuzovala jako odborný text, strašlivě to zkritizuju. Takže to budu brát jen jako čistě to první, popularizující příručku "Anthropology for Dummies", sloužící hlavně k pobavení. A z tohoto úhlu pohledu je to dobré.
Tentokrát mě teda Kotleta kapku zklamal.
Nejsem žádná princezna, co si koupila Bruntálského řezníka a nevěděla, do čeho jde. Naopak jsem věrná čtenářka jeho knih už od dob Hustého nářezu, což bylo někdy v roce 2010.
Druhý díl Undergroundu mi oproti jedničce ale bohužel přišel takový nenápaditý, nepřekvapilo mě ani odhalení padoucha, jeho pozadí, vývoj postav, dynamika Petrova vztahu s Fay... Všechno takové nemastné neslané, předvídatelné a neoriginální.
Vzhledem k tomu, že je mi 24 a písničky od Zagorové neznám, omílaná Duhová víla mě moc nebavila, ale tady chápu, že chyba je na mé straně vysílače.
Tentokrát to bylo i míň vtipné. Kde není prostor na humor, tam nacpeme víc sexu, ale na úkor děje, což byla trochu škoda. Další díl už bych ale asi nepotřebovala. Radši nový kus Legie, prosím. :)
PS. Zarazila mě fyzika dámských vlasů v knize. Jak se proboha dělá cop jehlicí? Jehlice je na drdoly. Cop tím neuděláte, alespoň ne bez vteřinového lepidla, izolepy apod. Možná tu knihu v redakci měli dát přečíst i nějaké ženě.
Dávám nakonec pět hvězd, i když se mi předchozí série Nikdynoc líbila maličko víc. Je to tak na 4,5 hvězdy a dolů zaokrouhlovat nechci.
Kristoff je jako vždy explicitní, vulgární, hrubý a nevybíravý. Malé varování, v knize je dost scén poněkud ošklivějších a krvavějších, takže třináctiletému bratránkovi zažranému do fantasy bych to k narozeninám asi nekoupila, i když to v knihkupectví nevím proč strčili do young adult. Kristoff ale píše skvěle, originálně a svěže. Ačkoliv je to úplně šíleně tlustá bichle, tak mě fakt nenudil ani na moment.
Jednu věc bych mu ale vytkla. Na samém začátku, v takové té úvodní vysvětlovací fázi, na vás J. K. vychrlí milion různých termínů pro tento svět. Ledokrevný, bledokrevný, úctykrevný a spoustu dalších něcokrevných. Potom se tam to slovo 400 stran neobjeví a po těch 400 stranách autor čeká, že si význam pořád pamatujete. Občas jsem v těch označeních a pravidlech měla kapku bordel a neškodilo by to připomenout, když se v příběhu po delší době objeví.
Opřu se také do korektora/překladatele, protože mě strašně štvala přípona OVÁ úplně všude. I u tak šíleně exotických jmen, např. očividně severem inspirovaných, na kterých to OVÁ vypadalo jako karnevalová maska na pohřbu. Sorry, úplně blbě. (Saoirse á Ríganová? WTF?)
Upírské rody v knize mají taky své názvy (např. Voss) a dala bych určitě přednost, kdyby se k tomu třeba přistupovalo po šlechticku, třeba Laure de Voss - namísto Laure Vossová. Zní to jak "Nováková" a úplně to pohřbívá tu noblesní auru jména starého upírského rodu. Taky říkáme třeba Regina von Habsburg a ne Regina Habsburková. Když to nemá OVÁ, tak je to asi málo žena, že? Ale z toho neviním Jaye, ten za to nemůže, takže hvězdu nesundám.
Začnu tím, že jsem moc ráda, že jsem si knihu koupila, a to i přes to, že k ní mám některé výhrady.
Kniha je zpracovaná skvěle, obsahuje praktické a opravdu vyzkoušené tipy, psychologii i právní minimum. Příruček o sebeobraně, které vysvětlují, jak a kam agresora uhodit, je tucet. Tady jsem se ale dočetla i to, co se děje potom a jak např. probíhá výslech/podání vysvětlení. Knihu rozhodně doporučuji dál.
Co mi teda ale vadilo?
- Obálka je graficky moc hezká, ale nepraktická. Je přesně z takového toho bílého bordel chytajícího materiálu, sáhnete na ni zpocenou rukou a už je tam otisk, přejedete lehce nehtem a už je tam škrábanec. Strašně snadno se zvenku poničí a nedoporučuji brát ji někam na výlet v batohu, jako jsem to udělala já.
- Většina doporučení je udělaná pro města. Když jede v autobuse někdo, kdo divně čumí a nelíbí se vám, počkat na další je super rada, když teda žijete ve městě a další jede za 5 minut. Na vesnici jede další třeba za 2 hodiny a víc. A co teď?
Jít na recepci hotelu či rovnou na nejbližší policii, když vás někdo sleduje, je ve městě taky OK, na venkově ale není kam jít. Mimo město jsou tipy bohužel občas nepoužitelné.
Knížku jsem si sice koupila mezi cestopisy, ale on to cestopis moc není. Neukáže vám žádné fotky, nedoporučí restaurace a nepředstaví nejdůležitější muzea.
Zato o mentalitě Dánů a jejich (pro Čecha zvláštních) tradicích se dozvíte dost. Zjistíte třeba, proč Dánové nesplachují zkaženou polévku do WC, kolik mají v Dánsku druhů chleba a jaký je nejčastější motiv tetování v této krásné zemi.
A až někdy půjdete na dovolené ulicemi Kodaně a uvidíte partu přátel, jak na jakéhosi nebožáka sypou skořici, nebudete se divit. Aspoň ne tolik.
Přála bych si, aby takových knížek o mentalitě a tradicích národů vyšlo víc, klidně ke každému jedna.
Ranhojička je akčně psaná jízda bez trapného ohraného milostného trojúhelníku. Na young adult knihu obsahuje celkem málo klišé, ale pár jich tam najdeme, zase aby se neřeklo. :)
Zároveň mi na YA knihu přišly některé scény až šíleně brutální, v patnácti by to na mně občas asi bylo dost, obecně tam byla přemíra násilí a hrubých scén, které bych zařadila spíše do new adult četby. V literatuře mi to nevadí, ale většinou bych byla radši, kdyby to mělo nějaký hlubší smysl. Tady mi to kolikrát přišlo jen jako nesmyslná zbytečná krutost.
Konec příjemně překvapil, hrdinové většinou snesitelní, prostředí originální, takže další díl si určitě přečtu.
Kniha je zajímavá, tematicky unikátní a líbilo se mi propojení povídek s komentářem psychologa. Mám ale pár výtek.
- Bohužel dost nízká diverzita postav. Rozvádí se vždy heterosexuální pár ve věku 30-40 let, jedno dítě (OK, v jedné povídce 2), ideálně holčička, finančně zajištěný. Občas to vypadalo, že to jsou furt ti samí lidé, akorát se jmenují jinak. Přitom to šlo tak ozvláštnit a přinést nové zápletky. Rozvést se mohou chudí lidé hádající se o jedinou nemovitost, gay pár, bezdětní lidé, starší lidé, lidé se čtyřmi dětmi. Ale ne, všechny povídky budou o střední třídě totožné generace a jejich jednom děcku, ať je to jednotvárné. Škoda.
- Kromě Soukupové asi nikdy nikdo neviděl živé dítě. Dlouho jsem neviděla takovou sbírku beztvarých duší bez charakteru. Mám trochu pocit, že kdyby dětské postavy z této knihy někdo posadil do kouta, za hodinu tam furt sedí a čučí do zdi. Až na výjimky žádné dítě nemá osobnost, názory, postoje... (Chápu u mimina, ale u dětí okolo 12 let to takhle fakt nevypadá. Průměrnému teenagerovi nebude jedno, jestli bude u matky nebo u otce a "vyřešte si to vy, nezájem"). Dítě je napříč celou knihou spíš bráno jako doplněk, o který se lidi mohou hádat, ale jinak je to vlastně zbytečná věc a úplně stejně se mohli dohadovat o kočku.
A teď zas něco pochválím:
+ poslední povídka s holčičkou na vozíku byla přesně ten svěží vítr, na který jsem čekala. Škoda, že jsem se k té perle musela prokousat tolika černobílými kousky.
+ Moc se mi líbila i Soukupová a její Střídavka, super sonda do mysli puberťáka a konečně něco mimo zajeté vzorce této sbírky povídek, bohužel se mi ale zdálo, že místy vykrádala svoje Věci, na které nastal čas. I tak to je ale jedna z těch silnějších.
Jiří Hájíček je čarodějem slov a atmosféry. Během psaní opravdu kouzlí a okouzluje a to všechno pořád dokola a čtení jsem si opravdu užila. Slovní zásoba na maximu, psaní jako smysl života a to vše na cca 300 stranách.
Jednu hvězdu ale musím sundat za to, že je Marie prostě "ženská postava napsaná chlapem". Plácnutí po zadku je legrácka a lichotka (není), dorty se přepočítávají na minuty ve fitku (to dělají jen teenage instapipiny, kterým se všichni smějou), extrémní sexualizace, každý po ní vyjíždí jak puberťák... a dále sbírka stereotypů o ženách, který nejsou pravda, ale muži si myslí, že jo. Jinak bych dala pět.
Úžasný příběh odhalující Snowovo politické a rodinné pozadí, motivace a názory.
Původní Hunger Games dostávají větší smysl, dozvídáme se, jak a proč vznikly, bavila mě i Tigris a informace o Kapitolu.
Moc se mi nelíbil český překlad balad, ale s poezií je to prostě těžké. :)
Za mě naprostá spokojenost a doporučila bych to všem fanouškům původní trilogie.
Knihu jsem si vypůjčila z knihovny před dvěma dny a hned ji půjdu zase vrátit, aby se k ní dostali i jiní čtenáři… Tak dobře se to četlo. :)
Kniha je přesně tím, co očekáváte. Nenáročný thriller se zajímavou zápletkou, které B. A. Paris chrlí jeden za druhým, je ideální na jedno až dvě odpoledne, nijak ale nepřekračuje hranice svého žánru a není žádným výjimečným veledílem.
Obecně příjemné čtení na krásné čtyři hvězdičky.
Potřebovala bych, aby ta kniha byla kratší.
Dobré nápady, neploché a nenablblé postavy, zajímavé zpracování artušovských legend… Ale popisy každé nepodstatné budovy rozvleklé jak Vojna a mír, strašně často se nic neděje… Hodně bych škrtala, aby to bylo na víc hvězd.
Knihu jsem si zapůjčila v knihovně v podstatě hlavně podle názvu a netušila jsem přitom, že jde spíše o literaturu pro mladší ročníky. I tak jsem si ale řekla, že dám knize šanci a dozvím se snad něco zajímavého.
Rozhodně se mi moc líbí grafické zpracování a skvělé je i to, že kniha zaměřená na významné české ženy vůbec pro mládež existuje. Co se mi ale opravdu nelíbí jsou hloupé kecy o něžném pohlaví, které v knize o významných ženách a často slavných feministkách nemají co dělat.
Kniha popisuje i osudy žen, které se nikdy nevdaly, protože nechtěly, a kdyby ještě žily a někdo jim přečetl úryvek ve znění: "Nebýt mužů, život žen by byl neúplný, muž je pro ženu silou, která podporuje a usměrňuje její kroky"... tak by vás ještě požádaly, abyste je z tohoto literárního díla laskavě vyškrtli.
Ženy fakt nepotřebují silné muže, aby usměrňovaly jejich kroky. Ženy potřebují víc Junkových, Horákových, Allbrightových, Plamínkových a dalších žen v této knize, a méně keců o tom, jak jsou slabší pohlaví a měl by je usměrňovat nějaký chlap. A zároveň míň trapných řečí o tom, jak jsou něžné a bez muže neúplné hlavně se mají vdát. Zejména u knih pro mladé slečny, které potřebují slyšet, že jsou dost dobré i jako ženy a nepotřebují jinou sadu chromozomů k tomu, aby něčeho dosáhly.
Vydejte to prosím znovu a bez těchto keců o tom, jak bez chlapa je život ženy nenaplněný. Protože není. Dík.
Lidské, realistické a skvěle vystihnuté. Mohlo by se to přesně takhle dít sousedům, co bydlí vedle vás. Velmi věrně popsaný ne úplně pohodový vztah, ve kterém jsou jako rukojmí dvě děti, které chce každý rodič vychovat a chránit po svém.
Příběh se mi moc líbil, trochu ale bojuji s úpravou textu, absencí uvozovek a občasným chaosem. Každopádně to stojí za přečtení.