Nasko
komentáře u knih
Nepříliš šťastná rodina
Shari Lapena
Trochu mi přišlo, že ze všech možných vrahů, kteří se během knihy nabízeli jako potenciální pachatelé, si autorka vybrala tu úplně nejnudnější možnost.
Vlastně jsem si u závěrečného odhalení říkala, že se určitě ještě ukáže, že to je blbost... Protože tenhle závěr by byl nuda. Že tam ještě bude nějaký skrytý zvrat a bude to někdo jiný... Což se nakonec teda nestalo.
Jinak je to napsané velmi kvalitně, ale u detektivního thrilleru čekáte, že vás dokáže překvapit, a to neproběhlo. Kdybych knihu musela ohodnotit v půlce, dám těch hvězdiček víc. Ale s tímhle nijakým beztvarým koncem to je nejvýš na ty tři, pardon.
Haunting Adeline: Stíny nad Adeline
H. D. Carlton
(SPOILER) Knihu jsem otevřela jenom proto, že jsem si chtěla ověřit, zda kámoška nekecá... Fakt jsem nevěřila, že by tohle někdo vydal.
A fakt, někdo to vydal. Jenom jsem to teda nezvládla dočíst.
Krom toho, že je kniha ploše, debilně a primitivně psaná, je taky naprosto odporná. Já jenom zhnuseně krčím obočí nad záplavou nadšených komentářů na bookstagramu, kde děvčata opěvují násilníka a sadistu jako svůj romantický crush, a "přejí si tohle taky zažít".
Pokud vám fakt připadá sexy, že vás nějaký stalker znásilňuje zbraní, vyhledejte prosím psychologickou pomoc.
Jsem jednoznačně odpůrcem cenzury, ale takhle kniha by se měla prodávat lidem 18+, kteří už mají nějak formovaný pohled na zdravý vztahy, protože počet nadšených patnáctek, kterým tohle připadalo romantický, mě upřímně děsí.
Krámek s kouzly
Sarah Beth Durst
Zběžně jsem prolistovala komentáře, čekala jsem nějaké pointy či názory ke knize, ale všichni překvapivě řeší jenom gender kaktusu.
Proboha, je to kaktus ve fantasy knize. Proč by nemohl používat netradiční oslovení? Je to kytka, která se navíc může rozmnožovat pohlavně i nepohlavně, takže nějaká lidská zájmena jsou tady poměrně bezmocná a nicneříkající... Naopak bych byla docela překvapená, kdyby se kaktus identifikoval jako žena a nosil na trnech napíchnutou růžovou mašli. :D
Problémky prvního světa.
Pokud se oprostíme od dramat s kaktusem a jeho genderem, kniha je perfektní poklidná dokonalost. Sympatičtí hrdinové, lehký humor, originalita a spousta krásných magických zvířat.
Příběh je výborně přeložený, obálka je nádherná... A mrzí mě jedině to, že to nemá víc dílů. Mohu jenom doporučit.
O hvězdách víš hovno
Petr Hanel
Myslím, že po téhle knize považuju Petra Hanela za literárního génia generace.
Přijde mi, že když už se někdo snaží hovorový jazyk současných teenagerů zachytit, vyjde z toho parodický paskvil. Před touhle výzvou se ale autor nezastavil a dokonce si řekl, že ostatní autory jazykově ale přímo strašlivým způsobem zahanbí.
K tomu je kniha ještě dějově vyšperkovaná, nablýskaná a nabouchaná, takže si udrží vaši pozornost na každé straně. Bohužel k tomu všemu je autor ještě i vtipnej, takže se tomu konkuruje fakt těžko.
Hudbu u čtení neposlouchám, takže vsuvky s QR kódy vedoucími na písničky pro mě byly spíš nedůležité, ale chválím zajímavý nápad a provedení. Když se na zmíněný playlist proklikáte, zjistíte, že ho sledují postavy z knihy... A některé mají i své vlastní osobní playlisty. Takže můžete své hrdiny poznat z maličko jiného úhlu. Chytré a líbí se mi, že si s tím autor vyhrál.
Podotýkám, že tenhle žánr vůbec nečtu, ale přesvědčil mě Petrův instagram. Kniha tedy zaujme i zarytýho fanouška fantasy, ačkoliv obsahuje přesně nula draků. No a to už něco znamená.
Železný plamen
Rebecca Yarros
Za tuhle knížku jsem strašně vděčná, protože mě po příšerně dlouhé době zase něco vrátilo do minulosti a dovolilo mi zase zažít takový ten puberťácký pocit, že něco hltám a nedokážu od toho odejít, dokud není konec. To se mi fakt nestalo strašně dlouho. Zase jako na střední.
Výborně napsaná knížka, která je sice dlouhá, ale vlastně vám to tak při čtení ani nepřijde. Napínavá, humorná i dramatická.
Vlastně jsem do téhle recenze napsala totéž, co u minulého dílu. Nicméně aby to bylo komplet, u jedničky jsem nadávala na cringe jazyk u romantických scén, a ten je ve dvojce příšerně trapnej taky.
Opravdu nechápu, koho napadlo u sexu napsat slovní spojení "kluzký vchod" a myslet si, že to je sexy. Ne, není. Hrůza. Prostě bych všechny ty postelové scény škrtla. (Ale přeskočit bohužel ne vždy jdou, protože občas se tam postavy v mezičase baví o něčem důležitém, a zároveň správný čtenář přece nepřeskakuje.)
Za mě je dobrá postelová scéna napsaná tak, že u ní nezvedám obočí, nebo aspoň ne moc, a neříkám si u ní "Cože? Co to je za blbost?" moc často, což takhle kniha moc neplní. Nicméně to vidím spíš jako chybu překladatele. Reálně to mohlo být i hezké a romantické, jenom volil strašně slizký slovník. Ble.
Ale jako pořád je to na pět hvězd. Pravděpodobně nejlepší kniha mého letošního čtenářského roku.
Pod sněhem
Petra Soukupová
Ále jo, dobrá knížka. Přesně to, co jsem od ní čekala, a přesně to, co jsem od ní chtěla.
Dámský konverzační román o třech sestrách, které mají sice stejné geny, ale osobnostně vlastně nemají společného vůbec nic. Moc se mi líbila dějová linka s rodiči i zákulisní minizápletky o Blance a Olze. Třetí sestra, Kristýna, mě teda kapku štvala, ale takový je život. :)
Soukupová má nicméně smůlu v tom, že jsem od ní už četla skoro všechno... A všimla jsem si tak jedné věci. Petra S. má prostě zajetou šablonu "tlusté holky", kterou v knihách používá opakovaně. Vždycky je to jiná holka s jiným jménem, ale vždycky o svém těle a váze mluví a přemýšlí úplně stejně. Autorka tenhle vzorec úspěšně bez sebemenší úpravy recykluje a píše to furt stejně. A takhle po několikáté už to mám okoukané. Pokud jste četli třeba knihu "Zmizet", možná to tam uvidíte taky. :)
Směna
Anna Beata Háblová
Nádherná kniha psaná s nadhledem, citem pro jazyk a patřičnou originalitou. Celé vyprávění je takové nadpozemské a snové, ačkoliv se tak často motá okolo naprosto všedních témat. Hned bych si od autorky přečetla něco dalšího, ale A.B.H. se jinak zaměřuje zejména na poezii a pro tu já nejsem úplně cílová skupina.
Nezbývá mi tedy nic než doufat, že se jí románová tvorba zalíbila a brzy napíše nějaký nový. Nicméně je vidět, že ta poezie ji při psaní románu hodně ovlivnila. Samozřejmě v dobrém.
Knihu jsem si tedy vybrala spíše obálce navzdory, ta mi přišla úplně hrozná... (Já vím, nesuď podle obalu... bla bla...) Ale fakt se mi teda vůbec nelíbí. Ty další snad dopadnou kapku líp.
K moři
Petra Soukupová
Na začátku jsem si myslela, že budu muset jedné ze svých nejoblíbenějších autorek sundat hvězdu. Nakonec mě přesvědčila, že na těch pět to má, ale přijde mi fér přiznat, že to ze začátku drhlo.
Styl psaní je poněkud neobvyklý, ale zvykla jsem si. Ale až na tu neobvyklou formu je to zase Soukupová jako vždycky. (Ale zase originálně, to jo.) Vznikající i rozpadající se vztahy, vyhlédnutí ze sociální bubliny, problém dětí a výchovy i nevyrovnání se s minulostí... Super.
Nelíbilo se mi pouze následující:
- obálka mi nesedla, asi neumím tento zvláštní styl umění ocenit
- v knize je každý druhý zrzavý, nicméně průměrně jsou zrzci jen 2 % populace; i v Irsku, kde je zastoupení zrzavých lidí nejvyšší, je to pod 10 %; takže šance, že bude v jedné knize skoro každý zrzavý, je dost malá. A to spolu část zrzků není vůbec příbuzná.
(Ale to už fakt rejpu do maličkostí a autoři se genetikou samozřejmě svazovat nemusí, co třeba takoví Weasleyovi, že? Jen mi to přišlo zajímavé. Takže pět hvězd.)
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Já se tady u těchhle hitových knížek vždycky trošku bojím, protože jsem většinou u knih doporučovaných davem zklamaná, ale tentokrát musím teda uznat, že na tom fakt něco je.
Rebecca Yarros vymyslela úplně úžasné draky a systém magie, i fantasy geopolitika se mi líbila, ačkoliv je dost často spíš jen naznačená. Postavy jsou (většinou) zajímavé, systém studia jezdců byl taky strašně fajn a minimálně část děje jsem "tentokrát opravdu nečekala".
Bohužel mám maličko problém s překladem spicy scén, jelikož to občas bylo fakt cringe. "Rejdící zlobivý jazýček" mě bude ve snu pronásledovat ještě dlouho. (Jak přesně může být orgán zlobivý, he? Pokud jazyk někoho zlobí, propleskla bych majitele.)
Neustálý sání rtů a jazyka snad přece nemůže být nikomu příjemný, že ne? Proč bych měla při líbání někomu sát jazyk? Cože? Původně jsem si podle toho popisu spicy scén myslela, že to psala tak patnáctiletá holka, ale autorka je paní s dětma. Tak úplně nevim. Možná to bylo jen neobratným překladem.
Slovník týkající se romantických scén mi teda fakt přišel spíš vtipný než sexy. Romanťárny prostě asi nebudou moje krevní skupina, ale draci to při rozhodování nakonec přebili. :D Tyhle pasáže bych nejradši přeskočila a pak by se mi to fakt líbilo.
Korektor by se měl naučit shodu podmětu s přísudkem, protože "Violky se objevili na mé posteli" mě trochu zabolelo, a to nejsem úplně grammar nazi. Ale nebudu zase rejpat moc, jinak jsem tam překlepy a chyby moc neviděla.
Ještě mám maličko problém s typickou Mary-Sue hlavní postavou s dvoubarevnými vlasy a neobvyklýma očima, která je na začátku naprosté budižkničemu a má prostě jenom štěstí, že přežila... A jako vždycky pro průměrně dobře vypadající naivce strašně moc pálí dva nejhezčí borci v areálu, jeden blond a druhej tmavovlasej a s temnou minulostí. No kde už jsem tohle jenom četla? No jo vlastně, všude.
Ale dobře, odpouštím. Nakonec se mi to fakt líbilo, ale hlavně kvůli drakům, lidi tomu moc nepřidali. Další díl ale prosím rychle, než zapomenu, co se dělo. Kniha, která mi zůstane vypálená do mozku ještě za deset let, to zas nebyla.
Transfer
Bianca Bellová
Transfer byl pecka. Inteligentní každodennostní dramátka lidí, kteří jsou sice obyčejní, ale zároveň taky tak trochu ne. Nejvíc mě bavily Silva a Linda, ale všechny povídky měly vysokou kvalitu. Prostředí letiště bylo (alespoň pro mě) neokoukané a svěží, i když "svěží" je těžko to slovo, které vás napadne ve vydýchané letištní hale s těžkopádnou klimou. Každopádně nemohu říci, že bych kdy četla něco podobného.
Za mě trochu nenápaditá obálka. Ano, patřím do té protivné skupiny lidí, kteří dost často vybírají knihy podle obalu, ačkoliv jim známé přísloví říká, že by tak činit neměli.
Jediná rušivá drobnost, která mi na knize vadila - autorka se nějak nezdržuje s osvětlováním jazyka, jakým spolu postavy mluví. Když se na mezinárodním letišti v cizině, a ještě k tomu při čekání na let, který není do Prahy, potkají cizí lidé, tak na sebe těžko začnou na první dobrou mluvit česky. Při setkání dvou známých z ČR je čeština samozřejmě naprosto logická, ale v knížce sledujeme i několik random rozhovorů s Čechy i cizinci, přičemž nikde není nijak uvedeno, jakým jazykem komunikace probíhá. Předpokládám, že angličtinou? Trochu mi to tam chybělo.
Já bych teda na letišti oslovila lidi anglicky, a když potom po pár větách zjistím, že jsme oba z Česka, tak přepnu. Ale v knize se nic takového neodehraje, prostě se potkají dva cizí lidi a nějak záhadně vědí, že jsou Češi. Nebo celou dobu mluví anglicky, protože o své shodné národnosti nevědí, a autorka to jenom nezmínila? Je to maličkost, ale u čtení mě to kapku rušilo.
Rodinné povídky
* antologie
V rodinných povídkách poměrně jednoznačně excelovaly dámy, zatímco povídky pánů mi teda přišly dost slabé.
Mornštajnová a Geislerová ty povídky prostě umí, to byl skvost. Dvořákovou i Soukupovou miluju, zdá se mi ale, že delší formát jim sluší víc. Nicméně i tak skvělá práce, baví mě to číst. Hlavně kvůli nim si tuhle povídkovou edici vlastně z té knihovny půjčuju. To by bylo na pět hvězd.
Hejdovou a Myškovou neznám a doposud jsem od nich nic nečetla, nicméně to byla důstojná premiéra. Hvězdy čtyři.
Urban a Epstein se nicméně předháněli leda tak v tom, kdo napíše povídku hůř. Urbanovo unylé sexismem protknuté léto u prarodičů, doplněné šovinistickými průpovídkami a karikaturami žen, no tak to bylo opravdu slabé a smutné. Pokud takhle opravdu smýšlí a není to jen jakási umělecká stylizace, tak by se z něj všechny feministky světa šly oběsit.
Naštěstí je v knize i povídka Marka Epsteina, aby v tom nebyl chudák Urban sám, na koho si stěžuju. U něj mám nicméně pocit, že ta povídka nebyla vyloženě příšerná, jenom to prostě asi nebude úplně můj styl. Spíš jsem to protrpěla. Chaos, stereotyp, klišé, závěr přitažený za vlasy. Ta povídka sama sebe nebere vážně, což v knize složené z povídek o rodinných dramatech není úplně očekávané.
Zaokrouhlíme to na tři hvězdy celkem.
Rodiny a rodinky
* antologie
Jak už to bývá u rozmanitých antologií, nějaký autor psaním sedne víc a jiný míň.
Někdo si libuje v lyrice a v popisu emocí a drásavé atmosféry... Ale já mám u povídek radši spíš akci a vypointovaný děj. Takhle kniha to má tak padesát na padesát.
Anna Bolavá musela zažít nějaké nepěkné věci, když umí tak realisticky popsat celou řadu nepěkných věcí. Dvořáková a její rodinné pletichy jsou excelentní jako vždy. Od Biancy Bellové jsem zatím nic nečetla, ale tohle mě opravdu namotivovalo sáhnout po něčem delším od ní. A Epsteinův triatlon byl tak kvalitní, že mě při sezení v křesle bolely nohy, jako kdybych na tom kole šlapala s jeho postavami. Tyhle mě zaujaly asi nejvíc.
Obecně je to taková průměrnější sbírka, ale výhodou je, že když vás něco nebaví... Většinou je to u povídek docela krátké utrpení.
Pláňata
Petra Dvořáková
Potřebovala bych, aby mě po dočtení této knihy někdo objal okolo ramen a řekl: "Neboj, nebylo to tenkrát takhle špatný. Je to jenom knížka a autoři mohou občas trochu přehánět."
Ale trochu se bojím, že takový rodiny fakt jsou a budou. Je to skvělá knížka, ale do kategorie "příjemné čtení" bych ji nezařadila. Je maličko pokřivená a s hořkými plody, podobně jako planý stromek. Líbila se mi téměř celá, až na posledních cca 10 stránek, kdy mi konec připadal takový narychlo uplácaný a z ničeho nic utnutý. Jako když někdo na místě podřízne planý stromek.
Ale věci někdy nejsou plynule uzavřené ani v životě, někdy se prostě něco stane přesně takhle, jak bylo popsáno. Takže jasných 5 hvězd.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
(SPOILER) S japonskými autory nemám zase tolik zkušeností. Kromě tady tohohle kousku jsem četla už jen dvě knihy od Murakamiho a musím uznat, že mi stylem psaní oba autoři přijdou maličko podobní. Asi budu muset zkusit ještě třetího na porovnání, jestli je japonský magický realismus prostě "takový", nebo je to jenom souhra náhod.
Mně osobně se na knize strašně líbil samotný nápad, a také postava kocoura a jeho komunikace. Bohužel některá zmizení věcí mi přišla maličko nedomyšlená. Strašně moc věcí v knize bylo zmíněno jen tak letmo, spousta malých epizodek nikam nevede. Záhadně se vytrácí linka se slečnou hlavního hrdiny a pak už o ní nepadne ani slovo, aniž by se situace nějak vyřešila. A konec se dal trochu čekat. Trochu dost.
Každý z mé rodiny někoho zabil
Benjamin Stevenson
Zápletka možná nebyla nejoriginálnější a nikdy neviděná. Ale ten humor, styl psaní a jazyk... To stálo za to. Milovník detektivek možná neocení to samé, co milovník humoru, ale já tomu nedokážu sebrat žádnou hvězdu.
Poutník z Mohameda - Alláhův hněv
František Kotleta (p)
Mám doma nejnovější vydání, které začíná předmluvou, ve které se autor napůl alespoň předstíraně zkroušeně vyjadřuje, že tohle dílo psal na začátku, nezkušený a literatury neznalý, a dneska by většinu z toho napsal jinak. Lépe.
Ještě že mu to ale v redakci přepsat nedovolili. Za mě to byla jedna z nejlepších Kotletových knih. Syrová, perfektně nedokonalá ve své nestrukturovanosti a neobvyklosti. Nechci generací prověřené vzorce. (Expozice - krize - kolize - peripetie - katastrofa).
Chci víc nadšenců, kteří nevědí, jak psát. Takže ignorují poučky, které neznají, a napíšou to po svým. Jinak. Líp.
Pecka to byla. Víc takových. A díky za ni.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Soukupovou miluju. Dokonale napsané rodinné vztahy, zajímavé dialogy, celý příběh je vlastně poměrně jednoduchý, ale přitom je to celé tak hrozně hluboké. Super práce s jazykem. Doufám, že něco od Petry S. bude tak za 15 let v povinné četbě. Ať se taky od Babičky konečně někam posuneme.
Jenom se jako zástupce mladší generace musím trochu ozvat, že postava mladší dcery už byla maličko karikatura. Přijde mi, že si autorka dělala research na twitteru a na novinkách.cz, kde v diskuzi starší generace nadává na "ty děsný dnešní děcka, to my byli jiní, lepší..." a ve výsledku to pak dopadlo trochu neuvěřitelně vypadajícím odstrašujícím příkladem.
Ale jinak jsem naprosto spokojená. Skvělé to bylo.
Dům pod náměstím
Markéta Hejkalová
Docela mě překvapuje, že má kniha hodnocení tady na databázi v modrých procentech, protože mně teda přišla naprosto skvělá.
Námět originální, prolínání osudů mistrně naplánované, (úplně vidím ty myšlenkové mapy a provázky na zdi jako v americké detektivce), vybroušený jazyk... No krása.
Čím více jsme byli v minulosti, tím mě to bavilo víc, moderní zakončení v současnosti mi přišlo o něco málo horší, ale i tak je to jednoznačně doporučuji dál. Autorce moc děkuji.
Zmizet
Petra Soukupová
Tohle bylo celé takové teskné a tíživé, ale taky fakt reálné a skutečné. Soukupová patří mezi strop aktuální české literární tvorby. Mám moc ráda její současné knihy, ale i tahle malá exkurze do minulosti se vyplatila. Toxické čecháčkovství, napjaté vztahy, děti svázané očekáváním rodičů a malé české obce, kde si lidé koukají do talíře... Skvělé to bylo.
Legendy & latéčka
Travis Baldree
Užito. Milé, zábavné a na prvotinu překvapivě promakané. Začínajícím autorům mám tendenci leccos odpouštět, ale tady ani není co.
NEDÁVEJTE NA KNIHY TY HNUSNÝ RÁDOBYSAMOLEPKY.