Natt S komentáře u knih
Vůbec nevím jak se mám po přečtení knihy cítit. Měla bych hlavní hrdinku litovat anebo jí soudit?
Když knihu dočtete, padne na vás takový zvláštní pocit. Byla to síla. Celá kniha je vlastně jeden velký neuvěřitelný zážitek. Celou tu pochmurnou náladu podtrhují fotografie Christianiných kamarádů z kterých polovina už ani nežije. Když jsem tak ty obrázky projížděla, cítila jsem se hrozně. Ta představa, že se tohle všechno doopravdy stalo, že takhle oni doopravdy vypadali a že se vážně hl. hrdinka dostala do takových situací.. Je to děsný pocit, člověk se potom musí zamyslet nad tím vším, co prožívá a uvědomit si jaký má vlastně štěstí.
Beznaděj. Potýkala jsem se při čtení se spoustu emocemi, ale tahle rozhodně převládala a převládá i kdykoliv jindy když si vybavím tuhle knihu anebo cokoliv jiného co se jí týká. Orwell byl víc než vynikající spisovatel. protože napsat něco takového v roce 1949 znamená buď to, že jste naprostý genius anebo vlastníte stroj času a já se rozhodně přikláním k té první možnosti!!
Líbí se mi, že je knížka psaná formou deníku což je z mého pohledu zajímavý způsob jak psát knihy. Kraťoučké kapitoly byly skvělé, nutily mě číst dál a dál a pak aniž bych se nadála byl konec. Asi to nebude ta nejlepší dystopická trilogie ze všech, ale svoje kouzlo má a já si všechny postavy hrozně oblíbila!
Po prvním dílu jsem tomu moc veliká očekávání nedávala a asi proto mě druhý díl tak příjemně překvapil. Celkově děj byl lepší než v předešlém díle. Bylo tu víc akce, pak nějaká ta romantika a díky bohu už i Cassie se zlepšila a učí se jak v tom chodit. Začíná se z toho vyvíjet celkem slibná série tak jenom doufám, že se nic nezvrtne.
Upřímně vůbec nevím, co si mám o tomhle díle myslet! Začátek knihy byl skvělý a mě hrozně bavilo číst o všem tom dění v Rusku ve, kterém se Rose pohybovala, ale potom.. Budu upřímná a napíšu, že mi to nedalo a přeskočila jsem i dvě stránky najednou, protože jsem to prostě nemohla snést. Z Rose se stala úplně jiná osoba. To všechno co jsem na ní měla tak ráda zmizelo a místo toho se mi zdálo, že čtu neustále jeden a tutéž stejný odstavec řešící zda se má poddat Dimitrijovi či ne. Mrzí mě, že musím dát 1*, ale jinak to nejde.
„Kdo kdy řekl, že si zasloužíme štěstí?“
Ano, to mi přijde jako docela trefný popis Mechanického prince! V jednu chvíli jsem se tetelila štěstím a v té druhé se mi řinuly slzy z očí. Nikdy jsem milostné trojúhelníky nechápala a vždycky brečím především kvůli nim, ale i přesto je to něco co mi oživí každou knížku. Druhý díl mě opět donutil přestat dýchat a proto 5*.
Děj byl originální a překvapil mě, protože jsem se celou dobu pří čtení knihy domnívala, že se jedná o upíry a vida.. Co se, ale týče zbytku tak kniha pokulhávala a autorka má co v dalších dílech dohánět.
U mě se to má tak, že když se mi líbí obal knihy tak i obsah mě nadchne. Na půl cesty do hrobu sice nemá nějak zvláště ohromující obal, ale stejně jsem si řekla, že tomu dám šanci. Konverzacím mezi Bonesem a Cat tipu "Udělám ti tohle a tohle až z toho budeš tamto.." atd. jsem se musela smát protože to jinak nešlo. Přece jenom to, ale nakonec nebyla taková hrůza jak se na první pohled zdálo. Originální děj knížka měla a to se cení jelikož ho začíná postrádat každá druhá kniha. Ke 3* to, ale mělo ještě daleko.
Taková nenáročná kniha, kterou zvládnete přečíst za jediné odpoledne. Hlavní hrdinka podle mě moc rozumu nepobrala a celkový děj knihy byl nudný a předvídatelný, ale co lze očekávat od knihy z výprodeje.
Musím bohužel říct, že v poslední době téma s upíry pořádně uvadá. Každý druhý spisovatel píše nejméně pětidílnou sérii o upírech, ale originalita se v každé knize vypařuje během několika prvních stránek. Mám ráda fantasy knížky, ale z těch milostných trojúhelníku mezi nadpřirozenými bytostmi se mi už točí hlava.
Pravda je taková, že kniha jako celek byla skvělá, ale být to na mích pocitech tak jí roztrhám avšak rozum vítězí a proto se kniha stále nachází v neporušeném stavu na mé poličce. Bohužel ne všechny knihy končí tak jak bych si přála a Aliance není výjimkou. Mohla bych se rozepisovat o tom jak moct si přeju navrátit život všem mým milovaným postavám co za dobu trvání série zemřely, ale jim by to stejně život nevrátilo a tak asi ani nemá cenu o tom psát. Bohužel musím dodat, že kniha pro mě přestala být překvapením už s první kapitolou, protože když se kniha odehrává ze dvou pohledu tak je vám hned jasné jak to většinou dopadá.
S upoutávkami na film/knihu s Hvězdy nám nepřály jsem se setkala všude. Vyskakovali na mě v obchodních centrech, na zastávkách a nakonec už i na internetu. Takže jsem neodolala a taky si pořídila jednu z těch milion kopií, které se prodávají už snad všude a víte co.. Je to ještě 100x lepší než vám řeknou ostatní. Je jedno jak vám to vylíčí přátelé, recenze anebo shrnutí obsahu na zadní straně obálky knihy, ale dokud si to nepřečtete nikdy vás to nepohltí stejně, jako když vám to někdo převypráví. Nebudu lhát už předem jsem očekávala jak z knihy budu unesená, protože lidi by přeci neustále nemluvili o něčem, co by skvělé nebylo, ale stejně mě to vykolejilo. Usínala jsem s myšlenkami na HNN a ještě další tři dny jsem nepřemýšlela o ničem jiném. Donutilo mě to se zamyslet. Přemýšlet o tom, že já si ztěžuji na kdejaké prkotiny a oni přitom prožívali daleko horší věci než já a dokázali se s nimi poprat. Je to neskutečný příběh a pět hvězdiček.. To je zatraceně málo!!! (:
Podle mě si kniha nezaslouží ani tu jednu hvězdičku. Přečetla jsem to jen kvůli povinné četbě a lituju, že jsem si nevybrala jinou knížku. Možná to někomu může přijít vtipné, ok chápu, ale já mezi ty jedince nepatřím. Neuplynula chvilka kdybych rodiče prevíta nelitovala. Nemám prostě ráda bezcitné a nevychované děti co nemají úctu k vlastním rodičům..
Začátek knihy byl pro mě poněkud zvláštní. Zprvu jsem nevěděla, co si mám o knize myslet. Jestli mám s hrdiny soucítit nebo je odsuzovat za jejich nerozhodnost. Časem jsem si zvykla, že se prostě nezachovají tak jak já na jejich místě, ale v tom právě asi spočívalo to, co se mi na knížce líbilo. I přes Filipovu zdrženlivost, Sylvinu roztěkanost, Niklasovu lásku k někomu kdo jen bral, Evitině neschopnosti rozpoznat kdy se má přestat a Robinově strachu z vlastního názoru jsem si postavy oblíbila a nerada knihu vracím zpět do poličky v knihovně.
Tohle byla moje premiéra v detektivkách. Tímto příběhem si mě A. Ch. naprosto získala! Kniha byla skvěle promyšlená, takže se přiznávám, že kdyby na konci nebyl dopis od vraha tak bych na to nikdy nepřišla.. Vždycky jsem si někoho vytipovala, ale nakonec se ukázalo, že by to nesouhlasilo.. No prostě úžasné počtení. (:
Indičtí princové jsou starodávnou kletbou proměněni do podoby zvířete - tygra. O ničem podobné jsem ještě nikdy nečetla a asi proto mě kniha tak nadchla, ač měla i své vroubky. Indická kultura patří mezi jedna z mých oblíbených témat, takže já jsem byla během čtení hodně nadšená. U většiny knížek se mi stává, že začátek je nijaký a pak se děj rozjede, ale tady to bylo spíše naopak. Během prvních kapitol jsem byla nejvíc zažraná do čtení, ale ke konci knihy už jsem se nudila z toho, jak tam hlavní hrdinka řešila pořád dokola to samé. Kelsey bych tipovala na hodně rozpolcenou osobu, protože vůbec nevěděla, co chce. V jedné chvíli mluví o tom, jak Rena miluje a v další se k němu chová jak když je to masový vrah (berte s rezervou). Zato postavu Rena a Kišana nešlo prostě nemilovat. (: Jedna věc mě, ale hodně zarážela. Já vím, že Kelsey nevychovávali její praví rodiče, ale i přesto.. To se vůbec o ní nebáli když jí pouštěli někam na druhou stranu polokoule a ke všemu samotnou? Nechci to nějak hrotit je to přece jenom kniha, ale stejně. Nakonec už je jen nutno dodat, že doufám, aby se kniha s dalšími díly nezhoršovala.. (:
Tahle série mě odrovnala a především poslední díl! Už od prvního dílu jsem se podivovala nad vztahem June a Daye. Měli se oba rádi a i přesto se nedokázali dát dohromady protože jim v tom evidentně bránila jejich ega (nebo co jiného, protože jinak si to nedokážu vysvětlit). Republika zůstala stát, ale jim to zničilo životy.. Konec knížky mi dělalo problém dočíst jelikož jsem přes slzy neviděla. Samozřejmě jak jinak zakončit tak skvělou sérii než otevřeným koncem (a to já přímo nesnáším). Takže teď už to jen na mé fantazii. Kdyby to jen bylo možné tak bych dala víc než 5*, ale bohužel..
P.S. Poznali se tak, jak si oba přáli! A to je možná nakonec přece jenom dobré zakončení! (:
Zprvu když jsem začínala číst tak mě přepadly obavy z toho, že Divergence bylo autorčino první dílo a tudíž do toho dala všechno a teď už to bude nijaké, ale naštěstí jsem se spletla a po nějakých 50 stránkách se kniha rozjela a já se do toho opět zažrala. Ani nevím, co už mám psát protože bych se pořád dokola opakovala. Jen Tobias mi přišel čím dál tím víc záhadnější. Pořád se stranil, jednou byl v pohodě a za chvíli už každého poučoval. Asi bych s ním brzo zatřepala, aby se probral. Nejvíc mě teda asi dostal konec knihy. Veronica Roth nás nechává pořádně napnuté. Nejenže dá na poslední stránku knihu to nejzajímavější, ale ke všemu to utne tak otevřeně, že mi z toho málem hráblo. :D Za mě určitě plný počet hvězdiček!
Druhý díl byl opět skvělý. Stále jsem ještě ovlivněná filmem a tak jsem zvědavá jak se ponořím do čtení třetího dílu. Novou postavu Tysona mám hrozně ráda, líbí se mi ta jeho dětská naivita. Prostě je ještě takový nezkažený. (: Kniha byla v mnoha ohledech lépe vyprávěná než film ačkoliv se stále nemůžu srovnat s věkem Percyho. Jsem zvědavá jaká bude nová postava Thálie a jestli si s Percym sednou do noty..
Byla jsem hodně natěšená, když jsem si knihu kupovala, jelikož jsem ze všech stran slyšela samou chválu a nakonec jsem byla docela zklamaná. Znám jiné knihy co si víc zaslouží být zařazeny mezi top desítku, ale kniha měla i své světlé stránky. Pro mě byla zajímavá jen část Předtím, ale při Potom jsem se hrozně nudila. Bylo fajn si na chvilku oddechnout od fantasy/sci-fi knížek a přečíst si něco z přítomnosti. Váleček mi v některých situacích připomínal mě, tím co si myslel anebo jak se zachoval. V podstatě mi přišlo, že si ho Aljaška omotala kolem prstu (tak nějak i ostatní lidi), pak si s ním dělala, co chtěla a nakonec ho nechala se trápit výčitkami z její smrti, za kterou nemohl. Prostě mi byla nesympatická, jediné co mi na ní přišlo obdivuhodné byla ta spontánnost, ale tím to asi tak končí. Při Předtím jsem se smála, připadala jsem si jak když to opravdu prožívám protože to bylo tak reálné (prostě něco co se může stát každému z nás), ale jak přišlo Potom.. Lusknutím prstu se to kouzlo ztratilo. Přišlo mi úplně zbytečné o tom i psát. Kanada, která měla předčit všechny ostatní v historii mi nepřišla ničím vtipná. Prostě zbytek knihy nestál za nic a já se tak nějak nemohla dočkat konce. Knihu si někdy přečtu znova, ale bez části Potom se určitě obejdu!
Trošku mě zarazilo, že ve filmu je Percymu 15 a tady 12 let. Krom těch pár důležitých věcí (a věku) mi přijde kniha hodně odlišná od filmu. Přemítám zda by nebylo lepší nakonec přečíst první knihu, ale myslím, že ne. Film se mi hodně líbil (ale většinou dávám přednost knížkám) a kdybych první četla knihu asi bych se k filmu už nedopracovala. Oproti filmu mi tady byl Percy víc sympatičtější. I mě víc rozesmál. Jsem zvědavá jak to bude s Groverem a zda se vrátí. Řeckou mytologii mám ráda, ale asi nikdy nebudu moc sympatizovat s Zeusem (hrozně mi totiž leze na nervy svým chováním). (: Už jen kvůli filmu jsem odhodlaná přečíst celou sérii, takže jsem zvědavá jaké bude pokračování.