Natty komentáře u knih
Kniha je čtivá, ale to je tak vše. Je veliká škoda, že se v ní věnovalo tolik času ve výsledku úplně zbytečné zápletce - chápu tu pointu, ale tady se to moc nepovedlo. Kdyby se to takto v polovině neukončilo a příběh si tu původní zápletku ponechal, věřím, že by to byla kvalitní detektivka, která by mě bavila o něco více. Také nemám moc ráda, když se vrah objeví "zničehonic" a čtenář nemá šanci pátrat, kdo by to z dosavadních postav mohl být. Popletení jmen a překlepy taky do vínku moc nepřidaly.
Knihu jsem si přečetla v rámci čtenářské výzvy 2023. Shakespeara mám v úctě za všechna jeho díla, mám ráda jeho styl psaní, ale toto nebyl úplně můj šálek kávy.
První díl Ve vteřině mě bavil velmi, druhý díl z pohledu Mo a Chloe už mě nebavil tolik, neodsýpalo to tak dobře, ale i přesto jsem si knihu přečetla s chutí. Příběh o sexuálních predátorech, silném přátelství, lásce a odplatě. Konečné rozuzlení mi bylo jasné celkem brzy, ale nepokazilo to děj.
Takové literární nepříliš reálné porno z 19. století, víceméně bez příběhu, s postavami, kde je každý svolný úplně ke všemu, co vás napadne i nenapadne. Vyzdvihnout ale určitě musím rozsáhlou zásobu výrazů pro obě přirození a sex samotný
Tuto knihu považuji za jeden z nejlepších válečných románů, který jsem kdy četla. Samotný příběh je zde zaměřený primárně z pohledu německých mladičkých parašutistů působících ke konci války na východní frontě. Kniha vás ihned vtáhne do děje a jste tak svědky veškerého nepohodlí války, mrazivé zimy, zvuků střel, pachů, strachu, boje se sebou samými a samozřejmě všudypřítomné smrti.
Zaujala mě část s nastolenou důvěrou dvou protivníků a vřele jsem uvítala i popis životů jednotlivých vojáků. Určitě budu číst znovu. Bindiga jsem si vážně oblíbila.
Ke knize mě přivedla čtenářská výzva, a jsem ráda, že jsem si vybrala právě tuto knihu, i když jsem seriál Přátelé (ve kterém byla tato kniha zmíněna) nikdy nesledovala.
Je to krásná pohádka po děti či příběh s hlubší myšlenkou pro dospělé. Doporučuji opravdu všem.
„A bolí to?“ zeptal se králíček.
„Někdy ano,“ přiznal koník Plyšák, protože vždycky říkal pravdu.
„Ale když jsi skutečný, bolest ti nevadí.“
Kniha má velmi zajímavé téma, které by si však zasloužilo lepšího autora a kvalitnější zpracování příběhu.
Zajímavě pojaté vypravování z pohledu první osoby nájemného vraha Olava, který toho moc neumí, počítání také není jeho předností a celkově se jeví trochu jednodušší. Děj rychle odsýpal, bylo tu hned několik zvratů, přestřelka i romance, ale bylo to celé takové... zvláštní. Velmi však oceňuji popis člověka a jeho mysli v horečnatém stavu a to, jak si lidský mozek může poupravit realitu. Skvělý konec.
Potřebovala jsem svůj knižní maraton proložit něčím oddechovějším a rozhodně jsem nesáhla špatně. Byť to bylo dosti překombinované a nepoložilo mě to úplně na lopatky, přečetla jsem to za jeden den. Takový běžný eroticky drsnější hateTOlove román s osobními dramaty v pozadí na obou stranách, které se nakonec propojují. Ava mě trochu iritovala svým sluníčkářstvím, ale Alex mě naprosto uhranul, mám v knihách prostě ráda toxický podivíny. Trochu jsem mu měla za zlé změnu chování v tom roce na konci knihy, ale budiž mu odpuštěno. Skoro se mi nechce pokračovat dalšími knihami s jinými postavami, ale prý čtyřka stojí za to, tak se k ní zkusím prokousat.
Druhý díl mě vtáhl více než jednička - těžko říct, jestli to bylo již známými postavami, ale četla se mi mnohem lépe. Líbí se mi, že i druhý díl se točí okolo magického předmětu a jsem zvědavá, jestli se budou stejným směrem posouvat i další díly. V této knize si černého petra uzmula Arachné, jejíž dějovou linku mám opravdu moc ráda. Rozhodně bych si dokázala představit větši prostor pro příběh i dalších postav nebo hlubší pohled do Alexovy minulosti.
Trefné, jako by mi koukali přímo do duše a do knihovny.. :D Vtipné rychlé počtení, které potěší každého knihomola.
Je neuvěřitelné, jaké zrůdnosti může provést jeden člověk druhému. Téma černého trhu s lidmi je vážné a přijde mi velmi důležité, aby se o něm vědělo více. Jak jinak pomoci, než klesající poptávkou po afrických dětech? Když bude stále zájem, stále budou malé děti vytrhávány z rodin, kradeny matkám na ulicích a odebírány na falšovaných porodních klinikách... Děkuji za rozšiřování této osvěty.
Velmi vydařené sci-fi o mezihvězdném konfliktu s několika různými formami života, které mě překvapovalo neotřelými nápady. Měkké ostří bylo skvěle popsané a ráda bych takovou formu sama prozkoumala či rovnou vyzkoušela. Medůzáci i Noční můry byli bezvadně popsaní, ty bych potkat naopak nechtěla. :D Co se týče postav, možná jich bylo až moc a párkrát jsem se ztratila. Tím spíš pak u konečné zápletky, ke které jsem se musela ještě jednou vrátit, abych si sesumírovala myšlenky, co se tam vlastně stalo.
Zaujal mě překlad, který mi přišel často opravdu až moc počeštělý a z mého pohledu bych asi zvolila jiné názvy, či rovnou zůstala u těch původních, ale zase musím uznat, že tím kniha nabyla jistým způsobem na výjimečnosti.
Nutno podotknout, že by knize neuškodilo méně rozevlátých vět a celkové zkrácení. Je to celé takové utahané, a když například čtěte o další několikatýdenní cestě vesmírem, kdy všichni ostatní pasažéři hibernují, a vás čekají jen nudné pasáže o tom, co hlavní postava během toho dělala, aby zkrátila čas... no chce se vám to občas zavřít, ale to je prostě Paolini. Proto čtyři hvězdičky.
Druhý díl si však rozhodně ještě přečtu.
(SPOILER) Velmi zajímavé tak trochu YA sci-fi (nebo budoucnost za pár desítek let?), které mě rychle připoutalo a po třech dnech propustilo s příjemným pocitem po dočtení.
Velmi mne bavila myšlenka budoucí medicíny za několik desítek let, screeningu našich myšlenek a celková zápletka s „ukradenými“ vzpomínkami a možnou implementací umělých vjemů. Opravdu originální příběh, ve kterém nechybělo drama, dobrodružství, ryzí přátelství ani láska. Klidně bych se rovnou vrhla na další díl, pokud by existoval.
V knize sice jsou některé pasáže, které by si zasloužily trochu péče, a hrdinka se občas chovala nepochopitelně a všechno vnímala jako naprosto normální, i když to občas moc nedávalo smysl, ale ani tak to nenarušilo běh příběhu. Co mě tedy ale opravdu zarazilo, bylo to, že se po ničem moc nepídila, byť bych čekala, že se už z principu bude ptát všech úplně na všechno. A na rodiče nějak moc často zapomínala - na to, že ani jeden z nich nebyl zrovna moc v pohodě.
Jediné co bych vytkla, je ta neustále opakující se posedlost kávou.... Klidně bych zmínku o kávě tak 50x vynechala a i tak by toho bylo moc.
Kniha se mi opět velmi líbila a užila jsem si ji stejně, jako první díl. Začátek byl sice takový pozvolný, ale postupně se přehoupl ve velmi dobře rozvinutý příběh s dějem, který rychle odsýpal. Nutno říci, že jedna pasáž popustila uzdu i mým slzným kanálkům. Konec pak opět potěšil a už netrpělivě vyhlížím finální díl.
Miloučký příběh o medvědovi, kterému se nechce v zimě spát. Naprosto zbožňuji ty ilustrace!
No, četlo se to rychle a samo, ale bylo to asi stylem vyprávění a tím, že nad tím člověk nemusel vůbec přemýšlet a ani nic hlubokého neočekával. Znovu jí už otevírat nebudu.
Druhá kniha mě uchvátila ještě více než ta první. Při poslední bitvě jsem hltala každičké slovo.
Je pravda, že bych klidně v jednu chvíli knihu definitivně usekla a byla s takovým rozuzlením naprosto spokojená, ale i takovéto zakončení přijímám kladně, část s Tlamou mě bavila velmi. Nová Kira se mi však nelehko přijímala a dary pro posádku Šneka byly takové nepotřebné klišé, i přes to si to ale zaslouží plných pět hvězdiček.
Jak napsal sám Paolini:
"Spát v moři hvězd není dokonalá kniha, ale je to ta nejlepší verze příběhu, jakou dokážu napsat, a jsem na konečný výsledek hrdý."
Výborný díl, dle mého zatím nejlepší ze série, příběh postav nestojí na místě a rozvíjí se, což mi v minulých dílech chybělo. Konečně se nám více poodhaluje samotný Verus a odkrývá se více z jeho temné minulosti. Tentokrát není jen ochráncem ostatních, ale musí bojovat i o své bezpečí a čelit vlastním démonům, což nemusí být vždy tak snadné, jak se může zdát.
Jsem velmi zvědavá, jak to bude s Anne a s událostmi na poslední straně knihy.
(SPOILER) Na to, jak moc se mi po prvním dílu nechtělo číst o jiné dvojici, tak mě to až překvapivě bavilo, hlavně tedy kvůli Rhysovi. Klidně bych si přečetla nějaký neromantický příběh o jeho minulosti vojáka. Téma rostoucí lásky mezi princeznou a jejím bodyguardem pro mě bylo neokoukané a asi i proto čtení rychle ubíhalo, ale bylo to na můj vkus moc pohádkové. Bála jsem se velkého klišé na konci ala "já jsem také princ"! Ale i když tam malé klišé proběhlo, jsem ráda, že tohoto se spisovatelka vyvarovala.