Natty komentáře u knih
Velmi zajímavá sbírka poezie, ke které mě dovedla čtenářská výzva. Bavila mě ta svéráznost a autentičnost doby, ve které básně vznikaly.
Jilmy porostlé břečťanem
v korunách dubů jmelí
veselejší se nestanem
proč bychom smutní být měli
Na kůře olší choroše
ve stěnách domů plíseň
minuly prchavé rozkoše
hlubší nás svírá tíseň
Zas pruty mříží na oknech
a ruce v pouta dané
to abych aspoň v těchto zdech
sepjaté měl je Pane
Kniha byla vcelku fajn, příběh byl zasazen do překvapivého sci-fi konceptu, na který jsem doposud v žádné knize nenarazila, AI komisaři z budoucnosti zkoumající historii lidstva mě docela bavili, propojení se ŠKODA naštěstí nebyl tak kostrbatý, jako u ostatních knih ze série - a to mě těšilo. Ovšem i přesto, jak je kniha kraťoučká, tak mě neuchvátila natolik, aby to bylo na přečtení na jeden zátah.
"Infotabulky" mě popravdě dost vytrhávaly z děje, ale uznávám, že jsou potřebné pro pochopení těch několika zmíněných méně známých pojmů.
(SPOILER) Tuto sérii knih naprosto zbožňuji a svůj názor rozhodně neměním ani po přečtení čtvrtého dílu. S každou knihou se jen stále prohlubuje moje svázanost s příběhem a dychtivost po dalším pokračování z tohoto světa, i když vnitřně tuším, že závěr, který nás čeká v pátém díle, nebude přívětivý pro všechny mé milované postavy. Linka Harariho, který má očividně taky nějaké ty emoce a city, mě tentokrát ještě více usvědčila, že je mou nejoblíbenější knižní postavou všech dob. A uvědomila jsem si, že mě Arila vlastně neustále něčím rozčiluje, byť je hlavní postavou, ale to je právě asi to, co mě na tom všem baví.
Samotný text je s každým dílem čím dál více propracovanější, mění se jeho struktura a děj se snáze vrývá pod kůži. Opět ve mě zanechal hlubší myšlenky k zamyšlení, které by člověk u fantasy knihy běžně příliš neočekával.
Četlo se to velice dobře a pokaždé mě neskutečně mrzelo, když jsem knihu musela odkládat. Věřím, že pokud bych na ní měla dostatek času, padla by celá za jediný den.
Moc děkuji.
Četlo se to velice dobře, ale od toho konce jsem toho čekala trochu více. Přišlo mi to najednou takové.. uspěchané, zvláštně ukončené a špatně uvěřitelné. Četla jsem hned po vodníkovi, který se mi líbil o něco více, možná to bude tím.
Kniha je rozhodně jiná než ostatní knihy autorky, už jen proto, že jsou psané z velké části z pohledu mladého děvčete, i tak jsem jí ale přečetla za jediný den. Je to temná, ale skvělá kniha.
//
Co se týče dění v posledních dnech:
Ani po značné snaze nevidím doslova žádnou souvislost s jiným příběhem, která je roztahávána v mediálních debatách. To by se v tom mohl vidět každý člověk s podobným traumatem.
Narážky na téma "zlo plodí zlo" jsem v knize také nikde nanašla.
Tak asi tak...
Kniha má velmi zajímavé téma, které by si však zasloužilo lepšího autora a kvalitnější zpracování příběhu.
(SPOILER) Pocity: Proč to uteklo tak rychle?! Já chci vííííc!
Primárně bych chtěla napsat, že už u dvojky bylo znát, jak se autor zlepšil, ale u trojky to vnímám ještě tisícinásobně více. Všechny emoce jsem sdílela s postavami a měla pocit, že všechny popisované prostory byly okolo mě, cítila jsem hrozné horko jednoho světa, ochlazení po příchodu na druhý nebo i velikost citadely - až jsem u některých úvah postav chtěla říct - „Děláte si srandu?! Až nahoru přece nechcete jít po svých!“ :D Děj je opět napěchovaný tak, že vás nepustí, abyste odešli od knihy na moc dlouho a když si myslíte, že je v příběhu něco definitivní, objeví se něco nového a nečekaného, co by vás rozhodně nenapadlo. A i když u toho vždycky z nějakého důvodu bulim a Stéru bych za to rozcupovala, budiž mu odpuštěno, protože já asi okoušu půlku knihovny, jak moc se těším na další díl.. Arila se mi prostě usadila v srdci. :) A tak nějak mě popošoupla alespoň k pokusu postavit se svému největšímu strachu čelem. Za to děkuji.