ne.ver komentáře u knih
Tak tohle je pro me zcela zasadni kniha, prectena v pravy cas. Kdybych to zkousela nekdy pred lety, naznala bych, ze je Faustyna blazen nebo ma schizofrenii. Vsechno proste nejde cist kdykoli, na neco se musi pockat, az do toho clovek doroste. Je to kniha o obrovske touze po Bohu, o lasce az do krajnosti, o vydanosti a vire, ze Buh je nejvetsi, ale mnoho veci kona skrze malicke. Cely denik je velmi autenticky, mnoho veci me tam oslovilo a zasahlo. Urcite jsem knihu necetla naposledy.
Cist Urse von Balthasara je ponekud fuska, ale tato kniha mi opet ukazala, ze to stoji za to. Prijde mi, ze tam urcite tak pulce veci nerozumim, neumim to uchopit, je to pro me tak nejak v mlze - a pak vysvitne slunko a objevi se prekvapivy zasah, fascinujici myslenka, trefna veta, ktera jde az na dren - a to vyvazi vsechen ten predchozi zmatek. Takze mi to prislo vlastne uplne uchvatne!
Kniha se mi libila, i kdyz za prilis ctivou ji nepovazuji - cetla jsem ji z ucty k autorovi, ktereho jsem kdysi zazila jeste na filozoficke fakulte a opravdu mi jeho seminare hodne daly. V knize Meznik popisuje svoji historickou praci, kriminal v 70. letech a velke mnozstvi znamych osobnosti. Dychlo z toho na me uz jine stoleti a jine pojeti zivota - a oslovilo me to. Z textu je zrejme to, ze autor nevidi cernobile, umi rozlisovat a komunisty a estebaky nehazet do jednoho pytle, fascinuje me jeho statecnost a moralka, ktera ho nuti k aktivite proti rezimu. Pokorny a dobry clovek...
Je to zvlastni kniha, cte se slozite, ale lze v ni najit perly. Je tam hodne filozofovani a ruznych konstrukci, kde se clovek prilis nechyta, ale i tak se da paradoxne rict, ze mi to hodne dalo, protoze tyto pasaze byly vyvazeny strhujicimi odstavci, kde naraz vysvitlo neco duchaplneho a silne oslovujiciho. Autor je pronikave inteligentni a predklada davno zname krestanske pravdy z jinych perspektiv, takze me obcas mrazilo, obcas jsem byla silne dojata. Docela sila!
Zivotopisy mam rada, takze jsem uz kdysi davno cetla predchozi Halikuv zivotopis "Ptal jsem se cest" - vrele doporucuju. Tato navazujici kniha nezklamala, je ctive napsana a dotahuje nektere myslenky z predchozi knihy. Chapu, co tu nekteri ctenari zminuji - totiz urcitou narcistni stranku povahy autora - ale myslim, ze to neni zas tak zle a lze se na to divat s laskavosti. Mam Halika rada se vsim vsudy; porad ma co rict, nikdy se v tomto ohledu nevycerpal a je pro me zdrojem velke inspirace.
Krasna kniha; fest intelektualni prostredek mi tentokrat moc nesedl, ale jinak jsem to cetla opravdu zaujate a nasla jsem tam plno uzitecnych a hlubokych myslenek - coz je ostatne Halikuv standart (jeho knihy me provazi uz leta a opakovane se k nim vracim). Autor pise vystizne, brilantne a je u toho opravdovy, na nic si nehraje. Nikdy me neprestal fascinovat...
... Tak to je proste Monyova. Vsechny jeji knizky jsou pro me oddechovka a tahle neni vyjimkou. Nejde o to si pamatovat co tam bylo, spis si tim clovek fakt tak nejak odpocine, vymete hlavu a pobere par vtipnych a pravdivych postrehu, jak to v zivote chodi...
Vynikajici kniha, psychologicky naprosto na vysi, kazdy se tam v necem najde. Nosnych myslenek je tam opravdu tolik, ze jsem je ani vsechny na prvni precteni nepobrala. Docela jsem koukala. Moc rada se k ni v budoucnu vratim...
Kniha me zklamala. Tema je zajimave, nosne, slo z nej "vytriskat vic"; bohuzel styl, ktery autor pouzil, mi nejde oznacit jinak nez jako nudny, nezazivny ci nevyrazny. Nerikam, ze je lehke o tomto psat, ale nechapu, proc je kolem pritazliveho tematu nabaleno tolik "vaty" a proc tam tolik zajimaveho chybi. V podstate zadna z postav si nedokazala ziskat me sympatie, nepodarilo se mi za celou dobu dostat nejak do deje, zadna cast mi neprisla nejak vyrazneji pusobiva. Nebo naznakove ano, ale nic z toho pak neplynulo. Jsem presvedcena, ze tak silne tema by si zalouzilo ctivejsi zpracovani.
Kniha neni uplne spatna, ale misty vypada jakoby psana rychlou jehlou (nebo je to prekladem?). Autor je Francouz, ale vypada, ze se pomerne orientuje v nasich dejinach a zivotopis arcibiskupa Vlka vnima v jejich kontextu zdarile . Urcite bych uvitala, kdyby to cele bylo osobnejsi nebo zkratka kdyby tam toho bylo vice, ale i tak jako seznameni se zivotem M. Vlka to staci. Statecny clovek...
Pro me teda objev roku! Fakt se mi do vanocni tematiky moc nechtelo a cekala jsem nejakou libivou nudnou pohadku - a byla jsem hrozne moc prekvapena uz na samem zacatku; kniha je nesmirne ctiva, nemohla jsem se od ni odtrhnout... a pribeh je laskavy, nenasilny, krasne a netypicky napsany, a pritom nalehavy a ze ctenare nenecha v klidu. Ma opravdu vazne a takove metafyzicke poselstvi - uplne me to dostalo - vcetne uzasnych ilustraci dokreslujicich vystizne cely pribeh. Takze doporucuju vsema deseti a ackoli se snazim nemit doma plny regal knih a opravdu premyslim, nez si neco koupim, v tomto pripade bych nevahala...
Mala kniha povidek, ne uplne spatna, ale ani nic uplne extra - zkratka povidky, coz je zanr, ktery moc nemusim. Je to ukazka toho, ze kazdy neco taji a je to pochopitelne. Nejvic se mi asi libila hned ta prvni povidka, ta od Kateriny Tuckove.
Ctive napsana kniha; autor umi psat zasvecene, barvite a s velkou noblesou a vystiznosti. Otazka je, nakolik je vzdy objektivni... treba bych asi pontifikat Benedikta XVI. nenazvala slovem "tragedie" atd., ale jinak dobre. Opet je ve mne po precteni knihy o Frantiskovi obvykly mix pocitu: velke sympatie pro papezovy reformy a lidovy, milosrdny pristup ke vsem, ale zaroven urcita nejistota, jestli se vse vyviji spravnym smerem.
Kniha je opravdu narocna, na to, ze si rika "Uvod". Ale napsal ji Ratzinger, tak co muze clovek vlastne cekat! :-) I kdyz jsem se v mnoha pasazich nechytala, tak nejak celkove jsem chapala hlavni linii a ducha, v jakem je to psano. I v kapitolach, kde mi to docela unikalo, se dalo najit tu a tam skvost - vetu, ci myslenku, ktera me opravdu oslovila a ukazala mi treba i vyrazne novou perspektivu. Navic me fascinuje autor - jeho tah na branku a snaha prijit vecem na kloub smichana s pokorou a smyslem pro tajemstvi, ktere nejde vlastnit. Takze velka vdecnost za tutu knihu...
Krasna knizka, kterou jsem Urse von Balthasara objevila, a urcite si od nej prectu i dalsi. Vede k hlubokemu zamysleni nad zavrzenim, zmrtvychvstanim, nadeji, zoufalstvi, laskou... Cetla jsem hltave i mala pismenka v poznamkach pod carou, protoze me to cele opravdu zaujalo a vnimala jsem autenticky autoruv zapas o nadeji...
Cetla jsem knihu asi tak po dvaceti letech znova a porad mi prijde zajimava. Myslim si, ze tema pevneho pratelstvi je nadcasove. Taky mi prijde, ze zapletka je povedena a i kdyz je to proste psane pro decka a je to z meho hlediska jakoby osekane a otravuji me pasaze se zdvizenym ukazovakem proti koureni, urcite povazuju Foglara za kvalitniho autora, ktery ma i dnesnim mladym co rict.
Knihu jsem cetla podruhe, protoze jsem zapomnela, o cem predtim byla. :-) Ani dnes uplne nechapu, ze za tohle nekdo dostane Nobelovku, ale musim uznat, ze tentokrat se mi novela libila mnohem vic nez v puberte, a nasla jsem si tam sve. Houzevnatost starce, ktery se nevzdal, a plynuly, krasny popis jednoducheho pribehu me zaujal urcite pravem.
Kniha me moc nenadchla, ale asi to bude tim, ze nemam rada dramata. Chtela jsem to ale zase jednou zkusit a hlavne diky prekvapivemu konci toho uplne nelituju. Taky se mi libilo, ze zde vystupuje cesky kral. Mam z knihy vypsanou jedinou vetu, ale myslim, ze stoji za to: "Dobry skutek nechvalen tisic dalsich zabiji"...
Kniha mi prijde naprosto genialne napsana. Prostredi totality se ctenari vryje hluboko pod kuzi, takze je v tomto svete brzy jako doma, chape i slozita zakouti absurdniho systemu a jen hlta dalsi stranky a musi pokracovat, i kdyz tusi, ze to asi nedopadne zrovna ruzove. Obzvlast zaverecny "dialog" O'Briena s hlavni postavou mi prijde fascinujici a tak "za roh", ze jsem to precetla vyberove hned jeste jednou. Myslim, ze se to tezko popisuje, ale navzdory vsi hruze, leze z knihy i neco jako "krasa a uhrancivost zla" - pokud je spojeno s inteligenci a propracovanou peclivosti, ktera nic nenecha nahode. A v tom je mozna i to nejvetsi nebezpeci... Tohle zlo bylo vsudypritomne, naservirovane skvele uplnym hlupakum i tem, kteri premysli a bojuji za svobodu... a prakticky nad nim neslo zvitezit...
Kniha se cetla docela dobre; autor pusobi kultivovane, inteligentne, pise s noblesou i naznakem humoru, neopakuje se, umi byt v pravou chvili osobni... nicmene mi tam obcas cosi nesedlo a v nekterych chvilich jsem nad sebou citila pomyslny "katolicky ukazovak", ktery se mi tam jaksi nehodil a kazil celkovy pozitivni dojem. Nektere myslenky byly ale velice pekne, pro me nove a ukazujici pro me opomijenym smerem...